Přestože ta neděle bolela, vzhledem k tomu, že HSB považuji za jednu ze svých srdcových záležitostí, neměl jsem jiné volby než se onoho osudného večera vypravit do Smíchovských zákoutí. Prvním překvapením večera bylo, že Meetfactory se nově proměnilo v nekuřácký klub; tedy kromě předsálí, kde bylo kouření povoleno a kteréžto bylo tím pádem permanentně ucpané a plné dýmu. Ač kuřák, rozumím nepohodlí nekuřáků a rád jim ve své neřesti ustoupím. A tak jsme všichni svorně ocenili, že v hlavním sále šlo místo všepřebíjejících nikotinových výparů tentokráte vnímat veškeré ostatní aromatické vjemy počínaje propocenými nepranými textiliemi a konče živočišnými produkty plynného skupenství. A že při tomhle počtu lidí bylo co čuchat!
 
BLEED FROM WITHIN alias skotská variace In Flames, ač s o něco větší inklinací ke core, svůj zdroj inspirace rozhodně nezapřela. Stejně tak jako svůj původ, jenž se v mluvených pasážích zábavně promítal do svérázného akcentu. Ze začátku je provázely drobné problémy se zvukem, výrazněji bylo slyšet jen zpěv a bicí, ale tento stav se velmi rychle napravil. A i když na mě kapela ze začátku působila poněkud genericky, musím říct, že jsem se postupně naladil a poslední dvě skladby bavily.
 
Setlist: Colony, Leech, Our Divide, I Am Oblivion, It Lives in Me, Uprising
 
DYING FETUS asi nejsem úplně schopný objektivně zhodnotit vzhledem k tomu, že tady nejde úplně o šálek mojí kávy. Přestože jim nelze odepřít zběsilost a hutnost, poněkud mě zde odrazují grindové prvky. Přesto, že jsem vystoupení vnímal jako vysoce profesionální a zvuk mi přišel snad nejlepší z večera, po chvíli na mě hudba začala působit poněkud monotónně a měl jsem tendenci ztrácet pozornost. Dle reakce fanoušků však zřejmě šlo o vydařený výkon.

Setlist: From Womb to Waste, Your Treachery Will Die with You, One Shot One Kill, Praise the Lord (Opium of the Masses), Killing on Adrenaline, In the Trenches
 
HYPOCRISY stejně jako na minulém koncertě otevřeli set skladbou End of Disclosure. Tahle nepříliš sofistikovaná skorohymna má takový ten dar uchytit se v hlavě a od posledního vystoupení v Praze se mi vždy tu a tam vrátila chuť si jí pustit. A tak, když s ní v Meetfactory naprosto předvídatelně hned na začátku vyrukovali, trochu jsem si i pobrukoval. Do podstatně rychlejšího tempa nás vzápětí vrhlo daleko tvrdší Tales of Thy Spineless, které - stejně jako skladba úvodní - pochází z hypocrisího nejnovějšího alba End of Disclosure (2013). Z nové desky jsme pak během večera zaslechli ještě Fire in the Sky, ze skladeb historických bych pak vypíchl opravdu deathové Killing Art, které v kontextu dnešní tvorby zní už téměř jak od jiné kapely. Z mladší historie jsme se dočkali osvědčených „hitovek” Roswell 47 a Eraser, který byl - oproti minule, kdy zazněl až jako přídavek - tentokrát zařazen už někde uprostřed setu. Na Hypocrisy musím opět ocenit výrazně silný projev, a ač se panu Tägtgrenovi únava už poněkud projevuje ve tváři, na jeho zpěvových schopnostech se to stále nezdá cokoliv měnit.

Setlist: End of Disclosure, Tales of Thy Spineless, Fractured Millenium, Fire in The Sky, Killing Art, Eraser, Adjusting the Sun, Roswell 47
 
HEAVEN SHALL BURN spustili naprosto bleskově a nekompromisně, jak už to se svým agresivním energickým metalcorem umějí. Publikum reagovalo od samého začátku velmi živě, v moshi bylo peklo téměř nepřetržitě, což bylo kvitováno a povzbuzováno i zpěvákem samotným. Jelikož jsem měl to štěstí HSB už cca třikrát vidět naživo na festivalech, byl jsem zvědav, jak se poperou s vystoupením klubovým. Povedlo se. Obzvlášť po posledním Brutal Assaultu, kde jejich koncert zvukově opravdu nevyšel dobře, jim prostředí Meetfactory vyloženě sedlo, a zvuk byl daleko čistší. Co se tvorby týče, osobně jsou mým favoritem desky Antigone a Iconoclast a získal jsem dojem, že i u publika se právě skladby z těchto alb setkávají s největším úspěchem. A tak i přes to, že bylo obecenstvo v úctyhodném varu už od začátku, s příchodem skladby The Weapon They Fear se rozjaření davu zdálo ještě několikanásobně umocnit. Hned v závěsu následoval tradičně cover Black Tears, který už si pro jeho notorickou oblíbenost chlapci z HSB nebudou už asi nikdy moci odpustit. Celý koncert se nesl v dost zběsilém tempu a nebohý posluchač nedostal moc příležitostí vydechnout, snad s výjimkou poněkud romantičtější (na poměry HSB) sklady Godiva, která byla ale stejně vzápětí sestřelena smrští Trespassing the Shores of Your World.

První přídavek Endzeit včetně předehry Awoken působil naprosto epicky, o to více, že silně motivační refrén nechal Marcus místy zpívat publikum. Druhý přídavek byl působivě zavřen palbou Voice of The Voiceless opět z alba Antigone. Končilo se ve znamení přátelské atmosféry a tradičně skrznaskrz propocený Marcus si vřele podával ruku s kýmkoliv, kdo si přišel.

Setlist: Counterweight, Land of the upright Ones, Omen, Combat, Hunters Will Be Hunted, Behind a Wall of Silence, The Weapon They Fear, Black Tears, Godiva, Trespassing the shores of Your World –-- Awoken, Endzeit, Not My God --- The Disease, Voice of the Voiceless
 
Věc, kterou bych rozhodně rád ocenil u Hypocrisy a Dying Fetus, je jejich účast na turné v pozici předkapel, přestože si rozdělení rolí v daném složení jistě dokážeme představit i úplně jinak. Osobně to vnímám jako sympatické gesto.

Výsledný dojem z večera je jinak rozhodně pozitivní, posluchačovo ucho bylo nasyceno produkcí čtyř kapel, které rozhodně vědí, co dělají a dělají to dobře, zvuku se také nedalo příliš vytknout a celý večer se obecně obešel bez zásadnějších, ale vlastně i nezásadních bot.

Fotky © Jana Zamecnikova