Struktura článku:

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam nejaktuálnějších alb (od cca dubna 2014), které nedostaly více hlasů a jsou tedy zařazeny individuálně – výpis dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
 
KAYO DOT - Coffins on Io (9/ 2014)

Jsme trapní. Nebo jinak, nejsme trapní, jsme ale tak předvídatelní. Jasně, Toby Driver s Kayo Dot vydal, jak sděluje AddSatan „po roce, měsíci a půl,“ další desku a my mu to zas baštíme. A hned celkem čtyři z nás.

Dle AddSatana je „trochu odlehčenější, v ještě více gothicrockové (ovšem tahle gotika je notně progresivní) poloze, až překvapivě snadno se do toho dostává,“ dle gortha „po těžkém, metalovém Hubardu přichází Toby Driver s lehkou, éterickou hudbou, snovou, jak to umí jen on, ale místy i zákeřnou,“ já ho tituluji mladším bráchou Devina Townsenda, protože jak jinak vysvětlit, že pro domovskou kapelu s železnou pravidelností dokáže tvořit tolik materiálu. Od Devina ho ale vylučuje jeden zásadní fakt. Pokaždé se hne jinam, aniž by se zásadně opakoval.

A má slova bezesporu potvrdí i ostatní, neb sousloví „jedna z desek roku“ se v komentářích vyskytlo nejednou. Jediný mIZZY se proti ostatním v názoru na Coffins on Io drobně vymezuje, ale pozitivně samozřejmě. „I když to není taková pecka jako Hubardo, je zkrátka opět jinde,“ nejspíš to svým komentářem výše objasnil gorth, „přesto se jedná o výbornou desku.“

A ještě jedna věc tři z nás na novince zaujala převelice. Jmenovitě mě, AddSatana a mIZZYho, který skladbu Library Subterranean shrnuje jako „nářez největší“ a dodává: „I když to letos nebude na 100% a nejlepší desku roku, song roku mají pravděpodobně v kapse.“ S tím souhlasím a ještě dodatek AddSatana: „Ten math-úprk skrze bludiště hrozně nakládá.“
 

BEYOND CREATION - Earthborn Evolution (2014) 

Minule nám tu Earthborn Evolution s předstihem zmínil D’aven, ale ani v říjnu se nevyhla našim přehrávačům. Hlas dali Kuba, Cronic a, kdo jiný, já.

Abyste se ale hned nejali desku objednávat, já i Kuba, teď jeho slovy, postrádáme „ten shock efekt, který jsem zažil při debutu.“ Neházejte s ní ale flintu do žita, deska to je v rámci žánru zajímavá, se svojským zvukem, jen se hraje mnohem víc not a melodií. Toto potvrzuje i Cronic: „Oproti predošlej Aure tam síce mierne uvoľnenie je a pribudlo aj viac pomalších pasáži, ale len aby nechali gitarové a hlavne basové linky ešte viac vyznieť. Čo je v ich prípade len a len plus.“ Ale proč ne, jen mi tu chybí více riffů, o které by se skladby opřely, aby vydržely i náraz 100 megatun. Zdání však klame, hudba je to komplikovaná a jak napsal Kuba:„Deska ovšem leze nahoru, chce to ještě čas a mnoho poslechů.“

Cronic ale, zdá se, má jasno a poslední větou se mě pokusil nasrat. „V porovnaní s ďalšou tohtoročnou tech-death doskou Fallujah, u mňa napokon 0:1 pre Beyond.“

A co byste řekli? No nasral.
 
ANAAL NATHRAKH - Desideratum (10/2014)

Stejný počet hlasů, tedy tři, dostala i Desideratum. Minule nám ji tu s předstihem zmínil D’aven, ale ani v říjnu se nevyhla… nepsal jsem to už? Proč ji ale i přesto zařazuji až na třetí pozici? Dozvíte se v závěru.

„Po pár posleších mě i nejnovější Anaali dost baví. Ukázky mě sice docela děsily, ale nakonec to není zas tak zlé,“ píše mIZZY. Krom něj pak i Cronic zmiňuje výraznější industrial-prvky, ten dokonce uvádza a dúfa, „že sa nenechajú odradiť zakorenenými oldschool metalovými fanúšikmi a potiahnu to s tým elektrom ešte ďalej. Priestoru je tam kopec.“ Nejspíš to bude pravda, protože „jako jediné vady na kráse vidím občas až moc metalcoru, furt docela dost blbej a umělej zvuk a některé kytarové pasáže, které mi připadají dost pitomé,“ tak to ještě slyší mIZZY.

