Album dubna ve třetině června, ale je tu. Hlavně nebudete muset tak dlouho čekat na Album května, protože to by mělo být venku už příští týden. Vezmeme to tentokrát stručně: seznam desek v abecedním pořadí, komentáře... a omáčku necháme na příště, jo?
Struktura článku:
1) ucelený žebříček nejposlouchanějších kousků s komentáři Marasťáků
Pro ty, kteří se v top žebříčku nenajdou (i když nejen pro ně!), je tu pak seznam dalších desek, ve kterém si můžete vesele prolézt tipy jednoho autora po druhém:
2a) AKTUÁLNÍ ALBA: v první části seznamu najdete nejaktuálnější alba (rok 2014)
2b) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve
Na dvou deskách se sešly tři hlasy:
AddSatan: Na nový počin mistra ambient-glitchové kytary jsem byl zvědavý už od jeho lednového koncertu. V živé prezentaci mě nové skladby vyloženě nadchly, z desky to zatím až taková síla není, ale i tak se mi nová deska líbí, zvláště první 4 kousky (Liminality nejvíc), jen ještě nevím jak moc. Christian sice opět trochu zdrsněl, ale zároveň se posunul i k o trošku větší chytlavosti a písničkové struktuře, což má svá + i - . Sychravá, melancholická krása Black Sea překonána nebude, titulní skladba mě dokonce vytočila překročením únosné hranici dojímavého kýče (i když v kontextu se to dá pochopit), ale i tak – dobré album, které ještě nejednou protočím.
Gorth: Vypadá to na takového standardního Fennesze. Super, ale nepřekvapil.
pf: Až popový melodie a podezřele přehledný struktury, ale asi nejlepší (a nejpůsobivější) deska od Endless Summer.
TRIPTYKON – Melana Chasmata (2014)
AddSatan: Je to sice o kus slabší než Celtic Frost – Monotheist, o menší kousek to zaostává i za debutem Triptykon, ale je to stále dobré. V rámci porovnávání mi došlo, že Fischer vlastně používá stále velmi podobné postupy a schéma, které se liší jen v drobnostech, ale co z toho dokáže i po těch letech dostat za sílu?! Někdo to prostě (se mnou) umí a nedá se jinak, než tomuhle černému kázání znovu souhlasně přikyvovat. Taky by se sem ještě dala doplnit pozměněná předposlední věta, kterou píšu u Sabbath Assembly (viz níže).
D’aven: Družina kolem Warriora pořád ve skvělé kondici. Melana Chasmata chytla a nepustila od prvního poslechu. Praktická ukázka, jak lze udělat dobré a chytré album tak, aby se líbilo fanouškům napříč metalovými žánry, aniž by se jakkoli podbízelo. Skvělá obálka pak představuje jedno z posledních využití díla H. R. Gigera, ke kterému svolil ještě za svého života.
miZZY: Po zveřejnění prvních dvou skladeb jsem měl strach, co z tohoto alba vyleze. Časem se ukázalo, že strach byl zbytečný. Jedná se o skvělou desku, stejně jako je debut nebo Monotheist. Pravda, tyto dvě zmíněné mě baví více, hlavně Monotheist, ale když opomenu Boleskine House a Breathing, nemám Melana Chasmata snad co vytknout. Od nášupu v první skladbě, až po závěr. Vrcholem desky je pro mě Black Snow, přesně tato podoba Triptykon plná Fischerova kázání se mi líbí.
A na osmi albech se sešly dva hlasy:
ARCHSPIRE - The Lucid Collective (2014)
Annal: Zatím mi to připadá slabší než EP, míň vymazlený.
Bizzaro: To by bylo, abych nevytáhl nějaký tech death. Kanaďané, kteří již nějakou dobu za sebou mají i tuzemskou live-premiéru, na nové desce šlápli na plyn a nebáli se začlenit ani nových podnětů k zamyšlení, takže tentokrát znějí jako R.O.SaturNecrOriginem naspeedovaní The Faceless. Nefanoušky to zajisté nechá v klidu, pro skalní ale povinnost!
