1) SPOTIFY Album měsíce (Archiv pro leden 2025 - 73 skladeb a 6,5 hodiny hudby). Nově zařazujeme i playlist pro streamovací službu Tidal.

Spotify stále měníme a vylepšujeme. Níže přiložený playlist je tedy vždy pro aktuální Album měsíce a budeme jej pravidelně obměňovat. Nemusíte tedy již s každým měsícem pátrat po novém - jakmile vyjde nové Album měsíce, playlist se aktualizuje. Pokud by si někdo chtěl toto aktuální Album vyposlechnout zpětně, najde jej přes druhý odkaz v závorce na Archiv).
Formát je volen podle pořadí, v jakém se desky umístily v Albu měsíce (vítěz má tři skladby, ostatní po dvou) a dále pak se jedná o výběr skladeb interpretů jednotlivých redaktorů. Samozřejmě jsme narazili na limity - ne všichni interpreti, kterým se věnujeme, tuto platformu využívají, ať již k tomu mají jakékoliv důvody, takže řadu kapel v playlistu nenajdete. Druhým extrémem je, že zde představujeme často desky, které nám dorazily v promo materiálech, ale oficiálně ještě zveřejněné nejsou. Každopádně doufáme, že i tak dokážeme, ve zbytku toho co jsme vybrali, rozšířit vaše hudební obzory.

2) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři redaktorů.

3) REDAKTORSKÝ LIST: seznam desek, které redaktor vyposlechl, avšak které se nedostaly do žebříčku (kritériem je aktuální rok, případně stáří maximálně 6 měsíců, nicméně vzhledem k tomu, že se v lednu ještě objevují resty z roku minulého, výjimečně ponecháváme všechny desky roku 2024). U těchto desek se můžete kochat i obaly. Starší, bonusové, jsou pak řazeny chronologicky.

(3) OBSCURE SPHINX – Emovere (01/2025)

bizzaro: emociální, tvrdý, atmosferický, drtící. Tenhle návrat OS mě bere.
Bejv: z jiného soudku než předchozí. Poláci mě nikdy za srdíčko úplně nevzali, ale nové EP je pro mne jiná káva. Tři emocionálně hodně vypjaté skladby s tíživou atmosférou. Takhle jako jo!!! (Bandcamp)
LooMis: občas stačí něčeho bohatě 30 minut. A občas se něco poslouchá tak samo, že je to málo a chcete víc. Tohle je přesně ten případ a těším se na plnohodnotnou desku Žofky a jejích Zvířátek. (9/10)

(3) VERTEX - The Purest Light (01/2025)

Bejv: Debutní deska těchhle Frantíků mě vrhla do roku 2025 velmi ostře! Sami popisují, že jejich hudba je ovlivněna kapelama Meshuggah, The Dillinger Escape Plan a Fear Factory, a s tím se dá jenom souhlasit. Ještě bych přihodil první nahrávku Mnemic. Ke konci mi přijde, že trošičku debut ztrácí dech, ale ještě se tomu hodlám věnovat. (Bandcamp)
sicky: debutové album francouzské math metal/mathcore party má překvapivě prvoligové parametry. Komu schází nová tvorba kapel Car Bomb anebo Ion Dissonance si zde může přijít na své. 8/10
Baara: francouzská drtička pro fandy Meshuggah, tDEP či Mnemic. (7/10)

(2) BONFIRE – Higher Ground (01/2025) 

LooMis: nejedni staříci už dokázali překvapit, jak jim to pořád i po 40 letech šlape. A tuhle společnost momentálně rozšiřují s novou deskou i Němci. Upřímně, ani jsem nevěděl, že pořád ještě fungují a o překvapující je zjištění, jak jim ten heavy/hardrock pořád šlape. I když sestava je vlastně mezinárodní a lehce omlazená, nebo možná právě proto? (8/10)
DarkXane: Na čtyřicátý rok, kterým počínaje letoškem již jediný v sestavě přeživší Hans Ziller tlačí dál původně čistě bavorskou káru melodického heváče, si nadělil sedmnáctou hardrockovou řadovku pro všechny pamětníky našláplých alb ze druhé poloviny osmdesátek, jejichž hitovkami a slaďáky se MTV tehdy jen hemžilo. V dnes již mezinárodní sestavě nechybí třebas ani Talián Fabio Alessandrini toho času obsluhující bicí sestavu u nikoho menšího než u Annihilator, basu táhne Amík a vokál Řek. Do výkladní skříně v žánru slavného jména novinka určitě nezasedne, ale pár lednových autoposlechů na pohodu nakonec padlo, kdy vše zajímavější a hlavní chytláky se odehrávají v první půlce alba.

(2) ESTUARINE – Corporeal Furnace (01/2025) 

LooMis: jednočlenný projekt, který neuznává hranice stylů a mixuje v neuvěřitelném tempu vše od hevače přes death metal po grind s dobře vypointovanými kytarovými vsuvkami, které to zase brázdí od country, přes jazz, stoner klidně až po tech death. Chce se to nicméně přenést přes katastrofální zvuk, který je jak ze sklepa od sousedů. Len ta trúba mu tam chýba!
DarkXane: moje premiérové setkání s floridským maníkem Hydrusem a jeho avantgardním high-tech death metal/grindcore one man show projektem dopadlo první den letošního roku u příležitosti vydání již čtvrtého úletu na výbornou. Přirovnání nehledám, unikátní kompozice, umožňující zapomenout na pochybnou produkční kvalitu... nebo možná záměr :). Náročný to ambiciózní start roku jen co jest pravda. 

