Moin je sice na první pohled jméno neznámý, ale stačí trocha brouzdání internetovým porostem a najdeš šlépěje povědomejch tvarů. Před sebou máš totiž společnej projekt IDM miláčků Raime a Valentiny Magaletti, která válela na bicí třeba ve vynikajících (a dnes již bohužel kvůli tragický události nefunkčních) Tomaga. Známý jména, netypickej směr – pokud bys čekal nějakou rafinovanou elektroniku s vynalézavou rytmikou, tak jsi zhruba někde na půl cesty. Vynalézavá rytmika ano, stopy elektroniky taktéž, ale Moin na Paste nepokrytě uctívaj přemýšlivě hlučný kytary (napadaj mě třeba Slint nebo Lowercase) a trochu tý post-rockový hypnózy (třeba raný Mogwai).

Žánrový směřování u Paste nakonec není až tak důležitý, hlavním poznávacím znamením je melancholická, trochu odtažitá náladotvorba. Během podzimních zasmušilejch dnů se to poslouchá hezky, skladbám vévodí chytlavá kytara, většinou zasněně zastřená, občas trochu nervní, která si často vystačí s obměnama jednoho až dvou motivů na skladbu. Díky tomuhle úspornýmu přístupu je síla ústředního motivu fakt důležitá a člověk si rychle najde svoje favority. Komorní hitovka Melon, napjatější brnkačky ve Forgetting is Like a Syrup pro fandy Lowercase, riffáž jako z devadesátkovýho katalogu Dischordu v Knuckle, nenápadně krásný melodie v Life Choices. No a pak jsou tu taky skladby, který příjemně plynou, ale moc hlubších stop nezanechaj.

Na nahrávce, kde bubnuje Valentina, by ale byla škoda mluvit jen o kytaře. Vynalézavý bicí a perkuse balancujou někde na hraně rockový muziky, IDM beatů a minimalistický repetice. Rytmický smyčky krásně vtahujou a zároveň se neustále jemně obměňujou. Těch detailů a drobností, který pobavěj, aniž by rušily poslech, je tu ale spousta. Bicí citlivě doplňuje pěkně nazvučená, hypnotická basa, a je to vlastně do značný míry právě kvůli rytmický sekci, proč se do Paste tak snadno ponoříš. Atmosféru nenápadně dokreslujou samply útržků každodenních rozhovorů, citlivě zapasovaný do rytmickejch smyček. Možná i díky nim má novinka Moin takovou každodenní, komorní kvalitu – vybízí hlavně ke vzpomínání na všední momenty štěstí a smutku, co se zasekly v podvědomí.