Datum vydání: 18. únor 2024
Vydali: Hammer
of Damnation
Žánr: black metal
Výborný, lehce melodický a lehce zastřený, ale
stále dostatečně radikální black metal ve stylu žánrotvůrců Satanic Warmaster s
výjimkou zbytečné vybrnkávací Diving Away
into the Sea of Madness obsadil celý vyměřený čas desky. Nádavkem hodinové
album obsahuje i demo The Pride of Luciferian Race, které se nese v přesně
stejném duchu, byť je o chloupek syrovější.
Na žánrové rigiditě není v případě black metalu vůbec nic špatného, já ji otevřeně uvítám, když je provedena v potřebné kvalitě. A ta tu jednoznačně převládá. Z učebnic si můžeme odškrtávat molové akordy, tremolové riffy, sypačky střídané s přiznávkami punkových kořenů black metalu trochu ve stylu Goatmoon.
Pochvalu zaslouží asi hlavně Diabolous Polish (co ta přezdívka má přesně znamenat netuším) za bicími. Obsluhuje krom toho i tlusté struny, ale zášť, zdá se mi, vhodně koncentruje do tlukotu bubnů. Drží tempo a umí zasypat, což mi ke štěstí stačí. Pochvalou bych ale poctil i vokál, skřehotání tu vhodně dokresluje atmosféru alba, tady by se žádné majestátní přednesy k puristicky pojaté desce ani nehodily.
Zmiňuji-li poněkud „kontroverzní“ finské skupiny,
je potřeba říct, že Inexistência je z Brazílie a je sice ideologicky
nevyhraněná, ale do tematiky projektů jednotlivých členů je lepší moc se
nepouštět. Project Wewelsburg kytaristy a autora textů Nera, kde spolupracoval
s Brazilci s typicky portugalskými jmény Krüger a Bismarck, prozrazuje
svým názvem vše. Zpět ale k desce Exctinct.
Já sám jsem ji sjel nejméně osmkrát, a kdyby
vyšla na vinylu, mým chamtivým rukám by neunikla. Ano, existují instrumentálně lepší
desky, existují progresivnější přístupy k black metalu a najdeme i
silnější atmosféru. Stačí-li vám ale ke štěstí žánrový kalich naplněný po
okraj, Inexistêncii k poslechu jednoznačně doporučuji, protože kupodivu
není přes všechnu svou tvrdošíjnou konzervativnost nudná.
Vložit komentář