Jeskyňářství nemá v Česku valnou tradici, a to jak v rámci krasologie, tak v rámci death metalu. Znalci na mě patrně budou schopní vytáhnout z hlubin devadesátek některé přiznané old school death metal projekty, ale v současné nové vlně se teprve Sněť a nyní Můra derou ze svých shnilých rakví na světlo boží.

A je to pro mě velice překvapivě nenápadné demo Můry (nebo EP, jak kapela svou nahrávku označuje, byť jde o zkušebnovou produkci) které to u mě na celé čáře vyhrálo. To, že opravdu nesnáším psaní recenzí na projekty kamarádíčků, muselo stranou, Můru prostě musím doporučit.

Pražskou partu tvoří ostřílení borci ze Sekeromlat, ex-The Tower a Voluptas. Hudebně bych Můru nejsnáze mohl přirovnávat ke kavernózním a deathmetalovým kapelám jako jsou Encoffination, Grave Upheaval a hlavně k old school deatherům Temple Nightside, kteří loni vydali povedenou desku. Hodně podobný a také příjemný materiál vydali taky Fossilization. A já dokonce zajdu tak daleko, že řeknu, že kvalitativně za zmiňovanými bandami Můra o mnoho nezaostává. Některé kapely z podobného ranku, napadá mě třeba Bloodsoaked Necrovoid nebo Petrification nechávají už svým demíčkem/EPkem (!) za sebou. Obdivuhodné.

Na ploše dvou songů se délka nahrávky dostává těsně pod 20 minut. Jak si borci poradili se skoro dvacetiminutovou plochou je docela zajímavé. Celé demo rozvíjí několik jednoduchých riffů, přelévá se z pomalých pasáží do středně rychlých (srandovní pomalá sypačka je jedno z mých oblíbených míst) a přes rituální bubenickou pasáž se z prvního treku převalí do druhého přes riff a parádní kvílivé sólo (blízko geniálnímu sólu Grave Upheaval, podotýkám, největší pochvala, kterou ode mě sólo může dostat). Pak ke konci představí další valivý riff a skončí v bažině pomalu utlučeno. Víc se mi líbí asi Chambers of Decay, která nabízí zmiňované super sólo, při prvním poslechu jsem myslel, že jde o saxofon, takže zvuk správně divnej.

Něco konstruktivní kritiky: beru v potaz, že jde o zkušebnovou nahrávku a i jako taková má hodně slušný zvuk. Věřte, tady jde slyšet, kdo co hraje, i kdyby vám Bizz tvrdil opak. Chtělo by to ale silnější středy kytar a naopak vokál je zbytečně v popředí. Z bicích by se dalo nepochybně dostat taky víc dynamiky. Takhle to zní pořád stejně, v riffech s kytarami moc potichu, v rituální pasáži tak akorát, v plném mixu občas moc v pozadí. I dramaturgie by ještě zasloužila pilníček, protože určitý chvíle vyjdou do ztracena a zapamatovatelnost taky není bůhvíjaká.

Nenápadný debut, řekl jsem v úvodu, a už ho mám protočený zhruba 10x a nehodlám přestat. Můra mě baví, a pokud máte slabost pro pomalý death metal, není vůbec nad čím váhat. Největší slabinou je pro mě název a obal, ale jestli se někdy dočkáme dlouhohrajícího alba, doufám, že už nastoupí nějaký lepší art.