Kdy: 6. - 10. srpen 2024
Kde: pevnost Josefov
Den: úterý / středa / čtvrtek / pátek / sobota
Fotky: galerie ZDE © Brutal Assault / David Surovec

brutusáček: V pátek se muselo vstávat velmi brzo, protože Rotten Sound v 11:45 jsem chtěl stihnout. Finský grindcore potvrzuje zatím zajímavý úkaz, festival jim svědčí více než klub. Rozhodně údernější a rychlejší set než vloni v Praze. Keijo a vlastně celá kapela si to dala na pohodu, jako kdyby během šichty o polední pauze odskočili zajamovat. Finopal opět drtil.

LIK hned pro změnu přetaktovali na švédský chrastivý death metal, který měl jedinou nevýhodu, a to že byl možná až moc nahlas. Mladá kapela tahá osvědčený žánr opět na výsluní.

sicky: U Svalbard jsem čekal víc té shoegaze polohy. Britská kapela zřejmě podlehla dojmu, že na metalovém Brutalu musí zahrát maximálně tvrdý set a vynechala téměř úplně zasněné plochy a čisté vokály. Veliká škoda, protože právě ona změna nálady mě po předchozích hoblovačkách lákala nejvíc. Ale nevadí, i tak šlo o výborný koncert a jedinečnost post-hardcore kapely byla v metalové vřavě slyšet. Navíc bonus v podobě sympatické frontmanky, která, byť řve, neběsní a usmívá se, stál také za to. 

vihkav: Po náročných dnech stíhám až ČAD. Samozřejmě jsme je mnozí viděli hodněkrát, ale u mě to už nějaká chvíle byla a jelikož hráli v rozumný čas, nemohl jsem je vynechat. Slovenská kultovní kapela je nazývána thrashem a přestože bych k tomu zařazení měl aspoň u některých songů jisté výhrady, je to prostě poctivý karpatský metal o metalu samotném, odporu vůči mainstreamu a samozřejmě medvědech! Jde o jedinou bandu v podobném stylu a zpívající po našem (přesněji v bratrštině), kterou nejen dokážu zkousnout, ale i mě nesmírně baví a cením ji. Pišta je rozený showman, jeho průpovídky vždycky stojí za to a píše suprové texty. To vše v kombinaci s chytlavými skladbami, které všichni zpívají s ním, tvoří pokaždé jedinečnou show s řádným kotlem. Rád bych řekl, že byl tohle jejich zatím nejlepší koncert, ale ony byly všechny úplně stejně dobré. Po dlouhé době jsme opět mohli slyšet Zlou burinu či Démona samoty, což velmi potěšilo. Neironicky jeden z vrcholů festivalu, přestože je to pro mě velká mimožánrovka.

sicky: Zpívající kněz Pišta Vandal pojal vystoupení své kapely ČAD jako oslavu svátku metalové hudby. Mezi skladbami vyprávěl, jak je to tady super festival, jak je metal super a jak je super se sem přijet vyblbnout se. No určitě má pravdu. Mě ale nejvíc pobavil, když nabádal, ať neřešíme slovenskou politiku, ale věnujeme více pozornosti informaci, že u nich v domovině „sú v mestech medvedě!“ Krátké hitové vypalovačky zafungovaly, ať šlo o výbornou Čertovu kovadlinu anebo hardcore-punk Frustrovaný Dojebaný Nasratý anebo zmiňovaní hit Medvedě, publikum reagovalo a bavilo se. Paradoxně ale největší impakt jsem cítil u vážnějšího a pomalejšího songu Démon samoty. Přes uvedená pozitiva si však dovedu představit lepší setlist, neboť myslím, že katalog Čadu obsahuje lepší věci než kapelou protěžované songy Urážanie hudby anebo Železný mejdan. Každopádně vystoupení ČADu na hlavním pódiu BA se povedlo a kapela jej zvládla s přehledem a na pohodu.

brutusáček: ČAD převedli svojí show, Pišto je skvělý frontman, hudba možná až moc jednolitá, ale ve výsledku to prostě šlape, čertova kovadlinaaaa!

