Ahoj Támasi! Jsme tvými fanoušky delší dobu a moc se nám líbí, jak se tvá hudba vyvíjí. Například loňské album Naiv je opravdu skvělé, pestře kombinuje hodně hudebních žánrů a zároveň je velice chytlavé. Ale než se začneme bavit o aktuálních věcech, zajímalo by nás, jak vzpomínáš na svou blackmetalovější minulost? Je jasné, že ses za více než dvacet let jako muzikant hodně posunul. Dá se vývoj, který je znatelný v tvé hudbě, pozorovat i u tvé osobnosti? Je například možné, že bys v dnešní době ještě složil nahrávku s podobnou atmosférou jako ty, které vyšly po přelomu milénia?
Ahoj. Řekl bych, že jsem se také dost změnil, což je však normální a docela bych se divil, kdyby se tak nestalo. Můj přístup k hudbě se určitě trochu posunul. Naučil jsem se nebrat vše tak vážně a došlo mi, že se nejedná o otázku života a smrti. A ačkoliv jsem nikdy nebyl elitářský hudebník nebo fanoušek, můj horizont se rozšířil. Ale jo, stále si myslím, že bych byl schopen skládat hudbu jako na prvních albech. Popravdě, naši ranou tvorbu mám velmi rád. Produkce a celkové provedení byly evidentně slabé, ale ty skladby byly fajn. Dokonce jsem loni znovu nahrál náš úplně první song a bylo v plánu udělat to samé s celým albem Sublunary Tragedies, ale poté, co jsem se o tom bavil s Jánosem (bývalým kytaristou – pozn. red.), rozhodli jsme se od této myšlenky upustit a raději se soustředím na nový materiál.
Jako český webzine se nemůžeme nezeptat na dobu, kdy tvá alba vycházela u Epidemie Records. Jaká byla tvá spolupráce s Martinem Čechem? Byly tyto časy, ve srovnání se spoluprací se Season of Mist, v něčem lepší?
Spolupracovat s Martinem bylo opravdu super, a kdyby mi tehdy v roce 2009 od něj nepřišla nabídka, asi bychom spolu teď nemluvili. Koneckonců, bylo to vyloženě štěstí. Poté, co jsem dokončil Róka Hasa Rádió , rozeslal jsem nahrávku asi 20 různým vydavatelům, od kterých mi nepřišla žádná odpověď. Nebo mi napsal chlap z The End Records, který měl dost riskantní nabídku pro svůj label, který se akorát chystal rozjet, případně nějací podvodníci, ale to bylo vše. No a týdny poté mi přišel email od Martina, kde psal, že je v pohodě, pokud odmítnu jeho nabídku, ale že jsem mu mohl aspoň odpovědět. Následně jsem zkontroloval složku se spamem a našel jsem tam jeho první email s nabídkou, který zde z nějakého důvodu přistál. Takže kdyby mi znovu nenapsal, nikdy by k naší spolupráci nedošlo. Od té doby kontroluju složku se spamy každý den. Poté Martin dvakrát vydal Róka hasa rádió a znovu vydal digipak Tűnő idő tárlat. Epidemie samozřejmě není tak velký label jako dnešní Season of Mist, ale byl to pro nás důležitý krok. Jsem nesmírně šťastný, že si nás tehdy fajn undergroundový label vybral a myslím si, že naše spolupráce byla velmi dobrá. Mám Martinovi za co děkovat.
Je docela přirozené, že hudebník považuje svou aktuální tvorbu za nejlepší při srovnání se starými alby. Koneckonců je to i důvod, proč pokračuje v komponování nové hudby. S ohledem na tvou diskografii, existuje přeci jen nějaké album, na které máš silnější vzpomínky než na ostatní? Osobně mám velmi rád tvé album Rengeteg , které jako první vyšlo právě u Season of Mist. Máš nějaké silnější vzpomínky, které se vážou na tvorbu tohoto alba?
