Až na koncertu MadeByTheFire se mi dostal do ruky plakátek s Mickey Mousem prošpikovaným nadměrným přirozením. Nejvyšší čas! Byla to upoutávka na koncík Goro+Kombucha+An Albatros v sedmičce.. Možná díky dlouhodobé neomluvené absenci na koncertech Kombuchy, možná díky zvědavosti a lačnosti po živých vystoupeních nebo jen jako náplast na depku po pokoncertním fau-paux, když hráli Origin v Black Psu. Přesně nepovím/ nenapíšu, zato můžu psát o tom, co že se to v sedmičce událo tak zajímavého..
Začátek setů koncertu byl psaný na půl osmou, každopádně, jak už to u takových akcí bývá, dorazili jsme pro jistotu s předstihem. Netuším, jestli už se sedmička vyhrabala ze svých existenčních problémů, každopádně musím konstatovat – opravdu by jí bylo škoda. Místo na nejvyšším (?) kopci naší Metropole v areálu vysokoškolských kolejí dokáže zaujmout. Tenhle klubík hostil už nejednu zahraniční hvězdu (tedy v rámci určité subkultury :) i české špičky napříč žánry. Prostředí je příjemné a snad i pro svůj panelákově nízký strop dokáže sevřít a lidi v něm semknout. A pokud jich přijde větší počet, je to opravdu kotel…

Sosal jsem druhou Kofolu, když začali brnkat Goro, dnes zahřívací kapela. Na pódiu se objevila pětice a již podle vizáže i několika prvních tónů bylo jasné, kamže je to táhne. V hudbě jsem rozpoznal vliv americké post-rockové vlny (At The Drive In), tu rock and roll, tu trochu ema, bohužel i tuctového teenagerského rocku. Celkem nenásilné, nu nechám se překvapit.. Několik lidí emopatkařského vzezření :) se počalo nejprve vlnit, posléze poskakovat a pařit. Přiznám se, že Goro mě moc nenadchli, naopak spíše nudili. Potenciál je patrný, jen spíše než na image by mě lákalo prohloubení muziky tohohle tělesa..

O poznání větší pnutí ve mně vyvolával již dopředu set Kombuchy. Po prvním natrefení na kapelu před 2 roky v Black Psu, tenkrát s !T.O.O.H!, jsem skončil postřelen kapelou s vlivy Dillinger Escape Plan, Virulence (vs1 -:- vs2) a podobných. Psychicky vysilující pasáže, snažící se přenést tik do oka a math sekačky, emo, melo, ammo..:) Rify začaly odsekávat a

kolega po levici se mi začal svěřovat, jak je škoda, že tu není druhý growlující zpěvák. Lidi začali pařit a během vystoupení se objevil první běhající po stropě. Ptáte se, jak je to možné?? V klubu, kde je strop tak proklatě nízko, je reálnější se nechat vyzdvihnout rukama kotelníků a vozit se po nich sem a tam. Když k tomu přidáte pohyby nožičkama/ručičkama, vypadáte jak mimčo z Trainspottingu, tedy dokud se nenajde někdo škodolibý a holátko neskončí na tvrdé matičce zemi. Peklo se rozvířilo a najednou se objevila další postava s papundeklem na hlavě v podobě karikatury Snoopyho. Okamžitě si získal přízeň rozdováděného publika. „Snůpy, poď sem! Snůpy…“ Snoopy přinesl nejen vizuální oživení, ale i chybějící growling. Během představení trpěl údery nejen spoluhráčů, ale i pařičů. Jedna dvě - Snoopy jde, pojďte si do něj bouchnout. Cukání, motání, válení, řev a (ná)silná nadsázka. Co musím Kombuche vytknout je délka jejich setu, možná jsem byl pod vlivem Kofoly, ale 20 minut mi připadalo s celkem dlouhými přestávkami móc, moc. Nedostatečně. Nu a nesmím zapomenout opět kanální zvuk, kde napínáte uši, aby alespoň nějaké eskapády vyzněly. Je to celkem škoda, že kluci neumějí (nebo nechtějí) pracovat se zvukem, předchozí Goro (i přes trochu jiný styl) totiž měli zvuk eňo Ňůňo!

Po krátké přestávce, kdy se začal dav v očekávání shromažďovat na plácku před pódiem, zaduněli amíci ze San Francisca An Albatros. Neměl jsem prozatím tu čest živě (čím to asi bude), ani audiálně – živý set mě ale slušně nadchl. Vřískající vokalista se míhal po pódiu, poskakoval po odposleších nebo deklamoval ke kotli.

Bicmen střídal vražedná tempa s pomalinkými pasážemi. Kytarista s basákem si zdatně sekundovali a klávesák vypadal jako vyšinutá obsluha varhan na hokejovém zápase (ten zvuk, byl přesně jako stadiónové odrhovačky :). Celkově se tvorba ostře prořezává skrz alternativu, crust, emo, až do noisujících grindových poloh. To vše tak nějak umě americky poskládané, že se až zastydlému Evropanovi nechce věřit! Dav reagoval pozitivně. Lačně se dožadoval dalších a dalších songů. Po stropě začali běhat živli ve větší míře a atmosféra by se dala krájet. Tah na fanouška je tu více než patrný. Kolega z kapely si mezi písněmi odskočil koupit cédéčko. Skladby, které tento večer zazněly, byly překvapivě dlouhé, nenudily - naopak udržovaly v pozornosti. Zvuk se oproti bordelu Kombuchy změnil v dostatečné míře na poslouchatelný.

Najednou to vše skončilo a já se ocitl venku. Když jsem doběhl bus a pomocí PID se dosunul do nerodného panelákového bytečku, v uších mi celkem slušně hučelo. Asi proto, že mé očekávání před koncertem bylo nijaké, ale chlapci z Čech i Ameriky se toho ujali tak schopně, že prostě - hukot lebek! Hlavně An Albatros pro mě byli opravdu příjemným překvapením!
Sedmička žije!
---- --- -- - -- --- ----
://klub007strahov.cz
://myspace.com/analbatross23
://myspace.com/alkombucha
://myspace.com/gorocore