vihkav: Koncerty Imperial Triumphant v ČR nebyly nikdy zvukově bezproblémové – vždycky byla potichu kytara a ani tady tomu nebylo jinak. Pokud máte ještě furt pocit, že jsem moc náročný, měli jste vidět jejich loňský koncert v Budapešti, kterému žádný místní nesahal ani po kotníky. Lze ale říct, že Obscure stage jim fakt slušela a bylo to pořád milionkrát lepší než minule v Bastionu. Tady jsme bez jakéhokoliv varování mohli slyšet speciální setlist výhradně složený z alba Vile Luxury, které je z jejich diskografie možná nejvíc avantgardní. Jakmile se do něj dostanete, z kolosálního bludiště newyorských ulic a nervy drásajícího freejazzu už není úniku. Bubáci se poprali s odpoledním horkem bravurně, až jsem v podstatě zapomněl, že by jim mnohem víc slušela tma. Šampaňské teklo proudem, koncert v podstatě dost v pořádku.

sicky: Myslím, že v souvislosti s Imperial Triuphant by mělo konečně zaznít, že král je nahý. Kapelu sleduji z povzdálí s neujasněným názorem už nějakou dobu a stále se nemohu rozhodnout, zdali jde o geniální avantgardu či lacinou píčovinu. Využil jsem tedy příležitosti kapelu na BA omrknout a bohužel musím konstatovat, že po shlédnutí live provedení se klaním spíš k druhé variantě. A nic na tom nemění ani dva poslední songy, které po půlhodině anti-muzikálního blouznění měly alespoň nějaký tlak.

Následující Villagers of Ioannina City byli proti tomu balzám. Profesionálně odehraný set s perfektním flow a výborným zvukem mne takřka pohltil. Ne úplně jednoznačně zařaditelná hudba, která je trochu stoner, trochu psychedelie, ale obsahuje prvky folklóru i popu, zněla velmi sugestivně. Představte si klenuté melodie, výrazný zpěv, volnější tempo a k tomu dudy a klarinet v živém provedení. Řekové mají parametry velké stadiónové kapely už z alba a naživo to byl ještě silnější zážitek. Hypnotická, originální, umělecká hudba je v zásadě jednoduchá a je ukázkou toho, že je možné hrát hudbu pro masy a nebýt přitom laciný ani komerční.

vihkav: Na Villagers of Ioannina City jsem se těšil podstatně a koncert byl popravdě dost repetitivní. Asi jsem si mírně tuto kapelu zidealizoval kvůli záznamu dvouhodinového koncertu v Athénách, kde měli více nástrojů než obvykle a všechno znělo až neuvěřitelně perfektně. Musím ale uznat, že hutný zvuk publikum docela zabavoval a i já měl po uslyšení svých oblíbených Age of Aquarius a Dance of Night taky chuť zůstat. Z následujících důvodů to ale nešlo, a nejsou jím Mallephyr, které mě mrzí, že jsem tu neviděl, ale všichni víme, že jsou super a šancí na další střetnutí bude mnoho.

mIZZY: Po intenzivní konzumaci dršťkovky a Rampušáka se zjevuji v areálu asi na poslední dvě/tři skladby Ufomammut. Mají hutný zvuk, tlačí to, krátce po poledni sice jejich psychedelický sludge působí trochu divně, ale proč ne. Drtí to.

Pravda, že posledně na Bastionu X byli Imperial Triumphant až zbytečně potichu a vlastně jejich první vystoupení na Brutalu považuji za úplně nejslabší gig, co jsem od nich viděl. Na Obscure stage to tedy bylo lepší, ale žádný zázrak se nekonal. Ty kytary zkrátka byly zase málo. Ve srovnání se všemi třemi koncerty v Underdogs zkrátka říkám, že Imperial Triumphant jsou prostě klubová kapela. Chernobyl Blues a Swarming Opulence na závěr naložily, ale ve výsledku žádný zázrak, byť si samozřejmě třeba připomínat, že úžasná tahle kapela je, to ano.

