Nazxul není žádné nové jméno australské scény, ale popravdě řečeno, měl jsem velký problém spojit si aktuální materiál a jeho vizuál s již značně vousatými deskami z devadesátých resp. nultých let.

Krátce tedy zrekapituluju: Totem z roku 95 byl slušný kultík, nebudu předstírat, že jsem ho tehdy chytil, ale přepálený vokál, primitivní bicí a fofrvčelíny mají rozhodně pořád něco do sebe. Následovalo EP Black Seed, na kterém se podílel mimo jiné Kris Hades (Sadistik Exekution), bubeník Steve Hughes odešel a věnoval se kariéře stand-up komika. EP z mého pohledu nepotvrdilo status tehdy top blackové kapely Austrálie. Album Iconoclast vyšlo o 14 let později a přineslo velkou změnu. Nazxul v něm vytvořili dobré až výborné epické blackmetalové album ve stylu Emperor. Nálož riffů byla hodně poctivá a i dnes na fórech budí patřičnou úctu, nicméně album bohužel trochu zapadlo. Navíc kytarista Greg Morelli, který na něm má na svědomí kytary, tragicky zemřel ještě před jeho vydáním.

No a po dalších dvanácti letech jsou Nazxul zpět. Můžu se jen dohadovat o tom, že členové, kteří hrají v mnoha dalších skupinách (vypíchnu Temple Nightside, Ichor, Drowning the Light) neměli na Nazxul čas. Covid ovšem vrací z hrobu nejednu kapelu, zatímco jinak to lifruje spíš opačným směrem… Do sestavy se ovšem už v roce 2018 vrátil Dalibor Backovič, takže bůhví jak to bylo, možná Irkalla nemá s covidovým tvůrčím boomem žádnou přímou souvislost.

Jak se Nazxul návrat po letech podařil? Irkalla je kupodivu jakýsi mix obou starších dlouhých alb. Přímočaré bicí, temné zaříkání, do toho docela jednoduché riffy, tady mi to připomnělo Profanaticu, ovšem mnohem chytřeji vymyšlenou i provedenou. Všechno je to podbarvené velice efektními klávesovými plochami a vyhrávkami. Pak se role prostřídají, melodii hrají klávesy a kytara vrství plochy, nebo nechá jen bzučet včelíny. Nazxul ukazují, jak podle tohoto jednoduchého receptu spíchnout víc než jen slušnou muziku. Klíčové je v jejich případě provedení. Je znát, že tohle jsou velmi zkušení rutinéři a nasekali všechno takříkajíc na jistotu. Za klávesami zůstali Lachlan Mitchell a Wraith (Adrian Henderson), a ačkoli nevím, kdo hraje který part, zvuk kláves celkově mi připadá pro Nazxul nejvíc charakteristický a jejich hra dává Irkalla větší než obvyklé množství temnoty a zlověstnosti.

Nazxul určitě nebudou na prvních místech v blackmetalových žebříčcích pro rok 2021, ale mě album mile překvapilo. Tak trochu jako vloni Svartsyn, i Nazxul nahráli žánrové album, které těžko může zklamat. Progrese sice nulová, ale atmosféra pekla, s tím se spokojím a řeknu, že Nazxul patří k tomu lepšímu z letošního black metalu.