Datum vydání: 11. říjen 2024
Vydali: The Flenser
Žánr: noise rock, industrial metal, sludge

Chat Pile od svojí dlouhohrající prvotiny God’s Country nelenili. Hned za několik měsíců vydali soundtrack k nezávislýmu filmu Tenkiller, na kterým se podívali mimo svojí komfortní zónu. Rok na to se pak na splitku s Nerver vrátili ke svejm prorezlejm, industriálním písničkám. No a letos na podzim přišli s druhou řadovku, Cool World. Za dva roky přes třicet písniček, to je (mimo grindcorová kolbiště) slušná nálož, a tak je potřeba bejt ve střehu. Bude dost nápadů na zábavnej poslech, bude nějakej posun, nebo se začne ředit, opakovat, a šedivět?

Posun je. Cool World je pořád halda průmyslovýho odpadu (rozuměj Jesus Lizard, Godflesh a Korn), ale tentokrát mezi haraburdím prosvítá víc melancholickej vzpomínek. Na potrhaný sedačče odstavenýho auta se válí umazanej plyšák, za rozpadajícím se rámem visí vybedlej, rozpitej portrét spořádaný rodinky, pod železným haraburdím se zabeleskne stříbro z převrácenýho příborníku. Jsou to vzpomínky odevzdanejch lidí na lepší časy, ale pořád ulpívá trochu zašlý slávy. Spíš než skuhrání na to, jak je všechno v prdeli, cejtíš ztrátu něčeho hezkýho.

Hudebně řečeno – pod vším tím hlukem se tu schovává víc tesknejch melodií a náladovejch ploch, než bylo zvykem. To určitě není na škodu, posmutnělejší chvilky vkusně kontrastujou se špínou okolo a dotvářej post-apokalyptickou atmosféru. Tohle obroušení hran nebude po chuti každýmu, ubylo totiž psychotickejch pasáží a vyhrocenejch momentů, u kterejch můžeš třeštit oči. Ale Chat Pile nejsou první kapelou, co dospívá, a myslím že ten přechod zváladají celkem ladně.

Problém je spíš určitá nevyváženost. Cool World čítá hned několik válů, který patří k tomu nejlepšímu, co Chat Pile napsali. Frownland chytře využívá vazbení k vytváření zneklidňující atmosféry, jen aby jí překlopila do rozmáchle posmutnělýho refrénu, kterej dá zapomenout na všechen marast okolo. The New World začíná nenápadně, ale roste až do poctivýho industriálního bucharu a největšího hrotu desky. Masc sazí na zasmušilý melodie a odezdanou atmosféru, která má až překvapivě smířlivej nádech – život je na hovno, ale co už, vztekání bylo dost. Ale pak jsou tu i skladby, kde je silnejch nápadů míň, kde vzadu hlodaj pochybnosti, tohle už jsi přeci někdy slyšel, a slyšel líp. Zejména kolem půlky desky pravidelně ztrácím pozornost, a říkám si, že Cool World možná potřeboval trochu víc uzrát.

Album začíná zostra. První vál I Am Dog Now je celkem ostrý a víceméně pokračuje tam, kde se kapela nacházela na God’s Country. Jak ovšem hrací čas ubíhá, zjistíte, že novinka není v globálu tak tvrdá a nekompromisní jako byl debut.

Američané určitě nevyměkli, pořád jde o dostatečně nekomerční lomoz, jen se místy objevují chytlavé, tak akorát melodické momenty. Plus kapela občas zahraje i na lehce melancholickou notu. Cool World je zkrátka více pestré a více muzikální než prvotina, a jestliže jsem tehdy žehral na jistou jednoduchost, tak tady ten problém necítím.

Chat Pile se dle mého posunuli správným směrem a předkládají příjemně chytlavé a na nápady bohaté songy, aniž by však přitom ztratili důraz a svoji originalitu. Za mě spokojenost.