A abychom jen nechválili a dodali i nějaké kritiky, uzmu toto: „Zas to samý trochu jinak. Recept pořád funguje, ale nadšení z každé nové desky AN je menší a menší. Z exkluzivního zboží se staly rohlíky.“ Toliko napsal m4x p4yn3, který završuje třetího hlasujícího.

Toto jsou pro říjen stupně vítězů. Ale není to vše, máme tu ještě čtyři „dvojičky“.
 
ABIGOR - Leytmotif Luzifer (2014)

Minulý měsíc jsem sděloval, že nové Abigor zde určitě nemáme naposledy. Samozřejmě jsem už věděl, že pro ně budu hlasovat minimálně já. Padlý světlonoš totiž podesáté vychází z temnoty a stín jeho křídel je i tentokrát opět masivní, ačkoli neříkám, že neměli i působivější kousky.

Za druhým hlasem stojí AddSatan, který nejspíš překonal počáteční rozpaky. „Nakonec opravdu dobrá, moderní blackmetalová deska, lepší než se zpočátku zdálo, zvláště od třetí skladby dál se začínají dít zajímavé věci.“

Máte-li rádi pokroucené kytary, industrial, zvrácenost a psychózní vokály, AddSatan mi dává zapravdu. „Pochvalu zaslouží zejména ďábelská práce vokalistů ze Summoning.“ Rovněž ale v albu, víc než francouzskou školu, cítí tu norskou kolem přelomu milénia (DHG, Thorns, Mayhem – v jejich případě i poslední dvě desky).

A investigativní novinařina mě dohnala se na Luzifera zeptat jednoho z nejpovolanějších, Gaahla. Jeho odpověď je překvapivá. „Sejtn.“
 
AT THE GATES - At War With Reality (10/2014)

Začněme neutrálně. „Veľkolepý návrat švédskych hviezd znie napokon komornejšie a pochmúrnejšie než sa očakávalo. Žiadne pozlátko, žiadne veľké hymny, len klasický švédsky death metal s textami plnými beznádeje.“ Autora netřeba odhalovat. Cronic sice zmiňuje trošku přepálenou stopáž, ale na Brutal Assault se už teď těší.

Těším se také, protože „koncert na Brutalu byl masakr,“ toto k albu napsal Brutusáček, pro nějž se At War with Reality stalo nejhranější deskou měsíce. Od novinky nečekal nic, možná proto ho tak oslovila. Zároveň však doufá, že „snad v očích fandů nedopadne jako návratová deska Carcass,“ protože jejich nároky jsou velké a skalní by tudíž mohli být nakonec zklamáni.

S tím souhlasím, naplněný kotel před podiem v srpnu to však určitě neohrozí.
 
NIGHTBRINGER – Ego Dominus Tuus (9/2014)

Pozorným čtenářům Alb měsíce zajisté neuniklo, jak výrazné shody nejen v názoru, ale i ve svých tipech, docházejí AddSatan a mIZZY. Ano, tihle dva stojí i za Nightbringer.

Prý „dost fajn black metal, který vychází z odkazu druhé poloviny 90. let (nejvíc asi Emperor – Anthems…), který směřuje někam víc do okvltnějších a worshipíkovacích vod.“ A AddSatan pokračuje: „Sype tu pan Menthor (mj. Lvcifyre) a sype dobře (a hodně), možná jen moc rovně“ a kritizuje ještě nazvučení kopáků.

mIZZY krom bicích chválí i kytarové pasáže. Klávesové části mu připomínají Limbonic Art, takže ono to asi k tomu Anthems… směřovat bude. Stejně jako AddSatan také kritizuje absenci zajímavějších a výraznějších nápadů, přidává ale navíc i délku alba.

Stojí to tedy nakonec zato? Nejspíš ano, „kladné dojmy totiž převažují,“ končí AddSatan. „Za nejintenzivnější skladby tedy považuji ty první a hlavně závěrečný dvanáctiminutový opus, na kterém se Nightbringer instrumentálně i vokálně vyznamenali.“ Toliko zas závěr mIZZYho.
 