ESKHATON - Worship Death (2014)
mIZZY: Zlo-bordel poprvé.
vaněna: Bestiální death/black z Melbourne, který vychází z místních tradic, takže blízko Diocletian. Kdo má rád tenhle chaos, toho nahrávka nenechá chladným. Technicky samozřejmě nic :)
FUNEREAL PRESENCE - The Archer Takes Aim (2014)
mIZZY: Předpokládám, že Negative Plane zná každý. Funereal Presence je sólo projekt jejich bubeníka. Představte si něco jako Darkthrone s občasným nádechem psychedelických kapel jako Oranssi Pazuzu a starých heavy věcí jako třeba Mercyful Fate. Když to člověk takto napíše, zní to trochu jako blbost, ale výsledek je opravdu super. Je tam vše od oldschool black'n'rollových tancovaček, přes ujeté kytary až po d-beat s kvílejícími heavymetalovými sóly doplněné blackmetalovým skřehotáním. Oproti Negative Plane, kteří jsou značně negativní, zní Funereal Presence dost srandovně, což však myslím pouze v dobrém slova smyslu. Tohle by mělo bavit jak příznivce oldschoolových věcí, tak i novějších undergroundových kapel. Ctí se zde pravidla stylů, která byla definována před desítky let a jednotlivé pasáže jsou značně vykrádající, ale jejich kombinace a provedení je však originální a místy až nečekaně dobře funguje.
vaněna: Krásně monotónní opus, který k zajímavosti z průměru táhnou hlavně perkuse.
IMPETUOUS RITUAL - Unholy Congregation of Hypocritical Ambivalence (2014)
mIZZY: Zlo-bordel podruhé.
vaněna: Někde jsem vyčetl, že spíš než album písniček jsou tohle nahrané podzemské okultní násilnosti jeskynních trolů. Proč ne? Dobrej popis.
LUX OCCULTA - Kolysanki (2014)
bizzaro: Návratovou desku Poláků jsem měl hodně (!) v očekávání a… jsem z ní jalový. Na minulost se prakticky nenavazuje, jakýkoli náznak metalu se nechal v dáli a dál se experimentuje, hraje s elektronikou a vůbec mám pocit, že LO si na nás připravili těžký kalibr zlidovělých pověstí, z kterých by měl radost tak David Lynch v době točení Inland Empire. No, furt mě to plně ne a ne přesvědčit, chce to asi ještě čas…
LooMis: Hodně zvláštní deska, která má s minulostí kapely asi stejně společného jako noví Demimonde se starou tvorbou - jsou zde slyšet charakteristické poznávací znaky kapely, ale hudebně je deska zcela jinde od poslední (13 let staré) The Mother And the Enemy - více ambientních temných, pomalých, depresivních poloh, někdo by asi použil třeba i spojení drone (tady bych ale byl hodně opatrný).
MARISSA NADLER – July (2014)
Bizzaro: Na „goth-folk“ jsem se od Gortha naučil asi na Chelsea Wolfe, ale takovouhle zkušenost s červencem ještě nemám. Marissa tu hrála, a tak jsem se logicky dostal i k její nové desce. Mnohem intimnější, osobnější a zranitelnější hudba než ta ChW, a po prvních drobných rozpacích nakonec vlastně moc příjemný.
Gorth: Viz report.
PYRRHON - The Mother of Virtues (2014)
Brutusáček: Tak tohle je tip z minulého alba od Šéfa. Na podobných zmatheninách a chaosech miluju to, že mě na první dva-tři poslechy odstřelí tak, že nemam vůbec žádné potuchy a jenom vstřebávám vlnu. Že by Relapse šel víc do hloubky?
kotek: Správně vyjetej death metal, možná občas až zbytečně mainstreamovej moderní zvuk, ale u některejch pasáží vstávaj chloupky.
