Album prosince 2014

Album prosince 2014

Komplikovanost, pokroucenosti, psychedeličnost, progrese, death metal, black metal, post-metal. Jednoduché, přesto zneklidňující obaly. Amerika, Kanada a Itálie. Tři kapely, 2 hlasy, dělba o první příčky. To je sumář desky posledního měsíce roku 2014. Víte, nevíte, tušíte? Každopádně vše se v článku dozvíte.

Struktura článku:

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (od cca dubna 2014), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
 

BARING TEETH - Ghost Chorus Among Old Ruins (11/2014)

"Příjemný překvapení, jelikož jsem neměl do minulýho měsíce o kapele ani tucha. U hodně pasaží mě napadli z nějakýho důvodu Gorguts a jejich Obscura ovšem celý je to samozřejmě hozený jinam. Poslouchám to hodně často a líbí se čím dál víc," zahlasoval Irdzi, který poslal pouze tento jeden tip, což zdůvodnil konstatováním "toť asi všechno tento měsíc... slabota, ale zase tahle deska stoji za to." Druhým do party se stal Brutusáček: "Texas neprodukuje jenom ropu a rangera Walkera, ale i kvalitní, experimentální death metal. Už Atrophy byla dost rozházená nota, dá se říct i víc směrem k různým math spolkům. Novinka trochu ubrala plyn a ty rozházený riffy jsou takové více „vypsychlé“ a lehoulince se přidalo na temnotě. Když se někdo se mnou shodne, že je tam závan Deathspell Omegy budu jenom rád." 
 
NERO DI MARTE - Derivae (10/2014)

A Brutusáček komentuje i zde: "Když se člověk „připravoval“ diskografií Ulcerate na jejich prosincovou zastávku v Praze, novinka těchto Taliánů přišla sakra vhod. Směr, odkud vane vítr, je tam asi jasně daný, ale nač to řešit. Dost velký posun oproti debutu, víc atmo a řekl bych i lepší zvuk. Itálie už tvrdou muzikou nepřekvapuje, pouze utvrzuje, že tam borci prostě umí. Počáteční rozpaky z italských vokálů nakonec vidím jako velké pozitivum." Tentokrát se shodl s mIZZYm: "Fajnový progressive death pro fanoušky Ulcerate a Gojiry. Ta italština tam opravdu dobře sedí." Je vidět, že NdM si postupně získali podstatnou část Marastu. A jestli zatím někdo neslyšel, může se případně mrknout na výborný klip Time Dissolves.  
 
 
THANTIFAXATH - Sacred White Noise (4/2014)

Dvakrát do černého se trefil ve dvojce i mIZZY: "Oproti EPčku fajn pokrok. Nejlepší přirovnání, které mě napadá, je asi skloubení evropského a amerického technického black metalu. V případě Evropy bych šáhl po Dodecahedron a z Ameriky bych vypíchl Krallice. A přesně jako mix těchto dvou kapel mi zní Thantifaxath, dokonce i vokál mají s Dodecahedron podobný. Sacred White Noise každopádně není jen nějaká nesmyslná hromada pidlikání nebo disharmonií, většina hudebních postupů dává fakt smysl, dokonce mě napadlo i přirovnání k blackovým Gigan. Škoda jen, že atmosféra nahrávky nedosahuje kvalit některých evropských kapel." Stručně a přísně, jako vždy, se připojuje i pan Kotek: "Black metal a atmosféra, ostrá riffáž a melodie, když se to umí skloubit."

 
 

 
 
 
 

AddSatan

THE ALVARET ENSEMBLE , KIRA KIRA , EIRÍKUR ORRI ÓLAFSSON, INGI GARðAR ERLENDSSON, BORGAR MAGNASON – Skeylja (03/2014)
– hlášeno mIZZYm říjnu a více méně souhlas s jeho komentem. Líbí se mi, že i přes tu spoustu hostů to zůstává nepřeplácané a až na několik dramatičtějších chvil příjemně komorní. Vyzdvihl bych i skvělou a nápaditou práci perkusionisty Sytze Pruiksma.

mIZZY

ASCENSION - The Dead Of The World (12/2014)
- je tady prosinec a vychází jedny z nejlepších blackových alb. Tohle vyšlo dokonce na Štědrý večer. Ascension už sice vydali lepší nahrávky. Ono taky v případě, když vydáte „demo“ jako With Burning Tongues, se to těžko překonává. O kvalitách The Dead of the World však netřeba pochybovat. Vysoce kvalitní black, který se i v záplavě nových kapel jistě neztratí. Ascension u mě pouze potvrdili status nejlepší německé blackmetalové kapely. Už se těším, až je uvidím naživo!

