Úterní večer začal Thomas Martin Ekelund se svým projektem Trepaneringsritualen. Pro hodně lidí byl asi jen divným zjevením, o kterém nevěděli, co si mají myslet, ale já se na něj poměrně těšil. Nejen, že mám podobné industriální projekty rád, ale hlavně si myslím, že kombinace metalových kapel s power electronics či noisem v jeden večer, je skvělý tah. Těšilo mě tedy, že po pár mnou navštívených menších akcích, které u nás pořádali například Arkham Productions, se něco podobného objevilo i na koncertu větších kapel.

Když se ale na pódium připotácel zamaskovaný Thomas a spustil, nijak silným dojmem na mě nepůsobil. Jednak na rozjezd zvolil hodně ambientní polohy, ale především byl v sále hrozně špatný poměr hlasitosti elektroniky a vokálu. Nemyslím si, že by to byl záměr interpreta, spíše na Chmelnici nepochopili (a asi ani chápat nechtěli), jak by měla být nazvučená podobná (elektronická) hudba. Místo toho, aby industriální údery kopaly, fungovaly spíše jako beatový podklad v pozadí, jenž byl hrozně přebasovaný a který doplňovaly blackmetalové výkřiky. Vedle pódia byl navíc zapnutý smoke machine, který pokaždé, když spustil, přehlučil zvuky vycházejí z beden. A když je syčení kouřostroje hlasitější než samotná hudba, jistě uznáte, že je něco špatně. Doufal jsem, že se hlasitost v průběhu setu Trepaneringsritualen zlepší minimálně ve chvíli, kdy pustí rychlejší a rytmičtější pasáže, žel se tak nestalo. Třeba doufat, že na Hradbách Samoty zanechá silnější dojem.

Na Bölzer, kteří hráli jako druzí, jsem byl tentokrát už potřetí. Od té doby, co jsem se s nimi prvně setkal v Německu na Hell’s Pleasure, povědomí o kapele razantně vzrostlo, za což může třeba i jejich účast na loňském turné s Behemoth, kde jsem je viděl naposled. Tehdy svůj set začali skvělým songem Soul Eclipse ze svého dema. Kouskem z Roman Acupuncture nás přivítali i tentokrát, jednalo se ale pro změnu o Zeus - Seducer of Hearts. Netrvalo moc dlouho a nastala naprostá spokojenost. Nejen kvůli tomu, že jsem byl rád, že je opět vidím, ale také díky zvuku, který byl hned od začátku parádní. Desetistrunná kytara byla dobře čitelná, údery do bicích správně duněly a vokál též nebyl ani zdaleka utopený. O ještě větší nadšení se ale postarala skladba Coronal Mass Ejaculation, jíž mám z tvorby Bölzer úplně nejraději.

Co se nahrávek týče, tak v tom si dává švýcarské duo poměrně na čas. Za osm let své existence stále nevydali žádnou řadovou desku, pouze zmíněné demo s dvěma EPčky – Aura a Soma, a právě z toho druhého pochází song Steppes, který zahráli jako třetí. Následným zařazením dvou nových skladeb, z nichž jedna byla dost dlouhá (tipuji přibližně 8 minut), však dali (doufám) najevo, že se vydání debutového alba blíží. Přiznám se sice, že co se songwritingu týče, tak mi novější věci nesedly tolik jako starší, které mám již velmi dobře naposlouchány, byť se nesly v podobném duchu. Síla, kterou naživo Bölzer drtí, ovšem ani během nich nepolevila. Už více lidí mi tvrdilo, že s každým koncertem jsou KzR a HzR lepší a lepší, což mohu potvrdit i já, jelikož v úterý předčili i své loňské vystoupení ve Zlíně. Velmi tomu však pomohlo i zařazení Entranced by the Wolfshook a závěrečné The Great Unifier do setlistu, čímž se jim podařilo splnit jeden z mých menších snů – slyšet kompletní EP Aura naživo.

Když dohráli, byl jsem velice spokojený a celý večer pro mě v tu chvíli mohl klidně skončit, jenže odejít před headlinerem by byla škoda. Musím uznat, že Deströyer 666, byť rozhodně nejsem jejich velkým fanouškem, stejně tak jako žánru black/thrash celkově, to naživo šlape dost dobře. Letos navíc vydali páté řadové album, které patří mezi jejich nejlepší.

První část jejich setu byla věnovaná především skladbám z novinkyWildfire a třeba takové Traitor a Wildfire byly velmi zábavné. Negativním aspektem byl ale opět zvuk, jelikož se obě kytary do sebe hodně slévaly a kromě sólování byly od sebe těžko rozeznatelné, což u thrash metalu není zrovna žádoucí. Zajímavé je, že po skvěle nazvučených Bölzer spadl během Australanů zvuk kvalitativně dolů. Uznávám, že nazvučit jednu kytaru a bicí je o něco jednodušší, než když jsou na pódiu najednou kytaristé dva i s baskytaristou navíc, přesto si myslím, že headliner by na tom měl být určitě lépe než předkapela. O vyložený průser se ale nejednalo, a byť to ani před koncem koncertu stále nebylo ideální, dovedl jsem si Deströyer 666 užít dost možná i více, než bych čekal. Třeba taková Hounds At Ya Back, i když živé provedení čistých popěvků nebylo zrovna nejlepší, dovedla dobře zabavit. Znám sice lepší thrash/blackové kapely, dokonce i po vizuální stránce je několik z nich výrazně srandovnějších (Nifelheim, žejo), díky dobrému výběru skladeb (hrálo se i dost starších věcí) však zanechal Ničitel fajn dojem.

Škoda špatně rozlišitelných kytar během Deströyer 666 a tichých samplů Trepaneringsritualen, nebýt toho, mohl být celkový zážitek z koncertu ještě lepší. Bölzer byli ovšem naprosto výborní a zahráli celé EP Aura, což k mé spokojenosti úplně stačí. Možná by si šlo ještě postěžovat nad slabší návštěvností, jelikož kapely by si lepší odezvu jistě zasloužily, ale zažít na Chmelnici relativně dýchatelný vzduch bylo rovněž příjemné.

Fotky © Coroner