(2) GRAVE DIGGER – Bone Collector (01/2025)

LooMis: Němců, co mají za sebou 4 křížky, je víc (a budou přibývat). Pokud mne Bonfire překvapili, před Grave Digger musím dokonce smeknout, protože tohle je jedna z jejich nejagresivnějších desek, která místy hraničí až s thrash metalem?! (8,5/10)
DarkXane: máme tady 45. výročí existence tohoto německého speed/power metalového prvoligového spolku a vypadá to, že se Chrisovi Boltendahlovi podařilo při této příležitosti namíchat opravdu jednu z nejtvrdších kompozic? A světe div se, ony snad opravdu zmizely úplně i klávesy… a šlo to bez nich opět více než na jedničku. A pánové slušně přitvrdili a také zthrashovatěli – kdo by nevěřil, nechť si střihne na úvod třeba osmičku Made of Madness. Tohle by šlo, metáááál… 

(2) LABYRINTH – In the Vanishing Echoes of Goodbye (01/2025) 

LooMis: přes prvotní pochybnosti, kdy první poslech zcela nepřesvědčil, jsem si desku nechal na lepší duševní rozpoložení a pohlazení po duší se nakonec dostavilo. V několika momentech jsem si dokonce vzpomněl na Švédy Andromeda (ach)! (8/10)
DarkXane: skoro na den přesně čtyři roky od předposledního alba, které zaznamenalo zasloužený ohlas a nezapadlo ani ve zdejším redakčním labyrintu, dorazila od virtuosů z Apeninského poloostrova další powermetalová vyhrávkovitá progy estráda s jubilejní desátou číslovkou. Na tohle, když je nálada, není opět co řešit a vše se dosti rychle valí v charakteristických vyjetých kolejích, zkrátka staří a dobří „Laboši“. Je skvělé vidět průkopníky žánru bez přešlapování stále v tak skvělé formě. Pro oddané povinný radost snášející poslech.

(2) MŮRA – Needle Cathedral EP (01/2025) 

DarkXane: vše důležité bylo již sepsáno a hutně vystiženo redakčními kolegy, takže nezbývá nic menšího než podstoupit pomalé umírání a nechat jehly druhého EPéčka prostoupit nemilosrdně mezi žebry a proklát duši povadlou, protože ta je každá pochybná a spasení nehodná :).
Dantez: Můra s novým počinem zaslouženě válcuje přehršel tuzemských i zahraničních blogů, zinů a webů. Z desky to valí skvěle, trochu té okultní zlověstnosti ale chybí. Takže ji pojďme vyvolat do kostela!

(2) REVENGE – Violation.Strife.Abominate (01/2025) 

DarkXane: Ohavná kanadská bestie po pětiletém dřímání v pekelné jámě vystřelila na povrh novoroční dodávku zaručeného militantního násilí a nepřetržitého antihumánního chaosu nastoleného neochvějně již na předchozích pěti vraždících titulech.
Dantez: More of the same. Revenge tedy už trochu v kolečku. Ne, že by teda někdo toužil po něčem vyloženě jiném, ale trochu té autorské invence (která třeba celek dobře vyvažovala na Behold.Total.Rejection) by celku určitě pomohla.

(2) SATANIC WARMASTER - Exultation of Cruelty (12/2024)

vaněna: Na Aamogander, brilantní desku konce minulého roku sice novinka ztrácí, ale hlavně v pomalých pasážích pořád šlape znamenitě. Mrzí mě slabší obal, ale nedá se nic dělat, vlčák už si potřeboval na chvíli sednout. (8/10)
DarkXane: stejně jako před dvěma lety, vypustil i tentokrát vlkodlačí mistr Lauri Penttilä novinkové album poměrně neočekávaně a bez alarmujících fanfár v adventním čase a mohlo by tak snadno uniknout pozornosti. Oddán žánru až na dřeň v kruhu uzavírajícím se v kořenech produkce započaté před čtvrtstoletím, jedná se o další drahocenný kousek do náhrdelníku syrového minimalistického blackmetalového undergroundu. Prudká výhybka od předchozího alba naskočí s prvním rifem a postupně utvářená mrazivá epická atmosféra je hrozivě pohlcující. Tak tohle jásání nad krutostí je „true“… 

(2) THE HALO EFFECT – March of the Unheard (01/2025) 

Herelson: THO na novém albu nevybočují z kolejí, ve kterých si jednotliví muzikanti vybudovali v minulých dekádách své renomé. Při poslechu novinky si připomínám tu změnu výrazu, kterou prošli In Flames na konci milénia. Oproti předchozí desce THO je novinka ve stylu totožná, v jednotlivých skladbách pak zjednodušující struktury a zvýrazňující tak melodické linky, což zhusta jako kontrast vyplyne v refrénech. Nepřekvapivé, ale funkční a rozhodně nenudící. Já jsem spokojen.
DarkXane: čtyři ex-členové In Flames a Mikael Stanne z Dark Tranquillity (ovšem také nazpívavší debut In Flames z roku 1994) jsou dostatečnou zárukou v naplňování očekávání, a tak vystřihli na svém druhém albíčku svižnou melodeathovou hitovou jízdu jako z partesu podle not tesaných z učebnice gothenburského zvukového umění. Milovníci devadesátkových In Flames nemohou být touhle oddechovkou zklamáni. 