Řekl bych, že speciální deskou je pro mě Sgùrr, i když je pravděpodobně z mých novějších alb nejméně populární. Rengeteg vznikl mezi lety 2009 a 2011, což byly celkem divné roky. Můj život ve Skotsku byl poněkud klidnější. Stále jsem hodně pracoval, ale bydleli jsme na celkem hezkém místě a na tohle nové prostředí jsem si už zvykl (s přítelkyní jsme se přestěhovali do Skotska v lednu 2008). Pracoval jsem v obrovské tiskárně v Dalkeith, hodně monotónní práce v továrně za minimální mzdu hlavně s chlapy a ženskými z Polska, víš jak, klasický příběh migranta. Ale popravdě jsem si to užíval, občas mi tyhle časy celkem chybí, žádné hovadiny, prostě jednoduchá fyzická práce. Dělal jsem tam čtyři roky. Každopádně to bylo dobré v tom, že všechny ty obrovské stroje dělaly hluk a v továrně neustále celý den znělo polyrytmické řinčení, v kterém šlo objevit různé rytmy, které mi vnukly hromadu nápadů pro songy. V továrně jsem také napsal všechny texty pro Rengeteg. Snažil jsem se zapamatovat všechny fráze a zapisoval si je o přestávkách. Celé to album vzniklo poměrně rychle. Tou dobou János bydlel někde pryč, ani nevím kde. V Norsku nebo v Nizozemsku. Zmizel a delší dobu mě nekontaktoval, ani během skládání a nahrávání desky. Akorát když jsem dokončoval poslední song, poslal mi email o tom, že se mu rozbil laptop a přišel o všechny své nápady, ale že napíše nové riffy. Tou dobou jsem už byl v kontaktu se Season of Mist a věděl jsem, že na něj, když dochází na lámání chleba, nemohu spoléhat, tak jsem mu řekl, že album bylo dokončené a vyjde i bez něho, ale že rozhodně uvítám jeho účast na dalším albu, pokud bude moct. Bylo to pro mě hodně těžké rozhodnutí po všech těch letech, ale myslím, že bylo správné. Vzal to celkem těžce a opustil kapelu, což je ale pochopitelné.
Dá se říct, že oproti předchozím album je tvá nová deska Vadak tvrdší, kytarovější a vlastně i metalovější. Byl to úmysl? A pokud už pracuješ na dalším albu, můžeš nám prozradit, co od něj můžeme v budoucnu očekávat? Pracuješ vždy s konkrétní vizí, kterou se snažíš u daného alba zhudebnit, nebo to vyplyne tak nějak přirozeně?
Ano, z nějakého důvodu je na Vadak více kytar a heavy riffů, celková nálada je poněkud temnější, ale nestál za tím žádný koncept. Prostě to tak vyšlo, a tak to většinou chodí. Většinou nemám žádné představy před tím, než začnu pracovat na novém albu, prostě hraju nějakou hudbu a uvidím, kam se vyvine. Například s Vadak mi po pár skladbách došlo, že by zněly mnohem lépe s více reálnými nástroji, a tak jsem se je rozhodl zapojit kdekoliv to bylo možné, abych dosáhl více organického a přirozeného zvuku. Už mám připravenou hromadu nových songů bez vokálů, a hádej co, je to ryzí death/thrash/heavy metal, pouze s kytarou, basou a bicími. V tuhle chvíli ani nevím, zda z nich bude nový TC nebo vedlejší projekt, protože to je akorát jednoduchý metal worship. Uvidím, jak se to vyvine.
Prakticky každé tvé album zní trochu jinak, pracuje s různými žánrovými vlivy, ať už s metalem, elektronikou nebo i folkovými prvky, ale vždy jde hned na první poslech rozeznat, že se jedná o Thy Catafalque, a těžko bychom si tvou hudbu spletli s nějakou jinou kapelou. Jsou zde například kapely jako Solefald, které také tvořily avantgardní metal ovlivněný dalšími žánry, ale stále zní dost odlišně. I tak nás ale zajímá, jestli jsou nějaké konkrétní kapely, které tě inspirovaly a jejichž hudbu svým způsobem považuješ za svůj vzor?
Dovede mě inspirovat cokoliv, ale neumím říct jméno jedné nebo dvou kapel. Nech mě přemýšlet. Mou první inspirací ve věku 12-13 byli určitě Kraftwerk. Má teta měla Die Mensch-Maschine, které mě uchvátilo hned při prvním poslechu, na vinylu. Od té doby to je jedno z mých nejoblíbenějších alb, dokonce ani nedovedu poslouchat jeho anglickou verzi, pouze tu německou. Je to průkopnické mistrovské dílo. Další velkou věcí pro mě bylo Ride the Lightning od Metallicy. Metallica mě totiž přivedla k metalu. Dříve jsem se náhodou zaposlouchal do Stormwitch “Live in Budapest”, což se mi později začalo líbit, ale když jsem se poprvé setkal s Metallicou a Ride, bylo to opravdové zjevení. A osobou, kterou stále sleduji, je Ihsahn. Opravdu obdivuju veškerou jeho tvorbu, samozřejmě už od dob s Emperor a pokračuji v jeho sledování až dodnes.
Vzhledem k tomu, jak jsou tvé nahrávky pestré a kolik různých hudebních žánrů jsi schopný přirozeně skloubit dohromady, existují vůbec nějaké žánrové hranice, které odmítáš překročit?
O tom jsem nikdy nepřemýšlel a popravdě řečeno, vůbec mi nejde o nějaké překračování hranic. Prostě svobodně píšu hudbu. Nezajímají mě žádné žánrové hranice, takže mě ani nezajímá jejich překračování.
