Produkce: New Line Cinema / Warner Bros, 2025
Žánr: thriller, sci-fi, komedie, romantický, drama
Režie, scénář: Drew Hancock
Hudba: Hrishikesh Hirway
Databáze: ČSFD / IMDB

Tak to vypadá, že po Juklovi se budu neohrabaně mrcasit na (dříve) převážně Baařině písečku už i já. Ale asi to bude spíš výjimka, na filmy koukám dost málo a většinou až pár měsíců (či let) poté, co jsou aktuální. Na Companion jsem ale výjimečně, spíš náhodou, narazil a shlédl ještě poměrně zčerstva. Nuže, k věci.

Za prvé bych rád na případné zájemce apeloval, aby v žádném případě nekoukali na trailer (spoiler twist jak prase, promotéři by zasloužili facana), ideálně ani na plakát (což nejde) a nic moc si o něm nečetli – vlastně snad ani tenhle článek (?) – film spíš doporučuju, čau! Ale na druhou stranu si myslím, že i ty méně ostré tužky v penálu, jako třeba já, budou alespoň zhruba tušit o co půjde už z názvu filmu, plakátu či prvních 10-15 minut. A hlavní postava dokonce část závěru vyzradí hned v prvních minutách (!) – zůstane ale otázka – jak a proč? Potěšující je, že o něco méně předvídatelných překvápek je ve scénáři vícero. A žel taky pár much.

Možná ne až tak vzdálená budoucnost, zamilovaný páreček Iris (Sophie Thatcher) a Josh (Jack Quaid) jedou autem s hlasovým ovládáním na víkend do luxusní chaty resp. vily s více, či méně přáteli. Iris se chová trochu podivně, je z Joshových přátel nervózní. A jak se ukáže, má proč. Někteří jí zrovna nemusí, jiní by jí zase chtěli mít rádi více, než je jí milé. A jak lze čekat, párty víkend se pro všechny zúčastněné značně zvrhne a to několikrát. Zní to jako klišé, ale dál je to zapeklitější.
Companion je žánrový hybrid, který kombinuje thriller (někdo tvrdí až horor, ale neřekl bych) se sci-fi prvky a řekněme lehce bizarní, černou, romantickou komedií, trochu snad i s psychologickým dramatem. Osobně mi ta kombinace docela sedla, i když romantiky bych klidně trošku ubral (gay kvóty? :)) a v thriller/drama rovině se mohlo přitvrdit, byť se toho tvůrci úplně nebojí – jak po příběhově emocionální stránce, tak se tu najde i pár hezky krvavých scén (žádný extrém, ale…). Svým způsobem je to tak trochu i slasher, ale dost nestandardní. Celkově je asi nejbližší přirovnání, které mě napadá, seriál Black Mirror (některé díly).

Pochválit lze i herecké výkony. Na Sophii Thatcher se nejen pěkně kouká (až na ten divnej ret), ale po rovněž dost fajn Heretikovi, kde Hugh Grantovi pouze sekundovala, dokázala, že hrát umí a utáhne i (+-) hlavní roli. V rámci její postavy jsem jí věřil snad všechno (a má zajímavý, hlubší a jakoby starší hlas, než bych čekal - slechněte její loňské, lehce potemnělé dream/art pop EP). Volba Jacka Quaida byla rovněž trefou, Joshe podal skvěle, trochu mě i překvapilo, jak až se jeho postava vybarví. Bylo fajn ho vidět po The Boys v (napůl?) odlišné úloze. A i ostatní postavy jsou ztvárněné kvalitně, uvěřitelně, s nikým jsem neměl větší problém.
Kamera též dobrá, vtahující, relativně nápaditá a hudbu si nějak nevybavuju (nenadchla, neurazila?). Střih ok, tak akorát dynamický, ale neklipový, jen ta scéna druhého, alternativního seznámení Draculy s dinosaurem mi přišla zbytečná/otravná. Scénář – děj i dialogy převážně fungují (jedna postava to dostane v dlouhém monologu pěkně sežrat) a dávají smysl a jak už jsem zmínil, ne vše se dá odhadnout dopředu (resp. až chvíli před tím, než se to stane). Osejpá to (z těch 96 minut bych vyřízl tak 6), vážnost a dramatičnost přiměřeně vyvažuje situační a černý humor (a naopak).

Příběh poměrně zručně propojuje tématiku a může dávat podněty k zamyšlení týkající se minikvazispoilery (?) vývoje a etiky AI (je to za rohem a dost možná nás to jednou fakt zničí – třebas omylem), různě deformovaných, toxických vztahů, incelů, důsledků lží atd. Ani v jednom ohledu sice nejde nějak do hloubky, což je škoda, ale to by stopáž musela být podstatně delší. Nečekejte nic extra objevného (kromě Black Mirror i třeba pomrkává až k Blade Runner, trošku i na Terminátora a něco si v tom najdou i fans The Menu a Pearl?). Nicméně, jako celek je to, ano, znovu - docela zajímavý a funkční mix. Svým způsobem je zábavné/zvláštní (?) i to, komu nás Drew Hancock (a producent Zach Cregger – mj. Barbar, neviděl jsem) „nutí“ fandit.

Spíš příjemný zážitek mi kromě pár mušek kazí asi 2 hlavní mouchy až masařky - nepravděpodobnosti, kterým ani v rámci přijetí pravidel světa filmu nevěřím (týkají se jistého nastavení). A nakonec hlavně asi kvůli tomu nemůžu označit film za celkově dobrý. Z většiny hledisek ano, nebo to přešlapuje těsně na prahu, dost fajn určitě, bavilo. Nečekejte žádnou pecku, ale za vidění to stojí. V hodnocení jsem možná i malilinko shovívavější, protože: 1) Sophie :) (to EP viz výše bych hodnotil podobně), 2) pro Hancocka je to režisérský debut, 3) 2x kvalitní a 1x originální (?) mord. A pár dalších detailů (třeba Stalin).