brutusáček: Dekadentní požitkáři Imperial Triumphant měli co napravovat, posledně to byla tragédie, nyní o mnoho lepší, byť ten zvuk pořád nebyl ono - na klubové koncerty to prostě nemá. Za světla ta chemie prostě tolik nefunguje.

mIZZY: V případě Mallephyr moc není o čem. Přišli, začali sypat a zabili. Octagon jim sedl, zvuk zde měli OK, ale klidně by mohli hrát na velkém pódiu a strčili by do kapsy hromadu průměrných zahraničních kapel. Až na třináctiminutovou skladbu When Death is Light at the End of the Tunnel zde odehráli komplet své letošní album Ruins of Inner Composure, a já nadšeně říkám, že naživo mě nový materiál bavil ještě o poznání více než při domácím poslechu. Tomík sypal jako šicí stroj, všechny strunné nástroje byly rovněž pěkně drceny a Opatův vokál, kterým střídal několik hlasových poloh, se mi taky líbil. Škoda, že Mallephyr nedostali místo krátké půlhodiny aspoň dostatek času na to, aby stihli svou desku přehrát od začátku do konce opravdu celou. Tak třeba v Soulkostele?

brutusáček: YES, podtrhuji Mallephyr - naprostá extratřída, navíc v těch křivácích proti parnému slunci, hell yeah!

vihkav: Při koncertu Řeků mi kámoš ukazuje na mobilu, že za půl hodiny mají Yellow Eyes tajný koncert v kobce před Meet&Greet stolem. A jelikož máme docela náladu na black metal (ať už je tenhle jakkoliv hipsterský), jdeme se na něj podívat. Protože nejde původně o místo koncertní (zajímalo by mě v dobrém, čí to byl vlastně nápad), pódium neexistovalo a hrající podivíny dělila od sledujících podivínů jen pomyslná čára. Pokud nemáte aspoň 180 cm, neměli jste od čtvrté řady naději cokoliv vidět, přesto bylo všechno až na vokál krásně slyšet. Frontman sice do čehosi řval, ale na pravé straně „pódia“ stálo dost slabé PAčko, kdežto já stál na straně opačné. Jestli z něho vůbec něco šlo, je otázka, nemohu soudit, ale v podstatě jsem s koncertem dost spokojený. Zaprvé byly konečně narozdíl od Octagonu pořádně slyšet kytary a zadruhé zaznělo více songů z Immersion Trench Reverie, především mě nadchly první noty Shrillness in the Heated Grass. Je docela ironie, že v nějaké nenazvučené kobce znějí kytary přesně jako na albu a na Octagonu je to slabota. V každém případě mám radost, že jsem tento projekt viděl hned dvakrát na stejném festivalu.

mIZZY: Na secret gigu Yellow Eyes jsem se na chvíli taky objevil, asi na poslední dva songy. A na to, jak tragikomicky zněli na Octagonu, v kobce, kde vystavoval své obrazy NecrosHorns, to kupodivu fakt makalo a tlačilo. Hned jsem si vzpomněl na jejich gig v klubu Famu, kde pár let zpátky taky celkem naložili. Byť nejsem fanouškem kapely, v těhle stísněných podmínkách její hudba funguje. Venku na větším pódiu to bylo naopak k pláči.

Cynic zhodnotím jediným slovem: “STRAŠNÝ!” A to jsem se na ně celkem těšil.

vihkav: V Cynic Masvidalovi chvíli nefunguje vokodér, ale brzy začínají. Všichni se těší, že zazní celé album Focus, ale mají smůlu. Festival totiž avizoval, že kapela vystoupí se speciálním setem věnovaným prvnímu albu (!), což je na oficiální stránce ještě pořád napsané. Epic fail. K tomu tu zní vokodér narozdíl od alb spíš jako popový autotune, což mi vůbec nesedí, a scream nikde. Krom toho je to všechno vlastně asi super a boží a skvěle odehrané, ale já se do toho nějak nedokážu vcítit a brzy se vydávám na procházku. Zpětně se dozvídám, že z Focus na samém konci zaznělo akorát How Could I. Kdo že má tohle na svědomí?

