Ascended Dead patří do širší skupiny kapel, které koncem desátých let vracely death metal ke kořenům a podařilo se jim u mladé generace o něj znovu vzbudit zájem. Drobnější nahrávky Ascended Dead byly pořádně tvrdou přiznávkou Possessed s příchutí Sarcofago. Na první velké desce přidali na technice, ale ponechali si tvrdost. Šlo o death metal toho nejklasičtějšího střihu vycházející z kořenů Morbid Incantation. Technicky laděný a přitom plný atmosféry. Ve své době zůstal ve stínu slovutnějších souputníků (připomenu především Blood Incantation, kteří se hned debutem Starspawn stali prakticky vlajkovou lodí renesance death metalu.) Na albu bylo všechno v pořádku, leč pro superlativy bych sáhnul snad jen při hodnocení obalu.

Klasické klišé o druhé desce jako prubířském kameni tvorby hudebních skupin snad platilo kdysi, když na svém debutu typicky kapela odprezentovala tvorbu ze šuplíku. Ascended Dead, skupina plná zkušených hudebníků majících za sebou dlouhou řadu projektů (zejména Void Ceremony stojí za připomenutí, jejich první deska byla velmi zajímavá), nemusí nikomu nic dokazovat. O talentu a řemeslných schopnostech nemůže být pochyb. Otázkou je, nakolik bude fungovat chemie, jak se podaří složit nápady, aby držely nejen pohromadě, ale i přiměřený sklon před vzory, ale otevřeně od nich neopisovaly. Podívejme se, jak dopadlo album v tomto ohledu.

Evenfall of Apocalypse je lepší než jeho předchůdce Abhorrent Manifestation. Pořád se jednoznačně hlásí k deathmetalové tradici na ose New York – Florida, ale přináší přece jen o něco málo více svěžesti. Ze všemožných vzorů a vlivů bych zdůraznil Immolation a jejich až neurotickou atmosféru, kdy hudba je technická a plná riffů, a v atmosféře dominuje nervozita a přetlak. Nesouhlasnou vlnovkou bych podtrhnul snad jen vokál, který operuje ve výškách vyhrazených obvykle pro grindcore.

Jako slabinu alba vidím non stop nohu na plynu. Často není kdy vychutnat jednotlivé riffy a absentuje i gradace. Často proto skladby splývají a někdy jsou si i riffy docela podobné, a to hlavně v běsnivějších polohách. V těch několika momentech, kdy zpomalení umožní skladbám dramaticky se vyvíjet (Inverted Ascension, Evenfall of the Apocalypse) je největší síla Ascended Dead. Tu a tam se nelze ubránit dojmu, že materiál je trochu schematický a málo originální. To by ovšem vedlo do slepé uličky, ve které si fanoušci dávají po tlamě, jestli to-a-to je dost opravdovej death metal. Ascended Dead tedy rozhodně pravý death metal je.

Noví fanoušci starého death metalu si na tomhle albu dozajista smlsnou a i mě (jako starému fanouškovi nového death metalu) připadá jako jedno z těch lepších ve vlně amerického revivalu. Určitě mě těší víc, než „sázky na jistotu“ (bezskrupulózní vykrádačky, dá se taky říct) jako Black Curse.