----- ---- -- -- --- ---- -----
den o03 > sobota 8.8.09
----- ---- -- -- --- ---- -----

Black Bomb A 10:00
FDK 10:35
Agathodaimon 11:10
Gama Bombs 11:45
Ashes You Leave 12:20
The Red Chord 13:00
Cripple Bastards 13:35
Ador Dorath 14:10
The Faceless 14:50
Ghost Brigade 15:30
Evile 16:10
Hate Eternal 16:50
Raunchy 17:30
Misery Index 18:10
Anaal Nathrakh 18:50
Atrox 19:40
Suffocation 20:25
Immortal 21:20
Walls Of jericho 22:50
Marduk 23:45
Skepticism 0:35
Eternal Deformity 1:25

----- ---- -- - -- --- ---- - ----- ----- ---- -- - -- --- ---- ---- ---- -----

DR: Třetí den už člověk rezignuje na civilizační návyky a chová se prostě jako zvíře, i přesto, že chodí oblečený a mluví (jak kteří). Někteří sice mluví, ale říkají celý den jen jedno slovo: „Sojka.“ Letos lituji, že nebyl přítomen Ládis a jeho vnímání pozměňující koláčky (bábovky, perníky a bůhvíco ještě), takto jen slastně vegetíme ve stínu a regenerujeme s pivem, které mě však mírně řečeno už začíná srát. Dešťovka nebo nealko, takhle si to pivovarští sládkové z televizních reklam určitě chuťově nepředstavovali. (pozn. Bizz: Ale hovno, celej fesťák bylo až překvapivě super! A to i lepší než v kdejaký hospě!! Sojeeec!) Opět absolvujeme dopolední koupel, z dálky nám k tomu hrají FDK, které trochu lituji, poněvadž jejich tvorba se s ránem přímo vylučuje. Nebo opravdu vytáhnout žiletky? Raději ne.
Přicházíme na chorvatské Ashes You Leave, jejichž součástí jsou dvě dívčiny – jedna za mikrofonem, druhá fidlá na housličky. Ačkoliv má parta už na kontě pět desek, dál než na 12:20 to na Brutalu nedotáhla. Kapela do počtu, jejich gothický doom metal á la pubertální romantika je vcelku příšerný a jen žongluje s dávno zavedenými žánrovými pravidly. Navíc, třetí den festivalu to člověku všechno splývá dohromady a kapela, jejíž snahou je v pelotonu ostatních zaujmout, to má o to těžší.
Gába: A je tu poslední "příjemné" dopolední vstávání v pekelně vyhřátém stanu. Rozepínám svůj liposukční odšťavňovač ve formě péřového spacáku značky Arctic a deru se ven. Jak vidno, spolunocležník Ondrajs se poučil z předchozích dní, kdy jsme prvních pět minut neměli co dělat a balí první brko ještě za hlubokého spánku. O zábavu tedy máme postaráno. Zamýšlená rychlá "hygoška" proběhla želvím tempem a tak se do areálu dostáváme až na The Red Chord. Snad nikoho neurazím, když dodám, že kromě FDK jsme nejspíš zase o tolik nepřišli.
Předem jsem měl trošku strach, jak se čertíci předvedou, ale s první písní jsou veškeré obavy pryč. Byť hoši hrají dnes tolik populární deathcore, naštěstí ho pojímají poněkud jinak (rozhodně progresivněji) než mnozí žánroví spřízněnci. Jak vidno, rozhodně nechtějí stát na místě a odrhovat stále ty stejné primitivní tupačky a tak se dočkáme mnoha úskoků ve formě šílených běhaček po pražcích či klasického death metalu. Obrovské plus vidím i v pódiové prezentaci a komunikaci s publikem, kde můžeme být ušetřeni narcistních keců o nejdrsnější a nejtvrdší kapele světa, vzývání "fucking moshpitů" a v neposlední řadě miliónů nic neříkajících kérek a nagelovaných patek. Díky chlapci, takto si představuji budoucnost deathcoru (pozn. autora: na vlastních stránkách uvádějí jako vlivy například Cynic či Crowbar, tedy další velké plus).
