Ve čtvrtek se začalo nečekaně brzo. Oproti avizovanému startu, který měl být v 19:30, se hrálo už o deset minut dříve. Naštěstí jsem se na Strahově a v okolí Sedmičky flákal už delší dobu, takže mi první kapela neutekla (to moc lidí říct nemůže). HERDER znám hlavně díky bubeníkovi z Urfaust, který kapelu zakládal a hrál v ní do nedávna na basu. Hrají hodně našlapaný stoner/sludge. Žádná velká špína, ani doom, spíše se drží rockového tempa a sem tam se to zvrhne v hardcore. Své songy zbytečně neprotahovali, padlo několik tříminutovek a zhruba za půl hodiny bylo vymalováno a jako první kapela to před Beastmilk dobře rozjeli. Nemohu říct, že by mě kdovíjak uchvátili, ale zahráli slušně a bavili mě. Jejich frontman odvedl super práci. Sice jeho vokál nebyl zrovna úžasný, spíše nevýrazný a ničím extra zvláštní, ale komunikaci s publikem má, vzhledem ke stylu hudby, kterou Herder hrají, fakt zmáknutou. S dvaceti přihlížejícími jedinci se sice žádný kotel nestrhl, ale když lidi v první řadě objal kolem krku, anebo je chytl za hlavu a kýval s ní do rytmu hudby, působilo to skvěle. Jo a taky mě pobavil bubeník v triku Wu-Tang Clan :). Ze setlistu moc songů dohromady nedám, zas tak dobře Herder nastudované nemám, za zmínku však určitě stojí Stab, kterým to skvěle rozjeli a ještě závěrečný song (nejsem si jistý, ale pravděpodobně to byl Wasted), do jehož rytmu houpat se byla radost.

Druzí BEASTMILK, kvůli kterým jsem především přišel, překvapili hezky zpracovaným setlistem ještě před tím, než začali hrát. Místo vypsaných jednotlivých skladeb před sebou měli položený papír s obrázky, které symbolizovaly názvy songů. O Beastmilk bylo napsáno na Marastu už chvály dost jak v recenzi AddSatana, albech měsíce i v různých komentářích, tak zopakuji pouze to, že jejich hudba je neskutečně chytlavá a zábavná, a stejný byl i koncert. Od začátku hráli jeden hit za druhým a až do konce to šlapalo bez přestání. Jako jediní ten večer vystoupili Beastmilk pouze ve čtyřech, jen kytara, baskytara, bicí a zpěv. Bicí byly dokonce bez jediného přechodu, bubeník se spokojil s virblem, kopákem, činely a dvěma kotly, jo a taky mikrofonem, do kterého sem tam zpíval, když v refrénech doplňoval naprosto skvělého Kvohsta. Ten krom super tanečních kreací a gestikulací potěšil hlavně perfektním pěveckým výkonem. Trochu jsem se bál, že to nezazpívá jako na albu, ale zbytečně. Krom jednoho nepatrného momentu na začátku jedné skladby se držel celou dobu, zvládal vše skvěle a celé vystoupení pozvedl o úroveň výše. Na výběr songů si nemohu moc stěžovat, jelikož vše, co nahráli, je boží. Snad jediná Ghost Out of Focus mě možná bavila drobátko méně, jelikož uklidnila jinak hodně rozjetý set. Byl bych samozřejmě rád i za více věcí z EPček, jenže Beasmilk hráli jen kolem čtyřiceti minut a nejde stihnout vše (i když Children of the Atom Bomb bylo - soudě dle obrázku dětí na setlistu - původně také v plánu zahrát). Co dále dodat, krom toho, že byli super a já jsem rád, že jsem je viděl? Asi jen to, že budu doufat v jejich další a ideálně delší koncert.

Setlist Beastmilk byl následující:
The Wind Blows Through Their Skulls (větrná elektrárna)
You Are Now Under Our Control (klávesa ctrl)
Void Mother (těhotná žena)
Fear Your Mind (pistol)
Ghosts Out of Focus (duch)
Surf the Apocalypse (surfař)
Death Reflects Us (lebka)
Genocidal Crush (symbol genocidy)
Love in a Cold World (srdíčko)
 
Pokud byla Sedmička doposud poloprázdná, na DOOMRIDERS se dovnitř nahnalo lidí dost. Pravda, už jsem zde zažil narvanější koncerty, třeba na Kvelertak, i tak šlo poznat, o koho onen večer šlo. Abych byl upřímný, mne tato hlavní hvězda bavila ze všech kapel nejméně; a asi jsem nebyl jediný, jelikož jsem viděl, jak několik lidí v průběhu jejich setu odešlo. Z mého pohledu je možná i škoda, že promo bylo zaměřené hlavně na Doomriders a Beastmilk s Herder byli trochu opomíjení - zmínit se o nich více by možná bylo vhodné. Za sebe určitě říkám, že předkapely > headliner. Jak jsem ale psal, šlo moc dobře vidět, na koho přišlo nejvíce lidí a myslím si, že fanoušci kapely určitě zklamaní nebyli. Kapela sázela do davu písně se slušnou kadencí a měla od publika skvělou (možná až přehnanou) odezvu. Mně se vlastně líbili také, jen ne konstantně. Dobrý byl začátek v podobě dvou starších věcí, které trochu znám. Ty novější sice nebyly úplně špatné, ale nemohl jsem se během nich zbavit pocitu, že poslouchám Mastodon okradené o většinu zajímavých a progresivních pasáží. Občas při méně nářezových a opakujících se momentech začínali nudit. Co mě ale opravdu štvalo, byl natahovaný začátek Jealous God. Je těžko uvěřitelné, že to v tu chvíli někoho bavilo a nevěřím, že několikaminutové drhnutí jedné struny baví kapelu hrát. No nic, naštěstí čekání na závěr stálo za to, protože Black Thunder byl rozhodně nejlepší song, co Doomriders hráli, a poslední Lions byl taky hodně fajn. Po konci následuje krátký pokec s kapelami a kamarády, z nichž někteří chválou Doomriders nešetřili.

Finální verdikt je tedy jasný, tenhle večer stál za to. Beastmilk, kvůli kterým jsem přišel, nezklamali, Herder příjemně potěšili, Doomriders mě zrovna neuchvátili, ale ti, kteří přišli kvůli nim, byli pravděpodobně nadšeni.

Fotky © Coornelus, Photomusic.cz