Po delší době, kdy promotérská skupina Jednota dělá čím dál více koncertů, které mě často míjejí, konečně zase akce, kde je účast jasná hned pár vteřin po oznámení. Kombo dvou legendárních projektů ze švédského labelu Cold Meat Industry, které u nás nehrály hromadu let, by bylo třeba vidět i v nadupané koncertní sezóně, natož na začátku prosince, kdy už je docela klid. A to hezky v Underdogs, kam se podobná hudba prostě hodí.

Před švédskými velikány se v pondělí 5. prosince na pódiu ukázal ještě relativně nový Šamanův projekt Talk=Trouble. Ten večer otevřel relativně krátkým, asi dvacetiminutovým setem, během kterého byl po celou dobu shrbený nad modulárním synťákem napojeným na nějaké samplery. A byť jej bez jakékoliv projekce byla docela nuda pozorovat, jak akorát točí s knoflíky a sem tam hne s kabelem, naštěstí vše dostatečně vynahradil výživnou zvukovou stránkou.

Nezacházel sice do žádných extrémů, z kterých by se podlamovaly kolena, ale samplované ambientní zvuky (field recordings?) po celou dobu dostatečně dobře deformoval, aby nezačaly nudit. Vlastně byl jeho set mnohem noisovější, než jsem původně dle doporučení pořadatelů čekal. Ani zdaleka nějaký harsh, ale toho praskání a skřípání zde bylo dost, a až na pár opravdu krátkých úseků nenabídl Talk=Trouble moc příležitostí k odvrácení pozornosti. Paradoxně se jednalo o zvukově nejzajímavější set večera a celkem se divím, že jsem jej dosud nezahlédl v line-upu Hradeb Samoty, kam by skvěle zapadl.

U Raison d'être pak byla otázka, jestli se nebude jednat o až moc velkou uspávačku hadů. Přeci jen dark ambient je především hudba k usínání, což se mi zrovna na Hradbách daří fakt pravidelně. Jenže když jsem Petera Anderssona viděl na tomto festivalu téměř před deseti lety na čtvrtém ročníku ve Veveří, zapsal se mi do paměti jako jeden z mála darkambientních umělců, který mě tehdy fakt bavil. Především fakt dobrou projekcí a celkově dost temně chladnou zvukomalbou. A i když Raison d'être tentokrát rozhodně nebyl tolik dark (možná i díky tomu), o vyloženou ukolébavku taky nešlo.

Atmosféra se nesla spíše v zádumčivých plochách, mezi kterými jednou za čas zacinkají kovové chimesy a sem tam nastoupí i lehce kostelní feel. To koneckonců potvrzuje i projekce, na které se téměř celou první třetinu pouze otáčel digitální 3D kříž. Žádné procházky zatuchlým kanálem a podobně, a ze záběrů z kostnice rovněž zbyla jen jedna postupně se vlnící lebka. Vlastně ale ani nevadilo, že se Peter nekoupal až po uši v největších žánrových klišé, ale přišel s poněkud neutrálnější hudbou. Ke konci už jsem sice celkem přešlapával na místě, protože soustředěně poslouchat víc jak půl hodiny tenhle druh ambientu prostě nejde, ale i když jsem tentokrát nebyl setem Raison d'être kdovíjak uzemněn, opět mě přesvědčil o tom, že tento druh hudby prostě dělat umí.

Na závěr nás však čekal ještě projekt Rogera Karmanika, zakladatele Cold Meat Industry a celkově jedno z nejkultovnějších jmen death industrialu. Brighter Death Now v našich končinách rovněž nelze až tak často vidět. Vlastně poslední vystoupení, co proběhlo někde v okolí, bylo také na Hradbách Samoty, a to na devátém ročníku v Moravanech nad Váhom. Zde v podstatně stísněnějších prostorech než je smíchovské sklepení v čtyřčlenné sestavě, v které nechyběly dokonce ani housle, rozjeli nekompromisní harsh noise set a rozpoutali násilný bordel.

Tentokrát BDN vystoupili pouze jako dvojice, a to Karmanik s baskytaristou Anderssonem, takže je jasné, že to v Praze bylo jiné. Ony jsou jejich sety asi pokaždé trochu odlišné, vždy záleží na momentální náladě a stavu konkrétních členů. A ten byl v pondělí vskutku absolutní! Hlavní mozek se tedy na nohách držel ještě v pořádku, byť naváto měl jistě poctivě, ale ty pekla, co předváděl basák, si fakt zaslouží hlubokou poklonu. Zvlášť v době, kdy už vystupují trapně střízlivé i kapely jako Archgoat (od kterých naopak nečekáte nic jiného než sataňizmus, zhýralost a násilí), přijít na pódium nachcaný tak, že téměř nezvládáte ani stát, je hodné obdivu. A těžko říct, jak moc hladina alkoholu v krvi ovlivnila samotný zvuk Brighter Death Now. Osobně musím říct, že to nebyl ani zdaleka takový noise jako na Hradbách, primárně se jednalo o pulzující power electronics, který uši až tak brutálně netýral.