DR: Američtí The Red Chord, kteří jsou ve festivalovém

programu onálepkováni jako deathcore/hc/death na to bez respektu vlítnou a je jasné, že tady se s romantikou operovat nebude. Jsem rád, že aspoň někdo dokáže vybřednout z průměru a šedi současné vlny amerického metalu (zaplaťpánbůh za NWOBHM) a následuje svoje srdce a ne momentální barometry nálad, a tak čtveřice chlapců to do nás šije vcelku svébytným nářezem. Grupa je hodně variabilní, tu a tam zazní mathcorová běhačka po pražcích, chvilku se zastavíme s pořádnou lopaťárnou, pak zas thrashově hrozíme, místy dokonce cítím i punkovou přímost. Řvoun opět hromotluk jak fík, někomu ty svaly prostě rostou, někomu holt roste ‚milan‘. Kytaristovo tričko Disembowelment potěšilo ostatně jako celá bostonská cháska.
Gába: U Cripple Bastards se zastavím jen velmi krátce. Legendární grindcore/punk, který se hodí spíše na festivaly jako je Obscene, zde působí přinejmenším zvláštně. Žádné hráčské supervýkony a kytarové onanie tady opravdu hledat nebudeme, a jelikož vokalista mě svým antizpěvem totálně odrazuje, jdu se raději osvěžit a občerstvit.
DR: Už je tomu hodně let, co mne Italové Cripple Bastards dokázali na OEF naprosto strhnout, zde však bylo vystoupení dost vyčichlé. I já jsem nevydržel déle než pět minut, opět vedro jako v Mauretánii a já už začínám trpět nekompromisní programovou koncepcí BA, v níž jakoby si řekli „budeme vyhánět čerta ďáblem“ a death je přebit grindem, doom crustem a black thrashem. Jedinou spásou je útěk do ticha. Je mi jasné, že metalový vox populi nezná slitování a já se na BA nedočkám aspoň pěti nemetalových (rozuměj: kde nikdo neřve, nekvičí nebo nehuhlá) kapel, u nichž bych si odpočinul. Velká škoda. Metal is the law!
DR: Z předchozího odstavce je doufám zřejmé, že dávám vale i symfometálku Ador Dorath, které jsem už tady viděl před lety. Je mi líto, nejsem robot s plechovými ušisky.
Gába: Po lehkém odpočinku, který odnesli čeští Ador Dorath (ostatně jako vždy na všech festivalech a koncertech), se dostavuji na mnohými očekávané vystoupení školáků The Faceless. Moc se nedivím, jelikož death metal v jejich podání (jak ostatně mnozí z vás ví) je jakoby z jiné planety. Hošíci tedy nastupují a pouští do nás směsici všeho možného, jen ne nudného a rovného metálku, samozřejmě z jediných dvou alb Akeldama a Planetary Duality. Při jejich věku opravdu neuvěřitelná vyzrálost a technická ekvilibristika a lehkost, s jakou předvádějí propletence všemožných stylů, jim může závidět snad každý. Po celou dobu převážně sleduji levého kytaristu Michaela Keena, který sem snad zabloudil z nějaké "hippie rockové" formace a celý koncert nehne ani brvou, ale hlavně samozřejmě pozoruji jeho pobíhání prstíků sem tam po kytárce. Naštěstí si ho můžu vychutnat plnými hrstmi, protože nyní ani zvukově nemám co namítat. Všichni zúčastnění předvádějí neuvěřitelně robotický výkon a zpěvák, který snad jako jediný vypadá trochu metalově (pozn. DR: no nevím, vypadal jako já, tzn. kudrnatej prcek), je jistý i v čistých partech, takže vytknout nelze opravdu nic. Jim vymezených čtyřicet minut uteče jako voda (nejlepší by byla výměna setu s Immortal) a jen nechápu, kam se chlapci ještě chtějí zlepšovat.
