Struktura článku:
1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků
2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (od sklonku jara 2017), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků
3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
  
  
(6) ENSLAVED - E (2017)

- první dojmy? Laciný bigbeat zmizel, naopak citelně přibylo psychedelických ploch. Celkově je album méně přístupné. Enslaved má stále cenu poslouchat a objevovat u nich nové prvky. (onDRajs)

- do předchozích několika alb jsem přes jejich nezpochybnitelnou kvalitu a svoji relativně poctivou snahu nepronikl, vždy mi v té progresi a novátorství něco chybělo, nejspíš asi větší členitost a dramatičnost materiálu. Ale u aktuální nahrávky, přestože kmenovým stoupencem Enslaved se už asi nestanu, cítím pod obvyklým balením dech i puls. Je to tam. (piTRs)

- trochu to trvá, než se člověk prokouše těmi enslejvovskými splíny, ale nakonec metal začne vystrkovat ty správné růžky. Baví to. (LooMis)

- nikdy jsem nebyl fanda Enslaved, ale novinka je dobrý metal. (brutusáček)

- a zahlasovali i Herelson. Kezir.
 
 
(4) AMENRA – Mass VI (10/2017)

- v případě Amenry musím mluvit alespoň o částečném zklamání. Ještě více post-rock než kdy dříve a chybí zde potřebný tlak. Uvidíme, jak to dopadne naživo. (BandCamp) (mIZZY)

- co říct k těmto velikánům. Post-sludge maximální kvality. Skupina nasadila více čistých vokálů a křehkosti, ubylo ambientních prvků a jde se více na věc. (Mystic)

- je to v tomhle žánru furt tak ňák dokola, i u týhle kapely, kde se tvrdost a bezútěšnost vytrácí, ale šestá hmota překvapila příjemným nezadrhávajícím se poslechem. (bizzaro)

- nezahálí ani Belgičani a přichází se svojí tradiční porcí bahna. Zpěvák opět maniak. (brutusáček)
 
 
(2) AUGUST BURNS RED - Phantom Anthem (2017)

- na metalcore v ryzí podobě si asi nikdy nezvyknu, a i když ABR jeho know how využívají, přetváří jej ve vlastní podobu tak barevnou, dynamickou, hravou, že nechápu, kde na ty písně furt berou nápady. Progrese každým coulem. (bizzaro)

- Amíci zazářili na letošním Brutal Assaultu, kde jsem si je zařadil do topu toho nejlepšího, co bylo k vidění. Jejich nová deska pokračuje v zajetých kolejích, tedy energický, melodický metalcore, plný zpěvných refrénů a chytlavých pasáží na první dobrou. Je toho hodně ale v případě ABR je vše skladatelsky na výbornou, vše sedí jak má a nic není překombinované, rozhodně nejlepší metalcore kapela současnosti. (brutusáček)
 
 
 
(2) DYSCARNATE - With All Their Might (2017)

- i když jsou Dyscarnate prosti všech těch běhaček, vnímal jsem je jako alternativu pro fanoušky Dying Fetus, kteří mě ňák (minimálně na nový desce) neba. Dneska jsou Dyscarnate už jiný kafe. Když se do toho opřou, nedejbože rozjedou groove, šroubuju se k židli. Stačil jen první riff. Deska je zatěžkanější, houpe, je uvolněnější a vzdušnější (otevřenými tóny) a celkově moderněji znějící, přidal bych sice místy na rychlosti a zvířeckosti, ale kvalitka tlak překvapivě i bez (až na jeden) blastů. (bizzaro)

- kdyby si Gojira nebo Decapitated zamilovali deathcore, zněli by asi nějak takto. Valí to neskutečně, celkové vyznění ale shazuje vcelku monotónnost projevu kapely. (onDRajs)
 
 

(2) FLESHKILLER - Awaken (2017)

- Ole to s muzikou po druhém ukončení Extol nevzdává a jsem věru rád. Tenhle člověk má svůj rukopis, nutno podotknout ojedinělý. V jeho podání cítím do death metalu vstřikování čerstvých proudů. (bizzaro)

- Ole Børud z Extol aneb severský melodický DM se potkal s Devinem Townsendem. (Herelson) (BandCamp)
 
 
 
 
 
 
 

(2) CHELSEA WOLFE – Hiss Spun (09/2017)

