1) SPOTIFY Album měsíce (Archiv pro červenec 2024 - 32 skladeb a 2,5 hodiny hudby)

Spotify stále měníme a vylepšujeme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej přes druhý odkaz v závorce na Archiv).
Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku (kritériem je aktuální rok, případně stáří maximálně 6 měsíců). U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(2) CEREMONY OF SILENCE – Hálios (07/2024)

vaněna: Přestože je deska CoS silná, nesdílím tak zcela bezbřehé nadšení. Po mém soudu se neprotnuly ambice obou hlavních tvůrců a zatímco (dis)harmonická a melodická složka je výborná, k opakovanému poslechu vybízející a i na mé tváři úsměvy vzbuzující, bicí, potažmo rytmická složka, šly cestou rovnější, ba až příliš rovnou. Dohromady to neklape tolik, jak by mohlo a mělo. Nechci nic psát o "na poměry domácí scény" - v rámci black/death je to pořád dobré až velmi dobré album. (7/10)

mIZZY: Nové album Ceremony of Silence opět pouze potvrzuje, kdo je jednou z nejlepších současných slovenských kapel. Pro fans Ulcerate, Ad Nauseam, Gorguts a Deathspell Omega povinnost.

ORGONE - Pleroma (06/2024)
- výborné album, nebudu pitvat, doufám v řádnou recenzi dr. Kotka. (8,5/10)

FEDREKULT - As the Shadows Envelop Me (06/2024, vinyl)

NOX – Entity (06/2024)
- nový projekt, kde spojili síly členové Hemelbestormer a Rope Sect. Vlastně takový pohodový industrial, ničím extra vyčnívající, ale díky Inmesherovu zpěvu se poslouchá docela hezky. 

INDECENT EXCISION – Into the Absurd (07/2024)
- technická/čtější brutal death „fofrslam“ drtička, trocha pískaček aj. disonancí, rachotící kovobasa, pár atmo-brnkaček a inter z kuchyní masových vrahů/kanibalů. Spletitá riffáž/struktury, dobrá flow. Krutě nafrázovaný grcání, který je sice i trošku legrační, pobaví mj. ritual-Nile-Attila-Zeman (Passyy!!!) intro titulní skladby, ale spíš palec hore. Zvukově na subsubžánr ok. Cca FFo: Disgorge, Putridity,Disentomb, Molested Divinity atd. Pěkný logo a obal vhodný zejména do dětských pokojíčků. New Standard Elite. (Bandcamp)

KABOOM KARAVAN – Fiasko! (07/2024)
- další surreálná výprava téhle karavany skrz kabinet kuriozit Dr. Caligariho do světů bratří Quayů, Švankmajera a Lynche. Ještě psychedeličtější Miles Davis 1970-74, Mount Fuji/Kilimanjaro (1., 2.) divnější než nejdivnější Tom Waits (4.), Nurse With Wound, Captain Beefheart atd. Psych, avant, tajemný, vyjetý i melancholický folk, jazz, klasika, ambient, musique concrète, dechy, smyčce, kytara, magické zvuky atd. Prostě opět parádní Kaboom Karavan, Miasmah. (Bandcamp)

NEIL LUCK – Eden Box (07/2024)
- divný folk (1., 6. a 7. – zvláště 7. postupně dost potemní), cca ritual ambient (2.), organic techno (4. a 8. se tak i jmenuje), pískání na trávu/listy napodobující zvířata, field recordings, experimental, mužské i ženské vokály, akustické brnkání, divné zvuky a manipulace. Trochu to něčím připomene i divnější věci Current 93, Nurse With Wound, Coil (mj. LSD ve 4.), Zoviet France, vyšlo to na labelu Matthewa Herberta. Převážně zábavný, zajímavý. (Bandcamp)

ANASTASIA COOPE – Darning Woman (05/2024)
- tak trošku/částečně alternativa k některým polohám Saved! a Sinner… od Lingua Ignota, ale i nějaká podobnost s Ruth Goller, Broadcast, Brigitte Fontaine atd. Cca psych až freak/avant-folk, místy zajímavé až uhrančivé vícehlasy/(pseudo)sbory (všechno Anastasia) s jednoduchým brnkáním na kytaru či klavírem. Je to vlastně (rozto)milé, někdy lehce naivní, ale občas i díky nazvučení/reverbu až trochu paranormální/spirituální/-istické (trošku The Caretaker estetika ve folku). Chvíli baví víc, chvíli míň, ale min. dost fajn, na debut 21letý holky solidní (lepší, bez křesťanství, míň křeče, pózy než Saved!). (Bandcamp)

CENOTAPH – Perverse Dehumanized Dysfunctions (2017)
- bavilo už dřív, ale v souvislosti s koncertem jsem docenil (i následnou a předchozí desku, ale tahle je nej). Suffocation, Disgorge, trocha Malignancy, Defeated Sanity a Putridity, hlavně v 5. a poslední až Immolation/Gorguts dis-temnota. Na subžánr hodně dobrej zvuk, KOPÁKY!!! Turci umí!