Na Thy Catafalque je hodně zajímavé, jak dovedeš skloubit energickou rytmiku s melodickými linkami zahranými na různé nástroje. Mnohdy dominuje kytara, někdy zase klávesy a v dalších skladbách to jsou různé hostující nástroje jako housle nebo saxofon, na novém albu můžeme dokonce slyšet i dudy (redpipes). Máš vůbec nějaký hlavní nástroj, který preferuješ a na který hraješ nejraději? A můžeš nám také přiblížit způsob, kterým skládáš hudbu? Osobně bych očekával, že nejdříve složíš základ jako kytaru a bicí, a následně vymýšlíš detaily a přidání dalších nástrojů. Nebo se pletu?
Sám neumím hrát na mnoho nástrojů, pouze na klávesy a kytaru na základní úrovni. Stále říkám, že nejsem opravdový hudebník, spíše skladatel. Rád skládám hudbu a tvořím něco nového, ale hrát ji, to je něco jiného. Způsob, kterým komponuji, je podobný tvému očekávání. Nejdříve začnu s něčím jednoduchým, nechám pracovat svou představivost, a song se napíše sám od sebe, stačí se řídit svými pocity. Kolikrát vůbec netuším, jak daný song skončí nebo k čemu směřuje, když ho začnu psát, což je více vzrušující než používání obvyklých klišé, která všichni známe. Ale nechápej mě špatně, někdy tato klišé fungují nejlépe, a když se tak stane, vůbec se je nestydím použít. Vždy záleží na konkrétním songu.
Jelikož býváš na svých nahrávkách obklopen hodně hosty, kteří hrají na různé nástroje, existuje nějaký vysněný nástroj, který bys do své hudby rád v budoucnu zapojil - případně nějaký konkrétní člověk, se kterým bys chtěl v budoucnu spolupracovat?
Hm, ani ne. Čímž myslím, že nepotřebuju mít na své desce nějaký speciální hudební nástroj jen pro to, aby tam byl. Vše se odhalí v průběhu psaní, kdy mě podobné věci napadnou. V tuhle chvíli nemám žádné podobné přání a ani mě nenapadá jméno někoho, s kým bych chtěl spolupracovat.
Když zůstaneme u těch hostů, ve chvíli, kdy oslovíš někoho, aby hrál na tvém albu například na trumpetu, je už předem dané, co má přesně hrát a jak to bude znít, nebo svým hostům necháváš i volné ruce, aby zahráli něco podle sebe, případně i improvizovali?
Občas mám přesnou melodii, od které chci, aby ji zahráli tak, aby zněla co nejlépe, ale mnohdy to je jako samoobslužný bufet. Zde máš hudbu a zahraj cokoliv, co v ní zrovna cítíš. Hudebníci znají své nástroje, jejich limity a ví, co zní dobře a co zase ne. Například když jsme nahrávali dudy do songu Köszöntsd a hajnalt, řekl jsem Andreiovi, aby zahrál hlavní melodii, kterou jsem složil na synťáku, a také, aby zde zahrál nějaké sólo podle sebe, což přesně udělal a výsledek je skvělý. Neměnil jsem na jeho nahrávce vůbec nic, jelikož sem perfektně sedí. Takhle je to pro hosty i pro mě více vzrušující, a především je to mnohem prospěšnější pro daný song.
Co nějaké koncerty, je možné, že se v budoucnu dočkáme Thy Catafalque i naživo? Pokud ano, jak by takové koncerty ideálně vypadaly? Soustředil by ses primárně na novou tvorbu, nebo bys chtěl hrát i starší materiál?
S TC jsme nikdy nekoncertovali a vzhledem k tomu, že tento projekt není pořádná kapela, ani jsme neměli žádné zkoušky, takže připravit nějakou show od základů by vyžadovalo obrovské množství práce. Není to ani má každodenní práce, mám normální zaměstnání jako kdokoliv jiný, a absolutně vše v TC dělám sám. Nemám čas ani energii na organizaci, zkoušení a sestavení plnohodnotné sestavy pro živé hraní. Nicméně letos v srpnu na Fekete Zaj festivalu proběhne koncert, kde jiní hudebníci budou poprvé v historii hrát songy TC a budu tam i já.
Doporučil bys nám nějaké další esenciální maďarské kapely, které by neměly uniknout naší pozornosti? Ideálně některé méně známé věci. Může se jednat o projekty koketující s metalem, ale klidně i cokoliv jiného.
Jasně, zde je pár mých oblíbenců. VHK, Watch My Dying, Perihelion, Svoid, Ordog, Aebsence, Ahriman, Tyrant Goatgaldrakona, Sear Bliss a samozřejmě Tormentor .
Díky moc za tvé odpovědi. Pokud máš nějaká poslední slova, můžeš se o ně s námi podělit.
Díky moc za rozhovor!
Vložit komentář