(2) TREMONTI - The End Will Show Us How (01/2025)

piTRs: říkal jsem si, že při druhém poslechu tam třeba ještě něco povyleze a víc se chytnu. Ale asi ne, Mark teď prostě točí slabší desky. Skladby tu ale baví určitě dvě, a to otvírák a The Bottom.
Baara: lehce nadprůměrná hardrocková deska s lehkým metalovým přesahem, s několika výbornými skladbami. Nic převratného, na první poslech je deska možná až nevýrazná a moc dlouhá. Ale Tremonti skvěle zpívá a kytary taky nenudí, opakovaný poslech prozradí zajímavé momenty, několik silných skladeb a přece jen i nějaké emoce. Na leden cajk. Čas poslechnout si Alter Bridge?  (7/10)

CHAOS INCEPTION - Vengeance Evangel (01/2025)
- tak toto je pořádná deathmetalová šleha od Lavadome. Bez kritických připomínek, s nadšením, s pěstma! Bude chtít dost poslechů, ale zatím si klidně troufnu hovořit o albu roku! (9/10)

HIERARCHIES - Hierarchies (01/2025)
- velice zajímavý debut z USA na způsob disonantně technického death metalu. Není to nijak drastické album, naopak se mi poslouchá velmi příjemně. Transcending Obscurity připravil další hodně zapamatovatelnou desku, po které nejspíš i fyzicky sáhnu. (7/10)

MYNCAEFR - Ignorance Veil (01/2025)
- EP a šestnáct minut (dnes se snad už dá říct klasického) Islandu ze Saska. Zaujal tedy především obalem - Hypnose od Saschi Schneidera (srov. obálka plakátu Eggersova filmu Maják). (7/10)

BARSHASKETH - Antinomian Asceticism (01/2025)
- žádné překvapení s pátou deskou, ale příjemně se poslouchá. (6/10)

SERPENTS ORDER - Entangled in Warped Torrents (01/2025)
- průměrnější řecká black/death kapela. Trochu rutinní riffáž, ale lepší než prvotina. (6/10)

ONIROPHAGUS - Revelations from the Void (01/2025)
- zaujal především obal jako zkopírovaný od Sulphurous. Jde o doom metal s příměsí deathu, nic extra zajímavého, ale kdo chce v hektické době zpomalit, bez obav po něm může sáhnout. (6/10)

SMEGMALURETHROTICPANDECTOMY - Apex of Inhuman Degradation (01/2025)
- ach, tak toto je opravdová lahůdka, nehodnotím, doporučím k poslechu, ale pozor na sluchátka / reproduktory. Tady jsou basy opravdu proklatě nízko. Legrační gore věcička se super obalem a vlastně i názvem. (X/10)

INTONATE - The Swerve (2016)
- oprašování staršího archivu. Je jasné, že pánové mají slušně naposlouchané Gorguts a jim podobné (začátek jasná Negativa). No však jsou z Kanady a hrají death metal. Co čekat, že? Kvalitu!

EMBRIONAL - The Devil Inside (2015)
- pročítání staršího vydání magazínu Pařát no. 1 aneb Polsko vždy patřilo v rámci death metalu k světové špičce. TDI je toho jasným důkazem - dotažené po všech stránkách, nebojící se v rámci určitých hranic experimentování, precizní technická zručnost, černota. Rád jsem se vrátil zpět do roku 2015.

CILICE - Deranged Headtrip (2009)
- pročítání staršího vydání magazínu Pařát no. 2 aneb Deranged Headtrip jsem neslyšel možná takových 10 let! Ale album neztratilo nic ze svých kvalit. Jen nemuselo zůstat pouze u jedné desky :-(

C-187 - Collision (2007)
- pročítání staršího vydání magazínu Pařát no. 3 aneb škoda, že se deska nesetkala s větším zájmem. Však tam hraje hudební elita! R.I.P Sean Reinert.

NEGATIVA - Negativa (2006)
- tohle EPko působilo vždy jako zjevení. Ale je to majstrštyk! R.I.P. Steeve Hurdle.

VÝZKUMNÝ ÚSTAV VODNÍCH RADOSTÍ - Pilgrimage (2001)
- na Pilgrimage musí být nálada, ale když přijde, stojí to za to. Po letech jsem album oprášil a opět si z toho sedl na prdel.

FLESHBORE – Painted Paradise (01/2025)
- po delší době čistej tech death, který mě baví od začátku do konce. Cítím tu potenciál až topového charakteru!