YEAR OF NO LIGHT – Tocsin (2013)
D’aven: Dokonale promyšlené hudební universum a výpravný koncept, jednotlivé kapitoly tohoto příběhu navozují silné, sugestivní obrazy i bez použití slov. Zdánlivý handicap absence vokálů YONL dokázali zamaskovat a nahradit tak dokonale, že si člověk při poslechu ani nevšimne, že tam žádný zpěv není, natož aby mu chyběl. Zjitřenou náladu a psychedelickou atmosféru dokáží navodit za pomoci mnohem pestřejší škály prostředků než většina žánrových kolegů. Komu se stýská po ISIS, má šanci zde.
pf: Nakonec ve mně ta deska hezky uzrála… první půlka je nuda, ale druhá je fantastickej soundtrack k výbuchu sopky.
bizzaro
KILLER BE KILLED - Killer Be Killed (2014)
- Nic jsem od toho nečekal (kde je Max, tam je už dávno pusto prázdno), ale tahle spolupráce si sedla. Dostal jsem zábavnou a živou desku se skvělými zpěvy a chytlavými a jasně předkládanými nápady. Jak padlo v diskuzi, kytarově rovnější Mastodon šmrcnutí hc/pančíkem a v alternativnějších polohách „lidovějšími“ TDEP; Greg je za kytarou znát.
WHITECHAPEL - Our Endless War (2014)
- Deathcore tu nemá na růžích ustláno, ale takhle se tu věčnou válku nakonec možná podaří vyhrát. Emoce zabijákům z Rozparovačova sluší a to odlehčení vlastně taky. Groove!
INSOMNIUM - Shadows of the Dying Sun (2014)
- Melodický metálky neposlouchám snad proto, že by se mi nelíbily, ale prostě je po třech skladbách většinou z ne jednoho důvodu přestanu dávat nebo vnímat, ale tohle poslouchání je fakt moc příjemný. A ne na jeden poslech.
LooMis
CONQUERING DYSTOPIA - Conquering Dystopia (2014)
- Loomis, Merrow, Alex Webster a Alex Rüdinger (The Faceless) - nevermorská sóla, powermetalové melodie nekompromisně zařezávané djentem. Netřeba dalších slov.
BEHEMOTH - The Satanist (2014)
- v porovnání s předchozími počiny mi přijde deska daleko slabší, zato s větším důrazem na atmosféru. Avšak oproti stylově spřízněným Enthroned a jejich Sovereigns za nimi o dost pokulhává.
ONE MACHINE - The Distortion of Lies and the Overdriven Truth (2014)
- další projekt, tentokrát z dílny Steva Smythe, kterému u druhé kytary sekunduje ex-Biomechanical Jamie Hunt. Asi největším oříškem bude zpěv Mikkela Sandagera (ex-Mercenery), který předvádí cirkulárku ne nepodobnou Timu Aymarovi (blahé paměti Control Denied). Nicméně pro milovníky starého dobrého (power)thrashe žhavý tip.
sicky
MECHINA – Xenon (2014)
- zajímavé pojetí death metalu, kde se murmur a deathové dvojkopáky střetávají s industriálem, samplovanými smyčci, anebo ženským vokálem. Výborná věc.
AENAON – Extance (2014)
- avantgarde metal hozený do blacku, na jednu stranu sypačky a skřehot, na druhou najazzlé pasáže a trubka, pěkné.
HAIL SPIRIT NOIR
- mírně ujetý avantgarde black metal, jako celek ovšem kvalitativně nevyvážený. Některé věci jsou super, jiné průměr.
brutusáček
PRODAVAČ - Malý ráje (2014)
- První napsaný tip do dečky a vlastně nevím, co napsat, takový malý, nenápadný, ale přitom velký, chytlavý a dokonalý.
CONAN - Blood Eagle (2014)
- Tam, kde skončili na předchozí desce, dál pokračují. Možná zemitější, ale o to větší dusno!
TELLUSIAN - Collision (2014)
- Pohrobci Crowpath, mín chaosu víc progrese.
BLACK LABEL SOCIETY - Catacombs Of the Black Vatican (2014)
- Zakk stárne a měkne, brzy se dočkáme toho, že vydá snad jenom ty oplodňováky. V černu v Roxy k tanci a k poslechu.
gorth
UNIVERS ZERO - Phosphorescent Dreams (2014)
- Viz juklovo recenze. Jen dodám, že v tom pořád slyším Aranis, potažmo nějaké lidovější vlivy.
