FATHER BEFOULED, ENCOFFINATION, SNĚŤ
- kdy: 26. srpen 2022
- kde: Praha, Underdogs’
Sněť se šíří a rozlézá do světa, což je veskrze dobrá zpráva. Početní stavy zkaženého lidstva je nutné držet zkrátka a nová dávka smrtelných chorob regulaci jen prospěje. Pražská cháska se vydala na týdenní tažení European Deliverance, kdy kromě Polska, Německa a Dánska počastovala nenávistným smradem i pražskou svatyni Underdogs’. Amerických kapel je u nás po morovém ataku též stále nedostatek a ze zprávy o koncertě zrakvených hrobařů Encoffination a Father Befouled si nejeden křivákový hrdina zaručeně uprdl od radosti.
Domácí kazatelé nekrotické moudrosti vletěli do své části show po rozpraskané lebce, a to hned s novým válem. Zvuk se ještě rovnal, ale nemyslím, že se novinková ochutnávka nikterak zásadně lišila od již dříve servírovaných červavých blafů z Mokvání v okovech . Sněť asi jen těžko zachvátí posluchače nějakou originalitou a vzhledem k adoraci OSDM to ani není žádoucí. Pětice těží především z živelné prezentace nejtupější chorobnosti a násilí, což se daří na výbornou. Dokonce bych řekl, že jsou dementi v jateční formě a úvodní koncert tour jim mimořádně sednul. Kůň Kadaver, Zamrzlý vrch, Demon, Vesmírná saliva nebo čert ví, co vůbec hráli, to všechno mají kostlivci v paži. Je jisté, že si při své nespanilé jízdě podrobí množství nových otroků.
Málokterá produkce je tak nechutně temná a záhrobní, že při jejím poslechu cítíte dřevo rakve nasáklé rozkládajícími se tělními tekutinami. Hnus v očích se mění ve vytékající hnis a zvracíte černou žluč pod vlivem nátlaku z černomagických klíčů. Doom/deathová rottenstar Encoffination z Atlanty dokáže obdobné příznaky úspěšně navodit. Tedy z nahrávek určitě.
Naživo se nešlo ubránit trpkému rozčarování. Plesnivý mozek dvoučlenného projektu Ghoat ve svých botkách z chřestýší kůže dával kila mrtvolného hnoje, ale nešlo si nevšimnout trestuhodných rytmických nedostatků. Ne úplně vše korespondovalo s údery bicmana Amose Rifkina, který vedle Father Befouled působí i u legendárních death/thrasherů Deceased. Pozvolně se prašivina sice do slechů linula, ale bylo to potichu, přestože jedna kytara zněla ze dvou aparátů a k uhrančivě hučivému podzemnímu murmuru nelze nic vytknout. Navíc ani slabá půlhodinka zvící 3-4 songy s hrůzyplnými intry k napravení dojmu nemohla stačit. Smutné, k albům se budu nadále rád vracet, ale už vím, že Encoffination jsou spíše studiová záležitost.
Oba hudebníci se následně představili I s Father Befouled, které jsem před oznámením koncertu neznal. Se svým hnilobně pojatým death metalem si mě však poměrně snadno omotali kolem šibenice. Zvukově velmi přesvědčivá špína se linula ve stylu raných Morbid Angel a floridského DM, Yarrdesh mezi hrozením jasně rozpoznával vlivy Monstrosity, čemuž odpovídal i imperiálně-dumový ohoz kytaristy Derrika. Čtveřici bych do výčtu inspirací připočetl klidně ještě Incantation. Pomale se šinoucí zástupy duchů střídalo běsnění lítých nazgúlů a radost zhoubně kypěla při rozpoznaných úvodních flákotách Unheavenly Catechesis a Salivating Faithlessness z novinkové Crowned in Veneficum. Starší věci, které jsem neměl dostatečně naposlouchané, fungovaly úplně stejně a při srovnání se stylově spřízněnými Sadistic Intent, které nám Kreas přivezli minule, znějí Father Befouled víc prohnile a zničujícím rouhačským dojmem.
Přes kilečko DM fandů muselo ocenit špinavou práci Amíků i pořadatele Kreas za další letošní super akci. Teď už si brousíme kladiva na vrcholný rituál bezbožného rozkladu a prokletí v rámci festivalu Tones of Decay 17. září v Praze, kterýžto je povinností pro každé smrt uctívající hovado.
