Album února 2022

Článek

Bylo to těsné, ale trůn nakonec pro sebe ukořistili Američtí veteráni s překvapivě velmi chutným smrtícím pokrmem.

1) SPOTIFY playlist: února 2022 - 55 skladeb a téměř 5 hodin hudby

formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tří skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel, jakkoliv zde umístěných, v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů

3) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých redaktorů

4) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 3)

(6) IMMOLATION - Acts of God (02/2022)

- jedenáctá dlouhá deska. Pořád je to kvalita, ale přece jen dám přednost objevování nových kapel. Acts of God mě ale přesto baví o hodně víc než několik předchozích desek. (vaněna)

- lepší než předchozí dvě desky, možná i Majesty… (?), zvukem určitě - méně plastový (byť oproti Shadows… a starším je a škoda čvachtu na kopácích). Energičtější, trochu temnější, poměrně dynamické a dobře složené, byť převážně z „recyklátu“, ale občas i něco málo osvěží. Dolanův vokál je mocný, v mixu celkem dominantní, spolu s ostře nazvučenými kytarami. Stopáž na veterány trochu přehnaná, sem tam slabší/rutinnější riff, nebo opakování navíc, ale na 2x se to doposlouchat (a užít si to) dá v pohodě. Sám se (i sobě) trochu divím, ale převážně příjemné překvapení, baví. (AddSatan) 

- jak už bylo zmíněno v komentářích u Apostle videa a jak jistě zmínili i ostatní, určitě nejlepší album Immolation za posledních 10 let. Aby ne za ještě více. Po dvou zvukově totálně neposlouchatelných deskách příjemné překvapení. (Bandcamp) (mIZZY)

- bývalo lépe, ale i hůře. Vigna a spol. trochu zpomalili a skladbám to prospělo. Na finální verdikt si počkám, až Putin odejde z Ukrajiny a nejlépe z tohoto světa. (onDRajs)

- klasici žánru stále klasiky, ale při životě. (bizzaro)

- a hlas přidal i DarkXane.

(5) AMORPHIS – Halo (02/2022)

- to zásadnější v podání Amorphis proběhlo ještě před příchodem Tomi Joutsena, ale i když osmý díl skládačky s jeho účastí příliš protáčet nebudu, pořád jde o slušnou udržovačku. A to i přesto, že čím dál nablýskanější kabát dle mého názoru soundu Amorphis zdaleka neprospívá a začíná ho nebezpečně tlačit k mainstreamové šedi. (piTRs)

- melodický metálek, který mě neuráží. (onDRajs)

- Amorphis jsou ve formě a snad ani neumí zklamat. Halo je sice víceméně předvídatelné, což před vydáním naznačil vokalista Joutsen, ale to by stejně tak v jejich případě mohla být i přednost - jsou to stále oni, skvělí Amorphis. (Herelson)

- Amorphis stále Amorphis a stále kreativní. (bizzaro)

- a hlas přidal i DarkXane.

(5) DARVAZA - Ascending Into Perdition (02/2022)

- motorkářský špinavý black metal ve své nejlepší podobě. Když Omega říkal, že je to jeho hlavní projekt, úplně jsem tomu nevěřil, ale tahle deska je výborná, a troufám si tvrdit, že takhle by chtěla a měla znít deska One Tail, One Head, kdyby se bývala povedla. (vaněna)

- jako tvle, hudba Darvazy sice byla vždycky primárně jednoduchý black, který především naživo dovedl dát posluchači solidního facana a rozpoutat pořádný kotel. Ale tahle řadovka je triviální, až to bolí. Jestli mi někdo zvládne vysvětlit smysl těch naprosto zbytečných 30 vteřin na začátku The Second Woe (kromě pouhého natáhnutí času), tak mu koupím pivo. Poslouchat tohle doma (na rozdíl třeba od některých starších vypalovaček jako Towards The Darkest Mystery) fakt nebudu, ale stejně věřím, že live to bude OK. (Bandcamp) (mIZZY)

- Darvaza poprvé na dlouhé nahrávce, trochu krocenější, ale pořád se svéráznou esencí, ve které se snoubí trondheimský cit pro okultno a klasická „True Norwegian“ temnota. Solidní spojení funkčních prvků z trojice EP, i když šlo více sahat po tehdejších běsech. (Dantez)

- co jsem tak vyrozuměl tak v našem hlavním heretickém výboru prý zklamání, já jsem naopak z plnohodnotného debutu spokojený. (brutusáček)

- a hlas přidal i DarkXane.

