I tento měsíc se nás sešlo na hodnocení málo, žebříček tím ale poznamenaný (snad) není. První příčku jednoznačně obsadili Kredláči a nebude to jen tím, že se tam sešli Marthus a Ashok (přičemž zejména Marthus má k Marastu dost blízký vztah :-) ). Na dvou hlasech se shodně zastavili Augustýni, Mikiňák Jarl, Jagušáci a Satroš.

Struktura článku:

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (od cca dubna 2014), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
 
(4) CRADLE OF FILTH – Hammer of the Witches (07/2015)

- o jedenácté desce Cradle jsem už psal obsáhle, není třeba dodávat víc. Povedené jaxviňa. (bizzaro)

- jak už naznačila recenze, CoF konečně mají nový vítr v plachtách a nakukují do své minulosti. (LooMis)

- Bizzaro je nadšen, a když je nadšen z Cradle, tak se to muselo ověřit. Já teda fanouškem téhle kapely nikdy nebyl, ale metal, co by dělal ostudu, to rozhodně není. (brutusáček)

- prekvapujúci a veľmi podarený návrat do časov minulých. Anglickí upíri dostali toľko potrebnú novú krv v podobe nových gitaristov a je to poznať. Jeden výborný riff strieda druhý, bicie sypú ako za čias pána Barkera a dokonca ani ten Dani nevadí. Plus album začal po dlhých rokoch zasa dýchať dobre známou kredlovskou atmosférou z eposov Dusk a Cruelty a to je vec, ktorú som už naozaj nečakal. Za mňa palec hore českým bratom ako dokázali pre mňa už mŕtvu značku vykopať z rakvy, oživiť a mňa zaspomínať na časy keď som ešte pobehoval s kredlom vo walkmane :)) (Cronic)   
 
(2) AUGUST BURNS RED - Found In Far Away Places (06/2015)

- červenec byl parný měsíc, ale já zamrzl na těchto Američanech, byť už to po dohnání celé diskografie nevidím na úplný top, velmi kvalitní deska to beze sporu je. (brutusáček)

- moderný metal-core natlakovaný vynikajúcimi nápadmi, technickými finesami, neskutočnou energiou, ale aj nečakanými zvoľneniami a zmenami rytmov.  Jeden hit strieda druhy a ABR svojim už 6tym albumom len potvrdzujú dlhodobú super formu. Poteší aj stále ľahko rozpoznateľný a viac menej aj jedinečný rukopis a hlavne ignorovanie čoraz častejšieho trendu zvoľnenia a príklonu k rockovejšiemu maintreamu. I keď za ich naj album stále poväzujem 4 roky starý Leveler, Found in a Faraway places je sakramentsky silný album, ktorý stoji za vypočutie a odporúčanie aj pre ľudí, ktorý core scénu až tak nesledujú. (Cronic)
 
(2) EARL SWEATSHIRT – I Don’t Like Shit, I Don’t Go Outside (03/2015)  

- jakže to Kotek psal? „Tempo maximálně střední, podklad jsou tmavý, až triphopový beaty, rapovej přednes líně odkapává slova. Takovouhle desku bych čekal od padesátníka zklamanýho světem, ne od dvacetiletýho floutka.“ Jo, za tohle se postavím, výsledek není vůbec jalovej a díky temný a pošmourný atmosféře po delší době zas hh/rapová deska, co mě baví! (bizzaro)

- obecně vzato, zlatá éra hiphopu pro mě skončila v půlce devadesátek. Ne že by nevycházely dobré desky, ale všechno už bylo většinou řečeno a novicové buď zkouší jít jinam, anebo slabošsky old school citují. Mladík Sweatshirt zkouší razit vlastní cestičku, jeho desku drží pohromadě podmanivě hypnotická atmosféra jakéhosi bezčasí. Podkresy subtilní, stejně jako Sweatshirtův přednes. Flow slabší, ale album těží ze stopáže skromného autora. Půlhodinka dobrá. (onDRajs)
 
(2) JAGA JAZZIST – Starfire (06/2015)

