Datum vydání: 1. listopad 2024
Vydali: Sepulchral Voice Records
Žánr: death metal, black/death

„MORTE MORTE MORTE“, křičí konec promotextu k druhé desce amerických Black Curse. Členové Primitive Man, Spectral Voice a Khemmis stvořili novou kapelu za účelem vytvořit co možná nejohavnější pomník samotné smrti z death metalu inspirovaného projekty jako jsou Wrathprayer, Pseudogod nebo Grave Miasma.

Vlivy zmíněných se slyšitelně propsaly do debutové desky Endless Wound, stejnou měrou ale kapela zanechala prostor pro vlastní pojetí. Z rámců špinavého, okultně laděného metalu smrti na první desce vzešel poměrně unikátní počin. První deska se navzdory zjevným vlivům poslouchá snadno, v některých momentech se dá považovat až za chytlavou. Přitom ani na chvíli neztrácí kontakt s aurou, která je – byť ve ve větší míře – přítomna u výše zmíněných kapel.

Burning in Celestial Poison vrhá na debut trochu jiné světlo, jako kdyby byla první deska jakýmsi mezikrokem, testováním vod před pokusem o plnohodnotný ponor – tak, aby se Black Curse dostali k samotnému jádru daného žánrového pojetí, které primárně tkví v postupech španělského kultu, Teitanblood. Pochopitelně se tak odstupuje od schůdnosti, naopak se Black Curse vrhají do delších stopáží a zastřenějšího zvuku. Avšak poněkud bezhlavě.

Výsledek se tak jeví rozpačitě. Delší než desetiminutové skladby dokáží vystřihnout chvíle, ve kterých je aura TTNBLD v určité míře přítomna, stejně tak lze trasovat riffy, které při své rovnici chytlavost-zlost lezou nehezky do ucha – zářným důkazem budiž začátek prvního vypuštěného singlu Trodden Flesh. Burning in Celestial Poison je však ve stejném čase poměrně bohatá na pasáže, které nevedou nikam či kulminují do závěrů, které odměňují jen málo. Snaha proměňovat metalový chaos do chorobně-zhoubné atmosféry se Black Curse daří jen občas.

Burning in Celestial Poison si tak při snažení ve vytvoření co nejzlejší desky trochu podráží nohy. S ambicí se přiblížit nedosažitelným metám se Black Curse zbytečně oklešťují o dobře podchycené prvky, které fungovaly na debutu. V obětování přijatelnějších vzorců za úsilí evokovat zlo prostřednictvím bezhlavých deathmetalových běsů tkví největší negativum. Novinka totiž funguje nejlíp tam, kde připomíná debut.