Jenže s jejich koncertem se pojilo hned několik nepříjemností, jakoby nějaká vyšší vůle nechtěla, abych na něj dorazil. Nejdříve jsem venku (a dle pohledu na další promočené fans evidentně ne jako jediný) schytal sprchu během dost kruté bouřky. Což stále beru jako “dobré” znamení - jaké jiné počasí bys v den smrtelného koncertu chtěl, snad ne sluníčko? Jenže když sednu na tramvaj, která mě měla přiblížit k Underdogs, tak jsem se v ní zasekl asi na hodinu kvůli stromu, který spadl na trolej. A když projet dvě zastávky na objízdné trase trvalo asi 45 minut, málem mě jeblo z myšlenky, že ty Encoffination fakt neuvidím.
Nakonec ale i přes zpoždění přicházím do klubu asi během druhého songu první kapely. Sněť to pálí do lidí v perfektní formě, o které jsem psal už v reportu Chaos Descends. Teď ale, po nedávno proběhlém turné v Mexiku, to bylo snad ještě o něco lepší. Vzadu sice neměli kdovíjak extra intenzivní zvuk, ale vepředu, kde tlak sílil, to valilo fest. Všichni skvěle sehraní, jejich songy makaly a kytarová sekce se dost precizně doplňovala. Osobně nemám co vytknout, Sněť se fakt postarala o super úvod . Snad jen Klim by mohl Tomášův vokál doplňovat nechutným “blueeaaarrrghhh” tak, jak to před ním dělal Víťa.
Jak zklamaný jsem ovšem z toho, že se podobné nadšení ani zdaleka nekonalo. A nejspíš za to mohou opravdu přehnaná očekávání, ale subjektivně se jednalo klidně o největší koncertní zklamání třeba za posledních pět let? Doufal jsem, že mě koncert Encoffination odfoukne, rozdrtí, pohřbí či zavalí vlnou hnusu. A nebo aspoň uhrane svou pohřební atmosférou. Jenže výsledné skóre bylo - hlasitost nula, basy nula, reverb nula a atmosféra zanedbatelná. K tomu dost křivý kytarista, který se klidně o půl vteřiny minul s bubeníkem, což když uděláte několikrát v takhle pomalé a minimalistické hudbě, jde to kurva slyšet. Vokál měl sice adekvátně hnusný, ale když jste k tomu, aby s vámi hudba této dvojice aspoň něco dělala, museli doslova vrazit hlavu až někam mezi odposlechy, je to prostě málo. A rozhodně podobné dojmy z koncertu nemám jen já, hlukový fanatik. Těch známých tváří, co se po chvíli otočily a držkovaly celý večer, bylo celkem dost. No, nakonec dobře, že Encoffination nehráli hodinu ale jen pětatřicet minut. Docela by mě zajímalo, jestli to na jiných štacích tour bylo/bude jiné, nebo podobnou nudu drhnou večer co večer.
A i když bych teď o Father Befouled, kde hrají oba členové Encoffination spolu s dalšími dvěma borci, strašně rád napsal, jak to totálně zajebali, přes předchozí zklamání jsem se už na jejich blitky zkrátka nedokázal naladit. Jen lámu na žal jedno pivo za druhým, stěžuji si každému, koho potkám, a omlouvám se svému triku Grave Upheaval, že jsem jej vytáhl vytáhl zrovna na tohle. Ale aspoň pár poznatků k headlinerovi večera…
Jak již kolega MXL zmínil, Father Befouled dovedli zhudebnit hodně slušnou hnilobu. Hnus to byl ze všech pátečních kapel určitě nejodpornější, nejzlejší a místy naštěstí i nejvalivější. Zvlášť když se do toho pořádně opřeli, tak to ve vyšších tempech pěkně makalo. Ale jak borci jen tak stáli na pódiu, koukali po sobě, nijak zvlášť se nehýbali, k tomu tam opět byly nějaké kiksy (byť ne tak velké jako během předchozího setu), nic moc to se mnou nedělalo a výsledný dojem je pouze OK.
Pokud mám být tedy upřímný, v pátek to překvapivě vyhrála Sněť, která sice nehraje až tak odpornou smrt, ale svou energii zvládla předat po všech stránkách nejlépe. A vůbec bych se nedivil tomu, kdyby na mnoha místech měla ohlasy jako nejlepší kapela tour a sklidila reakce jako jedno z největších překvapení Killtownu, kde svůj výlet finišují. U Američanů jsem samozřejmě rád, že jsem měl možnost je vidět, ale pokud v budoucnu nebudou hrát vedle baráku za pár korun jako tentokrát, asi se na jejich koncert dvakrát nepohrnu. Ta bouřka, která mě před koncertem chytla, byla vlastně nejvíce evil věc z celého večera.