SECRET CHIEFS 3 – Perichoresis (10/2014)

A za posledním tipem dvojičkou opět dva předchozí pánové. mIZZY ale dal jen hlas, využiji tedy tentokrát výhradně komentáře AddSatana, v plném znění. „Po krapet slabším Book of Souls: Folio A přichází Šéfové s deskou, která mě opět hodně baví. Konečně nahráli celou desku pod hlavičkou Ishraquiyun - tudíž jejich orientální/předovýchodní hudbou a pythagorejskými math postupy inspirované inkarnace. Tři ze čtyř nejlepších skladeb už sice znám nějakou dobu z živých koncertů, ale jsem rád, že je konečně po letech nahráli studiově – hlavně Spiritus Intelligentiae: Jophiel (dříve známá jako Fast) je hodně návyková pecka. Nejlepší deska od Book of Horizons.“

Krásně sesumírováno, nyní již můžete přejít na zbývající sólo-tipy dle autorů a „stáří“ alb.
 
 
 

bizzaro

UNEARTH - Watchers of Rule (2014)
- tohle jakože má být metalcore? Děláte si ze mě kozy?! Ty vole, jestli jako jo, tak balim kufry a jedu se klukům za všechny urážky, který jsem tomuhle žánru kdy uštědřil, omluvit. Watchers of Rule je dynamická, neuvěřitelně našlapaná a svěží!

REVOCATION - Deathless (2014)
- staří dobří Revocation s další deskou! Je potřeba dalšího komentáře? Tihle chlapíci jsou neúnavní a do plachet svý bárky svědomitě foukaj, co jim plíce stačí. A nejspíš chodí na nějaké speciální techniky, protože dech jim nedochází ani popáté.

AddSatan

MR. PETER HAYDEN – Archdimension Now (4/2014)
- poslouchám a zpracovávám tuhle monstrózní záležitost už od dubna. Jednoznačně nejlepší věc, co jsem v rámci psychedelického doom metal/rocku (ovšem tohle je hodně zjednodušující označení) slyšel od loňské desky Dark Buddha Rising a asi jedna z nejzajímavějších věcí, co v žánru (který přesahují) vůbec vznikla, až se mi je chce nazvat jeho budoucností. Škoda jen krapet nataženější stopáže, méně by bylo více. I tak palce rozhodně vzhůru - na další trip do kosmu. Více v recenzi (jestli jí dopíšu).

mIZZY

THE ALVARET ENSEMBLE – Skeylja (2014)
- deska, která mě hned na první poslech naprosto dostala. Podílelo se na ní slušné množství lidí (i když například trombonista z Kilimanjaro/Mount Fuji oproti minulé desce tentokrát chybí) a výsledek je fantastický. Bez delšího kecání napíšu, že to je asi nejlepší experimental/dark jazz/ambient/klasika, co jsem za poslední dobu (asi od posledních Mount Fuji) slyšel. Krom klidných pasáží se zde objeví docela splašené trumpety a trombóny, které fakt až připomínají troubení slonů. Do toho i super zpěvy, klavír, zkrátka radost poslouchat.

MANES - Be All End All (říjen 2014)
- někteří z nás byli na Brutale na poslechovce alba, u které jsme si hezky pospali. Album je hodně klidné, nejedná se sice o vyložený chillout, ale různého trip-hopu a podobně je tu snad ještě více než na How the World Came to an End. Oproti původním pocitům má ale místy i koule. Vokály jsou opět lehce otravné, ale vlastně skvělé. Jediné, co mě na albu vyloženě nebaví, je první song, který šíleně smrdí Anathemou, jinak deska s každým poslechem docela roste a fakt mě baví.

BLUT AUS NORD - Memoria Vetusta III - Saturnian Poetry (říjen 2014)
- sice novinka, ale s nynějším směřováním Blut Aus Nord má pramálo co společného. Jedná se vlastně o takový epický lesní black metal a návrat ke kořenům jako Ultima Thulée a hlavně předchozím dílům série Memoria Vetusta, i když stále trochu jiný, než by se od BAN čekalo. Docela dobrou atmosféru, která by se dala přirovnat prvním Ulver nebo Wolves in the Throne Room, doplňují různé kytarové symfonie (žádné pidlikání, ale fakt pěkné ne stupidní melodie). Fanoušci kapel jako Drudkh by si taky mohli přijít na své. Není to sice kdovíco úžasného, ale oproti typickým psychařinám BAN i pro normální lidi celkem dobře poslouchatelné album. Taky fajn srovnání se zbytkem diskografie a faktem, kolik kvalitních alb stíhá Vindsval skládat a nahrávat. Navíc tohle by fakt mohlo bavit i hodně příležitostné BM posluchače, nebo stařešiny, kteří v blacku přičuchli jen k oldschoolu. Fakt to je poměrně melodicky výrazná deska bez disharmonií, industriálních úderů a hnilobné atmosféry. Chtěl jsem se tomu výrazu vyhnout, protože jej nesnáším, ale ono by se to dalo s hodně velkou nadsázkou i trochu označit za pagan black.

