Desku SAVED! jsem s předstihem recenzoval pro listpoadové číslo Full Moon Magu. Sloupek byl ovšem limitován na počet 2 500 znaků, což bylo pro desku tohoto rázu – desku, ve které hraje kontext nebývalou roli – poměrně málo. Košatější text proto nyní přenechávám neomezenému prostoru na Marastmusic.com.

Pro pochopení a celkové docenění alba, které Kristin Hayter vydává jako první pod vlastním jménem, je nutné se zevrubněji pověnovat epoše zastřešené přízviskem Lingua Ignota. Samotný název projektu, který se dá přeložit jako „neznámý jazyk“ předestírá jeho podstatu, snahu o sdělení něčeho natolik intenzivního, na co běžný jazyk nestačí. Nejvýznamnější trojice desek pracuje s navazováním dojmu transcendentna, který plyne z kombinace bolesti a extáze. Momenty agónie vychází ze zkušeností s anorexií a domácím násilím, druhé pak ze studií náboženských textů a pozice přední pěvkyně v chorálu, kterou Hayter odmalička zastávala.

Navzdory zasazení do křesťanského prostředí se Hayter po dlouhou dobu častovala nálepkou ateistky, liturgické prvky se ale přesto odjakživa propíjely do hudebního výraziva Lingua Ignota. Stopy lekcí zpěvu jsou znatelné již od první svépomocí vydané desky All Bitches Die, kde se dlouhý, neoklasickým darkwavem ovlivivněný formát skladeb setkal s formou vražedných balad. Už zde bylo evidentní, že tvorba nese aspekty autoterapie, že Hayter do skladeb implementuje bolest z vlastních zkušeností. Podobná se ostatně otiskla i do diplomové práce s názvem Burn Everything Trust No One Kill Yourself. Rukopis o 10 000 stranách propojoval pomocí Markovova řetězce příspěvky z fór, hudební texty nebo poznámky z bookletů, které příspívaly k „mytologizaci misogynie“.

All Bitches DIe vykazovala nevídaný potenciál, který limitoval jen DIY přístup. Spoleh na samply a nedostatečné produkční kvality neubíral autenticitě projevu, v rámci řemesla však šlo cítit, že se Hayter snaží dotknout něčeho, na co jen zpěv, klavír a domácí nahrávací zázemí nestačí. Ve stejnou dobu (ale i s ohledem zpátky) se All Bitches Die jeví jako kýžený milník v celkové epoše sebe-záchrany či vykoupení – zastřený mix s namodralým, slzami broceným coverem značí začátek cesty, snahu prodrat se nánosem toho nejhoršího, aby šlo skutečně přejít na cestu, kde lze uzmout ukradenou sílu a ztracené sebevědomí.

Naplnění tvůrčího potenciálu šlo slyšet o 2 roky později na Caligula, následujícím albu, pod které se podepsali Profound Lore Records. Desku točící se okolo podchycení svého já a jeho přetvoření v rámci vlastní podstaty reflektuje podstatně nadějněji a sebejistěji působící cover I název desky – Hayter přebírá (doslova si jej nechává vytetovat na hrudník) jméno římského dobyvatele působícího na pokraji pádu říše, uzurpuje jeho sílu a využívá ji k dosažení mentální rovnováhy. Hudba samotná rovněž připomíná zvrácený mocenský boj, ve kterém se cesta k psychické stabilitě neobchází bez přemožení mnoha odstínů bolesti. Soukoul tradičního zpěvu a hudební avantgardy se tak příznačně vyostřuje: klavír se potkává s šelesty řetězů, klidný harpsichord se marně snaží korigovat nezřízený řev, při kterém se na roky trénovanou pěveckou techniku zapomíná. Vše se přitom nově udává ve vytříbeném zvuku. I proto Caligula působí jako pokleslý triumf, neblahé vymanění se z dusivého úchopu, který zhmotňovala All Bitches Die.

Na období okolo Caligula lze pohlížet jako na dobu, kdy světla hudebního undergroundu začala na Hayter dopadat s největší září. Umělkyně v dané době spolupracovala s kapelami jako Full of Hell, The Body, Amenra i s tehdejším partnerem Alexisem Marshallem, frontmanem experimentálně noiserockových Daughters, jejichž deska You Won’t Get What You Want vycházela takřka ve všech žebříčcích jako deska roku 2018. Nedlouho po vydání Marshallova sólového debutu House of Lull House of When Hayter zveřejnila otevřený dopis. Text zevrubně pojednává o psychologickém, emocionálním a sexuálním násilí ze strany Marshalla, které vyústilo ve vážné poranění zad. Syndrom kaudy přinutil Hayter zrušit několik koncertů včetně české zastávky v Praze.