- ještě větší doom metal než Abyss, stále fajn. (mIZZY) (BandCamp)

- jediné album co jsem od této královny temnoty zatím slyšel se mi velice líbí. Mixuje se zde povíce stylů, tvořících ponurý posmutnělý celek, jenž můžeme označit slovíčkem psycho. (Mystic)
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) LEPROUS - Malina (08/2017)

- zahlasovali Martin Schuster a Kezir.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) THE BLACK DAHLIA MURDER – Nightbringers (10/2017)

- nic nového, ale pořád to šlape. (brutusáček)

- a hlas přidal i Kezir.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Martin Schuster

WIND RIVER OST (Nick Cave & Warren Ellis) (08/2017)
THE CONTORTIONISTS - Clairvoyant (09//2017)
BETWEEN THE PLANETS - Of Inner Sight (10/2017)
STEVEN WILSON - To The Bone (08/2017)
ANATHEMA - The Optimist (06/2017)

mIZZY

CIORAN – Bestiale battito divino (EP) (01/2017)
- stále největší objev letošního roku. A ne jen samotní Cioran, ale celý label Caligari Records, který vydává samé UG black/death/thrash/doom/punk/grind klenoty. Italy ovšem ze všech kapel žeru asi nejvíce. Super mix black metalu, grindu a další špíny. Hodně podobné prvnímu albu Dragged into Sunlight, jen ještě raw. (BandCamp)

BLUT AUS NORD – Deus Salutis Meæ (10/2017)
- víceméně mix všeho, co Blut aus Nord předvedli v posledních letech, ale výsledek mě baví. Hodně industrial, Godflesh na kokainu, zlo stále přítomno, a celkově lepší než drtivá většina kopírek. (BandCamp)

MALOKARPATAN – Nordkarpatenland (10/2017)
- Slováci vykradli z black a heavymetalové scény, co se dalo - od Iron Maiden až po Darkthrone, výsledek je ale opět zábavný. Celé album je rozhodně lepší než zveřejněné ukázky. (BandCamp)

DÄLEK – Endangered Philosophies (09/2017)
- jak bylo zmíněno předchozí měsíc, úvodní Echoes Of… opravdu řeže hlavy, zbytek alba je klidnější a žel i slabší. (BandCamp)

PRIMITIVE MAN – Caustic (10/2017)
- přibylo noisového kvílení, přesně jak jej známe z koncertů, dokonce je zde i více black metalu, dominujícím prvkem je však stále těžkotonážní sludge, který Primitive Man umí nejlépe. Nevýhodou Caustic je ovšem až přehnaná délka. 77 minut je zkrátka až moc. (BandCamp)

ARKHON INFAUSTUS – Passing The Nekromanteion (EP) (10/2017)
- Deviant po deseti letech probudil Arkhon Infaustus zpět k životu a nahrál nové EP spolu s novým bubeníkem sám. Absence bývalých členů jde žel slyšet. (BandCamp)

Mystic

BESATT - Anticross (08/2017)
- již sám název zvěstoval démonickou hudbu. A je tomu tak. Besatt patří mezi moje největší oblíbence z Polska. Předchozí desky nebyly špatné. Příklon k větší techničnosti nebyl marný krok a alba Demonicon, Tempus Apocalypsis a Nine Sins bych mohl označit jako brutální energický black metal. Nechci říct, že by alba neměla atmosféru, ale určitě byla upozadněná za špičkovu produkcí a luxusní technikou. Jakoby albům chybělo to nepopsatelné “něco”. Anticross bylo hned při prvním poslechu obrovským překvapením. Technika na skvělé úrovni, atmosféra opravdu temná. Především ty okultní chorály mě berou. Při tom to nezní jako hra na okultno. Besatt si drží svojí říznost. Určitě těmito prvky neodvrací pozornost posluchače od toho nejdůležitějšího, tedy dobrých nápadů. Démonické riffy, bestiální křik Beldaroha a zlá atmosféra, adept na desku roku v rámci žánru.

FORGOTTEB TOMB - We Owe You Nothing (10/2017)
- album, na které jsem netrpělivě čekal, mě nezklamalo. Není to deska bez chyb, víme, že FT mají nejlepší za sebou (hlavně Negative Megalomania), ale tato sympatická depresivní parta si dovede držet svojí nadprůměrnou kvalitu a výraz. V mnohých ohledech mě deska překvapila cítím z ní snahu neznít jako přes kopírák. Jen mě mrzí vypuštění čistého vokálu.

