Tak nám začalo léto. Prodej zmrzliny stoupá, zásoby vody klesají a přes poledne se dá přežít jen v jeskyni. Ideální situací je rybník, ideální hudbou reggae. Jenže když člověk slyšel jednu reggae písničku, slyšel je všechny a pak je potřeba hledat alternativy. Koncert Skeleton$ něco takového sliboval.

Skeleton$ jsou z Brooklynu a v základu by se dali označit za progresivní rockový hybrid. Zní to povědomě? Zs, Extra Life, Oneida, Kayo Dot… Brooklyn je neskutečná líheň a Skeleton$ osobitostí nezaostávají za dalšími rezidenty. Ale v jejich případě je v hudbě taky dost sluníčka.

Vstupní atmosféra v Praze odpovídá celkové situaci. Lidí málo, vzduchu méně. Do dusna začínají bez fanfár hrát Skeleton$. Ústřední dvojici Matt Mehlan (zpěv, kytara, klávesy), Jason McMahon (kytara) doplňuje basák s nástrojem upraveným po cynicovsku, bubeník a klávesák-širší bratr Josse Whedona. Začínáme zlehka, kytarovým vybrnkáváním, basou lehce v kontrapunktu, klávesovými peřinami a bicími, které to celé pěkně sekají. Hraje se dost nahlas a Mehlanův vysoce položený, ale civilní hlas dost zaniká, což kazí dojem – de facto jde o artové/rockové písničkářství, jemuž by sedělo uhlazené vyznění a vytažený zpěv. Po prvních skladbách se začínám smiřovat s myšlenkou, že to bude jen pěkný koncert bez větší přidané hodnoty.

Jenže Skeleton$ začínají lámat ledy. Mehlan ohlašuje novou skladbu, na kterou se prý dobře tančí. Místy. Matematika začíná vystupovat víc na povrch, zvuk se usazuje, v předních řadách se filtrují jednotlivci, kteří poslechli frontmanovu výzvu. Pak se Skeleton$ z polyrytmických hrátek přesunou zničehonic do krásného písničkářství. A zpět.

Skeleton$, tak jak tu zní a jak je znám z desky PEOPLE, jsou trochu Radiohead, možná Gentle Giant nebo Soft Machine, staří Pink Floyd, Reich, Riley, ale především osmdesátkoví King Crimson. Jen z toho matematického new wave ubylo několik iritujících prvků.

Ovšem pak se něco děje a letní pohoda, jakkoli sofistikovaná, mizí. Skeleton$ se nenápadně přesunují do polohy bližší Zs nebo Oneida/People of the North. McMahonova kytara chirurgicky odsekává statický hluk, basa drtí kontrapunkt, druhá kytara drtí kontrapunkt, kopák jede techno a zbytek bicích další kontrapunkty. Základní minimalistický vzorec je ze začátku v klidu, jenže další a další repetice utvrzují v tom, že kapela přehodila výhybku a je na posluchačích, aby šli s ní. Nedá to moc práce.

Skeleton$ mají nad hudbou - nad rytmem - totální kontrolu, což posluchač cítí a vstupuje v šamanský tanec, jehož cílem je vyjádřit tento rytmus. Rytmů je tam hodně, takže každý jede to své. Skladba graduje až do no wave a McMahonovu kytaru začíná čím dál výrazněji doplňovat „sólující“, respektive divoce skřípající kytara Mehlanova. Hra rytmů překračuje všechny meze a já se pár okamžiků zcela neovladatelně lámu až k zemi. Načež to ti lišáci utnou a pokračují jen tichoučkou kytarovou linkou.

V tuto chvíli jsou již ovšem všechny bariéry prolomeny, kapela vyhrává na celé čáře a nezbývá než zobat muzikantům z ruky. Song - pravděpodobně Boom! (Money) - končí, klávesák si jde odfouknout ven a hlásí, že se spustila bouřka – pathetic fallacy is real. Nic takhle divokého už nepřichází, koncert však nabral na obrátkách, zvuk sedí dokonale a nálada pod pódiem je náramná. Základní set končí pěknou mathovinkou, tleskání, pískot. Přídavek představuje druhý highlight. Úvodní vybrnkávání nepřejde do Elephant Talk, jak by se dalo čekat, ale do další solidní gradace a posléze jednoduchého, krásného popěvku, který večer definitivně uzavírá.

Bez váhání je možné říci, že se brooklynská exkurze do Brna postarala o jeden z koncertů roku.