AddSatan
SABBATH ASSEMBLY – Quaternity (2014)
– Tahle věc u mě v dubnu zavládla skutečně suverénně, zvláště některé skladby jsem zpočátku točil pořád dokola a nemohl se jich nabažit a dostat je z hlavy. „Okvltní“ doom-folk/rock (a trochu metal), který si z těch starých kapel, ze kterých vychází, bere jen to dobré a navíc to mění k obrazu svému. K zajímavému obrazu. Není to kdovíjaká genialita, ale talent a cit pro kompozice, práce s atmosférou a zvláště mému uchu velmi libé vokály (zejména zpěv Jamie Myers vyloženě žeru) z toho činí dost silnou záležitost. Více v recenzi.
mIZZY
TERRA TENEBROSA - V.I.T.R.I.O.L. - Purging The Tunnels (2014)
- Dvě skladby, jedna téměř 18 minut dlouhá, druhá o poznání kratší. Jak název napovídá, jedná se o mix prvních dvou alb. Prolínají se zde metalové (The Purging) i ambientní (The Tunels) pasáže a temná atmosféra panuje celou dobu. Tohle EP vnímám jako dodatkový materiál k tomu, co se zatím TT nahráli a věřím, že další nahrávky budou zase o kus dál. Jsem zvědavý, s čím nás překvapí, zatím mě baví hodně.
Kuba
BENIGHTED - Carvinore Sublime (2014)
LVCIFYRE - Svn Eater (2014)
ANIMALS AS LEADERS - The Joy Of Motion (2014)
pf
OLAFUR ARNALDS - Gimme Shelter (2014)
- Zatímco jeho koncerty jsou přeslazený a studiový desky taktéž, tenhle soundtrack je fajn, ostrý střihy, změny a komorní nálady, který neuspávají.
NILS PETTER MOLVAER – Switch (2014)
- Po počátečním zklamání deska dozrála, i když je M dávno za zenitem… noví spoluhráči, trochu oživený zvuk, ale jinak klasika, a dvě skladby (titulní a Bathroom) do zlatýho fondu.
vaněna
ANIMALS AS LEADERS - The Joy of Motion (2014)
- vše už bylo řečeno, ke mně se dostala tahle deska až v březnu a hned jasnej top, jasných sto, nevím, co lepšího si v prog/techu představit.
TEITANBLOOD – Death (2014)
- maximálně atmosférická deathovka s pro někoho možná "kontroverzním" zvukem jako ze starých dob. Co chybí na technice, to nahrazuje fenomenální tlak.
KRIEGSMASCHINE - The Enemy of Man (2014)
- projekt, kde najdem M-a z Mgly, další hukot, atmosférická riffáž, dobře zvládnutá a u mě jedna z nejlepších žánrovek poslední doby. Palba.
D’aven
VALLENFYRE – Splinters (2014)
- Další várka nostalgie členů PARADISE LOST a MY DYING BRIDE po dobách, kdy dospívali. Skvěle provedený old school, mnohem uvěřitelnější a svěžejší muzika než aktuální tvorba zejména prvně jmenovaných.
ACHERON – Kult des Hasses (2014)
- Staří mazáci s kořeny pevně zasazenými v 80. a 90. letech. Kus pořádné deathmetalové flákoty, prorostlé klasickým blackem i thrashem, se šťavnatým dřevním zvukem. Nahrávka má výborný spád i atmosféru. Jako by si podali ruce přes oceán deathoví klasici INCANTATION či OBITUARY s evropskými kolegy ASPHYX či BOLT THROWER a celé se to trošku pomazalo a začernilo sazemi. Zhmotněná zkušenost, solidnost a muzikantský nadhled.