EXUVIAL – The Hive Mind Chronicles, Pt. I: Parasitica (11/2024)
- nebýt Vipassi, byla by pro mě tohle deska roku.

KENDRICK LAMAR – GNX (11/2024)
- Dantez vše už shrnul, ale jde o první desku, která mi od KL sedla. Hudební, barevný.

EXIST – Hijacking the Zeitgeist (08/2024)
- nevím jak, přitom jsme ji tu v Albech měli, ale Hijacking jsem loni minul. Předchozí desky mě napoprvé oslovily víc, ale tohle je potřeba ještě probádat, nic na první dobrou.

VOIDMONGER – Lies of Aquarius (09/2024)
- Otus se po Minority Sound vrhl na skutečně industriální metal.

ANTROPOFAGO – The Demiurge (04/2024)
- fanouškům tech deathu doporučuji se dovzdělat, Frantíci se nikam necpou, a je to škoda. Nový matroš prý je už hotov.

ANNET X – Až budu velká, chci být Aneta Charitonova (2022)
- za poslední roky znám pár jejích singlů, až jsem se propracoval k desce, ale doporučuju rozhodně debut.  

DEADBORN – Dogma Anti God (2018)
- starý, do Necro hozený Deadborn jsem měl ještě radši, ale i tahle jejich power podoba je fajn a maká.

HÄSSLIG - Apex Predator (03/2024)
- správně nasraný, chytlavý a zároveň chytře složený black metal punk od borce z Negativy. (Bandcamp)

ASKEREGN - Brennende åkres grøde (12/2022)
- hlavně díky výbornému koncertu v Trondheimu u mě tohle album slušně vyrostlo. (Bandcamp)

IZROD – Ulica, Trnje I Kamenje (EP; 02/2025)
- ex-Void Prayer/Cave Ritual, pokračování Sarajevskij Odiseje, kromě fajn piano intra asi nic novýho. Stále cca mix Misþyrming (přiznaně), Master's Hammer/Negative Plane, špetka starších Negură Bunget, BAN dischordů, poblíž Furia (a Voluptas) atd. Míň guitar hero heavík sól, trošku víc jazzy baskytara a cinkání (mj. dark jazzy závěr titulní), hospodský halekání ve 2. pobaví/ambivalence, SO byla asi trošku lepší (bicí naopak tu?), ale furt dobrý, nej Bosňáci. (YouTube)

EXTERIOR PALNET – Haragma II (01/2025)
- chorvatský avant-black, hodně DsO – dis/emo-melo i tech/prog/mathy, místy Krallice, trošku Dhg, blackizovaní Voivod, VBE/Virus, psych-sci-fi atmo, škoda občasných post- pasáží a trochu i program. bicích (byť ok), 3. rozpačitá, ale převážně dost fajn. (Bandcamp)

WYATT E.  – Zamāru Ultu Qereb Ziqquratu Part 1 (01/2025)
- blízkovýchodně, přesněji mezopotámsky laděný, psych post-rock/metal, trošku i drone, doom a ritual, folk, ambient. Ženské oriental zpěvy i mužské zkreslené zpěvo-zaříkávání. Mix, poblíž, ffo: Om, starší Grails (BOI), Bong, Neptunian Maximalism, hodnější DBR,Minsk, Messa, (a starší Forgotten Silence?) atd. Poměrně nenáročný (skoro až moc?), ale příjemný hypno-relax. Hraje v tom i ex-bubeník z Emptiness. (Bandcamp)

UNIKNEIM – C (EP; 12/2024)
- viz Bejv a Gába minule. Konečně zas někdo ten mathcore/technoisegrind pořádně pohrotil, byť jsou to furt (převážně) písničky. Cca srážka starších tDEP (CI) s Daughters (CS), Psyopus, trochu The Locust, The Sawtooth Grin, starší Crowpath apod., řev místy připomněl i Luciana z Ephel Duath. Škoda čvachtkopáků (byť kopou), nicméně zábavnej výplach/prask. (Bandcamp)

MOUTH WOUND – Tallow (11/2024)
- death industrial, (až harsh) noise, dark ambient/wave, drone, power electronics. Oproti předchozí Nothing ještě víc noise, místy slušně vyhrocený, ale i atmosférický. Znepokojivé mluvení, ještě lepší zpěvy (místy i Nico/Alzbeth z The Moon Lay vibe) a distorzní vřískot i zvukově. Jsem rád, že nevyměkla (spíš naopak), asi nej + - žánrovka od poslední Diamandy Galás (+ soudržnější) resp. The Droughtod Puce Mary. Dále i cca ffo: Runhild Gammelsæter, starší Lingua Ignota, Pharmakon, Uboa, Brighter Death Now, Hekte Zaren (ale víc noise až ke Controlled Bleeding, Napalmed, Paregorik) apod. (Bandcamp) 

PETRALE – The World Down There (11/2024)
- další Chorvatsko/Švýcarsko a jeden z nej black metalů (trochu i death a doom) posledních let, přibližně na ose Darkthrone, Portal a Negative Plane (+ předchůdci, pokračovatelé apod.). Skvěle za/nahraná, energická, nápaditá, nasypaná i svérázná nahrávka, zpětně bych jí zařadil do loňského TOP 5-10. Více v recenzi. (Bandcamp)

