Struktura článku:
1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků
2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (od února 2017), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 

(3) DECAPITATED – Anticult (07/2017)

- myslím, že Poláci vydali v minulosti mnohem techničtější materiál, ale ten, jak je známo, není vše. Kluci se netají obdivem k Meshuggah, ale nejdou žádnou vykrádací cestou. Naopak možná jako první se neinspirují jejich sekačkama, ale atmosférou. Nálada první poloviny desky ze Švédska přímo vane. Vše je ale dobře vybalancované a funguje. Už to úplně není klasický death metal, ale tenhle modernější, intenzivní střih Decapitated sedí o mnoho víc. Jen tentokrát bych se přikláněl k delší stopáži. (brutusáček)

- zdráhám se novou desku Decapitated označit za death metal. V písních už se téměř nesype, víc prostoru dostala atmosféra. Skladby mají podobný multižánrový přístup jako Soilwork. (onDRajs) 

- bratři Poláci kují po svém meshugroove se stále větším zaujetím, přesto po Carnival Is Forever (2011) a Blood Mantra (2014) je tohle opět o stupínek níže – je tu jaksi pořád používaná stejná formulka. (LooMis)
 
 
 

(2) BROKEN HOPE - Mutilated and Assimilated (06/2017)

- to je snad nejlepší deska Broken Hope! Úplně mě to semlelo. Zvuk, nápady, způsob provedení - všechno na jedničku. (onDRajs)

- tak k této desce se dá říct jen jedno: mrdej tučňáka do ucha ty buzno! (Gába)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Kuba

ABORTED - Bathos (06/2017)
- škoda, že pouze dvě skladby. Nehorázná nálož! (YouTube)

brutusáček

INTEGRITY - Howling, For The Nightmare Shall Consume (07/2017)
- Integrity se nechali inspirovat u Nails, kteří přešli k Nuclear Blastu a zamířili taktéž do velké stáje. Pod křídla je přijali v Relapse Records. Novinka si drží čtyřletý odstup od předchozího počinu a je znát, že kapela stárne. Staré desky řežou jak žiletky, poslední dvě předchozí mají správnou dřevní atmosféru, kterého se ještě letošní deska drží, ale kouzlo se lehce vytrácí. Velký plus ale za ty akustické skladby na konci desky! Tak či tak zkazky z červnového koncertu říkají, že naživo je to pořád peklo. A to je asi to hlavní...

onDRajs

ORIGIN - Unparalleled Universe (06/2017)
- minulý počin Omnipresent naznačoval vykročení jiným než blastbeatovým směrem. Ale novinka je znovu návratem do starých dobrých sypacích orgií. Pro Origin nic nového pod sluncem. Mírné zklamání.

DYING FETUS - Wrong One To Fuck With (06/2017)
- fetusáci se nebojí vydat deathmetalovou desku trvající přes 50 minut. Uf! Občas sláma, někde technika, jinde thrashová rubanice. Gallagher a spol. to takhle dělají léta letoucí, výsledek je solidní, ale nijak neomráčí.

SUFFOCATION - ...Of The Dark Light (06/2017)
- oujé, Suffo jedu čtvrtý měsíc za sebou. Své pocity jsem shrnul v recenzi.

DIVINITY - The Immortalist (05/2017)
- nejde o novinku, ale v podstatě o kompilačku třech EP se stejným názvem. Kapela pořadí skladeb přeházela, ale trochu mi přijde, že deska jako celek nedrží pohromadě. Někde mi vadí až příliš velký příklon k hard'n'heavy. Stopáž 70 minut je na metalovou desku až moc.

LooMis

CRADLE OF FILTH - Cryptoriana - The Seductiveness Of Decay (09/2017)
- nechci vynášet předčasné soudy, ještě to párkrát budu muset ušima prohnat, ale prozatím nejlepší deska v nové sestavě!

BUBBLEMATH - Edit Peptide (05/2017)
- progresivní rock tak trochu jinak – je to buď jako by se Ron Jarzombek rozhodl pohrát si s Yes, King Crimson a Rush, nebo jako kdyby Panzerballet rozebírali po svém artrock. Výborné, ale zpěv je občas pořádná fuška, nicméně stále nejlepší deska uplynulého měsíce!

DECREPIT BIRTH - Axis Mundi (07/2017)
- kalifornští se ozývají do dlouhých sedmi letech, ale pauza jako by nebyla znát. Sice mají nového (podotýkám, že samozřejmě výborného) basáka, ale tím v podstatě veškeré změny skončily – pořád je to super technická jízda, ze které vystrkují drápky klasické formy metalu. Jediné, co považuju na celé desce za zbytečné, jsou 3 závěrečné covery – Metallica (taky je ten feeling originálu tak dokonalý, že mě  to s dalšími poslechy začalo vyloženě nudit), Sepultura a stylově nejbližší Suffocation (že by Robinsonova intervence na základě hostovačky?).

ADAGIO - Life (07/2017)
- kytarový onanizér Stéphan Forté tentokrát do sestavy přijmul ječidlo jménem Kelly Sundown Carpenter, takže přibyla nějaké ta oktáva směrem nahoru. Překvapivější mi ale přijde, že do svého symfometalu nechal proniknout metalcorové prvky. Zajímavé, ale v kombinaci se zbytkem (který je tradičně bombastický) to je stejné, jako když dneska se závodním autem vyrazíte na projížďku po D1.