(4) VOIVOD - Synchro Anarchy (02/2022) 

- čtyři roky od The Wake uběhly kosmicky rychle a jediní opravdoví vládci vesmíru pokračují ve druhé etapě životní formy, navazující na jejich nejtradičnější období jako kdyby se vůbec nikdy nechumelilo. Odteď už je jedno, co dalšího letos ještě vyjde (ledaže by Coroner?). (piTRs)

- Kanaďané nepřestávají udivovat, další členitá a nápaditá deska, která baví. (sicky)

- nestačím žasnout, jak to dědkům pořád lepí. Tohle prostě každý fanda klasických Voivod musí žrát. (LooMis)

- a hlas přidal i DarkXane.
 
 
 
(3) ALLEGEAON - Damnum (02/2022)

- američtí melo/tech deathmetalisti u mě zabodovali už s předchozí deskou Apoptosis a novinkou by i letos mohli atakovat TOP. Velice příjemně poslouchatelný mix všeho technického s naprosto excelentním Riley McShanem u mikrofonu! (LooMis)

- mám naposlechnuto poměrně málo na nějaké soudy, ale i tak je jasné, že nová deska je více než povedená. Spokojenost. (Herelson)

- a hlas přidal i DarkXane.
 
 
 
 

(3) CULT OF LUNA - The Long Road North (02/2022)

- kapelu poslouchám cca 20let a poprvé cítím při poslechu nové desky zklamání. Nesedí mi příliš špinavý (středový, chrčivý) zvuk a ani hudebně mi to nepřijde tentokrát odpovídající statusu kapely. Vlastně mě baví jen An Offering to the Wild, zbytek tak nějak plyne příliš nezaujatě. (sicky)

- sorráč, ale tady za mě palec dolů. Po docela cool EPčku The Raging River jsem doufal, že mě novinka bude bavit, ale opak je pravdou. Jestli jsem o A Dawn to Fear tvrdil, že je to natažená nuda, která až na dvě skladby plyne od ničeho k ničemu, tak na novince se v tom případě nestane absolutně nic. Hrozně plochá deska bez výraznějších momentů, která možná zaujme pár nenáročných posluchačů, ale fanoušky starých Cult of Luna pravděpodobně nikoliv. (Bandcamp) (mIZZY)

- a hlas přidal i DarkXane.

(3) PERSEFONE - metanoia (02/2022)

- Andořané si na novou desku pozvali několik hostů a každý zanechal výraznou stopu, takže právě tyto skladby můžou působit jak od domovských kapel (minimálně Einear Solberk je naprosto jasnej). Ale právě tahle pestrost mě na tom všem baví. Výtečné! (LooMis)

- oproti předchozí "čitelnější" desce přichází novinka s materiálem, který je na "více" poslechů, což je jenom ku prospěchu. Líbí se moc. (Herelson

- a hlas přidal i DarkXane.
 
 
 
 

(3) SAXON - Carpe Diem (02/2022) 

- kdepak nedoprodukované epicky zadýchané tápání, tady se v sedmdesáti pořád jede metal plnokrevný a ostrý jako šípy ze sherwoodského dříví. Klobouk dolů! (piTRs)

- ne až tak heavymetalově řízné jako předchůdce Thunderbolt, spíše rockovým směrem inklinující, ale stále ve vysokém nadstandardu. (LooMis)

- a hlas přidal i DarkXane.
 
