Poměrně na poslední chvíli, asi tři týdny zpátky, se objevila informace o tom, že francouzští avantgardisté Sebkha-Chott opět navštíví Českou republiku. Letos již podruhé. V rámci svých patnáctých narozenin vystoupili i na Brutal Assaultu – tentokrát už potřetí. Někdo by si pomyslel, že povědomí o kapele díky tomu vzroste a o jejich pražský koncert bude zájem. Opak byl však smutnou pravdou, a to i když před sebou měli dost zajímavý support.

První začala Masáž. V současnosti jedna z nejzajímavějších kapel na české scéně. Jedná se o vedlejší projekt lidí z Gride, kterému se asi nejvíce hodí označení alternative acoustic grindcore. Během nedělního večera jsem se s Masáží neseznámil, poprvé jsem měl tu čest již před rokem na r’n’r parade v Crossu, kde všem přítomným vytřeli zrak tím, co v sestavě bicí, baskytara a akustická kytara předvedli. Od té doby stihli vydat debutové album Kvok!, které je více než povedené a hned od startu setu bylo jasné, že tentokrát to dopadne podobně. Spustili, stejně jako na albu, úvodní Kvok! následovanou Opičkou a Stíny, po kterých později zahráli obě Masáže a třeba i Šedivé listy. Čert hned na začátku předvedl, jak se má hrát na bicí a kromě několika momentů, kdy se místo hry věnoval přesýpání kamení z jednoho hrnce do druhého, šustění igelitem a hraní si s různými preparacemi, jenž vtipně ozvláštnily set, mlátil do bubnů perfektně až do konce. Michal do baskytary, která byla výborně slyšet, také řezal skvěle a Ivanova podivná hra na kytaru, během níž používá i masážní škrabátko, je něco, co se každý den nevidí. I přes zdánlivou podivnost vše dohromady dává až překvapivý smysl, je perfektně zahrané, i zábavné. Když k tomu člověk připočítá veselé popěvky, střídající se s growlem a super recitacemi „A co kytky, zalila si? A nechceš i vylízat?“ se nadšenému úsměvu nešlo ubránit. Opět skvělé!

Další na řadě byli Contrastic. Ti byli onen večer v roli nejnormálnější kapely. Jejich elektro-grindcore je sice dostatečně invenční na to, aby nalákal několik lidí (na Contrastic bylo ve Vopici přítomno určitě nejvíce hlav), ale hudebně tolik jako Masáž a Sebkha-Chott (to už vůbec) nevybočují. Celkem jsem si říkal, koho napadlo pozvat před Sebkhu dvě grindcorové kapely, ve výsledku to ale nehodnotím jako špatný nápad. Těch avantgardních uskupení u nás až tolik není a První Hoře taky nemohou hrát všude. Kromě toho vidina napůl grindového večírku asi přilákala o polovinu více lidí, než by došlo normálně. I tak to ale byl asi nejprázdnější koncert, na kterém jsem ve Vopici byl. Dvacet hlav zkrátka není moc. Contrastic ze své loňské nahrávky Jařmo zahráli například úvodní věc  Re-Abortion, ale zaznělo i několik starších skladeb, třeba Liars are Winners ze splitka Czech Assault. Set měli Contrastic poměrně krátký, ale dostatečně výživný. Dobře slyšitelné samply včetně zbytku nástrojů a skvěle sesynchronizovaná projekce potěšily.

