Kanadská techno thrash/death kapela Dissimulator funguje jen od roku 2021 a letošní Lower Form Resistance je teprve jejich debutové album, nicméně sporým rokům existence navzdory trojice předkládá respektuhodnou pecku. Technicky dobře zvládnutý a příjemně živelný nářez sice vyloženě neboří žánrové hranice, nicméně nabízí měrou vrchovatou vše, co od kvalitního metalového alba očekávám.

Základem je svižné thrashmetalové tempo, kapela občas zabrousí do deathmetalové tvrdosti anebo rozběhne rychlejší grindový sypec. Nejde úplně o extrém, hudbě dominují stále především tradiční riffy a poctivé metalové hoblování, zapomeňte však na dnes tak populární retro. Dissimulator sice ukazují, že mají zvládnuté klasické thrashové standardy, ve svém konání se však dostávají o dost dál. Skladby nejsou klišé, nechybí jim nápady, a hlavně ani na okamžik nesklouzávají k humpolácké tuposti. Naopak hudba si po celou dobu drží nadstandardní úroveň a po instrumentální stránce je precizní.

Moshující zemitou riffovačku střídají rychlé klepačky, dvojkopákové palby anebo zabijácké prstolamy. Motivy se mění často a v rychlém sledu, oddechové momenty na albu moc nejsou. Je obdivuhodné, kolik toho hoši zvládnou do jedné skladby nasázet, aniž by polevili ve svižném tempu a ztráceli tlak. Výsledek ovšem nato, jaký je to šrumec, nepůsobí nečitelně anebo krkolomně. Všechny figury do sebe pasují přirozeně a flow nahrávky je sympaticky ladný.

Jak bylo řečeno, kapela se nesnaží být prvoplánově uměním. Okázalé progresivní kejkle ani pidliky moc nečekejte. Je slyšet, že muzikanti se u metalového řádění především výborně baví, a to že jim schopnosti dovolují zahrát rychlý metal na top level úrovni, je v tomto případě zásadní přidaná hodnota.

Baví mě také zvuk alba, který není (ve špatném slova smyslu) moderní. Bicí jsou výborné (bubeník hraje v Beyond Creation) v tom, jak nehrotí přetrigerovanou kanonádu a nechávají vyznít kytary. Ty nejsou efekty přemodulované a zní spíš staroškolsky thrashově. Ve spektru je pak slyšet i zvonivá basa. Nazvučení je trochu špinavější, než bývá v oboru zvykem, za mě však naprosto pořádku. Zpěv možná není tolik výrazný, k hudbě však chraplavý growl dobře padne a celkově příznivý dojem podporuje.

Pro lepší představu bych zmínil Revocation, možná Vektor. Dissimulator jsou proti nim ale živelnější, rychlejší a mají ostřejší zvuk. Díky té divokosti jsem si několikrát vzpomněl třeba i na The Red Chord a na mysl díky zvuku, sci-fi tématům a futuristické náladě, která z alba občas vyleze, nejednou přišli také Voivod.