 
 
 
 

(3) WATAIN - The Agony and Ecstasy of Watain (04/2022)

- sedmé album a velké očekávání po hodně povedeném singlu. Ne ve všech ohledech bylo naplněno, ale některé songy určitě patří k tomu nejlepšímu, co Watain nahráli. (vaněna)

- víceméně klasický black, který má švih, je dobře zahraný a byť některé momenty jsou trošku agro, tak to není trapný. (sicky)

- rip nových Watain už nějakou dobu koluje po internetech a bohatě postačí k utvoření prvotních dojmů. The Agony & Ecstasy of Watain se vrací k vrcholům Lawless Darkness, dochází však i na koketerii s přístupnějšími prvky, kterým bylo zasvěceno The Wild Hunt. První polovina je vražedná, během přibližování ke konci začne zlehka padat řetěz. O průser ale rozhodně nejde. (Dantez)
 

(2) DISCHORDIA – Triptych (04/2022) 

- třetí album z Oklahomy, rozházená pocta Gorguts, na které jsou nejlepší akustické jazzy pasáže. (vaněna)

- avant detoš s místy fakt povedenými úseky. (bizzaro)
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) KORN - Requiem (02/2022)

- předchozí The Nothing nezaujala, tohle už zas vypadá celkem k světu. A nááádherná stopáž! (piTRs)

- Korn jsou další kapelou, které pandemie prospěla. Na The Nothing se dostali zpátky do formy, novinka sice není tak povedená a hitová, ale stále řádně potemnělá a poměrně tvrdá. (onDRajs)
 
 
 
 
 
 

(2) RINUWAT – Dua Naga (11/2021)

- doom / post-metal / sludge / drone opět z Jávy / Austrálie, znovu gamelan, ale víc minimal/ambient, tudíž častý dojem rituálu. Blízké, asi i přiznaně inspirované některými polohami Senyawa (v Arawa i hostuje Rully Shabara), částečná podobnost s Master Musicians of Bukkake, případně i s Neptunian Maximalism, ale třeba v Taring Emas slyším Nadja, v Arawa Agrimonia (!), v Laknat Bumi Big|Brave atd. Vokalistka Karina Utomo obstojně zvládá polohy od zaklínání pralesní šamanky (s troškou Diamandy Galás) přes metalový řev po celkem příjemný zpěv. Pěkný zvuk, slušný debut. Více v recenzi. (Bandcamp) (AddSatan)

- indonéský experimentální metal, překvapivě svěží a celkem osobitý. Nějaké styčné plochy tu jsou s drone doomem (první věc je bezmála Thorr's Hammer), nějaké logicky se Senyawou, ale celkově pořád čekám, ale mě něco osvítí a budu schopný to přesněji uchopit a zařadit. (JSt)

(2) UWALMASSA – Malar (01/2022)

- zvláštní (poly)rytmická věc z Jávy, experimentální mix gamelanu/indonéské tradice s elektronikou/(post-)industrialem, tribalem, IDM (?). Poměrně psychedelické i atmosférické, zvukově zajímavé, propracované, hravé, místy i darkambientní, tak trochu mix Senyawa se Shackletonem? (Bandcamp) (AddSatan)

- vražedný tribální minimal z Indonésie, přibližně totálně stažený Shackleton nebo lehce ořezaná Azu Tiwaline. Hodně rád bych to slyšel na pořádném PA. (JSt)
 
 
 
 
 
 

 

piTRs

TONY MARTIN - Thorns (02/2022)
- oblíbený někdejší hlas Black Sabbath tentokrát sólově moc nechytl. Od obalu přes zvuk až k samotným skladbám zvláštní až divná deska, kde se toho děje relativně dost, ale v hlavě ani opakovaně nezůstává prakticky nic.

vaněna

CORRUPTER - Descent into Madness (02/2022)
- death metal z Francie a šeptavý vokál. Zlověstný debut zkušených pasírků z Morgue. Bohužel po prvních dobrých dojmech se velice rychle ohraje.

GRAVENCHALICE - Samael (10/2021)
- Florida, Icarus, Cain. Black metal.