- po dlouhý době kapela, která šla proti proudu a natočila album hlavně pro sebe a ne pro fanoušky. (pf)

- jedna z minima věcí, kterou poslouchám kvůli čemusi jako vyzrálé muzikantství. Až tak perfektní jako One-Armed Bandit to asi nebude. Jinak vynikající na kolo. (gorth)
  
   
 
  
  
  

(2) JOE SATRIANI – Shockwave Supernova (07/2015)

- Satroš mě nikdy ňák nebavil, protože je to prostě bigbíťák. Ať jeho sólovky, nebo v G3, ale SS je energická a letní, sedla mi. (bizzaro)

- Satrianiho mám raději než Vaie, oba jsou vynikající, ale Satriani mi prostě víc sedí tím, že se zbytečně nepředvádí a nebojí svůj nástroj upozadit aby tím vyzdvihl strukturu skladby. A nová deska prostě šlape! (LooMis) 
 
 
 
 
 
 
 

bizzaro

KRONOS – Arisen New Era (07/2015)
- nová deska Kronos sice už kvůli ztrátě překvapení nezabíjí tolik jako předchozí zápich The Hellenic Terror, ale matroš obsahuje stejně nadupaný. A pak že death metal nemůže mít eleganci a nebýt chic. Tohle se bude hojně poslouchat.

DAVID MAXIM MICIC – Ego (07/2015)
- Micič je prostě talent! Jeho nové EP je totiž snad to nejlepší, co z jeho hlavy vzešlo. Opět famózně vystavené, hitové, úderné, moderní, zábavné, bez zábran… nemám prakticky výhrad a dávám i další drink. Develop je hymna!

SYMPHONY X - Underworld (07/2015)
- vždy jsem si přál, aby tahle kapela (společně s Fates Warning) Dream Theater natrhla řitě. Ale je to jedno. Kdo tuhle kapelu poslouchá, nebo teprve objeví, nechť bere na vědomí, že banda Romeo-Rullo-Pinnella-LePond-Allen opět tne do živého. 21 let, 9tá deska a stále svěží a neuvěřitelně našlapaný prog -sem tam symfo- power metal s velkým m. Dynamika, kompozice, atmosféra, skvělý zpěv a občas tak narvaný riffy, až se rozeběhnete hlavou proti zdi.

LAMB OF GOD – VII Sturm und Drang (07/2015)
- každá deska LoG pro mě vždy znamenala tak nějak poslech, možná druhý a šup dál. Neříkám, že to s VII bude zásadně jinak, ale něco mě na tom materiálu zaujalo. Snad jeho otevřenost, snad nezastydlost, určitě ne zvuk Adlerových bicích, ale cítím, že tohle se LoG povedlo.

SUNSET INT THE 12TH HOUSE - Mozaic (06/2015)
- V Rumunsku na DBE jsem jim zobal z ruky. Mozaika není na první poslech, má totiž svý tempo a potřebuje člověka uvolněného a nikam nespěchajícího. Prostě klídek, kein stress. Na zobání z ruky to zatím nevidím, ale zobat z tý desky ještě ňákou dobu budu.

TEETHGRINDER - Misanthropy (05/2015)
- nejlepší grind náser za poslední dobu!

LooMis

BETWEEN THE BURIED AND ME - Coma Ecliptic (07/2015)
- po třech letech, bez vetšího mediálního rozruchu vydali Amíci novou desku, opět spojenou jedním tematem – co se děje v mozku komatózního pacienta. Hudebně jsou to typičtí BtBaM – mixují pop, rock a zejména metal ve všech jeho podobách. Berte nebo nechte být, komu se líbí předchozí tvorba, bude opět nadšen.

THY ART IS MURDER - Holy War (06/2015)
- zabijácký australský deathcore jak dělaný pro Suicide Silence worshiperz.

