Datum vydání: 17. listopad 2024
Vydali: Lowbottomy Records
Žánr: alternative, free jazz, drone, contemporary classical

Drť, projekt slovenského saxofonisty a skladatele Miroslava Tótha, vydává své čtvrté album a opět se věnuje společenskému dění u našich nejbližších sousedů. První dvě alba vznikla zhudebněním autentických výroků politických činitelů: Puntičkár vychází z rozhovoru Alojze Lorence (poslední náčelník StB) pro deník SME, Minister z odposlechů Jána Počiatka (ministr financí první Ficovy vlády). Třetí studiovka Kruh alebo špirála? se zase věnuje klíčovým dějinným momentům Slovenska, které v textech komentuje a recitačně interpretuje Fedor Gál. Jak je vidno, žádná selanka.

Ani na aktuálním albu Drť v angažovaném tlaku nepolevuje. Témat k nastavování zrcadla je stále víc.

Na Drôtenky Tóth jako klíčovou spolupracovnici přizval básnířku a performerku Zuzanu Husárovou. Ta autorsky zpracovala tematiku verbálního i fyzického násilí, sexismu, xenofobie a hlav v písku.

Hudebně je album rozprostřeno mezi mnoha žánry, se kterými se tu zachází velmi svobodně a bez zbytečného respektu. Zvuku dominuje barytonový saxofon kapelníka Tótha a barytonová kytara jednoho ze dvou jeho stálých spoluhráčů Marka Buranovského. Tím druhým je baskytarista Márton Csernovszký. Jejich nástroje spolu vytvářejí poměrně masivní zvukovou stěnu, kterou odlehčují klávesy Evy Sajanové. Bicí nahrál freejazzový bubeník Jozef Krupa, živě ale s kapelou od začátku února jezdí Marián Leskovský, kterého můžeme znát mj. z tuzemských Decultivate. Z výše uvedeného je možné si udělat velmi hrubý obrázek, jak asi vypadá výsledek.

Stěžejním atributem Drôtenek je kontrast. Klavírní úvod písně Prísne tichá a rozverná deklamace se přelije v minimalistický free jazz. Tlak se zvyšuje v následující titulní a zároveň nejbrutálnější skladbě, kdy Zuzana v drásavém závěru řve „…nikomu nič nehovor.“ Syrovou alternativu protkávají syntezátorové vyhrávky, tíživou atmosféru odlehčí rytmus vyšinutého tanga (Za záclonou). Emocionální křik předchozích skladeb vyvažuje skoro rapová kadence slov (Kosačky), kytarové dronové stěny dubluje saxofon v kontrastu s vyklidněným přednesem (Relaxujem). Klipovka Bludičky těží z kontrastu klavírního intra s nervní rytmikou, flétna ozvláštní frenetickou Chaos, tento štát. Pořád se něco děje, pořád je co sledovat. V závěru alba se vše zklidní. Čo máme nabízí méně slov, více kytarového riffu a nakonec šestnáctiminutová instrumentální zvuková koláž Lao-c‘ & Jonathan Sacks, která nabídne potřebnou katarzi po právě prožité emocionální smršti.

Navzdory téměř hodinové stopáži a posluchačsky ne úplně vstřícnému obsahu, nahrávka díky své dynamice a pestrosti nenudí. Kolektiv zúčastněných muzikantů vzešel z různorodého podhoubí. Hudebníci, jinak znamenití sólisté, zanechali na albu otisky svých výchozích působišť mj. Bez Ladu a skladu, Vojdi či God & Eve. Pro eventuální další kontext možno zmínit vlivy italských avantgardistů Zu, letmý dotek dronů Sunn O))) a fakt, že u Miroslava Tótha si v minulosti dvě skladby objednali Kronos Quartet.

Krom digitální podoby vychází Drôtenky na ručně lisovaných LP tělové barvy jako pilotní vydání nového labelu Lowbottomy, přidruženého k trenčianské lisovně vinyl-LAB.