brutusáček: Je to smutný, ale byl jsem z celé redakce jediný (ÚV gdě? Modla Marastu námi zůstala téměř opuštěna!), který dal celý set Cynic? Je ale nutné říct, že nikdo o nic nepřišel. V podstatě nejslabší koncert kapely, který jsem viděl. Přes brzké technické problémy - hned v intru selhal vokodér - se kapela kolem Masvidala rozjela kvalitně, hrát umí. Set byl postavený od návratové desky (u ní to fungovalo, protože je to ještě metal), ale nové, mladší skladby spíše progrockového zaměření ztrácely tah. Bylo to všechno krásný, to ano, ale vedle sebe to úplně nefungovalo. Masvidal by neměl stát mezi, a pokud chce víc meditovat, jsem pro, ale ať jde cestou Traced in Air. Pouze se závěrečnou How Could I se sahlo na Focus, který propastný rozdíl potvrdil - nejtvrdší věc setu, kdy na growlng hostoval Daniel R. Flys z Persefone.

vihkav: Unto Others výborný gotický rockec, však všichni víme, o co jde. Nemusely být sice bubny přepálené jak hovado a druhá kytara mohla taky trochu hrát, ale jelikož tomu kapela dává všechno a skladby nejsou žádné amatéřiny, nebylo tak těžké si show užít.

Poprvé v životě vidím Candlemass a čumím jak debil. Kapele frontuje zas už docela dlouho Längquist (přestože ani předchozí zpěváci nebyli vůbec marní) a jelikož jde o vokalistu legendárního premiérového alba, myslím, že jsou za to všichni rádi. Borec haleká jak za mlada, skvělý showman to je, do toho ty těžké riffy se zvukem jak víno, tohle teda prosím ano. Navíc šlo o setlist pouze z prvních čtyř alb, neboli ryzích osmdesátek, což je fakt dost kult. Z EDM hráli Under the Oak, Crystal Ball a Solitude, poslední z nichž naživo ještě dvakrát zpomalují a dělají tím ze Solitude solidní těžkotonážní pohřeb (ne, že by se nekonal už předtím). Strop!

mIZZY: Candlemass se mi na Brutalu hrozně líbili s Robertem Lowe v době Death Magic Doom, kdy měli výborný noční slot. Od té doby, jestli se nepletu, hráli na BA vždycky za světla. A jako jasný, Candlemass nejsou zrovna funeral, aby museli hrát ve dvě ráno, ale tma by se k nim přeci jen hodila. I tak ale s parádním zvukem a skvělým hlasovým výkonem Johana Längquista odehráli výborný koncert. V setlistu přesně ty skladby z osmdesátek, které chce úplně každej slyšet, prostě sázka na jistotu, ale bavili mě neskutečně. Za mě asi jeden z top 5 koncertů. A klidně to mohlo být delší.

vihkav: Cult of Fire se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy, to byl zase nápad. Oproti loňsku už nemám náladu hejtovat, tak aspoň ve zkratce – klasiku stejně jako metal hraju a rád mám, ale pointu tohohle prapodivného aranžmá jsem nepobíral. Zaprvé se klasika určitě nedělá tak, že šmrdláte kila do smetanových skladeb, přičemž orchestr je slyšet sotva a bubeník zase ukrutně moc. Nutno podotknout, že některou tvorbu Cult of Fire mám pořád rád, ale tohle v podstatě s kapelou nemělo společného nic. Co mi aspoň přišlo jako zajímavé zpestření, je přítomnost basáka a fakt, že CoF vystupovali bez masek. Koncert byl vlastně veřejná generálka před pražským vystoupením, které má (když už nic jiného) přinejmenším potenciál na mnohem lepší zvuk. Každopádně respekt orchestru, že se sem táhli, ale radši je uvidím zas někdy v Rudolfinu.

