Datum vydání: 9. únor 2024
Vydali: Profound Lore Records
Žánr: hardcore, black metal

Záliba v objevování nové a ještě novější muzice mě často odvádí od sledování kapel již objevených. Nebýt blahé náhody, kdy (zešílevší?) Jan Lavadome nabízí na https://store.lavadome.org asfalt takřka zadarmo, bych úplně minul druhou desku Theophonos.

A jakou desku! Jestli jsem tu chválil nejen předchozí Nightmare Visions a také Serpent Column, tak nad popelem v řece Huron (což je asi 210 km dlouhá řeka v jihovýchodním Michiganu, která ústí do jezera Erie) jsem se úplně zatetelil blahem.

Posluchačům dříve vyrobeným asi nemůže nepřipomenout naštvané a skřípavé hardcore spolky přelomu milénia jako jsou Converge a Botch, ale taky moderní kapely, které přistupují k black metalu z neobvyklých směrů a zajímavě ho kroutí – ať jsou to This Gift is a Curse nebo Imperial Triumphant, od kterých je ovšem nutné odpárat trumpetky a cingrlátka (pozdravy do Ostravy!). Najdou se i aluze k vyloženě obskurním a špinavým projektům jako je Malveillance (pozdravy do brněnských stok!), které by autora vysloveně antifašistického dozajista nepotěšily.

Kontinuita od Serpent Column (stále doporučuji Mirror in Darkness) přes debutové album Theophonos je zachována, na aktuálním albu se tu pořád kříží black metal, hardcore, punkové a další vlivy, ale rapidní růst instrumentálních schopností umožňuje jedinému tvůrci, Jimmy Hamzeymu, další posun ve výrazu.

Přiznávám, že od hardcore/emo scény jsem se již zcela odpojil a je klidně možné, že mi hned v komentářích vpálíte deset lepších kapel, ale já jsem takhle suverénní, emocemi nabité, osobní a v rámci žánru po všech stránkách dotažené album dlouho neslyšel. Výrazně do melodií zasahuje nezvykle vysoko posazená basa, která mnohdy tvoří riffy. Bicí střídají nasypané party se skočnějšími crustově znějícími. Kytara je občas noiserockově odvázaná, většinou ale metalově surová až blackově syrová. Dohromady to zní pestře a díky výborně uřvaným vokálům především naštvaně.

Deska je velice osobní a koho, tak jako mě, praští přes uši zlom před devátou skladbou, nechť se začte do textů. Nebudu nic prozrazovat, ale takhle mě za srdíčko už dlouho žádný hudební materiál nevzal. Jsem dokonce ochotný odpustit i rýpnutí do triček Burzum, které bych jinak nesouhlasným krčením obočí značil.