PLEBEIAN GRANDSTAND – Lowgazers (březen 2014)
- v minulých albech měsíce několikrát zmíněná nahrávka. Deathspellomegácké riffy z toho smrdí na sto honů, do toho hardcorové sypačky á la Celeste, Hexis a spol., celkově velmi slušná deska a Throatruiner nadprůměr (a že těch skvělých věcí na Throatruiner vychází dost, nová Nesseria také stojí za pozornost).

spacosh

MONUMENTS - The Amanuensis (6/2014)
SKYHARBOR - Guiding Lights (11/2014)
JAKOB – Sines (10/2014)

m4x p4yn3

STAROFASH - Ghouleh (4/2014)
- nápad napsat v průběhu roku každý měsíc jednu skladbu byl príma. Výsledkem je jiná deska než tři předchozí, roztěkaná, nevyrovnaná a bez pohlcující intenzity The Thread nebo Lakhesis, ale nějak stále svá. Použité výrazové prostředky leckdy i šokují (bezstarostné taneční pasáže a hned o kus vedle dramatické smyčce). Ale i tak, zaplaťpánbůh že někdo takovéhle úlety ještě točí.

ANNA CALVI - Strange Weather (6/2014)
- za vytříbený zvuk kytary a tu úplně nejvíc ňuňu baladičku (titulní skladba) tady tohle EP coververzí nemůže nebejt.

Kuba

DISENTOMB - Misery (2014)
- brutální death z Austrálie. Deska má tlak, guttural tahaný až z paty, solidní kytarové riffy. Palec nahoru za klip k Vultures Descend (z kategorie „za málo peněz, hodně muziky“).

HIDEOUS DIVINITY - Cobra Verde (2014)
- kapelu se mi dařilo dlouhou dobu přehlížet a je to škoda. V podstatě mne nenapadá, co by se dalo desce vytknout. Hostovačka Dallase z Nile pouze potvrzuje má slova. 

Kotek

CHILD ABUSE - Trouble in Paradise (2014)
- noise vrtačka #1

DOOMSDAY STUDENT - A Walk Through Hysteria Park (2014)
- noise vrtačka #2

RUN THE JEWELS - 2 (2014)
- Killer Mike dohromady s EI-P podruhé, znovu agresivní hip hop, tentokrát ale zábavnější než posledně.

NEHRUVIAN DOOM - NehruvianDOOM (2014)
- a do třetice hip hop, Dr DOOM a Bishop Nehru dali dohromady hodně příjemný, chytlavý album .

GREYS - If Anything (2014)
- strašně chytlavej hardcore, návrat do náctiletý úzkosti.

onDRajs

CORROSION OF CONFORMITY – IX (6/2014)
- letošní zářez zkorodovaných kmetů z Lousiany si zatím netroufám moc hodnotit. Druhá deska bez Keenana pokračuje tam, kde ta minulá skončila. Trio se tentokrát snaží jakoby vrátit se až někam do 80. let k Animosity, ale jejich snaha je dost lichá. Celkově vzato, je to dost kostrbaté a chybí tomu lepší uspořádání a větší tah na bránu. Ne že by pánové neměli v kapse dobré nápady, ale do skladeb jsou zakomponovány prostě podivně. I nyní Mullin za bicí soupravou pokulhává a i kvůli němu je náboj poloviční. Dám 'devítce' ještě čas, tahle kapela mi totiž zvláštním způsobem přirostla k srdci. Další fošna už má být zase s Keenanem…

CASUALTIES OF COOL - Casualties of Cool (5/2014)
 - zdá se mi, že tahle deska v nekonečném hudebním přílivu trochu zapadla. Devin Townsend pod jiným než svým jménem, jiný sound, jiný žánr, všechno je prostě jinak. Devin si zase zkusil po čase něco odlehčenějšího a rozhodně tomuhle projektu prospělo, že na něm neseděl egoisticky jen on sám. Album je možná až moc dlouhé až rozvláčné, což lze naopak ocenit při melancholických večerech při svíčce, dešti a kupou času. Sám Townsend C.o.C. popisuje jako strašidelnou verzi Johnyho Cashe a… proč ne, ono je to nakonec i pravda. Potemnělé country výlety do rockové psychedelie, se změnami (čehokoliv) se nepospíchá, rytmus záhadného vlaku, který jede vyprahlou pouští, zůstává dlouhý čas neměnný. Devin je však nezmar, jen co dokončil tohle dílko, už stihl natočit pokračování Ziltoida. Blázen…

