Na pražském koncertu Concrete Winds jsem kvůli tomu, že jsme s Můrou hráli v Regensburgu s Prehistoric War Cult (taky solidní gig dopiče, pořadatel odvezený do nemocnice s pořezanou rukou mluví za vše), nebyl. To ale neznamená, že bych si nechal Betonové větry tento víkend ujít. V sobotu sedám do auta a valím do Kapu v Linzi na Winterzauber pořádaný místním kolektivem Steel City Sorcery.

Na rozdíl od Vaněny zmíním zklamání jen dvě. Kvůli tomu, že jsem řídil, jsem se teda taky neožral (padla jen nějaká dvě pivíčka na rozjezd a pak jsem do sebe tlačil až překvapivě dobré místní nealko). No a jak to v Kapu bývá, celé to mělo kurvadopičeobrovský zpoždění, no a Concrete Winds hráli samozřejmě až jako poslední.

Před nimi hrál ještě Bastian z Kringy se svými kumpány Death Racer. Ti se ukázali v Praze na křtu Sněti, a i tentokrát rozjeli slušné speedmetalové šílenství s hromadou propriet z různých aut. Jedinou změnou v jejich show budiž fakt, že tentokrát měli s sebou baskytaristu, takže se Basti o to více soustředil na vokální a pódiové šílenství. Slušný rozjezd.

Druzí byli přažští Vole. Kdo je někdy viděl, ví moc dobře, jakou energii do svého metal-punku dávají a dav jim to (pokud se nejedná o sráče) slušně vrací zpátky. V Rakousku tomu nebylo jinak. Svým způsobem vlastně nejvíce roztančený sobotní gig. Hudba úderná jako rána pěstí, David drtící tremola se zaťatými zuby a naběhlými žílami po celé hlavě, slušný kotel. Navíc si nemůžu pomoct, ale ve Vole mi Tomášův agresivní hlas sedí ještě více než u deathmetalové Sněti. Šikanu normies sice tentokrát nehráli, ale i tak pecka.

Jednou z hlavních kapel ovšem byli němečtí Häxenzijrkell, kterým jsme dělali ve čtvrtek s Můrou gig v Praze. A byť teda musím říct, že se mi v Praze líbili ještě o poznání více (pro mě lepší zvuk i delší set), v Kapu byli rovněž výborní. Celkem zajímavé, že na ně bylo v sálu nejméně lidí ze všech kapel, ale holt jako jediní nehráli přímočarou sypačku. Jinak ale opět skvělý čarodějnický black/doom. Dokonce byli (v prvních řadách) nejhlasitější kapelou večera s natolik navalenou a navýškovanou kytarou, že jsem aspoň do levého ucha musel narvat špunt. Materiál z Urgrund i starších věcí však nakládal, nasypaný závěr taky, k tomu hromada kouře, rituální kymácení se do rytmu, úderné bicí, samply i zlověstný vokál, nic nechybělo.

Předposlední kapela mě naopak jako jediná nechala docela klidným. Deathstorm hrají dost přímočarý thrash metal a k mému údivu na ně bylo a pařilo asi úplně nejvíce lidí. Blbost to rozhodně nebyla, 100% metal, poctivá práce, ale pro mě až moc obyčejné a bez přidané hodnoty. Mít v sobě aspoň o 5 piv více jako většina návštěvníků, možná mluvím jinak.

To nejdůležitější ale přišlo na závěr. Sice jsme si museli dost počkat, původně měla poslední kapela hrát od půlnoci, ale ve výsledku se o čtvrt na dvě teprve odhodlali vylézt na pódium. Když ale Concrete Winds začali a ozvalo se první uaaaarrrgghhhhh, rozjel se totální mrdanec. A to kurva po všech stránkách. Nemůžu říct, že bych to nečekal, s nahrávkami jako Nerve Butcherer se prostě popravuje jedna radost, ale stejně jsem tak trochu předpokládal, že živáku bude oproti až přehnaně intenzivním deskám něco málo chybět. Ale ne, vůbec. Jasně, sem tam něco v tom bordelu zaniklo, ale dost věcí naopak vylezlo o to více.

Zvuk solidně nahlas, ale furt žáný extrém, který by nešel vydržet. Bubeník úplný magor, který do toho fakt neskutečně silově řeže celou dobu. Kytaristé své kytary rovněž prznili vydatně. Občas snad nešlo ani hovořit o hraní, ale fakt jen škubání a škrcení strun. Nejvíce mě ale dostalo, že fakt P.J. dává veškeré vokály sám. Z alba mi přišlo, že se musí přeřvávat dva lidi naráz nebo jsou aspoň nahrané přes sebe, a ono ne. Veškeré uuuhhh, aaaarrrr plival do mikrofonu zatímco skřípal nehty po hmatníku.

Jak ale čtu veškeré reakce z Prahy, největší přidanou hodnotou rakouského koncertu byl dostatečně fanatický dav. V kotli se řezala tak třetina návštěvníků a místy lítali tak, že jich více leželo na pódiu než před ním, rozlívali mezi kapelu piva, váleli se na hromadě naskládaní na odposleších a v jednu chvíli aji někdo vletěl kytaristovi do pedálů, a vyrval mu nějakej kabel (naštěstí vyřešeno za pár vteřin). Dokonce i ženských se tam dost hýbalo, což na Rakousko fakt nechápu. Pravda, zahraniční návštěvníci jako váš milovaný Přerovák nebo borci z Häxenzijrkell a Vole na tom měli taky dost slušný podíl.

Hrálo se jinak vše podstatné z obou alb bez jakéhokoliv zdržování. Stačilo odeřvat akorát název songu a hned jela další morda. V Linzi jinak končili s Tyrant Pulse, což byť je ve srovnání s dalšími songy spíše taková srandovnější tupačka, naživo fungovala úplně výborně. Zaťaté pěsti letí ještě jednou do vzduchu a třeba ze sebe vymlátit zbytek sil. Ani nevím, jak dlouho Finové hráli. Půl hodiny? 40 minut? Je to jedno, naprosto to i bez jakéhokoliv přídavku stačilo a nabili mě energií na zpáteční cestu autem více než lajna koksu. V malém klubu za mě tedy stoprocentní spokojenost a jsem zvědavý, jak to bude vypadat na větších pódiích (třeba před Watain a na Chaos Descends).

AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAARRRRRRRRRRRRRGGGGGGGGGHHHHHHHHHH!!!