DR: The Faceless – kdo neviděl, ten neuvěří. Ani nejde o to, zda má kytarista šest prstů či bubeník tři nohy; toto opěvování instrumentálních schopností hráčů by bylo jen vodou na mlýn lidem, kteří žánr technického extrému nechápou a nejsou schopní „číst“ ani obyčejný 7/8 rytmus a slyšet v něm melodie a písňové struktury. Ačkoliv u The Faceless po prvním

poslechu budete přesně tímto šokováni, poslechy následující vám přesně odhalí neuvěřitelně soudržné písničky, které udivují množstvím žánrů skloubených do sebe. PŘIROZENOSTÍ se uvádějí nikoliv jen na deskách, ale i na pódiu, takže žádní matkomrdi, circle pity a podobné kraviny, prostě kluci, co hrají muziku, o kterou zde jde především. Navíc mi imponují kapely, kteří nemusí lítat po pódiu, dělat trojité výmyky a stoje na hlavě. Stačí, když v klidu prezentují svou muziku, která je ale ve finále naprostý masakr (stejné dojmy jsem měl při shlédnutí pátečních Gadget). The Faceless naživo vůbec nic nešidí, všechno je úplně jako z desky, na mikrosekundu přesně, po skončení jejich setu jsem odcházel s třemi otazníky na čele a nevyřčenou otázkou: „Co to jako bylo?“ Jen tak mimochodem, Gábou zmíněný kytarista slavil v den vystoupení své 23. narozeniny. Spolu se Skepticism sobotní vrchol.
A budu rovnou pokračovat s Ghost Brigade. Ti jsou mladou kapelou pocházející z Finska, takže o co asi půjde, že? Chytrému napověz a hloupého kopni do prdele. Jasně, smutek a stesk a nějaká ta pocitová vyprázdněnost. Na BA je sice vnímám, ale tak nějak na půl ucha, až jejich koncert o den později mne přesvědčuje, že šla na mne fakt únava. V klubu jejich posmutnělý „bahnozmar“ má větší sílu a kontury jejich produkce jsou zřetelnější. Představte si slavnější krajany Swallow The Sun, možná ne tak nasládlé, přidejte špetku sludge a Ghost Brigade jsou na světě. Fajn.
Evile znám, novější anglická thrashovka, která neurazí ani nenadchne. Všechny mladé kapely nyní hrají cokoliv s předponou post- a příponou –core a člověk hledající nějaký thrashový objev má holt smůlu. Kdo čte tento článek a zná skvělé mlátičky, ať neváhá a napíše je do diskuze, jsem zvědav.
Gába: Na legendu death metalu v čele s Erikem Rutanem jsem se těšil jak slepice na flus. Předem jsem byl sice upozorňován na špatný zvuk, což mě ale samozřejmě vůbec neodradilo. Počasí se také konečně trochu umoudřilo a citelné ochlazení na čtyřicet stupňů ve stínu je znát, takže mohu začít vychutnávat. Žel znalci měli (ostatně jako asi vždy) pravdu. Hluková koule, kterou totiž pánové spustili, se opravdu nedala poslouchat. Některé skladby jsem dokonce stěží rozeznal i přes prsty v uších a to si troufám tvrdit, že Hate Eternal mám opravdu hodně naposlouchané. Své k tomu přidala i absence druhé kytary, kdy při přechodech do sólíček měly mé bubínky co dělat, aby nepraskly. Obří aplaus po každé písni mě "nasírá" ještě víc a já totálně propadám do skepse. Co naplat, že Rutan běhá rukama po pražcích jak smyslů zbavený, když se ke mně dostane absolutní paskvil a snad poprvé mám pocit, že to není chybou pouze zvukaře. Takto jsem si tedy pekelnou smršť opravdu nepředstavoval.
DR: Ale já zvukový lapsus Hate Eternal čekal! Nečekal jsem ovšem absenci Shauna (?) a průser byl na světě. Jejich koncerty vůbec nemají metalový „spodek“, kytarové disonance z polystyrenu, už si říkám, že by Eric mohl dostat rozum a něco s tím dělat. Behold Judas, I, Monarch, King of All Kings atd. se mnou nemůžou hnout. Další kapela odsouzená k pouhému domácímu poslechu.
Raunchy pro nás znamenají zvukovou kulisu a já se už začínám těšit na konec festivalu, převážně z výše zmíněných důvodů. Stárnu.