Leif

THE JACK WOOD - Deus (10/2014)
- třetí album blues-rockových výtržníků ze sibiřského Tomsku, kteří zní, nebojím se to říct, jako naprosto autentická domovská kapela newyorského CBGB's. Hlučné garážové zářezy připomenou White Stripes, expresivní ženský vokál a punková potrhlost potěší pamětníky doby, kdy Yeah Yeah Yeahs a The Kills ještě byli mladí. Tahle kapela vyzařuje coolness.

J MASCIS - Tied To A Star (8/2014)
- tyhle ukolébavky od Gandalfa se srdcem teenagera nelze nemilovat.

BOTANIST - VI: Flora (8/2014)
- zřejmě nejpovedenější deska blackmetalové cimbálovky oslavující nádhery rostlinné říše. Tentokrát je sestava obohacena o basu, produkce zůstává stejně jako dříve věrná žánrové syrovosti, vokalista v druhé polovině alba přechází od vřeštění k tajemnému šeptání. Výsledný zvuk je velmi zvláštní, nadnášený a éterický, nehledě na běsnění bicích.

SOEN - Tellurian (11/2014)
- zajímavý prog metal s prominentní technickou basou, celkovým výrazem připomíná nejvíc Tool, změkčený o melancholii Katatonie, a možná se dají najít paralely i s Leprous. Toto druhé album je podle mně melodičtější a emotivnější než debut. 

Cronic

CANNIBAL CORPSE - A Skeletal Domain (09/2014)
- taký klasický kanibal. Zopár vecí je celkom fajn, ostatné neurazia, ale na rozdiel od posledných albumov prichádza predsa len trochu skladateľský útlm a album vyznieva kľudnejšie než predchádzajúce zárezy.

SICK OF IT ALL - Last Act Of Defiance (09/2014)
- dá sa ešte k týmto newyorským nestorom niečo povedať? Priaznivcov potešia, kritici si zasa môžu šomrať ako neprinášajú nič nové a tí čo sa s nimi doteraz nestretli si možno povedia aká super HC doska. Mňa osobne to aj po tých rokoch stále baví a žeriem ich ten HC-punk aj s navijakom.

gorth

ANDREW CHALK - The Circle of Days (9/2014) + Painted Screens (4/2014)
- opět krásný, vkusný ambient s japonským nádechem.

ARVE HENRIKSEN - The Nature of Connections (8/2014)
- po Places of Worship další meditativní (i v jeho kontextu) věc, tak trochu protiváha Cosmic Creation či Chron, jejichž experimenty mě baví o poznání víc.

NINOS DU BRASIL - Novos Mistérios (4/2014)
- fajn elektronika ve stylu Muslimgauze, Shackletona, Vatican Shadow, tzn. „rytmické etno“. Ovšem zdaleka ne tak zlé jako Fernow či Jones.

OREN AMBARCHI - Quixotism (10/2014)
- Ambarchi tentokrát doprovází své abstraktní kytarové plochy rychtami na pomezí krautrocku a techna. Funguje to skvěle. Decentní, ale hypnotické.

piTRs

ARAKAIN - Adrenalinum (2014)
- už od jara pravidelně zapomínám uvést. Nemůžu napsat „nejlepší deska s Toužimským“, protože je všechny neznám, takže jenom tuším. Řízný bigbít pro tzv. nenáročné, barevností (nerozuměj náplní) vyvolávající paralelu s arakainovským Apage Satanas. A tentokrát ani texty (většinou) nejsou tak špatné.

MASTER´S HAMMER - Vagus Vetus (2014)
- Víc! Víc! Víc!

SANCTUARY - The Year The Sun Died (2014)
- vyhnu se klišé paralely se souborem, který má (resp. měl) se Sanctuary společné dvě pětiny sestavy. Že ta paralela na mysli vytane, je vzhledem k nezaměnitelnému hlasu automatické, nicméně tím to končí. I když to na první poslech (další klišé…) nebylo zcela jasné, Sanctuary po čtvrt století trvající pauze vydali skvělou desku, jejíž nálada (vlastně nálady, protože těch je tu bezpočet a jsou vlastně jednou z největších deviz alba) se trefila nejenom do ročního období, ale tak nějak globálněji do aktuální atmosféry a rozpoložení celkově.