VEIL OF MAYA – Matriarch (05/2015)
- nový hlas jménem Lukas Magyar dostává na desce více prostoru v čistém zpěvu, než tomu bylo na předchozích studiovkách, což vidím jako jednoznačné pozitivum, obzvlášť v pasážích, které zabíhají až někam do hájemství hard rocku (berte s rezervou, protože metalcore pidlikaček a riffů o zlom prst je tady stále požehnaně). Jenom by měl zajímalo, jestli skladba Daenerys je napsána díky popularitě Game Of Thrones nebo je to jenom shoda náhod (i když nejlepší je stále verze od Coldplay).

ALL TOMORROWS - Sol Agnates (05/2015)
- Gojira z Chile, ale jednodušeji, přímočařeji zahraná, čímž to není tak itenzivní a rozervávající, jak to umí Frantíci. Debut je podle mne povedenější tím, že není tak okatě vztahovačný (viz staroby).

brutusáček

SELF DEFENSE FAMILY - Heaven Is Earth (06/2015)
- Patrick Kindlon zaválel v květnu s Drug Church na Sedmě. Self Defense Family je to víc post punk, který nikam nespěchá. Feeling, jednoduchost a vlastně jistá atmosféra byla pro můj červenec dost specifická. Na Deathwish INC ví, co vydávat!

TERENCE BLANCHARD - Breathless (feat. The E-Collective) (052015)
– tenhle jazz je na doporučení metalisty v dobrovolném hudebním exilu. Sám pan Terence o této desce říká: „Moje poslední album Breathless zachycuje snahu zdůraznit tři slova. Já-Nemohu-Dýchat. Jde o svého druhu protestní album podle The E-Collective. Bez buřičských slov takového Phila Ochse, ale ve stejné náladě a se stejným záměrem.“ Já dodám, že deska je to naprosto geniální.

KAMASI WASHINGTON – Epic (05/2015)
– další jazz! Tentokrát 170 minutový opus, který ctí svůj název „Epic“. Kamasi je saxofonista, takže ságo je všudypřítomné. Deska je jak pomalá a intimní až doslova symfonicky obrovská.

BITTER END - Illusions of Dominance (06/2015)
– NYHC style ze San Antonia, opět produkce Deathwish inc., takže kvalita jistá.

VON HERTZEN BROTHERS – New Day Rising (03/2015)
– Ono se toho z té hlavy prostě nejde zbavit.

AddSatan

DĚTI DEŠTĚ – Tyto alba LP (07/2015)
– oproti živému střetu – především tomu poslednímu, křtinovému, na Sedmičce, kde to i díky vynikajícímu zvuku bouralo na 100% – tenhle noise rock/hardcore (občas mi to připomíná Unsane) buchar maká sotva na 2/3 výkonu – zčásti kvůli zvuku (bicí a basa super, ale kytary by prostě mohly být mohutnější, vokály jsou zase možná až moc vytažené), zčásti mi přijde, že se do toho prostě mohli ještě trochu víc opřít. I tak mě ta deska vlastně dost baví a po ránu nakopne víc než kafe. Líbí se mi i jejich lopaťácká poetičnost v textech, které se až nezdravě zasekávají do hlavy a jen tak nepouští, a i kvůli tomu sovímu obalu (který vysvětluje podivný název alba) jsem rád, že ji mám. Největší paseku nadělá Paseka! (dvě skladby k poslechu/stažení jsou tady)