THORN WYCH – Aesthesis (11/2024)
- psych, avant či drone folk na zvláštní smyčcový i jiné diy nástroje, perkuse, vokály, syrovější zvuk a jeho psychedelické deformace. Z Anglie, ale zní spíš neurčitě či východně. Divný, trochu čarodějnický, vyjetě vtipný a hypno - lehce to porůznu připomene i rané Amon Düül (PU), Third Ear Band, Hala Strana či Daniela Meiera apod., každopádně dost fajn. (Bandcamp)

SOPHIE THATCHER – Pivot & Scrape (EP) (10/2024) 
- ex-mormonce a herečce (mj. Heretic a MaXXXine) loni vyšlo i dream, indie, art pop EP. Příjemně melancho, lehce potemnělé, akustické nástroje, syrovější i noisy. Pěkný, zajímavě zabarvený, hlubší, zastřený hlas/zpěv, který bych u 24leté slečny moc nečekal. Někdy to sice balancuje na hraně moc vlezlé líbivosti (titulní), ale převážně fajn/dost fajn. (Bandcamp, YouTube)

RHYTHMSECT – This Is Dark Funk (07/2024)
- název to vystihuje jasně. Pokračování -S-, ještě víc groovy a funk, kovo-echo basa mezi funk a goth/post-punk zvukem, saxofony, klarinety, synthy i sypačka, bez vokálů, míň black/doom metal než předchozí Dom…, který mě bavilo víc, ale pořád dost fajn/dobrý, hlavně od 3. Boredom & The Cult of Fire (dvojtrk?) dál. Temnější funk-jazz-rock nejen ffo: Kayo Dot, Zu, Merkabah apod. s mj. členy Licho. (Bandcamp)

CERGIO PRUDENCIO - Antología 1: Obras para la Orquesta Experimental de Instrumentos Nativos (02/2024)
- avant verze rituálů dávných Inků, nebo bolívijský Ligeti/Xenakis (místy Metastasis, Jonchaies) skládající pro orchestr z andských tradičních fléten, perkusí a strunných nástrojů? Asi něco mezi. Každopádně  zajímavá, promakaná, dramatická i klidnější atmo divnohudba, cizí i povědomá. Z pohledu „avant-klasiky“ i „avant-folk/tradice“ jedna z nej věcí za dlouho (dík dreckus). (Bandcamp)

STAGNANT WATERS – Rifts (02/2024)
- Zweizz Hatlevik (Fleurety, Strid, ex-Dhg/Virus), Camille Giraudeau (Dhg, Doedsmaghird, Unbinarize, ex-Virus atd.), Aymeric Thomas (Pryapisme) - jak to asi může znít? Hodně, nebo blízko Dødheimsgard SA/666/SO, trošku i starší, pozdější + VBE/Fleurety, i vokál dost aldrahnovský (trochu tyjátr, ale míň/jinak než AUO), ale pracujou s tím trochu jinak/volněji, glitch-elektro-industrial, zvláštní ženské zpěvy, flétna, akordeon, kutálení flašky, místy dost vyjetý, bicí zní jak kombinace skutečných a program. Je to dlouhý (vlastně 2 verze desky?), ale ne roztahaný, ne všechno dobrý, ale spíš jo a baví víc než poslední Vicotnikoviny – syrovější, míň romantiky a bulení, asi i konzistentnější, + za trve vtip obal (dík jkl). (Bandcamp)

MORKERA - Aggravations (2023)
- a do třetice dobrý, resp. zlobivější chorvatský black metal (+ bicí možná P. Williams ex-Skeletal Remains/Vitriol aj.?), agresivní, přísně nasypaný (hodně úderný zvuk), rychlý kobercový valby i divnější rytmický nápady/riffy, disonance, táhlý melodie, proměnlivý vokály. Vlivy, poblíž, ffo: starší DsO (SMR,C), Funeral Mist, Antaeus, Satyricon (RE/V), Immortal, Serpent Column, deathened (?), špetka oldschoolu (mj. Possessed/Marduk – ON přechody). Správně syrový zvuk, jen bych v mixu místy přidal kytary a ubral vokál/bicí. (Bandcamp)

PIERRE HENRY – Labyrinthe ! (2003/2024)
- reedice pozdnější desky jednoho z průkopníků (od 1950) a největších jmen musique concrète. Temnější, lehce zneklidňující (i pár „lekaček“), ale místy i vtipná elektroakustická, poloambientně-hluková, ale i rytmická hudba a hlasy, dynamická, zvukově zajímavá a rozmanitá. Vlastně to (neasi) připomíná i Nurse With Wound apod. Jsou tu i slabší, nataženější části, ale převážně dobrý. (Bandcamp)

TEIGNE - Show Me Your Pain (11/2024)
- na Grind Here Right Now to bylo zjevení. Jako kdyby se Hatebreed zamilovali do grindcoru. Pro fandy Gummo. (Bandcamp)