Snape

1. FLYLEAF - Between The Stars (2014)
- Lacey je pryč, ale po počáteční skepsi musím říct, že mě tahle kapela pořád baví. Kristen je skvělá zpevačka a umí krásně pracovat s hlasem. Přijde mi, že po stránce intsrumentální Flyleaf trochu zvolnili, ale to však nic nemění na faktu, že opět natočili skvělé album.

2. MOURNING DAWN - Les Sacrificies (2014)
- výborná dávka depresivního black/doom metalu té nejvyšší kvality.

3. BLACK CROWN INITIATE - The Wreckage Of Stars (2014)
- vím, že se to řešilo již minulou desku, ale já to prostě nestíhám poslouchat vše. Super album. Skvělé vokály i kytary. Víc nemám co dodat.

4. CRESCENT - Pyramid Slaves (2014)
- totální paráda! Pro uctívače starých NILE jako stvořené. Navíc tihle maníci jsou opravdu z Egypta! Skvělá a nikam nespěchající deska. Cit pro detaily a brutální vokál.

5. VAMPIRE - Vampire (2014)
- za nijak objevným názvem se skrývá parádní thrash/death. Z podobného ranku mě už dlouho nic nebavilo, takže jsme spokojen.

6. ELUVEITIE - Origin (2014)
- baví mě to. Je to prakticky pořád o tom samém, ale jako jedna z mála folkmetalových kapel mě nezklamali. Těším se na koncert.

7. COLLAPSE UNDER THE EMPIRE - Sacrifice & Isolation (2014)
- hned po GOD IS AN ASTRONAUT zřejmě nejlepší post-rocková kapela. Nové album to jen potvrzuje.

Brutusáček

MONO - The Last Dawn/Rays of Darkness (2014)
- dám ty desky vedle sebe, přesto je nutné říct, že každá vychází zvlášť a má i tak fungovat, osobně bych z druhé pár skladeb vyhodil a spojil jí s první The Last Dawn, která je, světě div se, skvělá. Ostatně já jsem kriticky nekritický fanda všech posledních desek Mono. Jak říkají zlí jazykové „je to patos“, tak ten se tentokráte nekoná, přesto to má veškeré atributy Japonců, kterýma mě neustále uhranují.

IRON REAGAN - The Tyranny of Will (2014)
- trošku metalovější než debut, ale pořád solidní hc/thrash válec.

NEW MODEL ARMY - Between Wine and Blood (2014)
- 6 skladeb, půl hodiny, co vál, to hit, tohle neumí jen tak každá kapela, nebo je ze mě worshiper.. těžko říct.

OBITUARY - Inked in Blood (2014)
- nejhůře hodnocená deska Obituary na metal archives (50%). No že by si až tohle zasloužila?

PONTIAK – Innocence (2014)
- tahle deska chtěla trochu času, přitom co skladba, to hit!

MELVINS - Hold It In (2014)
- nejvíc rock-n-rollová deska Melvins!

SINMARA - Aphotic Womb (2014)
- solidní black z Islandu, ale Carpe Noctem mě baví víc.

DARKEST HOUR - Darkest Hour (2014)
- měknu, mně se to snad začne asi líbit.

DEVIN TOWNSEND PROJECT - Z² (2014)
- průměrný Devine, průměrný, a to ti to country baštim. 

AddSatan

KTL – V (2012)
- především kvůli skladbě Phill 2 – úžasné spojení moderní klasiky (nahrávalo se prý v Praze – ve studiu Ve Smečkách s pražskými symfoniky, aranžoval Jóhann Jóhannsson) s drone/ambient/noisem. Ten zbytek je taky dost fajn.

ARVE HENRIKSEN – Chiaroscuro (2004)
- od Arveho mám rád všechno, ale tuhle desku pořád nejvíc, asi i proto, že jsem jí slyšel jako první. Naprostá, čistá ambient/experimentálně jazzová krása.

mIZZY

SHUB-NIGGURATH – vše
- Magma jsou sice Magma, ale nejsou zlí. Shub-Niggurath očerňovali Francii ještě před nástupem black metalu. Perfektní zlo-zeuhl!

WORMED – Exodromos (březen 2013)                                                                                             
- donedávna jsem je neznal, poslechl jsem si je hlavně kvůli tomu, že budou hrát s Ulcerate a Gigan v prosinci v Praze a ono to není vůbec špatné. Trochu mě irituje ukvičený vokál, ale po technické stránce perfektní brutal death mlátička.