mIZZY: Cult of Fire se symfoňákem hrající skladby od Smetany k dvoustému výročí jeho narozenin byl výborný komerční tah, který přilákal tunu lidí. Bez nadsázky, COF měli na Brutalu úplně největší dav, který překonali snad jen fanoušci Behemoth. A byť se mi osobně i živáky Kultu z poslední doby celkem líbí (brzo vyjdou kecy z Bergenu) a koncert z Brutalu se symfoňákem sbírá samé nadšené reakce, osobně jsem z něj byl taky zklamaný. Nějak velké očekávání jsem neměl, ruku na srdce, Smetana i přes hodnotu jeho odkazu nebyl úplně nejgeniálnější skladatel, spíše průměrný Wagnerián, a spojení podobného orchestru s metalem většinou dopadá dost tupě. I tak jsem byl ale zvědavý, jak se s tím Kult Ohně popere. No, ve výsledku ani moc nevím, protože jsem přes naprosto přepálené bicí a občasné džn džn kytar samotný orchestr většinu koncertu ani neslyšel. Jasně, Vltava fungovala i tak dobře, tady asi není co posrat, závěrečný Váh taky potěšil, k tomu jim za zády běžela tématická projekce, ale z celku ve výsledku moc pozitivní dojem nemám. Nápad a forma i kvůli špatnému zvuku zvítězila nad obsahem, takže osobně si příště dám raději originál Cult of Fire. Dle internetových ohlasů to však vypadá, že minimálně pro dost lidí to byl silný zážitek, takže účel tento koncert asi splnil.

brutusáček: A teď Cult of Fire, celým jménem Cult of Fire with Bohemian Symphony Orchestra Prague. Teď zpětně o tom můžeme mluvit jako o vrcholu festivalu. CoF si uzmuli headlinerství, tohle se Brutalu fakt povedlo, neb v tomhle byl jedinečný. Já jsem se na ně dostavil ze setu Cephalic Carnage k desce Anomalies (vše super nadrcený, ale lidu poloprázdno, bo všichni byli na hlavním place) v okamžiku, kdy už hráli, zřejmě, vrchol koncertu Vltavu. Došel znamenalo, že jsem byl úplně na konci celého davu, který sahal až ke křižovatce jídelních uliček. Víc lidí mohli mít kdysi Slayer nebo Mötorhead, ale tohle se jim návštěvou rovnalo, ne-li překonalo. A jaké to bylo? Já se spokojím se slovem show. To spojení za mě fungovalo, horší to bylo zvukově, kdy byly přepálené bicí a kytary nebyly až tak slyšet. Mnozí si stěžovali, že nebyl pro změnu slyšet orchestr, ale na konci onoho davu byl slyšet tak nějak ok. Pro mě to splnilo účel “oné” show a ten kousek setu mě bavil, víc za tím nehledám: čti, na samostatný koncert bych nešel, tady se podívám. Pro festival jako takový to ale byl skvělý počin.

sicky: Cult Of Fire s orchestrem většina internetových znalců kritizuje, z mého pohledu však tito nechápou pointu. V tomto případě není důležité, jak moc byly nahlas bicí, anebo jestli byl málo slyšet orchestr. V první řadě je třeba ocenit danou formu a také odvahu kapely se do něčeho takového pustit, resp. dotáhnout nápad až na hlavní stage Brutalu v hlavním vysílacím čase. Zdůrazňuji v tomto ohledu jako zásadní, že nešlo o black metal ani o řadovou tvorbu Cult of Fire. Kapela svými (metalovými) nástroji de facto pouze dohrávala linky do skladeb vážné hudby, což je originální v tom smyslu, že v drtivé většině symfo (black) metalů je to přesně obráceně. Ano, vystoupení mělo mouchy, ale za mě však jednoznačně palec nahoru. Ať se to někomu líbí či ne, šlo o výjimečný zážitek, který co do prezentace, originality a celkového dojmu překonal vše, co letos na Brutalu hrálo.