VORGA - Striving Toward Oblivion (02/2022)
- kosmický black metal z Karlsruhe.

EUCHARIST - I am the void (03/2022)
- návratové album po 25 letech. Švédský melodický metal, u mnoha riffů si říkám, že je už dobře znám. 

AddSatan

WOJCIECH RUSIN – Syphon (02/2022)
- míchanice pozdně středověké/renesanční hudby a moderní klasiky/současné kompozice s experimentální elektronikou. Sakrální, operní i jiné vokály, nástroje vlastního návrhu z 3D tiskárny, field recordings (ptáci, voda aj.), někdy „folkové“ náznaky. Částečně podobná kombinace jako u Ariadne (Stabat Mater), je to ale trochu jiné, spíše klidnější, asi i světlejší, barevnější. Tak trochu post-moderní Dead Can Dance? A částečně něco jiného. Zvláštní, ale vlastně i relativně přístupné. Jen ten obal mě trošku uráží – takhle zprznit Láokoónta – hnus! (Byť to vlastně k té hudbě sedí.) (Bandcamp)

VAURA – Vista of Deviant Anatomies (01/2022)
- první album Vaura, které mě (víc) zaujalo a doposlouchal jsem ho (opakovaně). Díky tomu posunu do/vlivům (post-)industrialu, musique concrète, dark ambientu, klarinetu J. Cymermana a houslím T. Harrise atd. je to zajímavé. Menší výhrady mám opět (místy) ke zpěvu (trochu připomene Perryho z DCD) a gothic rock/popíku v prvních skladbách, možná i k některým těm experimentům („“) a úsměvnějšímu strašení (třeba dýchání v The White Coccoons), ale většinou dobrý. Místy, zvláště v druhé polovině to má blízko i k Nurse With Wound. A doporučuji fanouškům povídek Thomase Ligottiho. (Bandcamp)

FRED FRITH TRIO WITH LOTTE ANKER, SUSANA SANTOS SILVA – Road (10/2021)
- z tvorby, kde hrál/aje Frith jsem vlastně (asi) neslyšel nic po Naked City – Absinthe (1993), takže v rámci přípravy na koncert jsem koštnul tohle a Closer to the Ground (2018). Free improvizace/jazz/rock, od ambientnějších míst až po noise rock, chvílemi se to blíží rozbitosti SightingsTOC apod., ale často i groove (hlavně basa, bicí), někde i dub a typicky, psychedelicky rozplizlý zvuk Frithovy kytary. Na Road to oživuje i saxofon a trubka. Něco baví víc, něco trochu míň, Road je lepší si dávkovat po částech, převážně dobrý. (Bandcamp)

Kotek

BLACK FLOWER – Magma (01/2022)
- hypnotickej groove, to je to, oč tu kráčí. (YouTube)

THANK – Thoughtless Cruelty (02/2022)
- teatrální noise rock, kde se vokály správně utrhávaj ze řetězu. Jen škoda, že trochu míň než v minulosti. (YouTube)

YANG – Designed for Disaster (02/2022)
- art rock načichlej King Crimson někde mezi Discipline a Red, s trochou toho Reichovskýho minimalismu k tomu. (YouTube)

IKARUS – Plasma (02/2022)
- minimalistickej jazzík u Ronin Rhythm Records, takže jako vždy – namotávačka přesná jak švýcarský hodinky. (YouTube)  

KEVIN RICHARD MARTIN – Nightcrawler (02/2022)
- temnej neonovej jazz - aneb jak by to možná znělo, kdyby soundtrack k Drive dělal the Bug. (Bandcamp)

sicky

ZEAL & ARDOR - Zeal & Ardor (02/2022)
- kombinace extrémního metalu, blackových textů a dřevního soulu, těžko zařaditelné, má to ale nápad a groove, ve finále výborná věc.

ROLO TOMASSI - Where Myth Becomes Memory (02/2022)
- formát super, provedení však mohlo být lepší. Jsou tu skvělé momenty, ale jako celek spíše průměr.