VOLTUMNA - Dodecapoli (10/2017)
- italský moderní black/death s okultní tématikou. Tyhle mladíky mám rád, i když se nejedná o nic extra a jejich okultismus je spíše hrou dětí na písečku. Prostě mě kapela baví, je poctivá a nová deska také. Spíše příjemná poslechovka, než kulervoucí masakr.

AKERCOCKE - Renaissance in Extremis (08/2017)
- první zkušenost s touto kapelou a velmi mě baví. Progresivní extrém pojící chorobný death metal s black metalem. Škatulky v tomto ohledu nemají význam, jedná se o zběsilou technickou jízdu.

RAVENTALE - Planetarium (10/2017)
- ukrajinský atmosferický black doom projekt, jež patří mezi moje TOP. Planetarium platí za “Raventale klasiku”. Rozmáchlé skladby podepřené výraznými klávesy. Jsem nadšen.

ROSETTA - Utopioid (09/2017)
- kapela zjemnila a dala se na atmosferičtější notu. Mě to velice vyhovuje, cítím zde vliv Alcest. Album disponuje agresivními prvky, přes to i ony samy jsou křehké. Tento kontrast se mi líbí.

TROLLECH - Každý strom má svůj stín (10/2017)
- nevím, co si myslet. Zatím jsem v rozpacích a čekám, až si pocity z alba sednou.

ONA - The Calling (09/2017)
- nejedná se o hudbu jíž běžně sjíždím. V rámci spolupráce však poctivě zaposlouchávám a album mě baví. Hudba ovlivněná Jinjer či Infected Rain. Zpěvule Sylvie má příjemný hlas, hlavně v čistých polohách.

bizzaro

THE MINERVA CONDUCT - The Minerva Conduct (09/2017)
- po delší době instrumentální metalová moderna (rozuměj: nepřekombinované sekačky a průšlapy), co zaujala. Ne tak úplně zvukovými podkresy, ale slušným skladatelstvím, občasným sešlápnutím plynu a pořádnou razancí, při níž jsem si vzpomněl na Tandjent, byť pár „volnějších“ míst se najde.

KARTIKEYA - Samudra (10/2017)
- opět… moderna? Těžko říct, promyšlený metal? Nejede se tu na osvědčené vlně, občas experimentuje, tahají z rukávů i orientální karty a přichází se s nápady. Opravdu neotřepaný (progressive) metal s atmosférou, který potěší modernisty, ale i fanoušky přímočařejších věcí.

BLATTARIA – Blattaria (10/2017)
- americkej blekoš. Místy ujetý a trochu deviliš. Koho nebaví Krallice, nechť zkusí tohle. Sám se divím, že to sem dávám.

ECHOPRAXIA - Pumpkin Palace (10/2017)
- „djentaři“ furt ještě hledaj cesty. Příjemný EP, příjemný kytarový linky a sem tam sypačka k tomu.

NECRO DEATHMORT – Overland (10/2017)
- temnější (místy s retro nádechem) elektronika/ambient/dub/experimental sem tam s kytarami (doom?), sem tam žesti. Nevím, co to je, ale docela baví.

onDRajs

EXIST - So True, So Bound (06/2017)
- cynicovský prog metal, který si jde svou cestou. Rozhodně to není nějaká láska na první poslech. Skladby mají kolem osmi minut, moc se v nich nepospíchá a s hodnocením by neměl pospíchat ani posluchač. (onDRajs)

PRVNÍ HOŘE - Křehký mechanismus pozemského štěstí (10/2017)
- Pražský výběr, Už jsme doma, Hentai Corporation. Lyrickou propojující nit tvoří otázky nad smyslem života a vůbec. Ano, nová deska První hoře je tady. Není to takové překvapení jako svého času Lamento, kapela pokračuje ve znění Imaginaria, ale osobitost a živelnost kapely opět vítězí nad lží a nenávistí.

piTRs

EUROPE - Walk the Earth (10/2017)
- úplně napoprvé to tak nevypadalo, ale Europe pokračují v krasojízdě a vydávají opět velmi povedené album.