AVATAR – Hail the Apocalypse (2014)
- Podle úvodní skladby to vypadá na „pouhý“ moderní groove metal, jenže od druhého kousku se začnou dít věci. AVATAR se utrhnou ze řetězu, škatulka neškatulka – s ničím si nelámou hlavu a jdou do toho po hlavě, ať už si o tom bude posluchač myslet cokoli. Megachytlavé refrény, přitom žádné prvoplánové odrhovačky, spíš cirkus, ze kterého jde místy hlava kolem. Vzdálenými příbuznými jsou možná SYSTEM OF A DOWN s tím, že AVATAR do toho vnesli nezaměnitelný melodický feeling hitmakerů švédské školy a spoustu prvků typických pro evropskou metalovou scénu, ať už z její konvenčnější nebo alternativnější odnože. Návyková věc.
THE GREAT OLD ONES – Tekeli-Li (2014)
- „Nehrajícím kapitánem“ téhle party není nikdo jiný než H. P. Lovecraft. Zdánlivě nic nového pod sluncem, jeho odkaz je v metalové komunitě stále velmi živý, nicméně TGOO jsou jím prodchnutí od hlavy k patě a jen z málokteré hudební produkce čpí lovecraftovský odér tak hmatatelně. Vedle abstraktního zhmotnění zla a děsu, reprezentovaného kontinentální školou post-blacku, se v hudbě TGOO prolínají i rozmáchlé výpravnější prvky. Poslech desky téměř navozuje existenciální úzkost z bezútěšných ledových plání a nicotnosti lidské rasy tváří v tvář lovecraftovským mystériím.
KATATONIA – Kocytean (EP 2014)
- Limitovaná edice B-stran a rarit nabízí příjemně strávených necelých 27 minut, u kterých se fanoušci kapely navzdory převládajícímu vláčnému tempu a decentnosti nahrávky nudit nebudou. Nabízí zase trochu jiný úhel pohledu na tvorbu kapely a možnosti aranžmá i jejího výrazu.
schizmo
SYLAR - To Whom It May Concert (2014)
- Vsadím se tu s váma o petstotisíceuro, že je jen otázkou času, než tahle newyorská naděje dobude svět a stane se z ní další stadiónová kapela, ostatně tak jsem to tenkrát prorokoval i EMMURE u jejich demáčů. A právě k EMMURE maj mladíci poměrně hodně blízko, k masivní nařezaným kytarám, řevu a rapu si ještě přidejte lehké samply, čité zpěvy a hitové ambice LINKIN PARK nebo hutný zvuk a groove KORN. Sebejistá klipová produkce, líbivá vizáž a případný solidní management z téhle kapelky udělají další mega jméno. Už dlouho mě nic takhle nebavilo, a i když jsem si jist, že je tohle zaručenej lapač na kids a pozéry, užívám si to opravdu moc. Alespoň do té doby, než z toho bude davem skloňovaný fenomén. Jedinou nevýhodu vidím ve snadném oposlouchání - desku jsem slyšel jen třikrát a znám ji nazpaměť. Uvidíme, jestli dojde na má slova…
kotek
THE SKULL DEFEKTS - Dances in the Dreams of the Known Unknown (2014)
- Křivý kytarový melodie, bicí tepající v rituálních rytmech a hravý texty. Tentokrát ale primitivní kmeny tancující kolem ohně střídá výrazně současnější okultno.
SWANS - To be Kind (2014)
- Zase dvě hodiny…
PLEBEIAN GRANDSTAND – Lowgazers (2014)
- Asi to nejlepší, co je v současný době na Throatruiner Records se všim, co k jejim nahrávkám patří - takže špinavý, temný a hodně surový.
BEN FROST - AURORA (2014)
- Překvapivě párty, překvapivě elektro, ale funguje to fajn.
LooMis
COLLAPSE - Arms and the Covenant (2013)
- skvělá deska kapely s tuctovým názvem.
GOD IS AN ASTRONAUT - Origins (2013)
- příjemné na relaxaci.
KADINJA - Kadinja (2013)
- djentaři by měli zpozornět, sice jen 4 skladby, ale s ohromným nábojem a budoucím potenciálem.
brutusáček
CULT OF LUNA
- Průřez, aneb chtělo to přípravu na… případný koncert :)
ULCERATE
- Peklo.
