Novinka Pyrrhon začíná nezvykle ztěžka – otvírák Abscess Time nabaluje na pomalej, lomozící riff všelijaký vazbení a skřípot, postupně svírá a hrotí, a ke konci už to je dost nepříjemnej poslech. Jsme někde na pomezí starejch Swans a pomalejch fláků od Gorguts, což je na začátek odvážný. Dvojka Down at Liberty Ashes přeřazuje rychlost a sází na postupy, který už maj Pyrrhon dobře vyzkoušený – vzteklý death-grindový klepačky plný disharmonie, občas to proložit pomalejším hnusem, občas procítěnější pasáží, kde se harmonie narovnaj do pěkný melodie. V tomhle duchu pak vesele odsýpá většina alba, ačkoliv se najde čas i na pár kratších improvizací a experimentů.

Hlavní rozdíl oproti minulý desce What Passes for Survival tak není v ingrediencích, ale spíš v tom, jak je album složený. Minulá deska byla půl hodinu maximální náser, zakončenej pomalým zatloukáním hřebíku do rakve, u kterýho si teprve člověk uvědomil, co že se to vlastně stalo. Takovej spontánní záchvat hněvu, kde jeden výlev vzteku střídá druhej, a často je dohromady spojuje jen velmi volná logická návaznost. U Abscess Time mám pocit, že se Pyrrhon snažej vyprávět košatej příběh z nějaký dystopie v blízký budoucnosti. Skladby jsou členitější, většina z nich má nosnou příběhovou linii složenou z několika dobrejch nápadů, který dostávaj dostatečnej prostor na to, aby se mohly plně rozvinout. Perfektní příklad je zavírák Rat King Lifecycle, kde prolínání zuřivejch klepaček s kytarovým rozjímáním patří k jednomu z vrcholů desky.

Krom změny přístupu ke skládání ještě pár drobnějších postřehů. Abscess Time nabízí poctivou porci pomalejších pasáží načichlejch 90kovým noise rockem (třeba dříve zmíněný Swans, starší Cherubs atd), což je v rámci žánru příjemný osvěžení. Tomu se přizpůsobil i celkovej zvuk alba, kterej ztratil něco ze vzteklosti předchozích desek, a dává víc vyniknout různejm disharmonickejm haluzím, zpětnýmu vazbení a podobnejm neplechám. Dalším důsledkem týhle košatosti je vcelku náročná stopáž desky (kolem hodinky) – za mě v pořádku, ale možná by šlo korunu trošku víc prostříhat.

Suma sumárum, Pyrrhon připravili další porci vytříbený deathmetalový neurózy, která se tentokrát víc soustředí na košatý vyprávění než na maximální intenzitu. Osobně mi tenhle přístup k Pyrrhon sedí a Abscess Time si silně říká o místo mezi nejkvalitnějšíma nahrávkama letoška. Nicméně, pokud máš radši nekompromisní výplach bez rohlížení vlevo-vpravo, tak šáhni spíš po předchozí What Passess for Survival.

názory redakce (vyjmuto z alb měsíce)

- upřímně, dost rychle jsem se z těchdle disharmo psych otrkal, ale Pyrrhon na Abscess Time jen neskřípaj, ale docela do drážek dokázali dostat vlivy, který v dost pokřivený formě připomenou Cephalic Carnage, klidně Morbid Angel (The Cost of Living), takže nakonec je to docela uposlouchatelný. Ale furt pro mě jde o složitě poslouchatelnou formu. (bizzaro)

- hřebíky, střepy, protřepat a nemíchat a servírovat s kazajkou. Newyorkští tech death magoři přicházejí se svojí zvukově nejlepší deskou, což jejich blázinec zlehka urovnalo a uspořádalo, a byť největší moment překvapení je už pryč, pořád si to maže dost math/chaotic scénu na chleba. (brutusáček)

- na první dobrou jde sice slyšet rukopis kapely, ale například oproti předchozímu, skvěle skřípajícímu albu What Passes For Survival, mi novinka přijde poněkud unavená a zbytečně roztahaná. Jo, jsou zde taky dobře vyhrocené momenty, které mě baví, ale na to, jak jsem se na Abscess Time těšil, jsem poněkud zklamaný. (Bandcamp) (mIZZY)

- kakofonní avantgarda z New Yorku. Čtvrté album ve více než desetileté historii těchto pomatenců. Basu drásá ex-Imperial Triumphant Erik Malave a skřípe jim to skvěle. Drtí mozky svými hlomozícími stroji… nekompromisní noiserockové variace a jazzové průlety explodující na hranicích moderního death metalu, které jsou prolamovány se stejnou intenzitou, s jakou způsobují blouznění posluchače. Vrchol a mezník kapely a kandidát na nejvyšší stupně letošního korona roku. (DarkXane)