ZU – vše
- budou 29. 11. na Dobešce. Očekávání vysoká!

m4x p4yn3

KING CRIMSON - vše
- dohánění opomenutého, aneb příjemné postupné prokousávání se diskografií od roku ‘69 k novějším albům. Jimi Hendrix o nich řekl „this is the best band ever“. Can’t argue with that.

DHG - Supervillain Outcast (2007)
- asi jediný případ alba, které nikdy neomrzí, přesto že všechny skladby na něm jsou sekané podle podobné šablony. Má to v sobě něco, čemu vůbec nerozumím, a přesto mi to přijde důvěrné známé, energii, kterou nejde pojmenovat, která z týhle desky dělá jedinou svého druhu. Nepřestává fascinovat.

schizmo

JENIFEREVER - Spring Tides (2009)
- na docenění větší masou lidí mají JENIFEREVER jednu obrovskou nevýhodu. Hrají totiž příliš smutnou muziku. Teď si asi říkáte, co to zase plácám, když existuje spousta světových kapel, které postavily svou tvorbu na smutných písničkách. Ale to není to stejné, nemám na mysli kapely, u kterých v rádiu bezstarostně pobrukujete při papírování v kanclu. Mám namysli takový smutek, který z produkce Jeniferever dýchá každým riffem, takový smutek, při kterém se přistihnete, jak stojíte na křižovatce, přestože vám tam dávno skočila zelená, smutek při kterému koukáte na své varhánkovaté prsty, které jste právě vytáhli ze studené vody při mytí nádobí. Smutek, při kterém máte chuť zavřít oči a už je nikdy neotevřít. Smutek, při kterém puká srdce…
www.youtube.com/watch?v=0GzjCG0JjI4

WIND IN SAILS - Brighter Days (2012)
- kdyby mi někdo před byť jen deseti lety řekl, že budu dobrovolně poslouchat americkou odpověď na novodobé Nedvědy, asi bych se mu hlasitě vysmál. Naštěstí doby stylových předsudků a hudební vyhraněnosti jsou dávno pryč a člověk si může směle dovolit muziku dělit na dobrou a špatnou nebo ještě subjektivněji na líbí/nelíbí. Asi to nebude moc velkým překvapením, že podobní písničkoví interpreti jsou v mém fokusu zaměřeni čím dál častěji, ale zoufalá doba si žádá zoufalé činy a pokud máte v běžně poslouchaných žánrech vymeteny všechny kouty, je jasné, že vás kolo osudu zavane do vod, které vám třeba nikdy blízké nebyly. A zatraceně byste se divili, kolik skvělé muziky se dá takhle objevit. WIS jsou po CITY AND COLORS, FINK (i když ten se z výčtu svou uniformitou trochu vymyká) či ROCKY VOTOLATO dalším životaschopným songwritterem s kytarou v ruce, co umí napsat songy, který vás stopro chytnou u srdce. Pokud bych to měl přirovnat k něčemu rockovějšímu, tak to občas zní, jako by přehrával akustické covery od AMBERLIN a podobných emo rock kapel, takže je jasný, že emotivní základ je tu jednoznačným stavebním kamenem. Doporučuju!
www.youtube.com/watch?v=2Akt9-yPCLc

MOMENTUM - Whetting Occam's Razor (2011)
- za mých mladých let se tomuhle žánru říkalo portlandský crust metal (nebo tak nějak), protože nejvýznamnější zástupci jako TRAGEDY, REMAINS OF THE DAY, FROM ASHES RISE pocházeli někde z těch koutů. Dnes by se nad touto zběsilou směsicí metalu, hardcore, crustu a silných melodií nikdo nepozastavoval a už vůbec si nejsem jist, jestli by byla portlandská etiketa stále validní, takže pro naše účely se spokojíme s alibistickou škatulí metalickej hardcore. Momentum zcela nestydatě těží z toho, co výše zmíněné (a mnohé další) kapely svým odkazem zanechaly, s tím, že docela přesně vědí, jak výsledek prodat - ucházející zvuk, jasná struktura songů, solidní tah na bránu (přestože často se chodí kolem horké kaše s různými vybrnkávačkami) a především chytlavé melodie, které vás strhnou na svou stranu, pokud máte k těm punkovějším žánrům aspoň trochu blízko. U mě zabodovali a já valím oprášit vinyly zmíněných klasik. Neslyšel jsem je… no roky!
www.youtube.com/watch?v=nlNnt9I89ug

kotek

CLIPPING - Midcity (2013)
- překvapivě zábavnej hip hop experiment, poměrně málo opuletní, poměrně hodně syrový.