PSÍ VOJÁCI – Leitmotiv (1991), Brutalní Lyrika (1995)
gorth
TUXEDOMOON - Half-Mute (1980)
- Post-punk, jen lehce temný, na poměry žánru barevný, je v tom kus nadhledu. Taky mi to nějak připomíná tuším Už jsme doma nebo První hoře, ale baví mě to.
THOM YORKE - Eraser (2006)
- Budu muset zase zkusit Radiohead, možná mě ty ukňourané hitovky odradily zbytečně. Přece jen, jsou to sympaťáci. Jonny Greenwood tu a tam zahraje Reicha nebo se nesměle pokusí napodobit Pendereckého, vlastně i soundtracky jsou poslouchatelné. Thom Yorke udělal sedmipalec s Burialem a Four Tetem a je to výborné. Díky téhle desce se dokonce jeho přínos v oné kolaboraci dá identifikovat (narozdíl od Four Teta). Měkká, ale inteligentní a svérázná elektronika, ze které mám dojem, že má Yorke velice dobře naposlouchaný všechen devadesátkový triphop a IDM.
FOVEA HEX - Here Is Where We Used To Sing (2011)
- Připomenutí výborného "ambient/folku".
MATTHEW HERBERT - Plat du Jour (2005)
- Fenomén, který vezme jakýkoli zvuk a udělá z něj rychtu. Herbert kombinuje inteligentní skládání s totálním mindfuckem, což je smrtící kombinace. A zvukově to samozřejmě není tuctovka, když někdo sbírá zvuky třeba z prasete.
LARSEN AND FRIENDS - ABECEDA (2007)
- Famózní koncert Larsen. Svým způsobem nejlepší deska Current 93 od Black Ships, protože na řadě skladeb hostujícímu Davidu Tibetovi se Larsen dost přizpůsobují a vzniká idylka, která mi připomíná některé momenty Of Ruine… Název mimochodem odkazuje na Nezvalovu sbírku.
HOTEL BELVEDERE - Tomorrow (2009)
- Totální obskurnost, na kterou jsem narazil před pár lety na nějakém blogu, post-punkový základ přechází do jakési synth abstrakce. PS: Po dlouhém hledání jsem zjistil, že mají bandcamp a víc alb, což je super.
LOW - I Could Live in Hope (1994)
- Oni potom asi šli do klidnějších poloh, ale tady je pár perfektně neuroticky smutných songů ve stylu slintovského math rocku.
Annal
EXIT-13 - Ethos Musick (1994)
HUMAN REMAINS - Using Sickness as a Hero (1996)
TON - Blind Follower (1997)
- Jeden z nejlepších deathmetalovejch demáčů. Zatěžkanost, groove, technika, 4 vokály.
Navíc jsou po 13 letech zpátky!!!
TON - Gone 2/27/14 practice
http://www.youtube.com/watch?v=-HXSjwOS7KI
TON - 13-13-89 practice 2/27/14
http://www.youtube.com/watch?v=dcqKW-qw3CI
TON - I Of The Storm (unmixed/unmastered) 2000-2001 Previously unreleased
http://www.youtube.com/watch?v=pIxnzRia5Yk
TON - New Song 2014 sneak peek
http://www.youtube.com/watch?v=fk34VbrG0SU
mIZZY
GOD SEED - I Begin (2012)
- Po koncertu s Cult of Luna jsem je fakt začal žrát. Jak jsem psal v reportu, kdo by od Kinga s Gaahlem čekal, že nahrají tak dobrou desku a budou naživo super.
NESSERIA - Nesseria (2009)
- Opět jsem se do Frantíků zaposlouchal hlavně díky jejich koncertu v Plzni a fakt mě baví. Prostě na tomto mixu Celeste s Anorak (nebo dalšími chaotic hardcory á la Converge) není co zkazit.
Kuba
TESSERACT - Altered State (2013)
ULCERATE - Everything is Fire (2009)
pf
FRANSCIO LOPEZ - Hyper Rainforest (2011) + Yanayacu (2011)
- Stará láska nerezaví, čili FL po letech opět v deštném pralese a orgie pro uši mlsný po detailu.
