Datum vydání: 27. listopad 2024
Vydali: Origin of Infinity / Dead Maggoty Productions
Žánr: death metal, djent, deathcore

I když Origin of Infinity zatím nepatří mezi ty, kteří by tu hýbali děním, jejich setrvačná snaha postupně přináší ovoce. Pokud jste o děčínské formaci neslyšeli, představení je jednoduché. Projekt, který v život léta páně 2019 uvedli kytarista Vladimír „Vládin“ Novák a bubeník Miroslav „Levi“ Kočegura (mají ještě blackmetalový projekt Decompose To Ashes, Levi pak vede Dead Maggoty Prod.), už od začátku hudebně směřuje do djentem ovlivněného groovu, k němuž postupem let přidávají jiné vlivy. A jelikož projekt transformovaný dnes už na kapelu několik let tvořilo pouze duo, využívali v nahrávkách participace hostů.

Na debutu The Last Day on Earth to byl u mikrofonu Tomáš „Hospi“ Hospodka (InVeins, dříve Wictims). Především řvaný hlas k muzice, v níž také silně promlouvaly metalcorem laděné melodie, seděl. Ani ne do roka - opět s přispěním Hospiho - vychází EP Ocvltism (výjimečně nahráno v Boudě v Hamburku), na němž se i zvukově přitvrdilo. Desetiminutovka je v mathování důraznější, melodika je čistší a o metalcore se už jen otřela. Změny ale nastávají koncem dalšího roku, neb na podzim 2021 se ke kapele připojuje druhý kytarista Jakub Vácha.

S jeho přispěním Origin of Infinity rok nato vydali druhou desku After the Slumber a změna je zaznamenatelná hned od první vteřiny. Dvěma kytarami zmohutněl zvuk a dostal na objemu nejen co do harmonické stránky, ale i hudebního rozšíření, které už nestaví jen na jednoduchých groovy sekačkách. Ty jsou tu komplexnější a propracovanější (už vás u nich napadnou i Meshuggah), citelné je však i zrychlení a přesun do poloh středních, s death metalem koketujících temp a ztechničtění. Trio také druhou kytaru využívá na doprovodné linky a zapojují se i fešná sóla. Sestavu studiově opět a tentokrát v mixu i o dost výrazněji doplňuje Honza Kapák na basu (spolupráce jim zjevně funguje, neb už zpívá i v Decompose To Ashes), u kterého se v Hellsoundu opět nahrávalo, a nově dva vokalisté, kteří reflektují hudební posun. Tradiční Hospi tu hlas posunul deathcorově hlouběji a výrazu kapely to sedí, druhým hlasem je Jiří Krš z Cutterred Flesh a Pandemia. Ten si hlasivky oproti svým kapelám vhodně našteloval víc corově, čímž s Hospim na albu dosáhli souladu a nedochází k nepříjemnému šimrání, že druhá polovina alba zní jinak.

Koncem roku se ke kapele jako zpěvák připojuje Tomáš Tillner (ex Laniena Mentis či Deaf & Dumb) a dává s Origins začátkem roku 2023 první koncert, nicméně v létě je opouští a koncem roku se do kapely vrací Honza Venzhöfer. Vrací? Ano, vypustil jsem totiž, že i on v roce 2019 stál u vzniku Origin of Infinity, čímž se kruh kapely uzavírá a můžeme se věnovat poslední nahrávce. Tou je EP Exorcism.

Aktuální matroš kapely začíná intrem, jež lazením a stavbou kytarových akordů připomene úvod Shame and Its Afterbirth z poslední desky Vitriol. Jde samozřejmě o náhodu a takové věci se dějí. Pokud však mám pokračovat v analogii vývoje hudby Origin of Infinity a srovnávání novinky s předchozí tvorbou, je to jednoznačné. Děčínský kvartet pokračuje v nastolené cestě druhé desky After the Slumber, které jsem se záměrně věnoval víc, abych vás mohl odkázat ob odstavec výš, protože takřka vše vyřčené platí i u Exorcism. Až na jedno. Srdce nahrávky tentokrát tepe deathmetalově. A kapela se také výrazně posunula skladatelsky a nabízí mnohem komplexněji tvarovaný materiál.

Jasným ukazatelem je hlas Honzy, který core ladění de facto míjí a přidává Origin of Infinity daleko ďábelštější výrazivo; to si ale nahrávka pojmenovaná jako Exorcism žádá. Deathmetalový vibe ale není citelný jen v tempu nahrávky, jeho zásadní tónina je v melodice, která houpavější riffy poměrově vyvažuje. Naštěstí tu ale nejde o souboj dvou protichůdných světů, kde se přebíjí death metal a djent. V tvorbě Severočechů se oba klíčové prvky na ploše 14 minut navzájem ovlivňují tak, že jak se každá ze složek snaží stáhnout tu druhou na svou stranu, dochází ke vzájemnému prolnutí. Groove kytary tím nejsou toporně frázované, ale metalově řežou, a deathmetalová část zas houpe, z čehož čtveřice těží i z pohledu atmosféry, kterou výjimečně podpoří i zvukovým podkladem.

Co se týče žánrového zařazení, tady je to trochu ošemetné. Origins nehrají technicky, forma je řekněme progresivní, hmota však metalová. Dnes však už velká část kapel, které netlačí ortodoxní cestu, ke své tvorbě přistupuje podobně. Pomůžu si srovnáním a vytáhnu kapelu, k níž mi současná poloha Děčínských směřuje. Jsou to švédští Terminal Function (nejvíc asi na desce Clockwork Sky). Netřeba srovnávat instrumentální a mnohem složitější kompoziční stránku, v nichž by Švédi excelovali, ale symbiózu deathu a djentu/coru i u nich vnímám jako vycházející z podobných principů.

Origin of Infinity zatím nepatří mezi hybatele děním na scéně, věřím však, že jejich vytrvalost v průběžném posunování a cizelování zvuku je do role sledované kapely může dostat. Jejich skladby i nahrávky jednak mají rozumně nastavené stopáže, takže poslech příjemně odsýpá, a jednak je vydávají ve sběratelsky lákavých menších nákladech na různých variantách nosičů; v případě Exorcism to je single sided vinyl a minimax CD. A pokud se pořádně vyhrají i živě, rád se s nimi budu potkávat.