Tentokrát bez sáhodlouhých úvodů, Haken jsem představoval už u jejich placky  Vector. Uteklo pár let, Angláni mezitím vydali další dvě desky, vyměnili klávesáka (dlouholetou oporu Diega Tejeidu vystřídal navrátilec Peter Jones) a dál si právem dobývají větší pozornost a místo na hudebním výsluní současného prog metalu. Virus byl volným pokračováním nářezového Vectoru, sextet si na něm vyzkoušel vedle jednodušších hitovek i spletitou mamutí skladbu Messiah Complex. Všechno na jedničku, ale co dál? Nehrozí jim postupné zevšednění jako u jejich inspiračních vzorů Dream Theater?

Potkalo to Leprous, teď to zkoušejí i Haken. Sedmá řadovka Fauna ukazuje soubor částečně i v „soft“ poloze - neznamená to ovšem, že by úplně vyměkli nebo zpopovatěli. Kapela ostatně na všech svých předchozích počinech měla nějakou baladu, respektive křehčí pasáž, která vyvážila ostny jejich meshu-sekaček a celkově tvrdších momentů v jejich tvorbě. Hoši si teď spíš zkoušejí novou polohu, její možnosti a jak s ní obohatit výrazové možnosti. U Haken stále hraje prim tvůrčí svoboda a Fauna to dokazuje. Stačí se jen podívat na pestrobarevný obal desky, do něhož se tematicky (textově) propsaly různé živočišné druhy, jejich zvyky a povaha. Však se kolem zvířat točí všechny písně.

Současný přístup je dobře vidět na singlu The Alphabet of Me. Díky popěvkovité sloce a celkově poklidném tónu skladby by mohl uspět v mainstreamovém rádiu, jenže na to je až moc lichodobě rozlámaný a Haken si v něm stále uchovávají svou členitou a na skryté instrumentální detaily bohatou riffáž (na konci písně zazní i sólo na trumpetu). Sedmá a nejkratší věc na albu Lovebite jde ještě dál – po lehce matematickém začátku s ostrými metalovými hranami přijde nečekaná odbočka až někam k art popu 80. let (napadá mě Kate Bush nebo Police – v čase 2:30 si nelze nevybavit Stinga), ale refrén zas odkazuje k soudobému melodickému djentu – když už šermuju s kapelami, tady bych z fleku vytasil australské  Voyager nebo dánský fenomén Vola.

Fauna je také album napěchované kontrasty. Už jen jeho úvod – Taurus startuje uskřípanou disonantní kytarou a lomozícím riffem, po nichž následuje takřka ticho a skladba se postupně rozjíždí až z intimní polohy. Po sekačkách přijde na řadu táhlý melancholický refrén, pak zase panterovská nekompromisní agrese nebo temnější nápady jak z dílny Nevermore. A borci z Haken tohle všechno hodí z fleku do pětiminutové stopáže. Následující Nightingale ukazuje, že kapela nerezignovala na rytmičtěji složitější pasáže a nestalo se to, co se přihodilo The Mars Volta na jejich návratové desce. Haken ale vkládají komplikovanější struktury do těch srozumitelnějších, takže i neznalý posluchač si ze skladeb odnese mnoho a i přes délku 7,5 minuty mu nezůstane v hlavě pouze skrumáž not.

Londýňané se na novince rovněž vysvobodili z věčného přirovnávání k Dream Theater. V porovnání s nimi jsou mnohem variabilnější a mění tvar jako chameleon. Zvládají polohy od melancholického progu (Leprous, Rendezvous Point) přes rozlámanější matematiku až po epičtější power/thrash (Nevermore). Ale i na „Drýmáče“ dojde, ne že ne. A to v divočejší Beneath the White Rainbow s mnoha zvraty a technickým běsněním, ale hlavně v nejdelším, 11 minut trvajícím kousku Elephants Never Forget (taky slyšíte v jeho úvodu legendární Gentle Giant?). Na tyto spletité vyprávěnky holt mají Petrucci a spol. patent a Haken z jejich odkazu logicky těží. Berme to tedy jako spojovací můstek se starší tvorbou kapely.

Možná si říkáte, proč jsem dosud nezmínil instrumentální nebo zvukovou stránku desky. Bylo by to mlácení prázdné slámy - je to totiž produkčně dokonalé, stejně jako muzikantský a pěvecký um všech zúčastněných. Možná bych jen zmínil práci keyboardisty Petera Jonese, který písně ozvláštnil zvukově netradičními rejstříky a hrou s drobnostmi (v Nightingale ptačí zpěv a elektronické ruchy, v Taurus ambientní podklady atd.) vytvořil pomyslnou třešničku na dortu.

Co naplat, Haken na své sedmé řadovce pokračují v hudební krasojízdě, a jak se zdá, nic je nezastaví. Těžko hledat na současné progové scéně lepší kapelu. Mimochodem, živě se u nás zanedlouho (už teď v neděli) ukážou na Basinfirefestu.