FABRIZIO MODONESE PALUMBO/ORIGAMI GALAKTIKA - No Sleep till…
- Schoen.
KATATONIA - Sounds of Decay (EP 1997)
- Ten groove!!!
D’aven
OBSCURE SPHINX – Void Mother (2013)
- Skvělé pražské vystoupení bylo příležitostí oživit si zatím poslední řadovku těchto výjimečných Poláků. Naživo materiál s potenciálem pro nátěr na pomezí MESHU, NEUROSIS a THE 3RD AND THE MORTAL, z nahrávky pak více vynikají nuance, detaily, cit pro vykreslení atmosféry a pestré škály pocitů, ale i celkově progresivní myšlení kapely.
schizmo
THE GABRIEL CONSTRUCT - Interior City (2013)
- Tohle je taky dobrá ujetost! Představte si avantgardní bohy ARCTURUS, jak si dávají dostaveníčko s další ujetou partou BEYOND DAWN - jejich společný jam by mohl být něco plus mínus podobného jako je tvorba TGC, allstar projektu s lidmi z PERIPHERY. Jejich hudba je tak acidní, že skoro zní jako by muzikanti dostali jen nějakou obecnou hudební linku a zbytek si tam stříhali od pasu. Krom klasického metalového základu tu můžeme slyšet například i hoboj (nebo co to je), violu, avšak celé tohle dílo je ve své pokroucenosti a dekadentnosti velice chytlavé a hitové a zatraceně rychle se zažírá pod kůži. Pro milovníky výstředností a muzikantského/kompozičního umu, je tohle rozhodně poslechu hodná věc!
PRVNÍ HOŘE - Lamento (2008)
- Předem varuji případné čtenáře, že tenhle view je jakousi katarzí, katarzí příběhu o trnité cestě za velkým hudebním poznáním a vlastně i poznáním sebe samotného. Na co tolik dramatizace takhle na úvod? Hned se k tomu dostanu.
Osobně mám trošku problém se všeobecně protěžovanými věcmi, ať už jde o filmy, seriály nebo o hudbu, takže se nějak podvědomě těmhle zaručeným peckám vyhýbám a razím heslo, že pokud je to opravdu takové terno, dílo si mě najde. Do jisté míry to však vnímám jako určitý předsudek, přestože moje okřídlené pořekadlo "předsudky v muzice jsou horší než předsudky v sexu" je z mého pohledu všeobecně platné.
Když se tedy vyrojily ódy na desky PRVNÍ HOŘE (nominace na Anděla, Břitvu), tak nějak jsem je obešel a vlastně první pořádné setkání s jádrem kapely přišlo před lety v podobě jejich projektu KASPAR MELICHAR, což je taková alternativně folková záležitost se spoustou styčných bodů a znaků domovské kapely. Projekt jsem si velice oblíbil a dál existoval bez toho, abych První Hoře nějak prožíval, přestože jsem si jejich diskografii postahoval a poslechl. Při uklízení počítačového mrdníku jsem se ale k poslechu vrátil a u desky Lamento přišel na to, že spousta hudebních motivů je podobná jako u Kaspara Melichara, takže jsem absolvoval další poslechy a už to bylo. Jaká je tedy pointa celého tohoto elaborátu?
Sypání si popela na hlavu. Nebýt této sprosté náhody, přišel bych o jeden z nejsilnějších hudebních a zároveň textových zážitků poslední doby. Jak už asi každý ví, První Hoře jsou velkým fenoménem co se stylového rozpětí týče, krom tvrdých složek (metal, rock) se zde setkáváme s řadou mimostylových influencí jako klavír, tahací harmonika a především zcela ojedinělou kompozicí a maximálně svojským rukopisem. A to ani nemluvím o pošahané práci s tématy, kdy chvíli máte pocit, že posloucháte INSANII přehrávající songy PRAŽSKÉHO VÝBĚRU, jindy se na vás vyvalí působivá melodie, která ač je hraná na klavír, boří vše, co jí stojí v cestě, a stejně máte pocit, že jste nic tak dojemného už dlouho neslyšeli. Tento na první pohled nekompaktní mix úplně všeho by se dal charakterizovat přirovnáním ke zfetovanému klaunovi, který si vleze na centrifugu, která se točí v rytmu stroboskopového blikání a vše, co si z toho odnesete, je melodie, kterou vám klaun hraje na harmoniku mezi zvracením a krvácením z očí.