No a na závěr konečně Sebkha-Chott. Dle slov předchozích vystupujících kapela, kvůli které všichni přišli. Já tedy určitě, i když netuším, zda náhodou někdo na koncert nepřišel, ačkoli nevěděl, co od něj čekat, protože několik z už tak málo jedinců po prvních pár minutách Vopici opustilo. My, kteří věděli, na co jdeme, jsme ale měli připravený úsměv na rtech hned od chvíle, kdy ó mocný tyran Wladimir Ohrelianov II spolu s dalšími dvěma obyvateli Ohrelandu napochodoval do klubu v tradičním kostýmu a začal se připravovat na šíření diktatury. Složení bylo tedy stejné jako na letošním Brutal Assaultu, Wladimir s šestistrunnou baskytarou a kytarou, bubeník Nots Awful Mitzahal Jaquie a Nots Awful Mitzahal Michel s otočným nástrojem, u kterého jsem si až z blízka uvědomil, že jej z jedné strany tvoří kytara a z druhé baskytara, ne pouze dvě kytary, jak jsem se po festivalovém vystoupení domníval. Chybělo tak pouze twerkující prase. Set začal samozřejmě dramatickým proslovem tyrana, během něhož volně střídal „moron language“ (angličtinu) s francouzštinou, krátce připomenul minulá mezipřistání Sebkha-Chott kurtu v České republice a také zmínil, že tohle bude absolutní konec, po kterém spustili naprosto ujetou avantgardní jazz-metalovou smršť prokládanou ztřeštěnými divadelními prvky. Kromě úvodního monologu tentokrát Wladimir až nezvykle moc mlčel. Šou převzali jeho otroci, kteří se díky malému klubu a blízkému kontaktu s diváky nebáli slézt z pódia a přímo interagovat s první řadou. Jednomu jedinci připnuli startovací kabely na bradavky, načež si je kytarista napojil na rozkrok, donutili lidi pokleknout, vzývat vůdce (Wladimira, ne Hitlera!) a dělali mnoho dalších vylomenin. Tyto zásahy byly v intimním prostředí mezi pár lidmi parádní. Vznětlivé chování a pokřiky na festivalu samozřejmě také měly něco do sebe, ale když si na vás mohli sáhnout a ovlivňovat i chování „davu“, zážitek byl hned o něco silnější. A k samotné hudbě, no… O tomhle cokoliv psát je velice těžké. Všichni jsou výteční hudebníci, minimálně Wladimir s bubeníkem určitě. Zpočátku jejich počínání sice evokovalo primárně jam basy a bicích, postupem času ale čím dál více využívali samply s různě přednastavenými efekty spouštěných z kytarových pedálů a v závěru i značného vrstvení a repetice předem zahraných linek. A asi v půlce došlo i ke hře na příčnou flétnu. Celý set byl tvořený naprosto neznámými momenty, které byly evidentně vymyšleny primárně pro živé hraní. Poslouchal jsem ukázky z chystaného alba, které má brzy vyjít, a to zní stejně jako zbytek diskografie – opět totálně jinak. Pouze v jednu chvíli mi připadalo, že kytarová linka napodobuje saxofon z Nigla[h], ale brzy se opět zvrhla. Žádné Mekanik Metal Disco se nekonalo, nicméně úplný závěr se nesl v noisovém oparu, během kterého samozřejmě Ohralanďané spáchali hromadnou sebevraždu.

Po koncertu jsem se ptal Wladimira, jak to vlastně myslel s tím koncem a smutně prohlásil, že po patnácti letech fungování kapely ho celý ten koncept přestal bavit, tudíž se rozhodl Sebkha-Chott kurt definitivně pohřbít a tohle bylo v České republice jejich poslední vystoupení. Věru škoda, ona ta diktatura nebyla vůbec špatná. Nenápadně ale také zmínil, že připravuje nový projekt s novými lidmi a novým příběhem, o kterém na stránkách určitě bude informovat. Nezbývá než se na něj spolu s posledním albem Sebkha-Chott, nazvaným Carpets & Tapestries (předprodej zde), těšit.

Co dodat? Snad jen díky Obscure Promotion, že podobně bizarní uskupení již několikrát do ČR pozvali a nezapomněli na něj ani během posledního turné. Podobně ztřeštěných kapel moc není a nevím, kdo jiný by byl ochotný jejich koncert u nás pořádat. Až na světlo světa přijdou slibovaní „Sebkha-Chott 2“, doufám, že pozvání je také nemine, tohle totiž opět byla výborná prdel.