Grindcore je žánr, který se s ohledem na ostatní extrémní odnože výrazně vyvíjí a absorbuje do sebe četnější inspirace, než je tomu u jeho rigidnějších kolegů (třeba doom nebo thrash). Čistá hudební forma už dávno není dogma, a tak se vedle povinných sypaček můžeme dočkat i elektroniky, noise a psychedelických úletů. To jen na vysvětlenou, podle kterého klíče jsem vybral desky do tohoto grindcorového „výběru z hroznů“. Hlavní pro mě byla snaha o nadžánrový přesah. Tak s chutí do stylu, kde dominuje citoslovce „trrr“...

 
„Japonského“ dua se už od jeho počátků v roce 2020 chopil tuzemský grindový label Bizzare Leprous Production, což mnohé napovídá. Jednu věc ale radím hned: Nenechte se zmást začátkem alba!

Je to gore sypanice v duchu Reek of Putrefaction, ale posluchači určitě bude „na první dobrou“ vrtat hlavou, že skladby mají přes sedm minut. To se to takhle povalí furt? Právě že ne! Stále však platí, že Pharmacist jsou svéráznou, zvukově špinavější odpovědí na Carcass z jejich pozdějšího „muzikálnějšího“ období trvajícího dodnes.

Napsal jsem sice, že borci pocházejí z Japonska, ale je to složitější. Hlavním farmaceutem v kapele je Ukrajinec Kyrylo Stefanskyi (vokál, basa, kytara), který má ještě další podobně laděnou bandu Anatomical Amusements, sóla nahrál jistý Američan Andrew Lee a bicí party má na svědomí Japonec slyšící na přezdívku Therapeutist. Z toho plyne, že jde o studiový projekt (i když živému hraní se prý leader nebrání).

Výsledek? Kdo má rád Necroticism nebo Symphonies of Sickness, tomu by se Pharmacist měli dostat do přehrávače. Skladbám nechybí chytlavé až skočné pasáže, přesto je tu dost nápadů s nepravidelným rytmem, takže nejde o žádný kolovrátek.

V současných Carcass je víc stoner a klasického metalu, Pharmacist jsou proti tomu hnilobnější death metal, byť vyzrálá muzikálnost se jim nedá upřít. Přes uši totiž praští virtuózní sóla a dlouhé instrumentální pasáže, které bych v žánru nečekal (v poslední Nursery Aesthetics se vokálu dočkáme až po pěti minutách).

Stefanskyi dokonce uvedl, že při skládání došlo na inspiraci progresivním rockem 70. let (dění v druhé půlce Necromorph tomu odpovídá). Prostě zajímavá reflexe 90. let.