SAMAEL - Hegemony (10/2017)
- Samael přinášejí další porci svého typického řemesla, které dotáhli do dokonalosti na Passage (1996) a od té doby už spíše jen více nebo méně úspěšně recyklují a variují. Je to dobré, ale příliš na jistotu bez přidané hodnoty. A na to, že opravdu výrazné nápady se nekonají, tak při 51 minutách také docela dlouhé.

Kezir

CRADLE OF FILTH - Cryptoriana - The Seductiveness of Decay (09/2017)
TRIVIUM - The Sin and the Sentence (10/2017)
DER WEG EINER FREIHEIT – Finisterre (08/2017)
VULTURE INDUSTRIES - Stranger Times (09/2017)
POSTCARDS FROM ARKHAM – Manta (09/2017)
HENTAI CORPORATION - intracellular Pets (10/2017)

Herelson

NE OBLIVISCARIS - Urn (09/2017)

LooMis

SONS OF APOLLO - Psychotic Symphony (10/2017)
- tak tohle je nejlepší progresivní metal, co Mike Portnoy natočil od odchodu od Dream Theater! Teda ne že by se tlačil za každou cenu do polohy své původní kapely, ale jsou tu momenty, při kterých srdíčko tluče radostí. Nemalou zásluhu na tom mají i jeho bývalý kolega od tamtéž Derek Sherinian a pan basák Billy Sheehan. A i na poctivou kytarovou práci Bumblefoota (ex-Pistolník Ron Thal) je spolehnutí a když to celé zastřešíte epickým hlasem Jeffa Scotta Sota (ten sem pro změnu vnáší poctivý hardrock 70. let a je NÁDHERA), oblíznete si všech deset. Chvíli mi to přijde jako kdyby se vrátili legendární Ark, ale pootočili kormidlo více právě do hard rocku.

ATROX - Monocle (09/2017)
- hodně velké zklamání je tahle deska. Pryč jsou doby, kdy slovo "nevyzpytatelnost" bylo pro tyhle Nory synonymem. Dneska je to spíše "předvídatelnost" a "prvoplánovost".

VEIL OF MAYA - False Idol (10/2017)
- z původního deathcore/djentového nedochůdčete se začíná klubat poměrně svébytná progresivně/djentová kapela, zásluhu na tom zejména (opět) výborný hlas Lukase Magyara (přišel už na předchozí Matriarch).

PÄNZER - Fatal Command (10/2017)
- po svěžím debutu je to nuda, nuda, šeď, šeď, nuda. Nebrat.

Gába

DEVANGELIC - Phlegethon (10/2017)
- jako nejdřív jsem byl hodně zklamanej, ale teď... Po asi až desátém poslechu se to zlomilo a poslední dva týdny neposlouchám nic jinýho než tohle. Přitom nic novýho pod sluncem. Jen je to "trošku" brutální no.

brutusáček

COMA CLUSTER VOID - Thoughts From A Stone (10/2017)
- nová hvězda na math-core/metal nebi vydává rok po debutu nové EP. Jestli debut připomínal Ion Dissonance na Solace, novinka míří spíš k desce Minus the Herd taktéž od ID. Svým pojetím mi vzdáleně evokuje epko Negativy. Každopádně jedná se o další porci těžko vstřebatelné mathematicy s DiSalvem u mikrofonu.

JASON ISBELL AND THE 400 UNIT - The Nashville Sound (06/2017)
- Jason Isbell je písničkář z Alabamy věnuje se jižanskému rocku/country, ale to tak skvěle, že to nejsou žádné tupé buranské jižanské nesmysly, ale nefalšované písničkářství.

PROPAGANDHI – Victory Lap (09/2017)
 - i po několikátem protočení se to stále neoposlouchalo, ale to nikdy u Propagandhi.

JSt

F INGERS - Awkwardly Blissing Out (09/2017)
- název desky říká vše. Projekt lidí kolem labelu Blackest Ever Black a projektů Tarcar a Carla del Forno. Opiátový dub, který posluchače namotá a rozplizne časově i prostorově. A pak ještě existuje disciplína poslechu na poloviční rychlost.

XIU XIU - Forget (02/2017)
- hitovka za hitovkou, nápaditost, emoce... Sice jsem je pochopil až tak deset let po zbytku světa, ale co - je to fantastická věc.

FRET - Over Depth (10/2017)
- maximální tlak od mistra Micka Harrise (kdo neví - hanba!). Není to ani tak úplně techno, ani tak úplně d'n'b, no každopádně to ukrutně hrne.