CIRCLE – Pharaoh Overlord / PHARAOH OVERLORD – Circle (06/2015)
– Kotkem hlášeno už minulý měsíc a líbí se to i mně. Dvě kapely, až na 1-2 členy stejná sestava, obě desky vychází ze starého psych/krautrocku. Pharaoh Overlord na Circle tentokrát (opět) zahodili stoner a z velké části se inspirují v/vykrádají především recept Neu! (a asi je tu i něco z Kraftwerk) – často svižná, téměř až taneční hypnóza s vlastně dost příšernými klávesami/synťáky (které k tomu ovšem tak nějak patří), synteticky znějící rytmikou i basou a příjemně vzdušnými, cinkavými kytarami, která překvapivě po většinu hrací doby funguje vcelku dobře. Víc mě ale baví Circle – Pharaoh Overlord, která se kloní spíš k té uvolněnější, organičtější a psychedeličtější, ovšem neméně hypnotické větvi krautrocku (řekněme k některým polohám Popol Vuh, nebo Amon Düül II) a v lecčems navazuje na předchozího, psych folkového Leviatana, letošní deska je ale přece jen rockovější a asi i lepší. Jako povedenou novinku (?) lze brát skvěle funkční zapojení dechových nástrojů (lesní rohy?) a i pojetí (převážně bezeslovného) zpěvu je trochu jiné než v minulosti. Svůj typický smysl pro humor a parodii Finové tentokrát drží na uzdě a jejich hudba tu má až mysticky/(spi)rituální nádech. První dvě skladby mají možná trochu přestřelenou stopáž a cca druhá polovina desky mě baví více než ta první, ale celkově jo - hodně příjemná věc.(Circle Soundcloud, Pharaoh Overlord Soundcloud)

onDRajs

PARADISE LOST - The Plague Within (06/2015)
- čím novější tvorba, tím více se doomoví klasikové od svého návratu k metalovým kořenům vrací dál a dál do minulosti. Letošní zářez jde až někam před rok 1993. Je samozřejmě otázkou, nakolik to staří pardové v sobě opravdu cítí a jestli to od nich není tak trochu kalkul. Ubylo hard/heavy hymničnosti, přibylo zmaru.

gába

INCINERATE - Eradicating Terrestrial Species (04/2015)
- zatím trochu rozpaky. A já se tak těšil. Zase bakelitovej zvuk a vokál bych nejraději vymazal, kdyby to šlo. Dám ale ještě šanci.

ANEKDOTEN - Until All the Ghosts Are Gone (04/2015)
- tady se ovšem hodně zjemnilo. Trochu zbytečně moc miloučká a příjemňoučká deska. I tak jí každopádně poslouchám hodně rád (a předpokládám i budu), právě pro ten oddych od ostatních šíleností. Asi se ale nezbavím pocitu, že lehce přitlačit se mohlo.

VALBORG - Romantik (05/2015)
- moje srdcová kapela a její další originální zářez. Opět stylové převrácení, od posledního dark primitivismu, nyní k melancholickému doomu. Kdo zná Valborg (tady zástupy fandů asi moc nebudou), ví, že pořádně poznat jejich tvorbu není zrovna nejjednodušší. Tzn., buď ber a snaž se, nebo se obloukem vyhni, potažmo nevznášej povrchní soudy. Za mě opět další klenot a deska roku. A propo, samotný klenot je vydavatelství Zeitgeister jako takové. Což je vlastně Christian Kolf a jeho tuna projektů. Vivat!

gorth

SHAHMEN - All in the Circle (05/2015)
- nejposlouchanější věc. Snad ze mě časem vypadne recenze, jinak zatím odkazuji na Leifovo popis z minulé desky a tímto mu děkuji. 

BLAWAN - Warm Tonal Touch (05/2015)
- techno. S docela výrazným podílem synkopických tribal rytmů s až industriálním zvukem, který nemá daleko ke Kerridgovi nebo Vatican Shadow. Super.

SKULLFLOWER/BLACK SUN ROOF! - Military Temples (For Coil) (04/2015)
- Black Sun Roof remixují Skullflower jako poctu Coil. Tedy, vzhledem k personálnímu obsazení to spíš Skullflower remixují Skullflower. Tak nějak klasicky to jsou působivé kytarové hradby na pomezí noise a drone, tentokrát zvukově o něco pestřejší, což asi bude ona pocta Coil. Nádhera, hudba, ke které by se spíš než k loňským Earth hodil popisek Primitive and Deadly. 

TINY VIPERS - Ambience 3 (06/2015)
- nějak to navazuje na Enovy Ambienty. Čistý, velice poctivě udělaný ambient. Tiny Vipers je jinak písničkářka, spolupracovala s Grouper a možná by se dalo říct, že dělá něco jako Grouper bez oné zvukové mlhy. 

