V první polovině roku 2019 se prolila koryty podzemních hudebních vod modrá tekutina s gotickou trpkostí. Debut Mana někdejších Idle Hands prodchl svým temně-melancholickým fluidem hned několik scén. Nevadilo, že na něm někdejší Idle Hands zní jako The Sisters of Mercy s metalovým náběhem, kteří si dynamiku půjčují od Killing Joke. Kapela totiž přistupuje k osvědčeným základům po svém. Ze směsi post-punkových temp, goth-rockové stylistiky a esence doom metalu, která má blízko k pozdějším Paradise Lost nebo Katatonia, vyvstává nový, zase trochu jiný zvuk.

Barvitá emulace přitom moc neotřásla scénou gotiků ani post-punkem. Nejvíce omámila metalové podzemí, a to i přesto, že se debut Mana držel v rámci tvrdosti při zemi. Kapela na první desce pohrozila jen párkrát, třeba ráznější Give me to the Night a burcujícím úvodem v Nightfall. Idle Hands si převážně vystačili s potemnělým feelingem v gotických konturách, o které se těžký kov jen otřel.

Očekávanému follow-upu předcházely tahanice okolo jména. Idle Hands byli z právních důvodu přinuceni k reinkarnaci do Unto Others. Po editaci loga, PRkové komunikaci a vydání předešlých počinů pod novým pseudonymem kapela nastínila vydání novinky jménem Strength klipovou When will Gods Work be Done.

Název desky nekecá. Z prvního singlu smrdí síla a snad i všeobecné nasrání z nuceného přejmenování. When will Gods Work be Done je dosud nejtvrdším zásekem Unto Others. Jádro, kterému posluchači kapele v minulosti propadli je ale zachováno. Singl pozvolna stupňuje, svižné post-punkové tempo se následně nechá proložit groovemetalovými kytarami. V závěru skladby se o slovo přihlásí dokonce double bass a samplované kulomety. 

Zbytek desky se do ráznějších vod už s takovou vervou nepouští. Rotující kopáky a ráznější riffy se však o slovo ještě několikrát přihlásí a fungují, protože se objevují nečekaně a s rozvahou. Kromě metalověji pojatého úvodu a zmíněného singlu například double-bass popožene jinak sentimentálnější Destiny, robustnějším základem překvapí také Instinct s chytře zapracovaným samplem v refrénu.

Strength působí všeobecně profesionálněji – od coveru, přes zvuk až po songwriting. Psaní si zachovává původní charakter přesto, že Unto Others o něco více inklinují k tvrdším polohám. Desce se dá vytknout jen lehce přepálená stopáž (fajn cover Hell is for Children od Pat Benatar by slušel nějakému následujícímu EP), finální song Strength se skáčkovou pachutí a zbytečné zvolnění uprostřed desky, které po energii narvaném začátku přidusí momentum. Legální změny osobitost kapely nenarušily, jen rozdmýchaly oheň, díky kterému novinka ostudu předešlé tvorbě nedělá.