Nemůžu říct, že bych skupinu Nawaharjan znal, na její jméno jsem narazil jenom při studiu náboženství v metalu (odkaz viz níže) a dá se říct, že mě její debutové LP Lokabrenna zastihlo v nedbalkách.

Hned od prvního poslechu jsem si lámal hlavu, co mi připomíná a jak by se dalo charakterizovat. Propadám totiž záchvatům honem doporučovat, co se mi líbí, a Nawaharjan se mi líbil hned a hodně. Určitě se dá odkázat třeba na Arckanum, ale tím trápení s přiléhavým popisem teprve začalo.

Četl jsem v souvislosti s Nawaharjan o minimalismu (ve smyslu Burzum – hodně minimální riffy složený klidně jen ze dvou tónů), ale to se mi pořád nezdá úplně výstižné. Nakonec jsem na to asi při pátým poslechu kápnul a dokázal pojmenovat, proč mě tohle album tak baví. Je to čistý esenciální black metal. Žádný atmo-, žádný post-, není to disso- ani techno-, prostě nic navíc, a rozhodně ani o nic míň než black metal. Brilantně zahraný a ještě líp zprodukovaný. Do zvuku se patrně řádně investovalo, protože řeže a tlačí fest. Dokonce bych si dovolil i vyrýpnout, že je možná tak dokonalý, že nahrávka je maličko sterilnější, než jsme u black metalu zvyklí - syrovost tady rozhodně nečekejte.

Váhám, jestli vytýkat desce její délku, protože asi by se dalo najít několik míst, kde už je o 4-8 otočení jednoho riffu navíc. Větší koncentrace hudebních nápadů a zkrácení asi tak o 10 minut by možná materiálu prospělo. Na druhou stranu, i přesto si pořád dopřávám plnohodnotný a soustředěný poslechy a nestává se, že bych začal myslet na něco jinýho. Nejspíš za to může právě naducanej zvuk a pestrost jednotlivých skladeb, kde se vystřídají čistý násilnosti (Warassuz) s pochodovými rytmy (Skuwwe s geniálním vokálem), tesknějšími skladbami (Ufturusko, moje asi nejoblíbenější s parádním vývojem) i bojovými hymny (Thwerhanassuz; a ten šroťák). To vše v maximální kvalitě provedení – zejména bicí jsou profesorský. Každej trek má svůj příběh a hudební nálada s ním docela často koresponduje. Už se nemůžu dočkat, až deska vyjde na vinylu a budu si moct s obalem a texty zakontemplovat.

A že je nad čím přemítat. Lokabrenna je psí hvězda (čili jak fanoušci Čtyřlístku vědí, Sirius) a je spojovaná s ničící Lokiho silou a zničením vesmíru! Takže konceptuální album, který se motá kolem mystickýho systému založenýho na germánské mytologii. Konkrétněji jde o osvobození vnitřní síly, přičemž každým songem (oslavným hymnem na Lokiho) odemykáme jeden zámek a tím i vnitřní potenciál. Poslední trek se teda logicky jmenuje osvobození (Hradjungo). Hustý viď… kdyby tě to víc zajímalo, odkazuju na článeček, a abych přihřál religionistickou polívku, odkazuju i na obecnější článeček k tématu.

Celkem vzato je Nawaharjan vynikající black metal, kterej od prvních vteřin chytne a nepustí. Pro milovníky žánru povinnost.