STEPHEN O'MALLEY - Gruidés (7/2015)
- O'Malley napsal (svou první) orchestrální skladbu. Nejde přitom o nějaké splnění rockerovy touhy po symfonii, ale o přenesení O'Malleyho dobře známého výrazu do jiné sféry, o přepracování pro jiné prostředky. Čili jde opět o temné dronové album, na O'Malleyho poměry pestré, ale naprosto ne neplácané. Jedna z jeho nejlepších věcí v období studiové nečinnosti O))) po Monoliths and Dimensions (2009). 

Cronic

AD NAUSEAM - Nihil Quam Vacuitas Ordinatum Est (03/2015)
- nový Gorguts/Ulcerate z Talianska. Hudobne super, chcelo by to ale pridať viac zloby a bude to dokonalé. Okrem toho nemám výtku.

Leif

CHELSEA WOLFE - Abyss (08/2015)
- kombinování protikládů je působivé. Tato deska útočí pulzujícím lomozem, industriálním skřípotem, zatěžkaným stoner-doomem, někdy se naskytne odpočinek v podobě vyklidněnějších kytarových nebo syntezátorových ploch se strašidelnými ozvěnami a echem. Nad vším tím hlukem se vznáší bezútěšný něžný pláč nahánějící nejčernější myšlenky. Krásná sugestivní hudba, nezařaditelná v tvořivé spleti (sub)žánrů.

PYRAMAZE - Disciples Of The Sun (05/2015)
- poslední dvě desky Kamelot podnítili můj zájem o zástupce tohoto žánru. Pyramaze sice jedou v zajetých žánrových kolejích, ale drtící kytary a výborné melodie mě dost baví. 

COLIN STETSON AND SARAH NEUFELD - Never Were The Way She Was (04/2015)
- Stetson používá bassaxofon pro minimalistické zkoumání tembrálních textur, hraje na něm výbušně a drsně, rozkládá to až na drones, překvapivě zároveň stíhá na svém nástroji hrát i jakési perkuse. Oproti kolaboracím s písničkáři v trilogii New History Warfare letošní společné album s houslistkou Neufeld se mi zdá být mnohem podařenějším experimentem. Je vyklidněnější až lyrické, objevují se tu náznaky melodií, vzájemné doplňování hlubokého živočišného zvuku saxofonu a vznášejících se nad tím houslí je díky neobvyklým nápadům a variabilitě hodně zajímavé.

herelson

ACRANIA - Fearless (04/2015)
- experimental tech death

DEFECT DESIGNER - Ageing Accelerator (07/2015)
- death metal

NATIVE CONSTRUCT - Quiet World (04/2015)
- progressive metal

SULPHUR AEONS - Gateway To The Antisphere (04/2015)
- death metal

pf

HAUSCHKA – 21114 (07/2015)
- Volker se v dobrém slova smyslu zase zbláznil a rok po vynikajícím, na jeho poměry popovým (rozuměj formátem písničkovým a obsahem melodickým) Abandoned City jede napůl naživo nahranou novinku, kterou tvoří jen dvě dvacetiminutový suity, který ukazujou, kam až se dá s upraveným klavírem dojít, a že když na to máte, obejdete se bez studia, efektů aj.

LEFTFIELD - Alternative Light Source (06/2015)
- super comeback, jakoby od Rhythm and Stealth uběhlo šestnáct měsíců a ne šestnáct let. Zase ozvěny britský ulice, její hudby a příběhů v hodně progresivním tanečním balení.

STEVE VON TILL - A Life unto Itself (05/2015)
- Mistr „potetovanýho country z údolí smrti“, chvílemi to zní jako NEUROSIS unplugged, ale z jeho sólovek mě tahle bavíc nejvíc a z úvodu mi fakt běhá mráz po zádech.

HIDDEN ORCHESTRA – Reorchestration (06/2015)
- jako sere mě ten hype okolo, prostě kapela pro nalblbý hipstříky, ale tyhle reinterpretace se fakt povedly, navíc to zní jako HIDDEN ORCHESTRA a leckdy líp, než jejich vlastní skladby, nicméně doklad o tom, že ze všech těch jakože orchestrů se vyklubal někdo s naprosto nezaměnitelným zvukem a rukopisem.

