Datum vydání: 13. září 2024
Vydali: Norma Evangelium Diaboli
Žánr: black metal

Už první skladba nového projektu z Rejkjavíku Vafurlogi uvozuje islandskou náladu se vším všudy. Správná míra distorze kytar, zachmuřený zvuk, spousty fillů, vytažená basa. Spokojený posluchač se rozpomíná na skvělé desky Sinmara, Misþyrming  a Svartidaudi.

Hlavním autorem hudby Vafurlogi je Thorir Garðarsson, kytarista Sinmara a nezapomenutelných Svartidaudi a jeho rukopis je znát. Nijak se „neupejpá“ a na desce nechá své umění patřičně vyniknout. Ano, na albu Í vökulli áþján je vlastně všechno hlavně o kytarách. Mimochodem, AI překladač tvrdošíjně překládá název alba jako „V osm hodin,“ a název kapely (nejspíš něco jako Bludička?) jako „Plamen prohlížeče,“ znalci islandštiny nechť prosím opraví a uvedou na pravou míru.

První dojmy z hudby i z desky jsou skvělé. Zvuk, obal, melodické i rytmické postupy - všechno je tak islandské, jak jsem si jen vysnil. Bez obav, že se budeme mazat s druhořadou nápodobou, se pojďme posunout v poslechu k další skladbě. Druhá Viðjar holdsins přináší (na poměry islandského black metalu) nevídaně optimistický, až bych snad řekl jásavý riff. Ukazuje, že pod jménem Vafurlogi nepodsouvá Thorir plagiát své starší tvorby, ne, tady se nekopírují žádné žánrové předlohy. Sledujeme osobitý příběh desky, která pracuje s náladami daleko více, než jsme z pochmurných desátek zvyklí.

Silnou melodikou a náběhy k hymnickým skladbám určitě materiál připomene „islandské Hammerfall“ Misþyrming a jejich poslední opus Með hamri. Oba projekty spojuje poměrně velká přístupnost (opět – na poměry islandského black metalu). Naštěstí se Vafurlogi zastavují v uctivé vzdálenosti před koženými kalhotami a nedohání „humry“ v běhačkách a epických refrénech. Materiál pro tuto desku byl složen mezi lety 2018 a 2020 a jestli se tedy v jejím zvuku nějaká deska více ozývá, pak je to geniální poslední album Svartidaudi Revelations of the Red Sword. Ale jak již bylo řečeno výše, Vafurlogi jsou sví. Mnohem světlejší a příjemnější na poslech, než kterákoli z islandských blackových kapel desátých let nebo jejich klonů z poslední doby.

Nejvíc je odklon od bezvýhradné temnoty vidět na po mém soudu nejsilnější skladbě alba. Předposlední znamenitá Úr iðramyrkri (Z temnoty) spojuje vše nejlepší, co Vafurlogi mají. Předběhnul jsem v netrpělivé snaze poukázat na opravdu výjimečnou skladbu, ale i pokud trpělivě postupujeme krok za krokem od třetí do šesté skladby, slyšíme mnoho zajímavých riffů, většinou rozmáchlejších a dobře propracovaných. Někdy se objevují i v reverzní podobě a pro pozorného posluchače, a dovolím si říct, hlavně pro kytaristu je toho pod povrchem schováno daleko víc, než je znát z prvních dojmů.

Více než čtyřicet minut a osm skladeb, které deska přináší, jednak velmi rychle uplyne (a intuitivně zve k opakování) a jednak prakticky celý čas plní zajímavými nápady. S možnou výjimkou poslední skladby mě deska maximálně baví. Je sice jiná, než jsem si představoval, ale je velmi zajímavá a k poslechu ji jednoznačně doporučuji nejen milovníkům islandského přísného black metalu, ale také všem, kteří chtějí slyšet dobré tvrdé kytary.