Struktura článku:
1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků
2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (od jara 2017), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
(3) DECREPIT BIRTH - Axis Mundi (07/2017)

- no to nám to ale pěkně klepe, valí to, sype, houpe to, chutná to a zvuk řeže jak ocelárna. Navíc bonusovka obsahuje cover Metallicy, Sepultury a Suffocation. (brutusáček)

- konečně je čekání u konce. Vlastně spokojenost, ale trochu jsem doufal, že budou pokračovat v trendu Polarity. Ale šleha to je i tak neskutečná. (Kuba)

- death hrají BDM. Teda pardón, to jsou noví Decrepiti. Ale inspirace Chuckem je u nich zřejmá hned od druhé desky, ne že ne. Po odmlce zase znatelně zrychlili, přitvrdili, jsou brutálnější, ale kvůli thrashové produkci ne dostatečně. Dost mě irituje ten huhlák Billa Robinsona, kurnik, co nějaká artikulace? (onDRajs)
 
 
 
 
 
 
 

brutusáček

PYRRHON - What Passes For Survival (08/2017)
- spolu s Artificial Brain zatím nejrozsápanější, nejroztěkanější a nejskřípavější bordel tohoto roku. AB se ale pořád drží deathmetalové struktury skladby. Pyrrhon rezignuje na všechno a jejich hlavní starost je umožnit všem přístup do pěkně vypolstrované místnosti. Zatím šílenost roku.

THE LURKING FEAR - Out Of The Voiceless Grave (08/2017)
- kapelu jsem na letošním Brutal Assaultu promrhal, jedná se o uskupení kolem Tomase Lindberga. Hudebně je to takový mladší bráška navratového materiálu At the Gates, ale poctivý metla to je, to jo, navíc Lindberg je jistota.

IMPETUOUS RITUAL - Blight Upon Martyred Sentience (06/2017)
- hnus, protřepat, nemíchat a podávat za studena. Protinožci se vytáhli s opravdu skvostně rituálním hnusem. Musí přijet do Evropy!

INCANTATION - Profane Nexus (08/2017)
- Incantation řádili na Brutalu, řádili i na afterparty a řádí na nové desce. Starší věci nemam tolik najetý, ale tohle mě hodně baví. Klasici si asi odplivnou nad čistým zvukem, já řikam no a co…

Kuba

CYTOTOXIN - Gammageddon (07/2017)
- už předchozí deska měla drtivější účinek než záření v Černobylu. A zdá se, že záření ne a ne zeslábnout.

THY ART IS MURDER - Dear Desolution (08/2017)
- po Nenávisti (jejich nejlepší deska) se mi pomalu začali vzdalovat. Drží si svůj standard, ale nápady nějak netáhnou.

mIZZY

TCHORNOBOG – Tchornobog (07/2017)
- od black metalu přes death až po funeral doom. Bicí zde natřískal Magnús ze Svartidauði a na albu je X hostů, jinak se prý jedná o one-man projekt. Současné trendy žánrů jsou zde výrazně slyšitelné, ale jedná se o zajímavý mix. Skladby jsou sice zbytečně dlouhé, ovšem silné a zajímavé momenty se zde najdou. (Bandcamp)

REVERORUM IB MALACHT – Ter Agios Numini (07/2017) (Soundcloud)

SINMARA – Within the Weaves of Infinity (08/2017)
- nové tři songy z Islandu. Poněkud syrovější black metal než předchozí tvorba. Je zde méně disharmonií a skladby mají více oldschool feeling. I tak se ale dost fajn materiál. (Bandcamp)

