Nedávno jsem tu nakousl chicagskou noiserockovou scénu u recenze na FACS, a mimojiné zmínil další kapelu, která taky píše vlastní název kapitálkama, taky sází na čtyři písmena a taky nedávno vydala novou desku. Řeč je o HIDE a jejich novince Interior Terror. Že by náhodou? Nemyslím si. Ale splétání náhod do košatýho příběhu si nechám na jindy, pochválím se za pěknej oslí můstek, a teď už šup zdůraznit ty důležitější důvody, proč se o HIDE zajímám.

Hraje tu totiž Seth Sher, člověk zodpovědnej za rytmiku Coughs, který svýho času vydávali vynikající hlavoboly. Krom něj je tu ještě Heather Gabel, která sice v Coughs nezpívala, ale její ječák má podobně průraznou sílu. Až jsem si chvilku myslel, že jsou HIDE částečný povstání Coughs z popela. To sice nejsou, ale stejnak jsem na jejich novinku Interior Terror byl dost zvědavej.

Žánrově jsou HIDE někde na pomezí industriální elektroniky, performativního umění a punku. Základem je tvrdá industriální rytmika, buchary, řetězy, kovový tyče a tak. Rytmus továrny slouží jako podklad pro různý samply, který navozujou správně nepříjemnou atmosféru. Nejde ani tolik o tlak, jako spíš o podmazy, ze kterejch jsi nesvůj, taková plíživá špatnost. No a uprostřed je vyhrocenej vokál, kterej to řeže jak cirkulárka. A ačkoliv jsou HIDE žánrově jinde, vliv Coughs je z rytmiky cejtit, je tu totiž ten talent na poměrně jednoduchý, průrazný synkopy, který dokážou nečekaně silně svírat.

Přístup k hudbě je záměrně strohej – prázdný místa jsou stejně důležitý jako výplně. Právě ten pocit, že tu něco zásadního chybí, dělá z poslechu Interior Terror zneklidňující zážitek. Asi nejlepší příklad je čtvrtá Daddy Issues. Ta se točí okolo výňatků z dopisu, kterej otec Brocka Turnera přečetl soudu v době, kdy byla jeho ratolest souzená za znásilnění. Jednoduchej rovnej beat, samply pouštěj hrůzu a k tomu plačtivý předčítání textu, kterej zní téměř jak kdyby Brock byl oběť a paragon dobrýho chování zároveň. Zakončuje se deklamací, že odsouzení by bylo ‘a steep price to pay for 20 seconds of action‘. Tenhle pěknej obrázek, kterej bohorovně přehlíží závažnost těch ’20 vteřin akce’ a jejich dopad na oběť, navozuje přesně ten pocit prázdnoty, ze kterýho při poslechu HIDE mrazí. (Turner nakonec dostal šest měsíců, tříletou podmínku a zápis do rejstříku sexuálních delikventů – odseděl si půlku trestu, detaily zde.)