MOOM - Plague Infested Urban Dump Of The Future (01/2024)
- poměrně neotřelý mix HC/punku, sludge, grindcoru a místy i tribal rytmů, jemuž dominuje skvělá křiklounka Sima Brami. Zajímavostí je, že jsou z Izraele. A ten zvuk! (Bandcamp)

KARNICKELMESSER - Straight Pain (11/2024)
- groovy death metal moderního střihu, občas atmosféra, jinde trochu coru. (Bandcamp)

WARFUCK - Fail.Repeat (08/2024)
- loňské EP jde (zvukově i postupy) ve stopách předchozí velké placky Diptyque. Trochu math, trochu powerviolence, dost grindu. Od všeho něco. (Bandcamp)

CHIENS/WHORESNATION/DEAD INSTRUMENT split (2018)
- nákladací čtvrthodinka od nejvíce povolaných. Vypíchnout musím hlavně Whoresnation - jejich old school z Mephitism a Dearth mě zas tak nebere, tohle má jinou melodiku (první superkrutej vál hodně evokuje Origin) a podle mě jde o jejich nejlepší materiál. (Bandcamp)

LIK - Misanthropic Breed (2020)
- povedený výlet do staré dobré chrastivé Skandinávie. HM-2 or die! Možná o chlup lepší než poslední desky Dismember... (Bandcamp)

SAYYADINA - Mourning the Unknown (2009)
- tutovka ze zlaté éry grindcoru. Podobné desky tu chybí, zatraceně. (Bandcamp)

NASUM - Helvete (2003)
- jsou dobré grindcorové kapely... a pak jsou Nasum! Co skladba, to klenot. Všechno zapamovatelné, chytlavé, perfektně poskládané - po sypačce skočný HC riff, pak hopsavá crustovačka jak od Krigshot. Nemůžu si pomoct, nejlepší grindcore ever. Škoda té proklaté vlny, mohlo to být ještě hodně zajímavé... (Bandcamp)

THE THIRD AND THE MORTAL - Memoirs (2002)
- další pozapomenutý drahokam norské avant/scény přelomu milénia. Z doomu přejít rovnou do trip hopu, proč ne.

GNOSTICIAN - Unification as an Art (01/2025)
- pro milovníky splašeného deathcoru s dvěma zpěvy. Zpěvácké duo vzalo roha ze Sleepscluptor a udělali si svoje a dost projevem podobné dílko. Hodně zpěvu (někdy až příliš), občas elektronika, ale uprašuje to slušně. Někdy mi na mysl skočí první deska WFTHM. (Bandcamp)

THE END - Within Dividia (Deluxe Edition) (11/2024)
- díky výročí se již dlouhou dobu mrtvá srdcovka připomněla pokusem o remaster. Píši pokusem, protože výraznou změnu ve kvalitě zvuku, který nahrávku nepatrně vždy srážel, moc nevnímám. U ID se to povedlo, ale tady spíš se nic zásadního nestalo. Bonusy z vykopaných demo produkcí asi ani nemá cenu moc zmiňovat. Nicméně perfektní nahrávka, kterou jsem si díky tomu znovu připomněl. (Bandcamp)

HAUNTED HORSES - Dweller (01/2025)
- pokroucený noise rock s vlivy hardcore, industriálu a sludge metalu s příjemně psycho atmosférou. Příznivci Daughters, Chat Pile, Jesus Lizard apod. ujeťáren mohou vyzkoušet. (8/10)

BLACK PEGASUS - Mass Omega (01/2025)
- sludge/post metal/deathcore apokalypsa s industriálním nádechem není žádná selanka, naopak jde o pěkně výživný brutal, který ovšem není klišé. Hudba kupodivu neběží dle zavedených šablon, sem tam se objeví překvapivý nápad, občas i nečekaná melodie. Spolu s tímto albem vyšla dokonce ještě Mass Omega II, která se mi zdá míň kytarová a ještě větší industriální běs. (8/10)

THE GREAT OLD ONES - Kadath (01/2025)
- atmo black, který ovšem není jen o bzučení. Naopak z alba zní srozumitelné, fortelné kytary a více tradiční metalové hoblování. Šikovná francouzská kapela jde dle mého trochu proti současnému bm trendu, a to se mi líbí. (8/10 )

ARSON UNDER SEA - Comfort In Suffocation (01/2025)
- sludge-doomová bažina z Finska. Maximálně špinavý a hlasitý sound v kombinaci s jednodušší hudbou a punkovým přístupem zní sympaticky. (6,5/10)

THE HELLACOPTERS - Overdriver (01/2025)
- jedna deska v lednu, ke které se člověk dál vrací, je jistě lepší než pět jiných, o kterých už v březnu neví. Anderssonovci krásně navázali na předchozí řadovku, byť je to tentokrát víc v jedné lajně, míň "hitové" a produkčně by to klidně sneslo trošku víc špíny. A protože k nám je asi nikdo nedoveze, jede se v dubnu do Minšn.

