Snažit se objektivně hodnotit desky jako Sulfuric Hatred (a můžu klidně i napsat většinu produkce Sentient Ruin Laboratories) je ošemetné. Jejich barbarský sound a zabijácký přístup k žánru je impozantní, ale z pohledu nějakých instrumentálních a obecně hudebních ambic těžko hodnotitelný. Buď vám zvuk sedne a v tom případě zaručuji maximální spokojenost, nebo po minutě vypínáte.

Je však něco lepšího než kontroverzní desky, které je možné milovat anebo nenávidět? I ze stále rostoucího počtu zdejších recenzí je patrné, že zkušený posluchač má často tendence zajíždět do koleje „není to skvělé, výjimečné, ale je to dobře odmakané, šedesát procent.“ Dnes tedy učiním zadost své pravé povaze, udělám krok mimo tuhle vyjetou kolej a vychválím věc, o kterou se drtivá většina posluchačů raději ani neotře.

Sulfuric Hatred je spolek z amerického Marylandu a z dalších kapel, ve kterých členové působí, je možné znát Vile Ritual (rovněž loni vydali desku na Sentient Ruin Laboratories).

Pokud mohu přece jen několika slovy upoutat pozornost, pak nabídnu srovnání s několika žánrově blízkými kapelami. Jako první pro porovnání mě napadají samozřejmě Impetuous Ritual. Temný groovy zvuk a bažinatí démoni. Podobnost s Concrete Winds nekončí u zubatého loga (Sadistik Exekution), společná jim je divokost a grindem ovlivněné party. Nespoutané běsnění čertů puštěných z okovů. Miscarriage (první desku) připomenou pomalé podlazené party, které evokují animální strachy. Úzkost z neznámé hlubiny plné sirnatého pachu. Nu a nakonec zmíním ty, ke kterým mají Sulfuric Hate asi nejblíže, totiž stájové kolegy Concilium a jejich cit pro barbarsky přímočaré skladby. Smrt nevinnosti.

Pekla a noční můry vyvolané na tyto čtyři způsoby zdatně potrápí ušní bubínky a po půlhodině metalu a dvou noisových mezihrách vyplivnou posluchače zpět do normálního světa. Snad jen nevelká trvanlivost díla mohu přihodit na negativní stránku vah. Jinak s materiálem nemohu než vyjádřit velkou spokojenost.