VOICES - London (11/2014)
- druhá deska kapely, ve které hrají lidi z Akercocke. Stále jedou ten svůj štýl, jen ve více blackových vodách, se slušnými sypanicemi, občas disharmonickými kytarami, ale i klidnými pasážemi s klavírem. Deska je po vokální stránce hodně rozmanitá. Krom klasického řevu tu uslyšíme i hezký čistý vokál a hysterický jekot. Nejedná se sice o úplně úchvatnou záležitost, ale třeba z šílené klipovky The Fucktrance jistě spadne brada více lidem.

SORTILEGIA - Arcane Death Ritual (12/2014)
- stejně jako u dem kapely, i řadová deska je „něco“ s mimořádně odporným zvukem, který by mohl závidět i Varg. Pokud se však přes něj dokážete přenést, nabídne vám Sortilegia hodně slušný black metal s atmosférou podobnou té, která provází například nahrávky Mare. Koneckonců, i sám Azazil zde nahrál pár vokálů.

THE GREAT OLD ONES - Tekeli-Li (4/2014)
- The Great Old Ones hrají mix všeho možného, co nám nabízí post-blacková scéna. Naštěstí se nejedná o splácání mnoha nudných prvků do hromady. Post-black poslední dobou opravdu moc nemám rád, TGOO si z něj berou naštěstí jen to lepší. Není zde teplota ani vyložená pitomost některých vyhypeovaných kapel, které si hrají s efekty. Na to, abych si z Tekeli-Li sedl na zadek, jim stále něco chybí, ale minimálně v rychlejších pasážích jim to šlape dost slušně. Škoda jen, že toho Lovecrafta tam moc necítím.

PRIMORDIAL - Where Greater Men Have Fallen (11/2014)
- asi se smířím s tím, že tak dobré album jako To the Nameless Dead už Primordial nenahrají. I tak je ale Where Greater Men Have Fallen hodně dobrá deska, i když ne tak promakaná, jako její předchůdci. Alan zpívá jako bůh.

UxDxS - Too Fast For Love (9/2014)
- grindu jsem letos moc neslyšel. Vlastně si jej nejraději užiju na koncertě, poslouchat ho doma, mě až tak nebaví. UxDxS se mi ale líbí dost. Je tam gore, ale žádná pitomá tancovačka, je tam power violence, je to nářez. 15 minut hudby a čau. Na Obscenu bude určitě prdel.

GODFLESH - A World Lit Only by Fire (10/2014)
- starý dobrý Godflesh jsou zpátky! Fajnové album.

TWILIGHT - III Beneath Trident's Tomb (3/2014)
- americká all-star black banda. I bez Judda furt docela zní jako Nachtmystium, ovšem docela rozmanitě. Je tam dost syňťáků, zajímavých hudebních postupů ne-úplně-typických pro black metal a navíc tam hraje Thurston Moore ze Sonic Youth.

KULT OFENZIVY - Nauky Různic (11/2014)
- opět perfektní vokál, opět parádní palba a tentokrát dokonce bez debilně nazvučeného virblu. Sláva! Asi ještě lepší než loňský Triumph Genus. Nejlepší českej black za rok 2014!

MALLEPHYR – Demo (12/2014)
- kluci plzeňský (mimo jiné členové Stíny Plamenů, Panychida a Gate of Illusions) vypustili na světlo světa první dvou-skladbové demo nesoucí se ve vlnách Svartidauði a spol. Na Českou kapelu dost slušný materiál.

LooMis

PRIMUS - Primus & the Chocolate Factory with the Fungi Ensemble (2014)
- Karlík a továrna na čokoládu v podání kapely, která má "ulítlost" v popisu své hudební práce. Les Claypool, Larry LaLonde a Tim "Herb" Alexander (tohoto času se zotavující po operaci srdce) natočili své vlastní podání knížky Roalda Dahla. Les to snad udělal pro svého synka, jelikož Burtonova verze jej prý moc nenadchla a možná dobře že tak, jelikož zde obsažené umpa-lumpovské říkanky nedostanete z hlavy pěkně dlouho!