Architects jsem zkusil ze zvědavosti, protože mě zajímalo, co předvede nejdražší investice do letošního line-upu a musím konstatovat, že mě až překvapilo, jak strašné to bylo. Laciná, syntetická, synťáková diskotéka pro amatéry měla s metalovou hudbou opravdu pramálo společného a s dramaturgií BA se míjela obrovským způsobem. Vypůjčím-li si verše klasika, tak „tohle teda, tohle ne!“

brutusáček: Architects měli obrovskou digitálně-světelnou stage, vlastně celý den byla přepažená, aby to tam nainstalovali. Já zakápl slzu za všechny ty show v Abatonu, když ještě začínali a jejich hudba měla smysl. Nicméně se rozhodli vydat cestou přístupnosti a komerce, budiž, respektuji to, je to vesměs vydřený, ale už nic pro mě. Show, zejména pro mladší ročníky, to byla ale kvalitní a splnila svoji úlohu co-headlinera.

vihkav: Dávám šanci The Marquis is Dead na KALu, ale těžký průměr. Taková ne moc zajímavá rychta o tempu středním, do které hraje kytara a zní dost tiše nastavený zpěv.

Emma Ruth Rundle zazpívala krásně, dokonce pro ni někdo (zdá se) udělal specielně pro Brutal logo vypadající jako od deathcore kapely. Zasloužený akustický koncert na Obscure jí sedl.

Od Emmy ale povinně odcházím na Khold, kterým to šlape úplně stejně jako předešlý den Tulusákům, velký rozdíl je ale ten, kolik tam bylo tentokrát lidí. Když řeknu, že jsem tolik lidí na Octagonu ještě neviděl, nebudu vůbec přehánět. Jelikož jdu pozdě, nedostanu se ani do Octagonu samotného, pokud nechci poslouchat od toiek bez výhledu, takže využívám jednoho z okenních výklenků z výstavy, kde je najít místo taky dost těžké. Moc nekvituji tento dramaturgický nápad, obzvlášť když na festivalu minule měli hlavní stage. Možná bývalo dávalo větší smysl dát Emmu semka a Khold dozadu, nebo ještě lépe úplně přehodit celý páteční program, aby se nestalo právě tohle. Kvůli tomu, že fakt nemám chuť se s někým tahat o místo, mizím na KAL s tím, že třetinu až půlku poctivé riffovačky jsem viděl.

mIZZY: Khold po posledních dvou vystoupeních na hlavním pódiu byl Octagon možná trochu menší, ale není pravda, že by se na ně místo nedalo najít. Vzadu se tradičně utvořil špunt, vpředu naopak bylo místa dost. Chytil jsem stejný flek jako na Tulus a byť zde Khold neměli tak velký sound jako před lety, zněli vlastně taky dobře. Plus dávám za docela detailní průřez celou diskografií. Nová alba jsou sice v pohodě, ale furt si myslím, že ty starší mají větší sílu. Vrcholem setu budiž Der kulden rår z Hundre år gammal, ale aji zbytek šlapal parádně. Norové hráli docela dlouho a jejich skladby dobře odsýpaly. Vydržel jsem celou dobu, bavil se dobře, ale stejně asi řeknu, že Tulus mě předchozí den, dost možná vzhledem k tomu, že jsem je na rozdíl od Khold viděl poprvé, bavili ještě o chlup více.

Pak zdrhám na Laibach, kteří už nějakou dobu hrají. Kvůli obcházení Octagonu a časovému překryvu nestíhám Alle gegen Alle, kterou hráli údajně hned jako třetí. Kurva! Ale co se dá dělat, užívám si aspoň zbytek speciálního setu, který měl údajně stát hlavně na Opus Dei, ale Laibach ve výsledku hrají hodně best off výběr plný coverů a největších hitů. Až si říkám, jaká je škoda, že podobné věci nehrají pravidelně na klubových tour, ale nechávají si je na velké festivaly. Podobně našlapaný setlist vlastně měli na BA už posledně. Od té doby jsem je viděl několikrát, a to bylo co se výběru skladeb týče vždycky slabší. Tentokrát došlo třeba na God Is God, Ti, ki izzivaš, Life is Life nebo super tancovačku Tanz mit Laibach. Vše v zajímavě upravené verzi, s hodně velkým a mocným zvukem, zkrátka super. Úplný konec pak patřil dalšímu coveru I Want to Know What Love Is od Foreigner, což byla na závěr dobře ironická prdel, když se po několika skladbách s militantní projekcí objevilo obří srdíčko a všechny metly si začaly zpívat tenhle romantický hit. Brečím smíchy a jsem z toho úplně dojatý, perfektní.