HOWLS OF EBB & KHTHONIIK CERVIIKS – With Gangrene Edges - Voiidwarp (Split) (07/2017)
- splitko dvou death & black kapel, které k žánrům přistupují dost originálním a svojským způsobem. Progrese, avantgarda, chaos a zlo. (Bandcamp) 

piTRs

DESULTORY – Through Aching Aeons (06/2017)
- sedm let po návratové Counting Our Scars vyšla v relativní tichosti (prý) rozlučková deska tohoto pro mne synonyma druhé, melodičtější vlny švédského chrastění (trendy výstřelek Swallow the Snake nepočítám). A jedná se rovnou o nejnadupanější album skupiny, kde je typické postupy a klenuté melodie často teprve nutno identifikovat pod intenzivní riffáží v (na poměry Desultory) místy překvapivě komplikovanějších aranžích (až to na dvou-třech místech skoro ani nedrží pohromadě). Přestože kultovní status prvních dvou desek tahle nahrávka nejspíš nepokoří, nechce se ani věřit, že by s takovým apetitem, jaký Desultory aktuálně předvádějí, mělo opravdu jít o konec (i když Our Departure coby název poslední skladby je vcelku výmluvný). Nicméně i kdyby, tak je to rozloučení s hlavou proklatě vztyčenou.
 
JORN – Life on Death Road (06/2017)
- historici tento opus asi zařadí do té lepší poloviny mistrovy sólové tvorby, vypadá to, že čtyřletá pauza od poslední desky prospěla. Hard´n´heavy je to tradičně poctivý, šlapavý a chytlavý, samozřejmě s nezbytnou dávkou patosu, nezbytnou baladou atd., čili všem čertům a tzv. hledačům předem zapovězeno. Co vyloženě vadí, je opravdu nepříjemně vytažený a synteticky znějící kopák.

INSANIA – Na počátku byl spam (05/2017)
- vedle Štorma je Poly asi jediným člověkem, schopným do obdobného druhu muziky napsat opravdu dobrý text v mateřštině (jak si momentálně vede třetí druhdy zdatný slovotepec, 10 z Dark Gamballe, netuším). Pokud se k tomu přidá pohříchu funkční, přesto nezaměnitelný a do detailu promyšlený hudební doprovod, je už tradičně z každé nové desky Insanie velká událost. Z té aktuální překvapivě párkrát vystrčí růžky feeling nejlepšího období Faith No More – v tomto případě nikoliv mínus, ale přidaná hodnota. Pro pražské a ty v dojezdu: 6.10. v Rock Café.

onDRajs

ABORTED - Bathos (06/2017)
- Aborted nepolevují a stále vydávají nehorázně dobré DM desky, které z lidí dělají fašírku. Bathos = pouze dvě skladby, ale hned ta první značí větší důraz na techniku. Jesti to bude takhle pokračovat, tak další fošna zase bude jízda!

 ANATHEMA - The Optimist (06/2017)
- Anathema počtvrté za sebou v podstatě stále stejně, ale pořád je to fajn. Z poslední dekády nejvýše vyčuhuje We're Beacuse We're Here, kde je stále a nejvíc cítit ten tklivý odér z první půle 90. let. Další dvě alba jsou sice hodně mýdlové, ale romantické duše to jistě ocení. Jsem optimista! 

OBITUARY - Obituary (03/2017)
- dost možná nejlepší věc od jejich reunionu. Což neznamená, že by šlo o nějakou superbombu. Kvalitám klasik z let devadesátých to zdaleka nedosahuje, ale šlape to. Taky oceňuju hodně vtipný videoklip k Ten Thousand Ways to Die.

Gába

PSYCHOSURGICAL INTERVENTION - Electropulse Cerebral Manipulation (singl) (07/2017)
- už promáč cosi ukázal, ale tohle? V Saratově se drtí krutý BDM. Sami se označují za slamaře, ale tohle je střednětempá až pomalá riffáž, než tupo džn džn. Brutálně nabasovaný a poměrně originální styl v záplavě ctrl C, ctrl V sypaček. Doporučuju.

SCULPTING ATROCITY - Communion of Supreme Dominance (singl) (09/2017)
- death metal! Takovej mix Hate Eternal a Origin. Jen škoda, že než skladba začne, tak hned končí. Přeci jen 2:31 není mnoho, jelikož tolik riffů tu zase tolik není. A je tomu dobře, neb všude se hrotí prstolamy bez nějaký přidaný myšlenky. Těšba na album.

HABITUAL DEPRAVITY - Promo (06/2017)
- BDM, Austrálie. Kvalita? Nejvyšší! Takže hned pustit.

INTERMINABLE CORRUPTIONS - Xenodimensional Conflux (05/2017)
- a už zase. Jeden z největších TBDM diktátů letošního roku!