Gába: Misery Index každým rokem dokazují, že jsou hlavně koncertní kapelou. Sám jsem se kupodivu těšil, jak se předvedou, byť doma si je pustím jednou za "uherský rok". Vystoupení předem shrnu za klasické, což znamená řádně našlapané. Od samotného začátku je jasné, že tady se nikam uhýbat nebude, tzn. chytlavé hardcorové pasáže umně skloubené s jednoduchými death/grindovými sypačkami a nic navíc, v jejich podání to ale stačí (ostatně nemusíme mít vždy onanizátory za kytarou). Já samotný ale přiznám, že mně to extra moc nedává, trochu mi vadí právě ta avizovaná prvoplánovost. Po pár prvních písních je slyšet, že i místního zvukaře si udobřili a o srandy jako je mosh pit také není nouze, takže o zábavu je postaráno. Koncert odsype jedna báseň, jen mám po skončení jako vždy pocit, že mi asi něco uniká.
Z vedle začínajících Anaal Nathrakh /px níže/ slyším zdáli pouze spletenec hluků a raději předávám slovo Ondrajsovi.
DR: Hodnej panáček, jen co je pravda. Nejsem znalec tvorby Angličanů, kteří tentokrát dostávají na prdel od zvukaře. Jak známo, v Anaal Nathrakh se hodně sype, což zde znamená totální prasochlív jak z dílny Anal Cunt. Gába odpočívá v pevnostní nálevně, ve které je chládek, já setrvávám. Parta holohlavců, která ortodoxní blackmetalovou image rozhodně neoplývá, je šťastná jak blecha, AN totiž téměř nekoncertují aevidentně

jsou překvapeni velmi vřelým přijetím. Dave Hunt je hlasový talent, skřehotá, řve, no prostě šílenec, ostatně zvládá i Benediction. Zvukově sice zazděné, ale přesto zvedám palec nahoru.
Na Atrox dorazilo nejméně lidí ze všech dní (Norové hráli od půl osmé, což je velmi vděčný čas), odhaduji hlouček fandů na nějakých dvě stě, což není příliš povzbuzující. Atrox rozhodně nezačali šťastně, hrálo se hlavně z poslední placky Binocular (pozn. Bizz: Jen z ní) a dojem sráželo neslané a divně neurčité bigbeatové vyznění. Atmosféra nikde. Kapela jakoby si nic nedělala z vlažného přijetí a jednotlivé songy uváděla výstředně a fantasmagoricky jakoby chtěla říci, že „nejsme odsud“. Druhá půlka koncertu se mi zdála o dost lepší, zrychlilo se, vytušil (pozn. Bizz: Jen vytušil ;-)) jsem písně z období šílené zpěvačky Moniky, tu a tam příměs elektroniky, onde Arcturus, jinde pro změnu progová zručnost. Stejně jako Ghost Brigade, i Atrox byli o třídu lepší o den později na Chmelnici.
Gába: Jestli jsem o Hate Eternal psal jako o legendě death metalu, Suffocation by tedy měla být legenda všech legend. Což ostatně předvádějí i na každém svém strhujícím koncertě. Tady tomu samozřejmě nemělo být jinak, byť je pravdou, že zvědavost, jak naživo předvedou vály z nové, rozhodně méně vydařené desky, byla enormní. Snažím se vtlačit na výhodné místo mezi další sardinky, ale jde to ztuha. Naštěstí jsem dost neodbytný a tak nakonec stojím pohodlně, na cizích nohách, relativně uprostřed všeho dění. Koncert začíná a hned po prvních tónech je asi všem jasno, kdo je tu králem. Přede mnou se rozjíždí klasická vřava, ale já si naštěstí bez hnutí můžu vychutnat hudbu, bohužel ve své demenci si už přesně nevzpomenu, co se ze začátku hrálo. Všechny nástroje znějí super, takže Suffo si určitě přivezli i vlastního zvukaře. Druhý song a roztáčí se mohutný circle pit, jenže někteří jedinci místo večerního joggingu předvádějí spíš jakýsi "skurutí běh" a houfně padají na okolo stojící. Čímž i já ztrácím půdu pod nohama a zároveň také plážovku, kterou ovšem bojovným výkonem a s ukrutnou křečí v dolní končetině doluji zpět. Frank Mullen je evidentně potěšen reakcemi metlošů, ale místo toho, aby do nás pustil věci z Pierced from Within nebo geniálního EP Despised the Sun, dostáváme hlavně songy z poslední desky a ať si říká kdo chce, co chce, ani naživo rozhodně nemají takovou sílu. Na oplátku jsme alespoň hojně obdarováni první deskou Effigy of the Forgotten. Nakonec i jeden vynucený přídavek a konec, šťastlivci si je mohli užít ještě o den později v Praze. Celkově určitě super, jen bych příště prosil trochu pozměněný playlist.