INFANT ANNIHILATOR - Mister Sister Fister: Re-Conception (10/2024)
- hranice (ne)lidskosti v deathcoru opět posunuta! Aaron Kitcher tentokrát „tolik“ nepalbí, jelikož skladby jsou hodně provzdušněny kytarovými sóly, ale když to rozjede (a milujete-li násypy Archspire), budete si chrochtat. (8,5/10)

TERAMAZE - Desire Colours n Lust (EP) (01/2025)
- teprve teď mi dochází, že většinou tu mám EP. Nu což, tohle musím také zmínit. Australané složili nádhernou kolekci pětice skladeb, které se do vás zakousnou a už nepustí. Nádherné melodie, překrásné vokální linky - z Nathana jsem tentokrát úplně v Peachey! Teramaze se tváří jako rozkošný pudlík, ale zahryzne se to vás silou pitbulla. Jednoznačné doporučení pro milovníky progu! (9/10)

SUBTERRANEAN LAVA DRAGON - The Great Architect (01/2025)
- výlet do různých stylových zákoutí, kde středobodem je prog death metal/core někde v hájemství Rivers Of Nihil a Fallujah. Pachatelé byli prokazatelně spatřeni v Black Crown Initiate.

LINKIN PARK - From Zero A Cappellas (01/2025)
- není to album jako takové, ale je překvapivě zajímavé si poslechnout, jak LP pracují s vokály především u Emily, a kolik se toho ve výsledku ztratí ve jejich ne až tak zajímavé instrumentální sekci.

BESNA – Krásno (01/2025) 
- půl hodinka post blackovaté melancholické progrese přivanula z bratislavských zákoutí na druhém albu před třemi roky debutující partičky. Jako proč ne. Hutné a nápadité kompozice se srozumitelnou slovenskou textací, které nezapadnou jen lednovými poslechy. 

CENTURY – Sign of the Storm (01/2025) 
- švédský duet vypravil do světa svým druhým zásekem autenticky famózní „true“ heavy metalovou parádičku, přitom žádnou vyumělkovanou naleštěnost. Vypadnuvše z osmdesátek a naplňujíce tak ducha druhého tracku Children of the Past byla potvrzena nesmrtelnost žánru v nejvyšší kvalitě. Poctivé řemeslo, když chceš, neutečeš. Novoroční objev. 

EX DEO – Year of the Four Emperors (EP) (01/2025) 
- tento symfo melodický deathmetalový vedlejšák profláknutých borců z Kataklysm mě míjel do chvíle, co sicky o nich prohlásil, že „…jejich (záměrně) buranský easy metal pro začátečníky úplně nedokážu tolerovat“. Tak to jsem musel slyšet a ejhle, ono bylo zrovna venku i nové EPéčko. Čtyři skladby, jak jinak než se starověkou římskou tématikou, odsypaly poměrně svižně, a i když tomuhle prokládání rozmáchlými symfonickými party nijak zvlášť neholduji, profi kompaktní dílko jako celek nikterak neurazilo, i když trvanlivost v hudebních zákoutích mysli nebude asi příliš dlouhá. 

FAIDRA – Dies Irae (EP) (01/2025) 
- novoroční přísun černo kovové atmosféry nakládané ve středních tempech se třemi tracky, dva vyšly jako singly už v letech 2020 a 2022 a nádavkem titulní skladba. Po dvou albech se tak jedná o první EP neznámo koho za tím vším stojícího ve Švédsku pobývajícího. Příjemná trocha naburzumovatělá něco málo více než dvacetiminutovka. 

HARAKIRI FOR THE SKY – Scorched Earth (01/2025) 
- ač post metalu, ani emo „black“ metalu moc neholduji, salcburský duet svého času jeden z lídrů žánru sem v počátcích míval docela rád, a tak jsem jejich již osmým počinem nepohrdl a v letošním divně depresivním lednu vzal jej s jeho příznačnou tématikou rozvrácené spálené země za vděk. Podle očekávání se na nás line uhlazený proud sladkobolných melodií se stále solidně zdrsnělejším vokálem Michaela Koglera snažícího se o demonstraci vášnivých niterních prožitků zoufalství, vše prokládáno přímočarými sólky a pianinovými mezihrami snažícími se věštit nevyhnutelnou zkázu. Více než hodinový kolovrátek není ale při soustředěném poslechu únosný, ale jako pozadí ke zpříjemnění jakéhokoli provozu se snese. 

HLADOMRAK – Fragements of the Great Dehumanization (01/2025) 
- stockholmský lotyšský Rus Евгений aka Evgenerator na úplný závěr ledna poslal do světa již čtvrtý syrově mrazivý počin jako Satanu hodný příspěvek k dehumanizační nevyhnutelnosti v antropogenní apokalypse, ve které již není žádného místa pro hledání jakékoli útěchy ani pro žádný nepotřebný mír a neexistuje pražádný důvod k rozmnožování vedoucímu mrzkému páření, ale jen pro nevyhnutelnou smrt si zasluhující dech každého jedince. Bezvadná produkce a pozor, bicí nabušil stejně jako před čtyřmi roky opět Dominator z Nordjevel! 