Kuba

PAUL WARDINGHAM - The Human Affliction (07/2015)
- můj velký oblíbenec a jeho druhá deska, která pokračuje přesně tam, kde skončil debut. Již od úvodních tónů je patrné, o koho se jedná. Paul se drží v mantinelech, které byly stanoveny již na předchozí nahrávce. Teď nestává otázka, zda je to dobře, či nikoliv. To ovšem nemění nic na faktu, že se jedná o velmi kvalitní nahrávku. (YouTube) 

SLEEP TERROR - Unihemispheria (06/2015)
- ačkoliv jsou na desce použity i starší skladby, nemůžu říct, že by deska nebavila. S výjimkou zvuku bicího automatu. Ten je šílený. (YouTube)

SOLINARIS - Deranged (07/2015)
- v tomto případě bude stačit napsat pouze město původu - Québec (Kanada). Kvalita zaručena. Parádní death metal s naprosto vraždící basou a akustickými mezihrami. (Bandcamp)

gianni

CETUS - The Remnant Mass - (06/2015)
- brilantní math metal, který já osobně už hodně dlouho neslyšel... teda, myslím takhle poctivě zahranej, rozházenej a neurotickej... tak trochu stará škola, žádná moderna. Pro ty, co ještě neměli čest (jako já), tak jen a jen doporučuji.

MARUTA - Remain Dystopian (06/2015)
- tak moc jsem se těšil na to, že tahle kapela zase ze mě vymlátí živou duši, ale bohužel moje očekávání zůstala nenaplněna. Ne, že by snad tahle deska byla špatná, ale předchozí dvě (hlavně Forward Into Regression) mě bavily o mnoho víc. Postrádám určitou živelnost a místy na mě tenhle počin působí hrozně prvoplánovitě... skoro až předvídatelně. Tak jako tak, opravdu dobrá deska to je, ale očekávání byla úplně jiná. 

HORRIBLE CREATURES - Depresive Hunt (EP, 04/2015)
- a teď něco z české scény. HC jsou mladá kapela z Karlových Varů. Kluci hrajou thrash metal přiostřenej deathem a nutno říct, že na dost slušný úrovni a tohle třískladbový EP je jasným důkazem. Stejně jako Beast Within The Sound se s tim HC prostě neserou a mordujou do lidí kvalitní náklep. Víc takových kapel na naší scéně prosím! 

Martin Schuster

ARISTOCRATS - Tres Caballeros (06/2015)

LooMis

ALL TOMORROWS - Opilion (2011)
- debut mixující technický death metal a deathcore.

brutusáček

HEAVING EARTH - Denouncing the Holy Throne (1/2015)
– jednak je to i s mírným odstupem pořád masakr deska a druhak je to asi nejlepší death metal, co jsem zatím letos slyšel.

MONO - Hymn to the Immortal Wind (2009)
– pro mě nejlepší deska MONO.

GORGUTS – Colored Sands (2013)
– teď to řeknu dost ošklivě, ale je to vlastně hodně easy hudba k práci.

CRYPTOPSY – Cryptopsy (2012)
– tři roky stará věc a pořád neskutečný masakr. Flo je magor.

SUICIDAL TENDENCIES – mix

AddSatan

THE CHANTAY'S / BILL FRISELL – Pipeline (1962/2014)
– tuhle surfrockovou pecku jsem objevil díky koncertu Billa Frisella na Staromáku, kde jí hrál v krapet najazzlém provedení, originál je pravděpodobně od The Chantay's z roku 1962 a do té doby jí coveroval kde kdo. Asi žádnou jinou skladbu jsem si v červenci nepustil víckrát. (The Chantays Youtube, Bill Frisell Youtube)

onDRajs

GENESIS - The Lamb Lies Down On Broadway (1974)
- pro zlepšení nálady. Sice dvojalbum, ale skladby jsou poprvé kratší, než u Genesis do té doby bylo obvyklé. Poslední deska s Gabrielem. Půjdu dál, jejich popu z 80. let se nebojím.