DYING WHALE - These Wounds I Bear [EP] (06/2024)
- nevím, jaký zvuk vydává umírající vodní savec, ale americké trio má evidentně svojí představu. Zde je dle mého mínění odkaz na všechny post, math, screamo, emo kapely na přelomu tisíciletí. Jako kdybych se v tomto EP vrátil do dob Myspace kapel. Krátké, leč úderné EP. (Bandcamp)

THE GOD AWFUL TRUTH - All That Dark & All That Cold (06/2024)
- druhý pokus této na americké mathcore scéně opěvované bandě. Debut byl velmi pozitivně přijat (i když mě to moc nezasáhlo). S druhou nahrávkou již moje pozornost byla upoutána o poznání více. Hravý mathcore, nebo pokud chcete jinak, chaotic metalcore z Texasu. (Bandcamp)

LOATHE -  I Let It In And It Took Everything (2020)
- tuhle z mého pohledu hodně originální kapelu na poli metalcore prostě žeru. Emotivní feeling Deftones, do toho agresivní přechody a občas něco zlomeného s originálním zvukem. Teď o nich není moc slyšet, ale snad brzy s novou deskou. (Bandcamp)

DISLOYAL - Divine Miasmata (07/2024)
- polská skvadra se probrala k životu po devíti letech a přináší pěkně šlapající nálož blackened death metalu. Tvrdé, rychlé, bez složitostí a bez příkras nadrcené album. (8/10)

ANCIIENTS - Beyond The Reach Of The Sun (08/2024)
- nadějná stoner/prog kapela se připomíná po dlouhé době a vypadá to na úspěšný comeback. Epicky rozmáchlé kompozice nepostrádají tvrdost ani melodie, a nechybí jim nápady. Tohle vypadá na pecku. (9/10)

PARTHOLÓN - The Ocean Pours In (07/2024)
- post metal lehce avantgarda, komu chybí Neurosis, může zkusit tuhle kapelu, některé momenty na albu jsou velmi dobré. (7/10)

MACOCHA - Macocha (06/2024)
- nová čeká kapela, která vylezla z propasti Moravského krasu. Blackened sludge core nářez s nadstandardními parametry. Na debut velmi solidní práce (8/10)

SHOCK WITHDRAWAL - The Dismal Advance (03/2024)
- debut zavedených tváří kalifornské scény. Potěší zejména přítomnost Mitchella Luny, kterého po rozpadu Maruty silně postrádám. Shock Withdrawal je takový mix právě Maruty a Hate Eternal + je tam něco navíc. Něco z grindcoru, něco z death metalu, skladby jsou ale kratší, někdy možná až moc useknuté a divně ukončené. K pořádnému verdiktu budu potřebovat víc poslechů.

GRIDE - Vyzobat (05/2024)
- novinka Gride zní o něco experimentálněji a alternativněji než splitko se Skiplife. Rukopis zůstává zachován (hodně změn a zvratů, až "math" přístup, kratské songy), ale je to stylově různorodější, žádný výplach od začátku do konce. Zlobí mě ale ten měkký zvuk, to už zní tvrději snad i Nirvana.

ENTROPIA - Total (2023)
- na předešlé Vacuum tu máme recenzi, zatím poslední věci se nedostalo takové pozornosti. Poláci pokračují ve svém techničtějším pojetí post-metalu, zbytky blacku jsou už tytam (snad jen rychlejší tempa a občasný jekot), hodně mi to připomnělo letošní Ulcerate, ale bez patosu, a možná se mi to líbí i víc. 

SUPPRESSION - The Sorrow of Soul Through Flesh (2022)
- hledal jsem jiné Suppression a našel jsem ty z Chile. A jaké překvapení mě čekalo! Popis kapely perfektně sedí na Bandcampu Dark Descent, kde debut vyšel. Death metal líznutý thrashem v provedení á la devadesátky. Nemocný vokál dává vzpomenout na Mameliho z Pestilence, a to i hudebně. Fantastická je vytažená bezpražcová basa, jde přitom o dost agresivní řežbu, kde se ale nezapomíná i na techniku a překvapivé psychedeličtější momenty. Vzpomenu si i na staré Gorguts. Není to ale zase další "tribute to retro" (třeba jak to dělají Skeletal Remains), hoši staré základy předělávají vcelku inovativně. Velká škoda, že jsem přišel o jejich koncert ve Vopici.

DYSRHYTHMIA - Coffin of Conviction (06/2024)
- Colin Marston má evidentně poslední dobou tvůrčí přetlak. Každou chvíli něco vysype z Krallice, o bočních projektech a hostovačkách nemluvě. Nová deska polyrytmického tria se tentokrát hodně vydává do minulosti k první deskám, zase to hodně baví a více než kdy jindy se mi při poslechu do mysli vkrádala ještě jedna pozapomenutá kapela – Canvas Solaris. (8,5/10)

DERELICT - Versus Entropy (06/2024)
- spojení Kanada a technický death metal šlo vždycky k sobě. I když se kvarteto v roce 2012 znenadání odmlčelo a novinka tak vychází po obří pauze, není na výsledku znát, že by jim ujel vlak. Nabušená, moderně znějící deska plná chytlavých nápadů. (9/10)