DR: Suffocation … Čtyři věci z Effigy (Infecting the Crypts, Jesus Wept, Effigy of the Forgotten, Liege of Inveracity), tři věci z Blood Oath (Cataclysmic Purification, Blood Oath, Come Hell or High Priest), konec obstarala Thrones of Blood. Konfrontace minulosti a přítomnosti? Těžko říct. Novinka je oříšek, první dvě zmíněné skladby zněly výborně, ale Come Hell… nikoliv; vyložená slabá skladba.
Gába: Aspirant na nejhorší kapelu festivalu společně s Carnifex je jasný. Jsou jimi "Norci" Immortal. Bezesporu nejtupější, nejnudnější a nejotravnější black za poslední tři dny a to, že kdysi možná natočili jedno dobré album, nyní rozhodně nic nezmění. Nejradši bych odešel ihned po prvním tónu téhle katastrofální pseudokapely, ale Ondra míní jinak (čímž mu skládám poklonu, protože je vidět, že v rámci reportu je schopen vyslechnout i ty největší hrůzy) a tak si můžu trpě vyslechnout tupa-tupa metal nejhoršího kalibru. Na této kapele nevidím opravdu nic zvláštního a vyloženě nechápu hodinu a půl jim vymezeného času a totálně zaplněný plac. Naštěstí můj kolega po pár minutách očividně psychicky nevydrží můj nátlak a tak se spolu s ním mohu zvraceje odebrat co nejdál...
DR: Tady si dovolím malou vsuvku. Dovolím si nesouhlasit, ale jen trochu, nebudu to přehánět. Není to z toho důvodu, že by mi visely doma plakáty Immortal, ale jednoduše proto, že Immortal koncert (tedy to, co jsme z něj viděli) zahráli jako profíci. Já tedy čekal mnohem větší průser. Pravda je ovšem taková, že nazývat Immortal black metalem je urážkou žánru, poněvadž trio hrálo zejména věci z období Damned in Black a jemu podobných. Stačilo zavřít oči a najednou si člověk připadal jak na koncertě Motörhead, jenže když je otevřel, tak najednou zjistil, že se ocitl na jejich pandím revivalu. Zpestření, proč se ale neplival oheň? Gábo, pokračuj.
Gába: Následovala příjemná pauzička vyplněná dalším rostlinným dýchánkem, což jsem bral jako vhodnou přípravu na Walls Of Jericho, ti naštěstí byli lehkou změnou k lepšímu. Fanouškem se nestanu, ale rozhodně lepší být pokérovaný od hlavy až k patě a produkovat relativně jednoduchý metalcore než se ztrapňovat ve směšných warpaintech a pokoušet se vyhnat soudné diváky pryč z areálu. Avizovaná absence charismatické zpěvačky Candance se nekonala a očividně se na ní nepodepsaly ani problémy, kvůli kterým neměla na BA vystoupit. Dočkáme se tedy klasického rituálu ve formě hyperaktivního pobíhání a hecování do ještě větších a větších circle pitů. Musím uznat, že ač WOJ neprodukují nic zvláštního, umí to rozhodně prodat, k čemuž se výborně hodí právě zmiňovaná Candance, která dokáže bez větších problému strhnout i ty, co by si jinak tuhle kapelku doma asi stěží pustili. V čem však vidím problém, je její samotný hlas, který opravdu není nic zvláštního. Za sebe ale musím říci, že mi to nijak nevadilo, alespoň jsem s oranžádou v ruce mohl v klidu odpočívat.
DR: Mám to podobně jako Gába, Walls poslouchat po koncertě nezačnu. Tu a tam se v písních objeví opravdu dobrý rif, jenže se – jak jinak – zazdí nepovedenou melodikou z Göthenburgu. Tak co, Candance, ukážeš kozy? NE, namísto toho mezi skladbami afektovaně kvičí (proboha proč neumí uvést písničku jako člověk?), fuckuje podle metalcorového slabikáře a já mám chuť tu ženskou na místě zastřelit. Jistě, jsou i horší zpěvačky, třeba Celine Dion...