SPLIT BEARING - Welcome To The Present (07/2014)
- čas trhnul snovou oponou a zpoza ní vykoukli čeští, resp. moravští obdivovatelé tvorby amerických progresivních dinosarů. Pominu-li to, že se jedná opravdu o jasnou kopii mnohokrát vymyšleného a složeného, je zde alespoň cítit, že se nejedná o nějaký kalkul a kluky to opravdu baví. Navíc nemají zatím tu nepříjemnou potřebu zbytečně zabředávat do zbytečných kudrlinek, repetic a skladby natahovat, ale snaží se je držet v mantinelech poctivých progresivních písniček. 

brutusáček

SUN KIL MOON – Benji (2/2014)
– už vlastně únorová deska, která u mě prostě čekala. Mark Kozelek je mistr. Melancholie, osobní zpovědi a příběhy, z kterých by čerpali bratři Coeonovci na nejeden film, do toho velmi pronikavý hlas a podmanivá kytara Marka je skvělý recept, jak napsat působivou desku ze života, zbavenou veškerých klišé. Top5 roku 2014!

Kotek

PROFLIGATE - Finding the Floor (2014)
- soundtracky od starejch filmů Carpentera se potkávaj s temnou industriální rychtou a stojí to za to.

YORK FACTORY COMPLAINT - Lost in the Spectacle (2014)
- představ si směs rozplizlýho noise rocku á la Wolf Eyes a nebezpečnejch dronů Sunn O))). A máš York Factory Complaint.

THE SKULL DEFEKTS - Street Metal (2014)
- navazujeme na poslední Dances in Dreams of the Known Unknown, a Skull Defekts znovu přichází s hypnotickejm rytmama a rozladěnou kytarou a tentokrát navíc přihazujou pár dubbovejch předělávek.

Cronic

CODE ORANGE - I Am King (09/2014)
- temny, spinavy a miestami az neprijemny hardcore. Velmi umne spojenie tazkotonaznych sekanic-rubanic a vnutorneho napetia, ktore z dosky srsi na vsetky strany

UNEARTH - Watchers Of Rule (10/2014)
- naslapany a energicky metalcore, neviem ci vyslo nieco lepsie v tomto zanri za minuly rok…

1349 - Massive Cauldron Of Chaos (09/2014)
- naspeedovany, kvalitne zahrany black, ktory mozno neprianasa nic nove alebo svetoborne, ale pocuva sa to dobre a stale to patri k tym lepsim blackovym albumom co vysli minuly rok. I ked viac siry by tomu urcite len a len prospelo…

BEHEMOTH - The Satanist (02/2014)
- s odstupom casu a odhodenia nesplnenych ocakavani celkom fajn. Starsie veci boli sice niekde inde hlavne co sa tyka tlaku a brutality, ale myslim si, ze ani Satanista nezapadne uplne prachom

JACK WHITE - Lazaretto (06/2014)

Spacosh

LUNATIC SOUL - Walking on a Flashlight Beam (10/2014)

Kuba

DESTROYING DIVINITY - Hollow Dominion (2014)
- ratíškovští se zase předvedli. Death metal par excellence!

COGNIZANCE - Inceptum (2014)
- další dvouskladbové EP od anglánů. Tentokrát s hostovačkou ze Suffocation (Frank Mullen). Bicí si vzal na starost Alex Rudinger. Chtělo by to konečně debut.

LANTLOS - Melting Sun (2014)
- čas od času je potřeba trochu vyklidnit. Taková hlasitější Tides From Nebula se zpěvem a se špetkou Cloudkicker.

Kícr

DEVIN TOWNSEND - Z² and Sky Blue (10/2014)
- Devin je prostě génius, a i když se už začíná sám trochu zacyklovávat a ohrávat, stejně je tam tolik nápadů a poměrně svěžích závánů, že se na něj nelze zlobit. Sky Blue je pohodová hudba, která navazuje na Epicloud a má i podobně slabších míst, i když mi přijde Sky Blue trochu kompaktnější. Druhá část Ziltoida je výborná. Šílený "muzikál" plný ztřeštěných postav, které drží v ruce záchranu naší planety.

DUSILOVÁ LENKA & BAROMANTIKA - V hodině smrti (09/2014)
- už její třetí CD v řadě, které jé téměř dokonalé a přitom je každé jiné. Je to současné, tradiční, široké, hluboké, poetické, mrazivé i veselé a těch přídavných jmen bych dal dohromady ještě několik. V současné době asi nevím o lepší české nahrávce - rád se ale o ní dozvím.

MACHINE HEAD - Bloodstone & Diamonds (11/2014)
- Machine Head nám už trošku chřadnou, ale jsou tu se mnou už od puberty, tak se jich ještě nevzdávám. Jen by potřebovaly trochu propláchnout a vyprat, protože už to mírně zapáchá.

