Datum vydání: 21. červen 2024
Vydali: Macocha
Žánr: sludge metal, crust, black metal

Zvolit název Macocha, když kapela pochází z oblasti Moravského krasu, je podle mě cool. V případě nové metalové atrakce z Blanska to však nekončí jen neobyčejným názvem. Kvartet neméně bezskrupulózně přistupuje i k hudbě samotné a hned na svém debutu ukazuje vcelku zajímavý pohled na extrémní hudbu.

Album Macocha je metal v tom smyslu, že dominují heavy riffy, rychlé klepačky, agresivní řev a celkové vyznění je tvrdé, drsné. Hudba není primitivní, není ale primárně o technice či rychlosti, jako spíš o tom znít hlasitě, úderně, přísně.

Mám-li daný zvuk přiblížit, tak slyším syrovou thrash/death energii, jež zdobila třeba staré desky Pestilence nebo Morgoth, prohnanou současným sludge/core zvukem typu Thou či Hexis s tím, že je to celé zahrané ležérním punkovým stylem. V těch klidnějších momentech, kde kytara vybrnkává, pak vyznění přechází do klasického post-metalu, jak ho hrají třeba Cult Of Luna. Při poslechu se mi ale vybavili třeba i tuzemští Náv, kteří, ač jsou více black, mají podobný vibe; možná díky tomu, že podobně jako v případě Macochy jde o muzikanty, kteří se v minulosti pohybovali mimo metal.

Hlavní je zde bezesporu ten nářezový aspekt, ovšem díky tomu, že hudba nabízí více poloh, není celkový dojem monotónní. Thrash/death hoblování občas během songu přejde do blackové anebo core polohy, v pomalejších pasážích se spolu s výraznými tóny kytar objevuje postmetalová atmosféra. Některé úseky jsou rychlé, některé pomalejší a nahrávka je navzdory své tvrdosti pestrá a vlastně ne úplně snadno zařaditelná, protože čistý metal to není. Nato je tam ten (sludge) core punk feeling hodně cítit.

K produkci a songrwritingu kapela zaujala spíše punkový postoj, takže nečekejte precizní detaily či efekty šlechtěný sound. Hlavní je tlak a intenzita. Aby ale nedošlo k nedorozumění, hudba není laciná. Je servírovaná stylem žádný velké sraní, ale po hráčské stránce je na solidní úrovni. Obsahuje množství sofistikovaných kytarových figur a neortodoxních, často vcelku chytlavých nápadů. Je prostě slyšet, že hoši umí hrát, jen svému muzicírování nasadili pěkně syrovou, řekl bych až neurvalou fasádu.

Baví mě groovy a průklepy zasazené do rychlé klepačky v titulním kusu stejně jako valivá, pomalá Gallows. Oba songy jsou spíše strohé, přímočaré, dle mého však přesahují běžnou tuzemskou produkci. Na druhém pólu pak stojí členitější kusy Relics a Nameless Grave, které ukazují, že když na to přijde, nemá kapela ani problém song víc propracovat.

Sedmička skladeb na jejich prvním albu každopádně zahřeje. Hudba má švih, nápad a baví. Povedl se zvuk stejně jako expresivní vokál. Album je ovšem krátké. Má pouhých 27 minut, takže ani já nebudu text natahovat a ukončím jej s tím, že Macocha je novým, zajímavým zjevením na české metalové scéně a její debut má dle mého potenciál zaujmout v širším měřítku. Už se těším na živé provedení.