Kuba

BROUGHT BY PAIN - The Dreamer´s Will (2011)
- další kapela, kde v sestavě figuruje jeden z kytaristů z Beyond Creation. Je jasné, že BBP budou nejspíš žít ve stínu BC, ale to na kvalitě nahrávky nic nemění. Progressive death metal z Kanady - to hovoří za vše.

onDRajs

SPIRITUAL BEGGARS - Demons (2005) + On Fire (2002)
- posledních pár týdnů se vezu na vlnách staroby a Švédi mi spadli do klína vlastně náhodou. Bandu kolem pana kytaristy Amotta znám z let minulých, tentokrát se mi do uší dostaly novější placky. Těžko říct, která je lepší. Sedmdesátkový feeling, metal, zvuk hammondek, skvělý pěvec… Těžko vypíchnout hlavní devízu, poslouchá se to prostě samo, jedna píseň je lepší než druhá. Sice jsou si podobné jako vejce vejci, ale hlavní jsou melodie a nosné riffy a těch je tu požehnaně. Ideální muzika na dlouhé cesty autem. Pozitivní vibrace!

FATES WARNING - Darkness in a Different Light (2013)
- tohle album jsem naprosto nečekaně točil v poslední době nejvíc. Dostalo se ke mně později, a to proto, že jsem předtím naposlouchával celou diskografii kapely. Když pominu první tři powermetalové desky, skupina začíná vydávat opravdu kvalitnější materiál až na začátku 90. let. Parralels, A Pleasant Shade of Grey, Disconnented. Nikdy bych ovšem nečekal, že mě tak sejme loňské album. Zprvu se to zdá jako komplet normálních, lehce posmutnělých písniček. Nicméně každým dalším poslechem vylézá na povrch jejich propracovanost. Devítiletá pauza skupině kupodivu prospěla, skvěle šlape zejména Jarzombek na bubenické sesli, který konečně hraje pro ansámbl a neonanuje. A Alder za mikrofonem je jistota. Nejsem ultra fanda téhle kapely, ale tohle se jim vážně povedlo. Firefly! 

Cronic

SWEDISH ASSAULT - Sampler (2002)
- grind/crustový masaker! Názvy kapiel, ktoré tu dal Relapse dokopy hovoria za všetko. Sayyadina, Assel, Genocide Superstar, Gadget, Birdflesh, Disfear!

BEHEMOTH - Pandemonic Incantations (03/1998)
- Behemoth ešte čisto v blackových vodách

ALICE IN CHAINS / NIRVANA / PEARL JAM - MTV unplugged (07/1996, 11/1994, nahrané už 03/1992 - vydané až v r. 2009)
- niekdajšia unplugged éra má stále svoje čaro. 

gorth

BOGUS BLIMP - cords. wires (2000)
- Norsko, Jester Records. Divný rock s divnou elektronikou, podobné Beyond Dawn, ale o Beyond Dawn se aspoň občas mluví jako o nejméně známé kapele na světě…

MIK KEUSEN - Blau (2005)
- narazil jsem na něj v podstatě náhodou v útrobách marastu. Minimal jazz, Švýcarsko, moc fajn.

ANDREAS STAHEL - Circular Hocket (2008)
- v souvislosti s Keusenem, ten samý kontext. Flétny, dechy, trochu Stetson, paráda. Minimalismus, hypnóza.

OAKE - Vollstreckung (2013)
- excelentní temná (gotická) elektronika.

M J HARRIS + BILL LASWELL - Somnific Flux (1995)
- takhle by ten dark ambient šel.

PAINKILLER - Execution Ground (1994)
- Harris, Laswell, Zorn. Druhá půlka, tedy ambientní verze, mně baví mnohem víc. Zejména oproti jejich starším věcem, kde je Zornova free saxofonu prostě moc.

piTRs

CARCASS - Surgical Steel (2013)
- Pořád v pohodě.

Snape

ANNA MURPHY - Cellar Darling (2013)
- parádní sólovka Anny z ELUVETIE. Překvapilo mě, jak je schopná skladatelka a textařka. Album se nese hodně v elektronickém duchu a po stránce vokální je odzbrojující.

Brutusáček

ULCERATE – vše
- i ty demáče, už v nich to řeže, aneb příprava na prosinec!

WOLVES IN THRONE ROOM – vše
- podzim, čas se ohřát u ohně.