NÁMÖL – Zhouba z rakevního dna (11/2024) 
- pokud by snad zůstal ještě jediný přeživší, kdož neokusil smrdutý likér ze shnilých holubích vajec míchaný v dejvické špeluňce a nestihl v posledních týdnech loňského roku s jedem rozežranými útrobami vydechnout poslední holubí sten, je od věci každému připomenout, že tenhle pražský obsedantní funerální deathdoomový kvartet si jej se svým debutem stejně vyhledá a zhouba jej holt dostihne až v novém roce. Čtyři ponuré tracky, které jsou již dávno po dvou letech trvajících více než deseti pohřebních umrlčích odpudivých performancích památně započatých v září roku 2022 v počeplické stodole, jsou pro všechny obeznámené pozůstalé i díky povznášející intelektuální lyrice ikonickou záležitostí. Celková stopáž v klasické délce něco málo pod 45 minut je tak akorát, aby zažrala ponurost a otrávila mozky natolik, že poté jediná cesta posluchačova vede do nejbližšího kremačního chrámu zaobcovati si na poslední cestě s nekrofilem a utvrdit se, že každá lidská schránka, jakože opravdu hoří jinak, a pražádná duše po vyhasnutí hořáků již žádné nové tělo nenalezne. Zanechte naděje kdož vstupujete a „Spusťte stroj žehu… nastokrát opečen, když v peci dýmáš …“. 

PATRIARKH – Prorok Ilja (01/2025) 
- ne úplně nepovedený další z mnoha pokusů pod taktovkou Bartlomieje, a již druhý pod touhle patriarchální hlavičkou, vyvolávat sakrální liturgie, jak je před dekádou originálně prezentovala původní Батюшка. Církevní chorálový polský ambient spíše než black metal. Tohle nemá moc perspektivu, ale chápu, že se s tím nechce otcům stvořitelům smířit vzhledem k nepochybné komerční chytlavosti konceptu a zástupům věrných. Jako doprovodné pozadí ale nakonec fajn. 

PENTAGRAM – Lightning in a Bottle (01/2025) 
- návrat otce zakladatele už sedmdesátiletého Bobbyho Lieblinga, který si ještě taky stihl na starý kolena posedět pár měsíců v base a dal loni dohromady zbrusu novou sestavu s níž přerušil dekádu tvůrčího ticha. Žádné experimenty, ale rock doom podle osobité tvůrčí šablony cizelované už více něž půl století.

RUDRA – Antithesis (01/2025)
- singapurská deathblacková sebranka je na scéně již třicátým třetím rokem a doposud mě se svým „vedic“ metalem, lyricky unášeným vzdáváním holdu védské religiozitě starověké Indie, míjela. A to bylo trestuhodné… 

SARCATOR – Swarming Angels & Flies (01/2025) 
- švédští dvacátníci to válí na scéně pod touhle hlavičkou teprve od roku 2018 a tohle kvarteto už má na kontě třetí počin a stojí to za poslech. Blackened thrash metal jako řemen.

THEOPHONOS – Banishment EP (01/2025) 
- detroitský Jimmy Hamzey nastolil doslova v jeho případně příznačně HC tempo také v rychlosti produkce nových počinů a nestačí mu od roku 2023 sázet každý rok nové album, ale stihl naservírovat jako dvanáctiminutový bonus hned po silvestrovské noci také EPéčko. Popravdě ve stínu nového alba spíše zbytečnost, anebo zatím nepochopeno.

THEOPHONOS – Allegheny Rains (01/2025) 
- místní ódy na dosavadní dvě alba poměrně unikátní avantgardní blackmetalové HC míchanice nemohly nechat nikoho chladným a do třetice veškerého nasypaného promyšleného melodického (?) chaotismu předurčuje novou čtyčicetiminutovku stát minimálně na lednovém ledovém vrcholku.

VOIDHRA – Only Cold Winds Will Carry My Name (01/2025) 
- jižně germánský blackmetalově oděný kvartet po debutu v roce 2021 se ve spíše ploužákovém tempu vytasil s druhým beznadějí zatěžkaným zmarem a z toho všeho chřadnutí v monologu mučedníka už jen ledové větry mohou nést tvoje jméno.

FKA TWIGS – Eusexua (01/2025)
- Twigs vyrazila do pražských klubů, aby nasála fundamenty techno a rave muziky, které posléze přetavila do svého svérázného artpopového rukopisu. V momentech, kde se pulzující elektronika odráží na výrazivu více, je Eusexua velmi dobrá. Ve volnějších a odlehčenějších chvílích spíše šumí.
 

GNIPAHÅLAN – Folkstorm (12/2024)
- pořádná porce chladného švedského black metalu od týpka, který je znám primárně pro one-man-band projekty jako Bekëth Nexëhmü a Azelisassath. Riffy tady jsou a charakteristický, skoro-až-synteticky znějící zvuk taky. Pro milce black metalu, kde jde atmosféra lesů a chladu (rozuměj Arckanum) na prvním místě, je deska vhodným doporučením.

NAKED WHIPPER – Chapel Defilement (01/2025)
- po 30 letech hambatý šlehač opět rozezněl své biče. Je to hrozná prdel, trochu jako Blasphemy, kteří by hráli větší rokec. Komplexitu hudby lze dobře odvodit od názvů skladeb.