Martin Schuster

GENESIS - vše (ale jsem asi tak v půlce) :)
THE WHO - Quadrophenia 1979
MESHUGGAH - ObZen 2008
JAKOB - Sines 2014

Kuba

LVCIFYRE - Sun Eater (2014)
- snad už se v pekle kujou další pikle.

OBSCURA - Omnivium (2011)
- tento měsíc se Obscura točila nějak podezřele často.

OBSCURA - Cosmogenesis (2009)
- po dlouhé době zase v přehrávači a vše pořád funguje.

ULCERATE – vše
- příprava na listopad.

Mystic

HORNA - Hengen tulet (2015)
- jedna z mých nejoblíbenějších kapel vůbec. Především poslední desku jsem zase začal sjíždět. Hudba plná syrové energie, jíž v black metalu tolik hledám.

ALBEZ DUZ - The Coming of Mictlan (2014)
- velice příjemná kapela, kterou v poslední době často sjíždím. Přitahuje mě okultní doom. Tato parta zaobírající se indiánskou tématikou hraje na mou notu. Atmosféra mnohdy až mystická, melodie krásné a mnoho emocí, jež plnými doušky vdechuji.

COLD CELL - Lowlife (2015)
- o této smečce se nyní poměrně mluví. Bodejď ne, jde o jednu z nadžánrovek. Mimochodem, prezentuje se zde bubeník z mých milovaných Schammasch. Kapela chystá desku, já prozatím sjíždím především druhé album. Disharmoniický black metal s doomovými a až psychedelickými vlivy.

THE MOTH GATHERER - The Earth is The Sky (2017)
- na nové album čekám nejspíše marně, avšak k této desce se neustále vracím.

bizzaro

JAMES COLE – Orf eus (2016)
- překvapivě dost hudební a nejen pro značný použití zpěvů poměrně dost odvážný dílo, který čerpá z mnoha směrů (rap, funk, r&b, heavy,  pop, jazzík, prolínaní živých a elektronických nástrojů). Rozumím, že fanoušci to obecně nepřijali, ale myslel jsem, že jsou otevřenější.

MICHAEL JACKSON - Thriller (1982) + Bad (1987)
- K.i.n.g. (ne ten Satyricon.)

ALIENATION MENTAL – Ball Spouter (2002)
- hrozná zhovadilost tahle deska. Nakládačka až do konce, nápad za nápadem, smršť, šroubovák!

onDRajs

BLACK RADICAL MKII - The Undiluted Truth (1991)
- určitě to znáte. Ráno vstáváte, máte náladu pod psa, venku šedivá obloha a vy musíte do práce. Do háje, co s tím? V hiphopovém archivu jsem znovuobjevil britcorovou UG klasiku - prvotinu "černého radikála". Od prvních tónů vám pumpuje adrenalin do žil, že na všechno špatné rázem zapomenete. Nekompromisní diktát ze zlatých devadesátých.

Brutusáček

BLAZE OF PERDITION - Near Death Revelations (2015)
- BoF přijedou s Ulcerate a já pořád nevím, někdy to tam padne a někdy mě to né a né chytnout, snad napomůže živý koncert.

NORAH JONES – Day Breaks (2016)
- po celém dni plném metalu to chce nějakou líbeznost.

ULCERATE – vše – koncert se blíží
TRENTON REZNOR – jeho soundtracky, spustilo to až nedávno zhlédnutý film Muži, co nenávidí ženy.
MORBID ANGEL – Rutanovo desky neasi…
DARK SONORITY – Kaosrekviem
108 – 18:61
108 – A New Beat From A Dead Heart

JSt

EXTRA LIFE/PSALM ZERO/SEAVEN TEARES/SCULPTRESS
- masivní naposlouchávání před koncertem (https://www.facebook.com/events/1945847775738869/) jednoho z mých největších oblíbenců.

MALA - Left Leg Out / Blue Notes (2006) + Bury da Bwoy (2007)
- čím víc techna se na mě hrne, tím víc poslouchám jinou taneční elektroniku. Návrat do počátků dubstepu k sólovému projektu jedné poloviny otců zakladatelů Digital Mystikz.

CATHERINE RIBEIRO + 2BIS - s/t (1969)
- rozjetý rockový šanson, který staví hlavně na brutálních vokálech daleko za hranou.