LooMis

ELDER - Reflections of a Floating World (06/2017)
- z reakce / dotazu na recenzi Mastodon, tady je taková zemitější forma stoner rocku hodně psychedelie 70. let. Mastodon jsou víc metal.

MARTY FRIEDMAN - Wall of Sound (08/2017)
- dobrá, poctivá deska, kterou osvěžuje celá řada hostů, čímž dochází k příjemnému zpestření, nejsilnější je, ne-překvapivě, Jorgen Munkeby. Ale i malé retrovýlety ke starým meditativním deskám jsou příjemné.

Kuba

ATHEIST - Elements (1993)
- jsou desky, které nepotřebují komentář - poprvé.

DEATH - Individual Thought Patterns (1993)
- jsou desky, které nepotřebují komentář - podruhé.

onDRajs

Hodně teď žiju z BA, takže samé staré známé věci. Přišel čas se k nim vrátit!
OPETH - všechno
SACRED REICH - všechno
NUCLEAR ASSAULT - všechno
CLAWFINGER - všechno

GENESIS - When in Rome (DVD) (2007)
- takové logické završení. Poslední koncert jejich reunionového turné z roku 2007. Má to cca 160 minut a z fleku jsem to viděl dvakrát. Ať si kdo chce co chce o Phillu Collinsovi říká (i já sám dávám přednost Peteru Gabrielovi), tak co on v 56 letech předvedl, prostě bere dech. Když jsem na ten živák koukal podruhé, schválně jsem se soustředil, jestli narazím na nějakou jeho aspoň malinkatou intonační chybičku, zaváhání. Ne, prostě nic. Naprosto dokonalé. Škoda, že nehráli víc starších věcí, ale i taková Domino je (musím uznat) pecka. Vystoupení, po kterém před Genesis hluboce smekám.

Gába

CENOTAPH - vše
- jeden z koncertních vrcholů letošního roku se nezadržitelně blíží! Čučel jsem na nějaký videjka ze srpnových koncertů a jako uffff. Tohle mají mazlíčkové rádi, žádný faking mošpit kecy, pseudodrsný pózérství a podobný zbytečnosti. Jen a pouze BDM a ten je jak známo zákon! Jako když už nejít na tohle, tak kurwa na co už ?!!! Dřepět doma můžu vždycky...

STROMBOLI - Fiat Lux (2014)
- beru zpět tvrzení, že jsem čekal víc. Výborná deska.

VEC - Domáce potreby (EP) (2016)
- léto s tímhle EP uteklo krásně. Podle mě jedna z nejlepších CZ/SVK věcí, co se kdy na poli HH urodila. Dával jsem si teda na čas a pustil až pár měsíců po vydání, ale semlelo mě to teda úplně na prach. Jednička se Zuzanou Mikulcovou (hitovka jak prase), trojka s Katem (diktát Prago pytcho) a hlavně poslední šestka s Jurajem Benetinem a Matúšem Širokým (deprese, deprese a zase deprese), to jsou skladby, který z paměti jen tak lehce nevymažu. Texty jsou kapitolou sama pro sebe, ostatně jako vždy u Brančiho, ale tentokráte mám pocit, že lepší ze sebe ještě nevysypal. Takže, jedeme domů za rodiči, svatba, děti atd.., zdánlivá banalita. Jo, čtyřicátník(ci) s mozkem si už nepotřebuje drandit šulína se zlatým řetězem před nadrženýma patnáctkama. Ať si klidně ubožáci jako Rytmus a spol., se svojí hudbou vhodnou akorát tak do vepřína při vyprazdňování jímky, dál honí svoje pseudoego na tom, kdo je větší machopíčus. Rozepisovat se dál nebudu, poslechnout! 

ABHORRENT CASTIGATION - Throne of Existential Abandonment (2014)
- kult neasi!!! Nové album se připravuje.

GROUP HOME - Livin´ Proof (1995)
- asi netřeba představovat. Jsem si říkal, že tentokrát mě to tak neodpáře a hle, opět totálně rozkopanej. Holt HC nejvyšší kvality no...