MOUNTAINEER - Giving Up The Ghost (02/2022)
- melancholie a deprese v post-metalovém kabátu, některé smutné tóny mají docela sílu.

mIZZY

RITUAL NECROMANCY & FOSSILIZATION – Split (02/2022)
- řádně prohnilý split tvou death-doomových kapel, které patří mezi to nejzajímavější na současné scéně. Valivé riffy, hluboké grcky, pomalá tempa, ale aji rozjebávající sypačky. Fossilization úspěšně navazují na vydařené loňské EP a Ritual Necromancy jsou prostě pičo Ritual Fucking Necromancy. Takhle se to má dělat. (Bandcamp)

DEATHLESS VOID – Deathless Void (EP) (02/2022)
- zatím největší překvapení mezi letošními black/death objevy, a to se jedná pouze o intro a dva songy. Doufám teda, že se v blízké době dočkáme i delšího materiálu. Mohlo by to bavit třeba fanoušky Aosoth? Dost hysterický a zběsilý sypec s dobrými riffy, nějakou tou disonancí a energií blížící se Katharsis. Thx Opat za tip. (Bandcamp)

DEATHHAMMER – Electric Warfare (02/2022)
- tady samozřejmě absolutně není co řešit, opět totální thrash kvlt. Schválně jestli někdo zvládne spočítat, kolikrát Salsten udělal na téhle nahrávce "aaaauuuu"? (Bandcamp)

WOVENHAND – Silver Sash (02/2022)
- sice musím říct, že se mi opakování toho samého na posledních čtyřech deskách Wovenhand začalo už dost přejídat. Řekněme od Refractory Obdurate došlo prakticky k nulovému posunu, plus tentokrát chybí nějaké ty chytlavější hitovky nebo zajímavější prvky. I tak jsem ale novince už několik poslechů dal, a i když jsem si nich nějaký silnější zážitek neodnesl, furt mě celkem bavila. Plus jsem si také zopakoval celou dřívější diskografii, která je prostě z velké části super. (Bandcamp)

(DOLCH) – Nacht (02/2022)
- tady moc nevím, jestli yay or nay. Jsou zde poměrně fajn songy, třeba jako klipovka House Of Glass, ale celkově je na desce málo fakt dobrých skladeb, aby bavila celou hrací dobu. EPčka I & II tedy zůstávají stále nepřekonány a (DOLCH) směřují od hodně osobitého vyznění čím dál více k standardnějšímu gothic rocku či post-punku. Své kouzlo ale stále mají. (Bandcamp)

ROPE SECT – Proskynesis (EP) (12/2021)
- tuhle kapelu fakt žeru. Nebýt Grave Pleasures, tak Rope Sect mezi mladými deathrock/post-punk kapelami snad nemají konkurenci. A i když loňské EPčko není tak parádní jako řadovka The Great Flood, stejně jsem v rámci žánru za poslední dobu asi neslyšel nic lepšího. Tuhle kombinaci melancholické nálady s až skočně chytlavou hudbou umí Rope Sect fakt výborně. (Bandcamp)

Herelson

WILDERUN - Epigone (01/2022)
- nemůžu se zbavit dojmu, že novinka je nějakým způsobem rozbitá. Nejde mi se s ní sžít tak, jak se to beze zbytku povedlo u předchozí desky. (Bandcamp)

JSt

DOMINOWE – Umthakathi (01/2022)
- pro mě a asi i mnohé další lidi byl jeho track Africa's Cry na kompilaci Gqom Oh! první věcí, kterou z tohoto žánru slyšeli – a skvělým úvodem. Aktuální nahrávka je, jak už to v klubové hudbě u dlouhohrajících desek bývá, trochu pestřejší, než by bylo nutné, ale jednotlivě jsou ty tracky hodně silné, místy (ze začátku desky) je ten efekt, který Dominowe tahá totálně minimálními prostředky, až nadpřirozený. Ale i některá obohacení gqomového zvuku jsou fajn, třeba v případě akustických kytarových motivů.