Gába: Marduk předvádějí prakticky totéž co Dark Funeral den před nimi, ale vše o něco pomaleji a nezáživněji. Rozeznám myslím jen jednu skladbu z Panzer Division Marduk, jenže i zvuk se opět nezdá optimální a slévá se v (na BA tolik známou) hlukovou kouli. Bohatě mi tedy stačí pár skladeb a honem do pivního stanu na poslední pivko. Tam se zatím shluklo početné (očividně velmi svěží) marastí jádro v čele se samotným šéfem, připravujíc se na vystoupení finských Skepticism.
Na ty se zvedáme tak akorát a přicházíme prakticky zároveň se spuštěním první skladby. Stejně jako minulý rok, celý BA zakončujících Esoteric, dostáváme nálož veselých skladeb k popukání a stejně příjemných pohledů od samotných hráčů. Tempo šneka, až na jednu výjimku, je myslím dost vystihující a zpěvák ve fraku, pohybující se po podiu stylem "pomaleji už to nejde", dodává celému vyznění opravdové "grády". Poznávám, pokud se nemýlím, cosi z posledního alba Alloy, ale popravdě řečeno jsem naprosto konsternován a zničen zároveň, a kdyby se hrálo cokoli tímto tempem, bylo by mi to bohužel asi úplně jedno. Hodně k tomu napomáhá minimum odpočinku za poslední tři dny a myslím, že i dost lidí si nejspíš nechalo Skepticism ujít kvůli těmto důvodům. Ještě posledních pár trpících minut a je konec. Děkuji Finům za krásnou ukolébavku a jdu naposledy, totálně vygumovaný, zalehnout do stanu, jelikož Eternal Deformity si s klidem nechám ujít.
DR: Jak již zmínil v reportu k předchozímu festivalovému dni Gába, letos bylo doom metalu opravdu pomálu, ovšem předposlední kapela BA maratonu – Skepticism – tento nedostatek vynahradila. Já u nich kupodivu ožil, což si zpětně nedokážu vysvětlit (že by 348. špek přece jen zabral?). Finové mě odstřelili na planetku Grave-426, na níž jsem se osamocen potuloval po celé jejich vystoupení. Zvuk jako z křišťálu, nádherně klenutý jako gotický oblouk, fantastický zvuk varhan, všichni kolemstojící náhle zmlkli a chovají se jako myšky v kostele. Tympánní zvuk bicích, kytara syrovější než syrovátka, ultrazáhrobní zaříkávání pohřebního vůdce Mattiho, který občas zdvihne ruce jak v mystickém vytržení. Ke skladbám z Alloy squadra přidává vynikající song z Farmaconu, jsem naprosto unešen. Všechno klaplo, příště více funeral doomu. Fantastické.

Gábovo rezimé: Dnes bych raději začal nejdříve mínusy: kromě enormní unavenosti snad pouze každoroční klasika v podání chlapíků ze Security. Několikrát jsem byl svědkem jejich tuposti a raději se o nich ani nebudu zbytečně rozepisovat. Hlavní plusy: vůbec to, že na našem relativně malém území je festival jako je tento. Pravda, o to víc člověka mrzí, že každý druhý, koho na BA potkáte, mluví polsky, ale věřím ve světlé zítřky a opětovné navrácení českých fanoušků. Proto bych zde rád ještě krátce apeloval na ty, kteří tento rok vynechali - posloucháte metal? Zajisté ano, to byste tento článek ani nečetli. Tak neserte a příští rok přijeďte! Nechci se dočkat toho, že bude BA přesunut za hranice a za jaké, je naprosto jasné. Každopádně tento ročník považuji rozhodně za nejzdařilejší, ať beru v potaz výběr kapel či samotné zázemí festivalu, a nezbývá než doufat, že ten příští bude ještě o třídu lepší.
Úplným závěrem bych rád poděkoval Ondrajsovi (on ví za co) a Bizzovi (on ví za co) a také vám všem, co jste tyto plky dokázali vůbec dočíst. Díky a příští rok opět na BA.

GhAALL-ERKhA by onDRajs & Filipismo