Hej, jedna správně za vlasy přitažená rychlovka z Japonska. Tahle nadrbaná jpop-punková smršť po sobě nechá během 18 písniček odpálenejch za dvacet minutek barevnou spoušť a úsměv roztaženej od ucha k uchu. Pestrý rockový eskapády, punkový vrtule někde na hranici power-violence a jpop zpívánky se střídaj ve zběsilým tempu, k tomu štěkaj jedna dva tři čtyři vokály, tu spolu, tu přes sebe. Směs je to divoká, nad výběrem ingrediencí moc nepřemýšlí, protiklady spraví hrstmi koření. Na první pohled se bojíš, že to okamžitě vrátíš na talíř, ale z nějakýho záhadnýho důvodu si o dvacet minut později s chutí řekneš o přídavek. Podobně jako třeba u průkopníků podobnejch žánrovejch veletočů z Japonska, Melt Banana.

Až taková záhada to teda není, podobný divočiny často fungujou hlavně díky nadšení pro věc, kterýho mají Otoboke Beaver na rozdávání. Už dlouho jsem z nahrávky neslyšel takhle čirou radost z hraní, žádná akademická míchanice žánrů, ale spontánní vyznání lásky punkovejm sypačkám, chytlavejm rockovejm riffovačkám, roztomilejm jpop popěvkům a japonskejm stand-up komikům (prý zdroj inspirace pro texty a frázování vokálů). Nečekej promyšlený přechody ani intelektuální hody, tady se necílí na mozek, ale na srdíčko. A je to jedna z těch vzácnejch nahrávek, kde tenhle bezprostřední, nezatíženej přístup ke skládání nese ovoce, kde nevšední kombinace žánrů působí, jakoby k sobě vždycky patřily.

Ta lehkonohá samozřejmost, se kterou se tu míchaj žánry, je obdivuhodná. Nad tím, proč to zrovna na Super Champon funguje tak dobře, si lámu hlavu už nějakou dobu. Důležitý je, že holky nad různejma žánrama nepřemejšlej v izolaci, ale vlastně v každým riffu míchaj různý přístupy dohromady. Místo toho aby střídaly nasraný, roztomilý a vtipný pasáže, tak jsou často nasraný, roztomilý a vtipný dohromady. A to je okouzlující spojení.