DIMINISH THE GODS – Exopaedian (05/2024)
- a stejně jako Kanada, i Austrálie je líhní kvalitních kapel a jednou z těch nových, které si chtějí říct o pozornost, je i toto trio ze Sydney kombinující nasypaný death metal s občasnými výlety k deathcoru balené v moderním zvuku s občasnými kytarově-krabičkovými experimenty. Docela dobře si je dovedu představit na šňůře s nedávno chválenými Atrae Bilis. Více než povedený debut. (8,5/10)

FÍR – De stilte van God (05/2024)
- mIZZY uslyšel v Norsku a doporučil. Fír je ve všech ohledech poctivá a tradiční blackmetalová deska, která nedělá nic nového, vše staré ale zhotovuje precizně, proto je bláhové jednočlennému projektu cokoliv vyčítat. Z primitivity vyvstává atmosféra, pro kterou se black metal v první řadě poslouchá. 

LUFŤÁCI – AHOOOOOOJ! (06/2024)
- muzikanti předních českých umělců se spojili za účelem vyrobit laskavý folkový výsměch za 24 hodin. Povedlo se. A Lufťáci dokázali i v přísném časovém okně vytvořit písničky, které neopustí sluchovod už po prvním poslechu. Buřtík v srdci! 

JPEGMAFIA – I Lay Down My Life for You (08/2024)
- Damn Peggy, alias další krok v bezchybné diskografii, která se logicky rozplétá do experimentů s tím, že jádro zůstává pevně podchyceno žánrovými pravidly. Produkce i rap na nejvyšší úrovni. Překvapivost, chytlavost, ryzost.

DENZEL CURRY – King of the Mischievous South Vol. 2 (07/2024)
- Denzel se po takřka soulovém zvolnění na Melt My Eyez See Your Future vrací k rapové agresivitě a charakteru tak, jak to v současnosti umí jen on. Ladná, ale pořád břitká návaznost na dnes již kultovní TA13OO.

JESSE DANIEL – Countin' The Miles (06/2024)
- trucker country se švihem prosté jakékoliv mainstreamové tendence. Čistá práce věnovaná fanouškům se slabostí pro čistotu country řemesla.

JOHNNY BLUE SKIES – Passage du Desir (07/2024)
- Sturgill Simpson před několika lety ohlásil konec hudební kariéry, naštěstí nešlo o úplnou pravdu, hudebník neohraničený žánry nesoucí odkaz Waylona Jennigse v hrdle jen inkarnoval do pseudonymu Johnny Blue Skies. V rámci zvuku se vrací k prvním deskám, kvalitativně přitom na nejsilnější období navazuje.

THEOPHONOS – Ashes in the Huron River (02/2024)
- technika ve prospěch atmosféry. Na nové desce Theophonos se potkává rozlámanost á la Converge s deathmetalovými postupy od Gorguts, vše uceluje dystopicko-nihilistická tématika celku.

AKHLYS – House of the Black Geminus (07/2024)
- propracovali se Akhlys k lehce „mainstream“ zvuku? Zaslouží snad proto jejich novinka kritiku? Pro mě je jejich zvuk furt osobitý a rozpoznatelný a zásadních nedostatků tu neslyším. Za mě „like“.

RICHARD HENSHALL – Mu Vol. I (06/2024)
- další z Haken teamu sólově, a to dost povedeně. Současný kytarový prog se srdcem ve fusion.

SENTIMENT DISSOLVE – The Orwellian Dream (05/2024)
- nervíky i progem chycený smrti kov. Myslím, že Vaněna Orwella v minulé desce podcenil, vylejzají z toho pěkně i tech růžky.

ADVERSARIAL – Solitude with the Eternal... (05/2024)
- domyšlený, přesto obhroublý a násilný „old school“ death zbavený čehokoli primitivního.

THRAILKILL – Unperson (06/2024)
- pro mě další nový tip z minulé desky, dík Kubo. Další prog moderna v instrumentální formě, která ale není jen pro kytaristy, protože ze skladeb vyskakují jak tech úseky, tak ty ostřejší, které vám srovnají fazónu.

CUTTERRED FLESH – Love at First Bite (05/2024)
- zápaďáci z Karlovarska na nové desce BDM svaly vyměnili za progy srdce a je z toho ještě barevnější deska.

TRANSLUNARIA – Vit(Re)alis (03/2024)
- návratovka Transky po 17 letech v nové sestavě nás tu nějak minula. Slezané (Peca - kytara a Lukáš - bicí) udrželi většinu bývalého rukopisu, z něhož stále nejvíce vylézají melodie a progresivní struktury v techničtějším cítění. Takováhle muzika na první poslech není hned smažba, takže by byla chyba se k EP po prvním poslechu nevrátit, jak jsem to udělal já, protože podruhé už to leze ven.

MALLEPHYR – Ruins of Inner Composure (04/2024)
- že se mi to líbí, je jasný. Furt ale tříbím názor, kam se Opat bude dál ubírat. Nový vlivy jsou  tu fajn, hutnější zvuk taktéž.