RINGS OF SATURN - Ultu Ulla (07/2017)
- staří známí studioví podvodníci natočili další desku, ale pochybuji, že se tentokrát uchýlili k nějakým čachrům. Deska zní vcelku přirozeně a balancuje na pomezí technického metalu a  death/space coru. A že už hoši nemají studiové mindráky potvrzuje možná i netradiční oddechovka na španělku Unhallowed.

SIKTH - The Future in Whose Eyes? (06/2017)
- nechci být za každou cenu ke zbytku redakce v opozici, ale je to super a baví mě to. Baví mě ten feeling starých desek, který se sem podařilo dostat, přestože punc originality to postrádá. Baví mě, že nápady tu stále jsou, i když už nejsou tak svěží a neotřelé. Baví mě, že tuhle kapelu poznáte po pár tónech. A zvolnění? Pche! To snad chcete, aby Angláni začali sypat? Mě tady stačí palby jako Weavers of Woe nebo Riddles of Humanity.

Gába

EMPEROR - Live Hellfest 2017 (06/2017)
- příprava na BA. Celý koncert natočený fanouškem v první řadě, s docela obstojným zvukem. Samozřejmě tedy Anthems a tři přídavky: Curse You All Men, I Am the Black Wizards, Inno a Satana. 666/100.

JSt

VINCE STAPLES - Big Fish Theory (06/2017)
- oproti starším nahrávkám mi tam trochu chybí hitovky, ale jinak příklon ke strohé (ne že by byl Staples někdy opulentní) UK garage opět funguje. Pokračuje tour de force současné hvězdy, která konkurenty v oboru celebritním i hip-hopovém jednoduše drtí.

GOSHEVEN - Leaper (05/2017)
- deska, která působí divněji a náročněji, než by měla. Částečně to je vyjetý kytarový "folk", který může připomenou i mutace blues Lorena Connorse,částečně spíš netradiční elektronika vzdáleně příbuzná snad Forest Swords. Přestože to trochu smrdí jednorázovou, povrchní "zajímavostí" bez větší hloubky a trvanlivosti, z nějakého důvodu mě to pořád baví poslouchat a zkoumat.

DANS LES ARBRES - Phosphorescense (02/2017)
- na téhle desce se Dans Les Arbres nejvíc blíží magickým zvukům a především absolutnímu klidu a rovnováze, které si pamatuji z koncertu před lety v Arše. Nádhera.

FOREST SWORDS - Compassion (05/2017)
- tady taky pořád nevím, co si vlastně mám myslet. Forest Swords jsou čím dál preciznější, ale opět vycházejí o něco více vstříc v současnosti běžným postupům. Na jednu stranu tu jsou skvělé momenty, na druhou je někdy popu moc a celkově má deska tendenci splývat. Ale pochopit (spíš zažít) tuhle hudbu mi přes její jednoduchost vždycky trvalo dlouho a spěch se nikdy nevyplatil. 
 
 
 

 
 

Kuba

ELEMENT - The Energy (2010)
- na tuhle desku jsem úplně zapomněl. Ačkoli už počáteční nadšení opadlo, tak opětovný poslech si deska zaslouží. (YouTube)

ANGEL OF DISEASE - Hypercube (2009)
- propracovanější death metal na vícero poslechů. (YouTube)

CANVAS SOLARIS - The Atomized Dream (2008)
- bicí na novinku Chromosphere už jsou nahrány, tak snad se vše stihne do konce roku. (YouTube)

DIREWOLF - Beyond The Lands Of Human Existence (2007)
- taky jedna z těch desek, na které jsem postupem času zapomněl. Ale pořád to tam je. (YouTube)

AGHORA - Formless (2006)
- s novou deskou to bude asi podobný jako u Necrophagist. Tady ale prý chybí už jenom dohrát zpěv. Tak uvidíme.

MEKONG DELTA - Kaleidoscope (1992)
- zpětně vlastně nechápu, proč se této kapele nedostalo většího uznání. (YouTube)

Gába

ATROCIOUS ABNORMALITY - Formed in Disgust (2016)
- OSBDM. Dával jsem tomu opakovaně šanci, ale nakonec "jen" lehce nadprůměrná deska.

THE FOUR OWLS - Nature's Greatest Mystery (2011)
THE FOUR OWLS - Natural Order (2015)
OCEAN WISDOM - Chaos 93 (2016)
DESTRUCT & SMOOVTH - The Blend EP (2016)

JSt

BILL ORCUTT - A New Way to Pay Old Debts (2009)
- Orcutt mě vždycky nějak těsně míjel, ovšem recenze nových nahrávek mě vrátily k jeho sólovým začátkům. A rozbitá, zprasená akustická kytara hrající american primitive / bluesové věci se mi velice zalíbila. 

SUSAN ALCORN - Evening Tales (2016)
- pod dojmem famózního setu Heather Leigh s Peterem Brötzmannnem jsem se začal shánět po steelkytarových nahrávkách a skončil s tímhle. Alcron není v žádném případě tak divoká jako Leigh, ovšem nepovědomost zvuku nástroje funguje i v ambientnějších polohách skvěle. Krása.

TRIGGER - The Fire Throws (2012)
- velice příjemná, meditativní volná improvizace na trubku, pozoun a basový klarinet, která, jak jinak, krásně pracuje s tichem a nestandardními, organickými zvuky nástrojů.

MARY LATTIMORE - At the Dam (2016)
- harfenické přemítání, možná až moc lyrické, melancholické a "překrásnělé", ale občas to sedne do nálady velice.