BEYOND DAWN - Pity Love (1995)
- pozapomenutá kapela, tihle Norové. A přece totální originál. Trombón by se měl v doom metalu používat častěji.

gába

RESURRECTING JUDAS - The Eternal Knot (2014)
- tohle mi seslal snad sám metalový Bůh. Technický BDM nemusí být jen o maximální rychlosti a ekvilibristický onanii. Takže, žádná kopírka DoF, žádný debilní pidlikačky, lehce pekelnej zvuk (konečně TBDM bez djentovýho bakelitu), ale hlavně originální songwriting! I po x-tém poslechu občas stále vůbec netuším, která bije. Člověk téhle desce musí dát opravdu hodně času, aby pochopil, co po něm vůbec chce. Jináč vokalista dává trochu připomenout (dnes už trochu zapomenutou) lahůdku Forensic od Mortal Decay.

gorth

VALERIO TRICOLI - Miseri Lares (2014)
- zvukově perfektní experiment/musique concrete. Tricoli naprosto není podbízivý, přesto dokáže nějakým způsobem jinak velice nepřístupný žánr tvarovat do fascinujících skladeb. 

TIM ROBERTSON - Outer Planetary Church Music (2013)
- zní to přesně podle názvu, takovej new age bizár. Historie za tím je docela pozoruhodná. (shop)

ORGAN: - Organ: EP (2009)
- to jsem takhle šel do hospody, pustil jsem si asi po roce jejich debut - Apoplexy in Six Parts, 2003 - a byl nadšen, protože to je skvělý instrumentální bm, pěkně zvukově (a punkově) odlehčený, trochu do Ved Buens Ende. Jinak to je taky obskurnost, o které jsem v životě viděl napsanou asi tak jednu větu. Mimo album mají/měli jen tohle EP na Duplicate Records, které vede bubeník Beyond Dawn, takže by je někdo mohl znát přes tuhle spojitost. Ale spíš ne, přece jen, Beyond Dawn se prezentovali jako "the best and the least known band in Norway." Bubeníka Beyond Dawn by ale někdo mohl znát jako bubeníka Virus. Zpět. EP, tři songy, 12 minut, první příjemný, hypnotický, místy s podobným nábojem jako první Oranssi Pazuzu, druhý do post-punku, vlastně podobný těm nejlepším věcem z prvních Lifelover, který jedu na repeat a musím se do vypínání nutit, třetí, vlastně ani nevím. (On totiž post-punk může být tak jednoduchý a formálně průzračný, že je možné udělat dokonalou písničku.)

EDGAR WAPPENHALTER/DOLPHINS OF EAST BELGIUM - split (2007)
- asi po dvou letech jsem zase najel na sledování blogů a výsledky mě velice těší. Tohle je první z nich. Belgické obskurní folky/psychedelie, vynikající cesty podivnými krajinami. Wappenhalter jinak hrál se Silvestr Anfang, tedy má blízko labelu K-RAA-K. 

DAVY WALKLETT - Sacred Hymns and Twisted Blues (1990)
- jo. Hodně twisted blues. Občas tam proti kytaře a zběsilému hlasu vyskočí i nějaký bicí automat. Hodně twisted. 

VA - Greek Electronic Music 1 (1974)
- některé tracky jsou parádní... 

Cronic

VICTIMS - A Dissident (2011)
DEAD CONGREGATION - Graves Of The Archangels (2008)
DEAD CONGREGATION - Promulgation Of The Fall (2014)
SVARTIDAUDI - The Synthesis Of Whore And Beast (2014)
VOMITORY - Blood Rapture (2002)
VOMITORY - Primal Massacre (2004)
DR DOOM - Everyone Is Guilty (2012)
BLACK LABEL SOCIETY - Kings Of Damnation Era (1998)

pf

NEIL YOUNG - Live Rust (1979)
- strýček Neil byl vždycky především o koncertech a živých albech a tohle je prostě základ, prostě v klasickým rocku jsou prostě jen dva kytaristi, u kterých mám pocit, že jsou s nástrojem srostlí.