SOEN - Tellurian (11/2014)
- první album mě potěšilo. Zaplnilo místo po Tool, kde stále na nové CD čekáme a po klasických Opeth, kteří nám utekli do jiné škatulky. Přišlo mi, že to bylo nahráno hodně narychlo a jednotlivé nápady (kopie) se moc neprohnětly dohromady. Teď už Soen našli svůj vlastní ksicht a zní to příjemně a soudržně.

píTRs

ASMODEUS - Past na Davida Kleinera (12/2014)
- dlouho avizovaný a určitě i očekávaný projekt, však pocity mírně rozpolcené. Na jedné straně klasicky precizní a vysoce originální asmo-thrash (první polovina CD hraje fakt znamenitě!) s jemnými přesahy do toho snesitelnějšího ze západočeského bigbítu, na straně druhé občasná facka tu Petričkovým těžkopádným veršem či metaforou, tu ulítlou a v kontextu většiny desky vycpávkovitější aranží. Příznivci předchozích dvou desek ale nemohou být zklamáni.

ENCHANT - The Great Divide (9/2014)
- pokud jste měli Enchant doteď rádi, bude se vám líbit i tohle, akorát si možná častěji než dřív vzpomenete na jména jako Yes nebo Genesis. Pokud jste na svém putování po Bay Area o Enchant doteď nezavadili, nejspíš se na tom nic nezmění i nadále.

NIGHTINGALE - Retribution (11/2014)
- vedl jsem v patrnosti, že TO má přijít, ale až pan Loo v minulé desce připomenul, že už TO přišlo. Jedinečný Dan Swanö ani tentokrát nevyprodukoval nic, co by v jeho přes čtvrt století trvající hudební pouti připustilo nějaké rozpaky. Od úvodní On Stolen Wings (jejíž úvod by mimochodem mohl otevírat jakékoliv album Edge of Sanity) po závěrečnou Echoes of A Dream dostávám plnými hrstmi to, co mi může dát jediný muzikant na planetě. To nejlepší na konec...

PANZER - Send Them All To Hell (11/2014)
- objektivně asi vše dotaženo: známá jména (Schmier z Destruction plus dva ex-Accepti Stefan Schwarzmann a Herman Frank), valící se nekompromisní germánská heavy vřava, solidní zvukové balení (přestože kopat by to klidně mohlo i víc) a jistě masivní propagace vydávajícími Nuclear Blast. Záležitost tak má pouze jednu vadu subjektivní: absenci čehokoliv výraznějšího, co by, když se přehrávač v čase 54:05 zastaví, zanechalo po albu v hlavě nějakou stopu. Potenciální přínos nahrávky ale může být ten, že dosud nepopsaným ukáže cestu ke skutečným majstrštykům oboru v čele třeba s Painkiller.

gorth

OAKE - Auferstehung (12/2014)
- pravděpodobně méně intenzivní než předchozí EP, ale jinak jsou Oake jedním z nejzajímavějších úkazů současnosti. Temné techno se mísí se zvukovými plochami inspirovanými gotikou, ve kterém hraje zásadním roli upozaděný ženský hlas. Hodně atmosférická věc.

ANDREA BELFI - Natura Morta (10/2014)
- elektroakustika na bicí. Belfi vlastní vysoko nastavenou laťku rozhodně nepodlézá.

BURIAL HEX - The Hierophant (11/2014)
- první a poslední track jsou geniální! Velice divoký mix beatů, houslí, zpěvu, popové chytlavosti, temnoty a kdoví čeho ještě. Zbytlé tři tracky kvalitní cca dark ambient.

LORENZO SENNI - Superimpositions (8/2014)
- pointilistický trance.:)

BURIAL - Lambeth (11/2014)
- nový track pro kompilaci Hyperdubu, tradičně super.

THE BUG vs EARTH (12/2014)
- nejdivočejší kolaborace roku dopadla dobře.

DAMA/LIBRA - Claw (8/2014)
 
 
 


 
 

AddSatan

FYRNASK - Eldir Nótt (2013)
– slušný black metal, který i přes svou častou nasypanost klade důraz hlavně na atmosféru a občas působí až ambientním dojmem, čímž se svým způsobem blíží věcem jako Darkspace/Sun of the Blind, možná i trochu Altar of Plagues. Fajn jsou i krátká „ritual ambient“ intermezza s využitím různých klasických/folkových nástrojů.

LAWRENCE ENGLISH – For / Not for John Cage (2012)
– šéf labelu ROOM40, který tu bude hrát v lednu v rámci Spectaculare festivalu . Z jeho tvorby mě zatím nejvíc oslovila tahle deska. Skladby se tu jmenují podle různých druhů hub a podle toho, jak ta hudba zní, bych čekal, že budou jedovaté, nebo budou mít alespoň halucinogenní účinky. Zajímavý ambient/drone/experimental.