ASTRID SONNE – Outside of Your Lifetime (09/2021)
- synťákové písničky místy s violou, především skladatelsky silné, ale vlastně i zvukově překvapivě současné, vágně mi to tím lehce posunutým pointilismem připomíná maďarského kytaristu Goshevena.

ICEBOY VIOLET – The Vanity Project (01/2022)
- experimentální emogrime, nebál bych se toho. V něčem do připomíná infuze emocí do UK rapu a dancehallu, které se dařily Gaikovy, zároveň to je blízko současným digitálním experimentům. Rap je pořád blíž Británii než USA, ale není to klasický kulomet, víc se to blíží intenzivně deklamaci básně.

GROVE – Bloodsucka (11/2021)
- další skvělá queer a sexy variace na UK bass a dancehall. Nejblíž to má k Shygirl, přičemž tu na jednu stranu absentuje čistá výbušnost jejího rapu, na druhou stranu naštěstí chybí také její popovější tendence. Čili je to o něco zastřenější a rozlámanější, ale pořád solidní párty.

Dantez

BOY HARSHER – The Runner (02/2022)
- etablovaná EBM dvojice se rozhodla rozšířit pole působení, a vrhla se na tvorbu filmu. The Runner je stejnojmenným soundtrackem ke krátkometrážnímu hororu, ve kterém si střihla hlavní roli Kris Esfandiari z King Woman. Formát Boy Harsher příliš nelimituje, naopak ukazuje duo v nových odstínech, ať už jde o filmový ambient, italo disco nebo odlehčenější synth-pop.

MOON – Pandimensional Gnosis (10/2021)
- na popud Vaněnovy recenze jsem se zpožděním doháněl i novinku australské obskurnosti. U Pandimensional Gnosis několikrát zatrne podobně jako u nejsilnějších počinů Xasthur. Do hudby se navíc dere kosmická nátura, která Moon odlišuje od tuctovějších DSBM kapel.

brutusáček

ANIMALS AS LEADERS – Parrhesia (03/2022)
- i zvířátka si dala na čas, ale vyplatilo se. Už harkonnenský tanec leccos naznačoval a celá deska se nese ve stejném duchu. Značná roztěkanost schovaná v uhlazeném kabátu, ale funguje to i na kapelu v nezvykle krátkých skladbách. Né, že bych těch koncertních vypalovaček měli málo. Spokojenost.

CROWBAR – Zero And Below (02/2022)
- hudebně s tím nemám vůbec žádný problém, jen zvukově to nemá vůbec koule, to i ta sólovka víc tlačila, rozpaky jsou, ale třeba si to sedne. Přelom milénia se prostě už nevrátí.

DYING PASSION – Skylor (02/2022)
- legendárnost domácích DP mě míjí, ale jejich nová aktuální kolekce melancholie se mi líbí.

SWANS – Is There Really A Mind (02/2022) 
- možná by se to líp asi hodilo přímo pod hlavičku Giry, ale v pořádku, noví Swans „akusticky“.

bizzaro

WAIT – The End of Noise (02/2022)
- progressive death s Alexem Weberem (basa Malignancy, Svengahli, Exist ad.) a Maxem Phelpsem (Exist, Death DTA ad.)
 
 
 
 

 
 
 

AddSatan

NEVERMORE – Enemies of Reality (2003) a Dreaming Neon Black (1999)
- už jsem kdysi od nich něco slyšel a přišlo mi to ok, ale celé desky jsem řádně poslechnul až teď. Převážně mě ten jejich osobitý groove/prog/thrash/power, v pár místech snad i death, celkem baví. Fajn jsou ty občasné disharmonie/onance, spíše temnější/“schizo“ zabarvení, frázování, rytmika atd. Některé zpěvové linky Danea jsou na mě možná až moc líbivé, „Luboš“ :) to s těmi guitar hero sóly někdy přeháněl a třeba „rádiová“ Tommorow Turned into Yesterday je nuda, ale většina skladeb je dobrá. No a nepíšu nic nového, ale občas se to fakt blíží Opeth (2001 – 2008). Dreaming… je hudebně asi trošku lepší, velká škoda šustivých „kopáků“ – to je fakt strašný. A celkově mi sedí víc zvuk Enemies