Ale ne, PH nejsou ve skutečnosti žádný extrém, díky českým textům a geniální básnické práci s nimi zažíváte zcela nový rozměr uchopení lyrických témat, kde obraty jsou často tak odvážné a šílené, až to budí pohoršení, ale mnohem častěji vás to bodne u srdce s pocitem, že něco takového ve vašem hudebním životě dosud chybělo. Vlastně si ani nevzpomínám, kdy naposled jsem měl podobný pocit z nějaké nahrávky a ta mě nutila, abych si ji pouštěl stále dokola. Ohledně textového absolutna vybírám notně povedené verše, nad kterými jsem dnes hloubal při mytí nádobí až jsem se přistihnul s varhánkovitými prsty ve studené vodě: „otče náš, ty se máš, žiješ si v nebi jak pán, nikomu se do cesty nemotáš, nezdá se ti každou noc o ženách, kolik jsi za to všechno zaplatil, koho jsi podplatil, kdes na to vůbec vzal“ (www.youtube.com/watch?v=hqtbUkuyjP4) nebo „v louži vody, hrajem si na oceány, jsme papírový koráby, mosty ze stébel slámy“ (ty bláho, to je neuvěřitelný obrat.)
Dlouho jsem si lámal hlavu, který song vybrat jako reprezentativní a nakonec jsem zvolil Oceány, který sice repre vlastně vůbec nejsou, ale dokonale charakterizují mou cestu a vlastně i hudební sdělení někde na pomezí Kašpar Melichar a samostatnou tvorbou PH, která zároveň tvoří nejhlubší rýhu v posluchačově srdci díky svému smutnému tématu.
Abych to tedy nějak uzavřel - už dlouho jsem nedostal takovou porci vyvážené hudební a textové kombinace, která by se mnou po všech směrech tak zacvičila. Při troše nadsázky bych se nebál označit tenhle stav jako dokonalé hudební štěstí…
CORRODED - Exit to Transfer (2011)
- Nikdy bych si nepomyslel, že by mě mohla bavit hudba tohoto druhu. A taky že ne, o takovejhle metal bych si do nedávna neopřel ani kolo, jenže doba pokročila a člověk se nutně nemusí honit za co nejtechničtější onanií nebo nejrychlejším pidlikáním. Corroded jsem úspěšně ignoroval, dokud jsem si v rámci vlastní edukace nestáhl desku Exit to Transfer, která mě dostala na první poslech. Skoro se to až bojím napsat, ale tahle kapela produkuje takovej ten chlapáckej groove metal, něco jako kdyby spolu jamovali Metallica, Pantera a Nickelback k tomu :D. V podstatě ani nemám žádnej argument, jak tohle obhájit, prostě je to hitovka za hitovkou, a jestli se něco dá označit jako maximálně účinně a funkčně napsaná deska, pak je to právě Exit… Dodatečně se omlouvám všem, kterým jsem tímto doznáním zkazil dobré mínění o mém hudebním vkusu, ale nedá se nic dělat, jdu si to pustit znovu :D
kotek
TEHO TEARDO & BLIXA BARGLED - Still Smiling (2013)
- Melodrama plný nadhledu a hravosti.
PROFLIGATE - The Red Rope (2013)
- Carpenter, Kraftwerk, sedmdesátky a Assault on Precinct 13.
EMPTYSET – Recur (2013)
- Chirurgicky přesný industriální beaty a mrazivá atmosféra.
Martin Schuster
MARILLION – Sounds That Can't Be Made (2012)
- Gaza s textem v ruce. Málokdy mi při poslechu skladby ukápne slza.
Vložit komentář