ENSLAVED – Monumension (2001)
– jejich vrcholem je pro mě předchozí Mardraum, ale většinu skladeb z Monumension mám taky dost rád.

POPOL VUH – On the Way to a Little Way (Soundtrack of Nosferatu) (1978)
– původně samostatné album PV, z něhož se některé skladby o rok později objevily v Herzogově remaku Nosferatu. Album poslouchám a stále se k němu vracím už pár let, v prosinci se mi konečně povedlo „ulovit“ bazarový originál, takže radost. Skvělý ambient/drone/psych folk/rock, především skladby se sitárem a mnišským chórem (?) jsou prostě dokonalé. Začátek Through Pains to Heaven budou nejspíš znát i fanoušci Opeth.

píTRs

ANDI DERIS AND THE BAD BANKERS - Million-Dollar Haircuts on Ten-Cent Heads (2013)
- za děsivým názvem souboru a strašidelným názvem opusu se skrývá vyvážená kolekce všemožných nálad, pro které je kabát hlavního působiště principála příliš těsný. Od sentimentálněji baladických poloh přes kultivovaný nepodbízivý popík k říznému stadiónovému békání plus nějaký ten zvukově-aranžérsky obtížněji popsatelný úlet. Celkově pohodová záležitost.

DESPAIR - Decay of Humanity (1991)
- německý power-technothrash, osobou Waldemara Sorychty později provázaný s Grip Inc. S odpovídajícím zvukovým ošetřením by deska vytřela zrak drtivé většině současných "objevitelů Ameriky".

EVERGREY - A Night to Remember (2004)
- jeden z docela povedených živáků, prezentující Evergrey na vrcholu sil.

THE GATHERING - Sleepy Buildings (2004)
- jeden z menšiny smysluplných unplugged projektů. Krásná věc.

Cronic

JACK WHITE - Blunderbuss (04/2012)
ULCERATE - Destroyers Of All (01/2011)

Kotek

WIZARD RIFLE - Speak Loud Say Nothing (2012).
- psychedelickej kaleidoskop, ve kterým se míchá stoner, noise rock a dětská až infantilní hravost.

Spacosh

JOJO MAYER & NERVE - EP1 (10/2010 )
ELEKTRO GUZZI - Live P.A. (04/2011)

Schizmo

R.E.T. - In Memories (1996)
- deska In Memories byla už ve své době velice ceněným artiklem, ale nejsem si jist, kolik pamětníků si to doma běžně pouští. Já se k ní dostal ve svém pubertálním a takovém tom nejvíce zranitelném věku, kdy se člověk dost hledá a o všem přemýšlí, takže tohle album bylo jakýmsi soundtrackem mého dospívání a dobře si pamatuju, že jsem se u něho něco natrápil. Pomalý dřevní doom metal s heavy atmosférou, osobitým rukopisem a velmi neotřelými melodiemi, na kterém se prakticky vůbec nepodepsal zub času. Pro mě památná deska!

ROSEMARY'S BABY - ost
- tak jako film patří mezi špičku žánru a povinnou četbu v rámci hororových filmů, tak si troufám tvrdit, že stejně zásadní je i soundtrack Krzysztofa Komedy, který vytvořil tak variabilní a atmosféru skvěle podtrhující hudbu, že má jistě velký podíl na celkovém úspěchu filmu. Ať už jde o romantické ploužáky zvěstující příchod očekávaného miminka, populární hity, které zachycují atmofsféru doby vzniku, až po hrůzostrašné hororové a notně jedovaté melodie. Pro mě rozhodně další majstrštyk, který řadím k totálním klenotům hororové hudby. A taky si hned valím objednat CD i vinyl.

CHILDREN OF THE CORN - ost (1984)
- pokud jsem v mém view na film Kukuřičné děti psal něco ve smyslu, že nejsilnější položkou filmu je soundtrack Jonathana Eliase, musím si za tím tvrzením stát i nadále. Je to přesně ten typ rouhavé a deprimující muziky, s jakou třeba přišel Jerry Goldsmith ve filmu Přichází satan. Pokud by se snad našel nějaký neznaboh, kterému se nevybaví ústřední melodie z této kultovky, doporučuji si nalistovat scénu v kavárně. Je to sick jako klas od kukuřice!

Zatím nikdo nepřispěl do diskuze

aktuálně

diskuze