Datum vydání: 19. červen 2024
Vydali: Doomentia Records
Žánr: swedish death metal, blackened death metal

Hned na start bych se asi měl přiznat, že už nepatřím mezi posluchače švédského smrtikovu. Poslední roky ho v podstatě neposlouchám vůbec, jen výjimečně. Jenže když jsem poslechl novou desku Brutally Deceased, s chutí jsem zas nějaké ty už stopami času pokryté kousky oprášil a samozřejmě projel i předchozí platně Brutally. Díky Chasms jsem tak slyšel snad nejvíc „švédského“ death metalu za poslední dekádu.

Každý fanoušek kapely ví, že ta po splitku s polskými Embrional (2019) prodělala změny v sestavě, kdy ji opustil klíčový člen kytarista Tomáš Halama, aby se plně věnoval Heaving Earth a Altars Ablaze, a pak bubeník Zdeněk Štefánek (ex-Jig-ai, Psychotic Despair, V.O.H.). Skladatelské otěže a vize, co s Brutally dál, tak v podstatě přešly na Štembuse, který se v posledních letech skladatelsky nejvíc věnoval blackmetalovým Somniate. Sestava se tak po splitku obnovila o dva nové členy: kytaristu Adama Kulicha (Feeble Minded) a bubeníka Tomáše Maříka, který sype v Mallephyr a do loňska byl také členem Somniate, v nichž aktuálně zůstal snad pouze Štembus.

Brutally Deceased z lásky ke švédskému chrastivému zvuku vznikli v roce 2007. O tři roky poté vydali debut Dead Lovers' Guide, který by pro své klasické pojetí mohl nést podtitul ‘a tribute to swedish death metal’, neb drážky desky jsou jako ‘hrob‘ vsákující ‘věčně tekoucí proud‘. Ani další deska Black Infernal Vortex (2014) neustupuje z nastoleného směru, ale třeba je říct, že celá pocta HM-2 metalu je tu mnohem dotaženější zvukově, o dost hutnější a propracovanější kytarově i hudebně. Muzika víc usazuje do středního tempa, kde vyniká Štefyho cit pro groove crustu, v němž hudbu dokáže rytmicky spolehlivě držet. O dva roky vychází Satanic Corpse (2016) a Brutally Deceased na ní o dost víc šlapou do pedálů a začleňují nejen hrubozrnné, ale i harmoničtější melodie - jakoby tu občas prolezl melo death (Epoch of Self-Denial, Where No Gods a druhá půlka At One with the Dead to potvrzuje, ačkoli to je spíš Železná Panna). Deska to ale v žádném případě není uhlazená, furt se tu bavíme o stockholmském deathu, jen Brutally Deceased už nejsou ryze ortodoxní. Poslední kapitola staré sestavy tak je zmíněné splitko s Poláky Embrional, EP Scornful Death Trail (2019). Zde je otevření se novým myšlenkám už markantní a třeba hned první ze tří skladeb snad vkladem Štembuse naznačuje příbuzenský vztah se Somniate, kterým rok na to vyšel debut The Meyrinkian Slumber, kdežto poslední vál As Darkness Takes Over docela píchá do ‘mršiny‘.

A tímto historickým ohlédnutím jsem se propracoval až k nové desce Chasms, která, jak padlo na začátku, už vznikla v nové sestavě. Složit a nahrát těch sedm nových skladeb (osmou nepočítám, jde jen o kratičké kytarové intermezzo) jí zabralo pět let od EP, od plnohodnotného Satanic Corpse uběhlo let již osm, ale zas musíme vzít v potaz, že v mezičase vyšly dvě desky Somniate, přírůstky mají i Mallephyr či další Žlábova kapela Shampoon Killer.

Nechci hned na start přehánět, ale jediné, co se na Chasms opravdu nezměnilo, je hlas Žláby, který je v kapele nyní už jediný zakládající. A jeho plný sytý chropot – v několika kusech ho tu řevem doplňuje Štembus, který zas po jeho odchodu nazpíval poslední desku Heaving Earth – vlastně ‘Pražáky’ už od začátku z plejády švédsky znějících kapel dost odlišoval. A odlišení je něco, s čím si Brutally Deceased nově moc nemusí lámat hlavu, protože nová deska překračuje všechny myslitelné meze a limity, které švédský death metal nastavuje. Jak zvukové, tak hudební.

Chasms totiž opět připomíná, jak tenká hranice mezi deathem a blackem může být, pokud se hraje melodicky. S jistotou však říkám, že novinka není blackovým albem, některé harmonie a melodie se ale blackového vyznení tak dotýkají a čerpají z něj (společný rukopis a jmenovatel se Somniate?), že pokud bych před sebou měl např. jen skladby Empyrean Shrine, Chasm Born nebo poslední Black Chalice, váhal bych, na kterou stranu se víc přiklonit.

Nová deska ale pro Brutally Deceased značí především shození tradičního HM-2 zvuku, kde vládnou chrastivé melodie a typická crust tupačka, a pak rapidní nárůst zkomplexnění. Míra propracovanosti riffů i písní, tak jak to známe u Somniate, potkala i Chasms, takže i když se jedná o death metal, z něhož se na povrch bezvýhradně dere severský duch, tradično a ortodoxní pojetí old school stylu s jasně napsanými skladbami na Chasms de facto mizí. Zásadním vytlačením inspirací tvorby klasických kapel jako Dismember nebo Grave jdou současní Brutally Deceased přemýšlivým a na žánr až intelektuálním, snad i progresí zavánějícím směrem (viz úvodní nášleh Deus Mundi), kde spíš vnímám společné cíle jako u At the Gates (ať tvorby původní či té návratové), ale vlivů ze Severu obecně je tu podstatně mnohem více.

Než cval rytmy úderně podporující rovně vedené a srozumitelné melodie čekejte alternativu tohoto stylu – bavíme-li se tedy o švédském deathu – se strukturálně promyšlenými skladbami a na žánr ne úplně typickými nápady rozvětvených melodií s blackened podtónem. Češi v tomto jdou fakt hodně za hranu a překračují v tradičním švédském stylu vše slyšené. Minimálně hodně dlouhou dobu. Abysme si ale rozuměli, furt je to „švédské“, ale v myšlení jsme se z minulosti posunuli do současna a namísto opěčovávání kořenů dostáváme vyzrálé a vyšlechtěné plody.

Posledním spojujícím prvkem s kapelní minulostí je tak mohykán Žlába, který se s nastalou změnou musel nejvíce popasovat. Jeho hlas však i v novém xichtu kapely sedí skvěle a zpěv si nachází cestu, jak zůstat výrazným, jak ji umět táhnout a přitom zapadat do muziky. Co ale musím vypíchnout, jsou bicí (mimochodem fajně nazvučené) docenta Toma Maříka. Ten desku svou hrou neuvěřitelně nakopává a jeho zrychlené sypačky jsou doslova k posrání. Někomu ten „stařičký“ styl bubnování bude určitě chybět, nová odvážná podoba kapely si ale i zde žádala změnu, a nemohla být lepší.

Poslední zprávy však hovoří, že kapelu opustil Štembus. Bude tedy zajímavé sledovat, co nás ze stáje „švédské kapely z Čech“ v budoucnu čeká.