Následující Sinner Get Ready vznikala počas vztahu s Marshallem, emoční újma se však do břitkosti hudby přímo neotiskuje. Bolest je v rámci poslední desky pod psudonymem Lingua Ignota subtilnější, příklon k transcendenci naopak hlubší. Hayter se na coveru objevuje v masce, která má jakýmsi způsobem evokovat dvojakost náboženství – na jednu stranu honosné a povznášející, na druhou svazující a ultačující. Křesťanský soucit a pokrytectví je na desce sdělován pomocí tradičnějších hudebních postupů, do kterých se hluk a elektronika propíjí jen zřídka. Kontrast tak vyplývá z libozvučnosti, hořkého poselství a občasné vokální nezřízenosti. I přes útlum avantgardních problesků je Sinner Get Ready nejbolestnější i nejekstatičtější deskou z katalogu Lingua Ignota: deskou, která je nejblíže dosažení prapůvodního povznesení.

Ukončení epochy Lingua Ignota i samotný religiózní nádech může vytvořit dojem, že má být Sinner Get Ready finální fází, skrze kterou se Hayter úspěšně vymaňuje z pařátů vnitřních démonů. SAVED! však posluchače nutí, aby z domněnek vytvořil jiný pohled. První deska vydaná pod občanským jménem autorky značí, že opravdový proces „léčení“ teprve začíná, že projekt Lingua Ignota byl jakýmsi přípravným projektem, čističem vzduchu, který vytvořil adekvátní půdu na skutečný ozdravný proces. Ten se v rámci SAVED! odehrává v regulích uzmuté víry – Hayter si osvojuje přízvisko reverendky a stěhuje se do odřízlého koutu New Englandu, kde sama (s občasnou produkční a nahrávací výpomocí od Setha Manchestera) se svým o zvony a řetězy obohaceným klavírem začíná utvářet hudební záznam o božské transcendenci, která ji má přenést do lepších duševní a duchovních sfér. V mezičase pomocí dopisů komunikuje s Herschelem B. Rutherfordem; „skutečným“ reverendem, který k desce přispívá závěrečnou zprávou s dojmy z tvorby a fotografií Hayter, kterou pořídil během jedné návštěvy jejího izolovaného domu.

SAVED! prezentuje ještě osekanější verzi Sinner Get Ready – materiál sestává z originální tvorby a předělaných verzí starých folkových a gospelových skladed, jejichž púvodní autor je často neznámý. Zvuk přitom kolísá, nahrávací kvalita je sabotována: proto, aby deska působila obskurním a archaickým dojmem. Do občasných přeskoků, záseků a šumů ale promlouvají i další aspekty, které k finálnímu vyznění materiálu významně přispívají. Nejvíce zamrazí během nesrozumitelných drmolení, kterých Hayter docílila pomocí hladovění, hleděním do světel a spánkovou deprivací. Bludy skokovitě prolínají celou desku, posléze podrývají celou finální baladu How Can I Keep From Singing.

Samotný poslech lze brát jako zvukovou reflexi mentálního stavu Hayter – většinou krátkých folkových předělávek probíjí nuance radosti a spokojenosti, ve tvorbě vlastní se ozývají útrapy předešlého materiálu. Kromě starých, zapomenutých vlivů lze i nadále vyslyšet vliv soudobějších hudebníků: subtilnejší inspiraci Jarboe nebo Nico doplňuje Nick Cave, jehož Mercy Seat se otiskuje do vyznění nejsilnější skladby, I Will be With You Always. Celek tak působí jako podmanivá mozaika, ve které se utlumenější a kratší skladby jeví jako intermezza pro rozmáchlejší momenty, kde se autorské ostruhy Hayter ozývají ve větší síle. Poslech je tak poměrně nekonzistentní – nahoru a dolů, tak, jako samotný ozdravný proces. Zbytečně se jeví některé nucené produkční modulace, které se snaží přispět k navození dojmu zastaralosti a zapomenutosti desky.

Hayter v jednom z rozhovorů k desce uvedla, že SAVED! má především působit jako záznam o procesu „léčení“, ve stejný čas chtěla termín „léčení“ oprostit o jakéhosi pozlátka, které termín v poslední letech nabyl díky proponentům populární psychologie. Daný účel deska plní: člověk místy netuší, zda poslouchá hudbu někoho, kdo prochází očistným procesem, nebo přímým pádem do šílenství. V určitých momentech dokonce působí jako nejnepříjemnější deska z katalogu Hayter. O splněném záměru desky se dá polemizovat, jeho úspěšnost snad ukáže čas. SAVED! se tak jeví jako emočně silný hudební záznam v rozsáhlejší epoše Kristin Hayter. Jako samostatná deska pak působí jako méně nápaditý, ale stále zajímavý dozvuk Lingua Ignota.