Datum vydání: 1. listopad 2024
Vydali: Century Media Records
Žánr: gothic rock, death metal, deathrock

Zvukový přerod švédských Tribulation lze považovat za jeden z těch zajímavějších, alespoň co se týče rámců moderního metalu. Kapela se za dvacetiletou kariéru stihla odrazit od ryze švédského deathmetalového výraziva do vod, které sdílejí s debutovou deskou jen nepatrné nuance.

První The Horror je ve svém osdm sevření kvalitní a poctivá jako její samotný název. S odstupem času lze desku považovat za silný základní stavební kámen, na kterém Tribulation mohli vybudovat charakteristický zvuk vyplývající z citu pro spojování tvrdého a břitkého s chytlavým a temným. Podmanivá fúze se stihla propsat už do druhé The Formulas of Death, která kloubí deathmetalovou fazónu se strukturami klasického hard rocku a atmosférou typickou pro italské horrory sedmdesátých a osmdesátých let.

The Formulas of Death je pro příznivce kapely dodnes milníkem: jedni ji považují za kapelní vrchol, ostatní pomyslný předěl oddělující deathmetalovou fázi od gotické. Následující The Children of the Night sice stále hýří growly, riffy a rychlými tempy, vesměs se ale dá poslouchat jako The Sisters of Mercy v hávu odlehčeného metalu smrti. A v daném spojení tkví hlavní síla alba – nezní totiž jako tuctový gotický metal, ale jako uniktátní goth-rock s pozůstatky prvků z počátků.

Následující dvě desky se snažily The Children of the Night rozvíjet. Úspěšným mustrem a snahou o jeho opakování se Tribulation spíše vepsali do komfortní zóny. Nosiče tak v důsledku utrpěly na relativní nekonzistenci, kde několik chytlavých hitů střídala vata prostá vyšší míry inspirace.

Sub Rosa In Æternum naštěstí přináší změny. Novinka působí jako smysluplný krok vpřed – krok vstříc ještě přijatelnějšímu, chytlavějšímu, snad i komerčnějšímu pojetí kapelního zvuku. Tribulation pokračují v potlačování deathmetalových kořenů. Growl nově střídá povedený baryton Johannese Anderssona, ve kterém lze slyšet Petera Murphyho i Andrewa Eldritche.

Gothicrockový pel dále nově doprovází řada předem netestovaných aranží: některé se inspirují synthwavem, ostatní pak vycházejí z katalogu krajanů Ghost. Jde zejména o doprovodné chorály, klávesy, občas ale taky o celé struktury některých pasáží. Nabízí se také srovnání s americkými Unto Others, v jejichž tvorbě ožívá gotická aura ve svižné kombinaci post-punku a metalu. Tribulation ale působí originálněji, právě díky stále se projevujícím švédským kořenům.

Novince se tak jen stěží něco vyčítá. Při své střídmé stopáži dochází k planějším momentům jen ve chvílích, kdy se Tribulation naplno neoddávají schůdnějším vzorcům. Proto se Sub Rosa In Æternum nedá vyšší míra líbivosti vyčítat: navazuje na předchozí tvorbu, neotravuje a jde ruku v ruce s atmosférou temné zasněné gotiky. Proto skladby jako Saturn Coming Down nebo Tainted Skies mohou fungovat jako samostatné hity, ale i jako doplňky předešlé skládačky.