Ale stejně to byla super podívaná, které i přes Karmanikovu snahu pochodovat po hraně pódia a žvatlat nějaké nesmysly do mikrofonu jednoznačně vévodil Andersson. Ten poté, co na sebe navlékl popruh s baskytarou, do které párkrát brnkl, zamířil směrem k divákům, na které nejdříve nevěřícně zíral, potácel se sem a tam, a poté i seskočil mezi lidi. Poprvé to vypadalo jako součást show, ale když z pódia slézal asi potřetí, ale někteří jedinci z davu do něj vždy vrazili, ať se vrátí a jde ještě hrát, bylo jasné, že něco není v pořádku. Pak svou basu sundal, začal s ní házet o zem a letěla někam do píče, stále ještě zapojená do mixu, protože sem tam vyloudila i nějaký zvuk. Následně baskytarista zakopává o odposlech, padá pod pódium, nechápe, co se děje, ale záludný dav jej stále nenechává odejít. “Běž hrát vole!” A když to nejde jednou stranou, zkouší Andersson zmizet do backstage.

Docela dlouho hledá, kde má plátno s projekcí svůj konec, aby ho mohl podlézt. Úspěch! Asi minutu tráví za plachtou, ale kdo někdy za pódiem v Underdogs byl, ví, že kromě neosvětleného malého prostoru metr krát metr, tam fakt žádné pohodlí nalézt nemohl, takže se po chvilce vrací ke Karmanikovi, který tou dobou dělal nějaký hluk sám. Od něj okamžitě schytá pár facek, něco po něm řve a evidentně se ho snaží přemluvit, ať ještě něco kurva hraje. Andersson tedy zvedá ze země svůj nástroj, zkusí hrábnout do strun, ale s dalším úkrokem o tři metry vlevo vyškubává z basy kabel. Pak klečí na zemi, prohrabuje se v nějaké změti kabelů, z nichž zkouší náhodně rvát jacky do čtyřstrunky. Haha, ani hovno.

Když to furt nejde, přehrabuje se v mixu, zkouší různé varianty, do toho se opírá o zeď, párkrát opět zkusí odejít z pódia, vše bez úspěchu. A když už jde do tuhého a týpek je evidentně mega zoufalý, zvedne Karmanik ze země jakési zbytky kytary, po které ještě před chvíli šlapal, a dá ji Anderssonovi do rukou. Ten najednou samou radostí, že může hrát na něco, co vyluzuje alespoň elementární hluk, začne nadšeně skákat, brnkat na jedinou strunu, kterou nástroj má, jenže s dalšími čtyřmi kroky od pultu z něj kabel opět vytrhává. Martýrium s hledáním správného propojováku, kterým by se mohl znovu zapojit, pokračuje.

Jestli se mu to podařilo nebo ne, už vlastně nevím. Na závěr setu se každopádně opřel o pult, kde byly veškeré krámy, do kterých začal drbat, kroutit nějakými čudlíky a jestli tím nějak ovlivnil momentální zvuk, těžko říct, ale tvářil se docela spokojeně. Ne úplně spokojený jsem však byl já, protože i přes peklo na pódiu z repráků až tak velká zloba nešla. A to jsme se, spolu s dalšími návštěvníky, snažili Karmanika dostatečně vyhrozit k tomu, ať to ohulí. Až když někteří lidé začali postupně ze sálu mizet, kapela otáčí odposlechy do davu, zvuková intenzita sílí a konečně z toho vole leze pořádný bordel! Odrážím nějaké jelito z přední řady, opírám hlavu o reprák a účelně si nechávám ničit uši. Pár vteřin na to ale přibíhá kolega a vráží do mě, načež se přidává další a vzniká asi pětihlavý mosh, kterým je aspoň částečně ukojena touha po nějaké té agresi. Co na tom, že celá tahle pasáž trvala třeba jen dvě minuty.

Brighter Death Now končí, pouští za samplu Thank You for the Music a Karmanik s Anderssonem se začínají objímat a dávat si pusy. Se smíchem a slzami v očích sledují projekci, na které běží staré fotky z koncertů a momentky, kde jednotliví členové leží totálně na šrot někde v backstage. Část publika tleská, zbytek tancuje a zároveň snad všem dochází, že i když na dnešní poměry zažili fakt nevídanou show, Brighter Death Now podobných akcí evidentně za svou kariéru už pár zažili. Mohl někdo z tohodle koncertu odejít zklamaný? Snad jenom člověk, který nemá páru, na co jde a očekává od industriální akce slizounkou zábavu pro pár intoušů s motýlkem. Švédové zkrátka přišli a potvrdili svůj kultovní status s faktem, že “they are not completely like other people”. Takhle má koncert extrémní hudby vypadat.