AETERNUS – Beyond the Wandering Moon (1997)
- black metal s vlivy deathu a doomu, v rychlých pasážích vycházeli asi hlavně z Immortal, možná i trochu z Molested, ale už se to vlastně blíží (resp. předchází) i Hate Forest, v pomalejších to připomíná spíš staré Enslaved, Satyricon, Burzum a překvapivě i Skepticism (hlavně vokál, ale i kytary) a „pro změnu“ předchází Drudkh, včetně vlivu lidové/tradiční/folk hudby, poslední skladba je vyloženě tradiční/folk bez metalu. Je to asi zbytečně dlouhé, těch sypacích pasáží by mohlo být víc, ale poslouchá se to příjemně.

METAL CHURCH – The Dark (1986)
- jeblo mi (ještě víc)/stárnu, nebo co, ale začal jsem poslouchat heavy metal! Ne jasně, spoustu věcí jsem znal (i když jsem to cíleně nevyhledával) a něco mi přišlo ok už dřív, ale… Po poradě se znalcem jsem zkusil mj. tohle a jo, fajn ostřejší heavík, možná místy heavy/thrash (?), občas příjemně překvapí nějaký postup/pasáž, nazvučení virblu (už tehdá něco jako triggery?) tomu občas/částečně dodává skoro až „industriální“ údernost (skoro Ministry?). Spíš pořád guilty pleasure, většinou zvládám jen 3-4 songy v kuse, ale jo, docela mě to baví.

onDRajs

JOHN MCLAUGHLIN - Liberation (07/2021)
- skvělý návrat zásadního kytarového hráče 20. století. V lednu mu bylo osmdesát, smekám.

MACHINE HEAD - Arrows in Words from the Sky (06/2021)
- v záplavě singlů mi tohle EP v době vydání uniklo, ale stojí to za poslech. Flynn se po průseru Catharsis vzpamatoval a konečně hrábnul do strun, takže jde zase o metal, byť místy metalcorovatí. Flynnovy pískačky ale pořád žeru, celkově bych tohle EP stylově zařadil až k někam k Through the Ashes of Empires, což je poslední poslouchatelná deska Machine Head. Počkejme si na plnohodnotné album a uvidíme, jestli to tenhle převlékač kabátů s metalem myslí vážně.

THE GATHERING - pel mel
- to "pel mel" tentokrát značí střední období The Gathering. Tedy odklon od metalu, ale ještě s Anneke. Konkrétně alba If Then Else, Souvenirs nebo Home. Hlavně druze jmenovaná je utajený klenot, který jsem v době vydání trestuhodně opominul. Mix trip hopu, post rocku s trochou potemnělého popu (vybavím si i Alanis), velmi intimní, nevtíravé, přitom autentické.

bizzaro

ORANSSI PAZUZU - Mestarin kynsi (2020)
- žeru to.

HUMAN - Alizarin Refraction (2019)
- co asi kapela s tímhle názvem může hrát? :)

Vložit komentář

onDRajs - 01.04.22 17:48:29
Elegy neasi :)
Leif - 31.03.22 18:27:55
doporučení na nejlepší alba od Amorphis?
Karelian Isthmus, samozřejmě :)
Jeelwert - 29.03.22 22:43:43
doporučení na nejlepší alba od Amorphis? Eclipse byla snad moje první melodic metalová deska v životě, protože hráli na mým prvním BA 11 a žral jsem to tehdy hodně :) Poslechl jsem to nové a ok a pak Eclipse a je to dobré i dnes, tak bych zkusil i jiný, ale je jich hodně...
paet - 21.03.22 11:52:43
HUMAN - Alizarin Refraction (2019) - výborna vec, diky!!!

Zkus tohle