POPPY ACKROYD – Feathers (2014)
- opožděně jsem docenil, je to hezčí, než první deska, místa moc hezký až intimní momenty, kouzlo jednoduchosti.

AT THE GATES - At War with Reality (2014)
- asi jediná metalová deska z loňska, která mě opravdu dostala, a v rámci přípravy na rozhovor jsem HODNĚ poslouchal, povedený navázáníá na Slaughter a jak říká Thomas, ten zvuk je zttlumenej, protože prostě kapela nechtěl tahat ven jen tu agresivní tvář ze Slaughter, ale i ten melancholiskej stín, kterej byl na deskách předtím. Sedí.

SUSUMU YOKOTA & ROTHKO - Distant Sounds Of Summer (2005)
- SY umřel už v březnu, ale rodina prostě v rámci tradice nedávala vědět nikomu mimo úzký kruhy, první oficiální zpráva šla od WARP až teď a dali jsme si prostě s X známými retrospektivu a tahle deska z ní vyšla asi jako nejvíc nadčasová. RIP

irdzi

MARILYN MANSON - Pale Emperor (01/2015)
- v podstatě jsem se dokopal poslechnout novou desku jenom díky zmínce o sestavě (Gil Sharone za bicíma), jinak jsem někdy v období Golden Age Of Grotesque (po Holywoodu jednoznačně slabší kus) nad MM zlomil hůl a nebylo nutno v posledním desetiletí tento názor nějak poopravovat, spíš naopak. Každopádně novinka je velice slušná - nikdy už asi nepřijde vrcholná éra Mechanical Animals/Holywood - jednak je trošku jiná doba, jednak i MM je pravděpodobně dost jinde. Nicméně novince se toho moc vytknout nedá a po dlouhý době se fakt vyloženě bavím což už jsem skutečně nečekal a to příjemnější překvapení to je - doufám se od něj ještě něčeho smysluplnýho dočkám, protože jiskřička naděje vyšla tento rok... (YouTube)

MARILYN MANSON - Mechanical Animals (1998) / Holywood (2000)
- a když už svištím tak často novinku, byla nutná i konfrontace s minulostí. A ta je v tomto případě asi nepřekonatelná. Pro mě jednoznačně jeden z vrcholů rockový hudby, parádní atmoška, parádní skladby, nejlepší sestava. Jóóó když se všechno sejde jak má, tak se dějí věci - přitom obě desky na mě působí trošku protikladně. Mechanical Animals sterilní, elektroničtější, pomalejší, melodičtější a Holywood špinavej, temnej, drsnější než předchůdce. Mimochodem všechny vychytávky a zvuk na Holywood mám pocit oceňuji dneska víc než v roce vydání. Mechanical Animals je asi nejvíc, protože bylo první a odvařilo mě totálně, každopádně Holywood není hořší deskou :) (YouTube)

Kuba

DYSTECHNIA - Dehumanize (2014)
- tech death metal z Mexika, který čerpá velkou inspiraci u Archspire (podoba loga je až zarážející). Bylo by ovšem nefér označit kapelu za lacinou kopírku, protože kapela se snaží do své tvorby vměstnat i jiné vlivy, především z deathcorových vod (zpěv). Za zmínku stojí též rytmická část kapely. Vyplatí se sledovat do budoucna. Dvouskladbové EP je volně ke stažení na Bandcampu.

Martin Schuster

EVERYTHING EVERYTHING - Arc (2013)
GAZPACHO - Demon (2014)
JAMES BLAKE - Overgrown (2013)
MARS VOLTA - De-loused In The Comatorium (2003)
MARS VOLTA - Frances The Mute (2005)
OVERKILL - I Hear Black (1993)
PINEAPPLE THIEF - Little Man (Remastered 2011)
RADIOHEAD - Kid A (2000)
TAME IMPALA - Lonerism (2012)
TANGERINE DREAM - Zeit (1972)