brutusáček: Kampfar = blbost, a to jsem hodný.

vihkav: Body of Pain – český EDM projekt, na který jsem věděl, že musím. Jeho zvuk je celkem rozpoznatelný a mají i pár songů, které jsou si docela podobné, což je v tomhle případě kompliment. Vůbec nedokážou svým rychlým tempem nudit, takže se mi bez pomoci látek celou dobu nezastavilo nutkání trdlovat. Chlap pouští techno a slečna řve, občas se prohodí, všechny hlasitosti jsou krásně vyrovnané (možná jen u posledního songu se ten hlas docela nahulil, ale to už nikoho nesere). Fakt nevím, co víc psát o technu, ale popičovka a jedno z nejlepších vystoupení festivalu bez debat.

Přestože jsem Ved Buens Ende několikrát viděl, byli pro mě jedním z hlavních lákadel a stejně jako naposledy na Brutalu byli parádní. Člověk občas slýchá zvěsti o novém materiálu, který se zatím nekoná a možná nikdy nebude, což ve výsledku asi není špatně. Kapele bohatě stačilo jedno demo a jedno album, aby si svým originálním konceptem vydobyla respekt. Sice hrají naživo víceméně pořád ty stejné věci, ale od takové kapely je prostě slyšet chceš. Vystupování je takové formální, jednoduché, nenáročné, stejně jako zvuk – přesně, jak to má u téhle kapely vypadat. Mimo vlastní materiál zazněl cover Mesmerized od Celtic Frost. Časově přetáhli o song, za což jsem vlastně rád a poslední kapele to naštěstí set nezkrátilo. Super výkon, příště zase čau!

mIZZY: Vlastně jen podepisuju. Ved Buens Ende bez debat jedna z nejlepších kapel festivalu, jestli ne úplně nejlepší. Viděno, myslím, po osmé a opět geniální. Plus na Brutalu měli mnohem lepší zvuk než letos na Steelfestu. Hráli sice opět to samé, jen tentokrát v lehce prohozeném pořadí. Jako první byla It’s Magic? Potěšilo opětovné zahrání A Mask in the Mirror, kterou ve Finsku vynechali. Mesmerized samozřejmě v pohodě, ale stále si stojím za tím, že bych raději opět slyšel Remembrance of Things Past, na kterou teď dost serou. Jejich nejlepší koncert, co jsem kdy viděl, to nebyl, ale aj tak strčili prakticky celý festival do kapsy. Ano, a tak dobrá tahle kapela je.

brutusáček: K Ved Buens Ende nemám co dodat a podepisuju výše zmíněné, navíc před setem jsem viděl mIZZYho vomitovat - chápeš, Moraváka, po kořale, takže bonus.

vihkav: Akhlys nakonec vlastně zněli taky skvěle, ale pro nejlepší zvuk bylo potřeba stát vzadu. Musím tady vyzdvihnout ten hmatatelný feel přicházející zkázy a nelítostného ryzího zla. Jejich koncert v Praze byl dost dobrý, ale bylo mi jasné, že velká stage jejich hudbu vyzdvihne do vyšších sfér. Když jsem to tam poslouchal, reálně jsem měl pocit, že je to nejvíc démonická a negativní kapela, co jsem kdy naživo slyšel, protože po třech celých dnech spánkové deprivace už mozek funguje trochu jinak a pocítil jsem nefalšovaný panický strach. Vydržel jsem to skoro celé, ale tělo to vzdávalo a bylo na pokraji zhroucení, ovládnuté démony a myšlenkami na smrt. Intenzivní jak piča.

brutusáček: Akhlys původně už nebyli v plánu, ale začínali kousek po VBE, takže jsem zůstal a dobře udělal, páč jsem spíše tým Vihkav, byť teda pražská sklepní sauna měla taky své, příště určitě znova, kamkoliv!