Häxenzijrkell poprvé v ČR. Mnozí je už znají odjinud a do mého povědomí se dostali nejen díky marastímu worshipu, ale i doporučení jiných ze zahraničních festivalů. Pořádající Můra si měla sehrát první pražskou klubovku a myslím, že lepší příležitost než předskakovat tomuto, si asi vybrat nemohli.
Přestože mi chvilku trvalo se dostat přes hromadu ambientních/noise inter a meziher, zařadil jsem zde loňskou desku Němců do alba roku na krásné třetí místo a vynecháním takového koncertu by mi tím pádem kleslo IQ aspoň o 50 jednotek, což už by pravděpodobně nabývalo záporných hodnot, i když to vždycky kolísá podle množství kořalky v krvi (samozřejmě přímá úměrnost, neasi). Nejeden zdejší písař vám sice potvrdí, že se mu od odeslání svých top alb celkem drasticky změní uvedené pořadí už někdy po týdnu a můj případ je to určitě taky, ale kultovka Urgrund by se tam udržela, a ač možná malinko níž, mých půlnoční procházek s tímto peklíčkem ve sluchadlech nebylo úplně málo. Hnusný black metal ve středním tempu cením mnohem více než samé sypačky.
Než jsem sbalil na chatu a rozhodl se, jestli budu psát report i na Röyksopp z předešlého dne, odbila hodina, kdy jsem musel zvednout řiť ze zapadákova, abych stihl začátek celkem dlouho očekávaného koncertu. Až tak jsem se dočkat nemohl, že jsem se opět ladil na večerní vlnu už v MHD místo prvního pivka ve Vopici. Do koše padá nevím kolik plechovek a přivítejte experta.
Uvnitř tradičně poznávám polovinu účastníků a než stihnu každému říct “sataňizmus”, začínají Otras z Košic. Přiznám se, že mě vlastně vždycky lákalo je vidět hlavně proto, že má při vystupování zpěvák pytel na hlavě. Důvod to není zrovna intelektuální, že jo, ale nikdo nedokáže ocenit pódiovku s nejnovějšími módními trendy více než já, a vlastně s tím, že hrají něco, co je aspoň trochu black, mi to úplně stačí. A toho blacku bylo selon moi trochu více než punku, což je taky správný poměr veličin a tím pádem je na světě silná rozcvička s nasraným vokálem a samozřejmě nejrychlejší kapela večera. Chtělo to trochu konkrétnější zvuk kytary, aby byly lépe slyšet šmrdlačky, ale spokojenost. Odešli rychleji než přišli a ani ne půlhodinová najebávka ve mně nechává určité chtění ještě aspoň dvou songů.
Můru jsem viděl jenom letos v Plzni a tam to bylo super. Zvuk si pohlídali i zde a jelikož se mi na Tones nechtělo, tak konečně přišel jejich gig, kde to mám vlastně za humny. Zároveň šlo o poslední koncert, kde je možné slyšet EPko Doom Invocations and Narcotic Rituals v celku. Osobně vlastně můžu srovnávat jen s Plzní a je jasné, že přes tamní naprosto super zvuk zde bylo více energie a ten hnus z kanála rozléhající se po větší Vopici měl takovou méně zahuhlanou podobu. Z druhé ruky mám ale více vhledů z dob dřívějších, ze kterých mi po složité alkolkulaci vychází, že je partička s novým bubeníkem v nejlepším rozpoložení a netrpělivé očekávání nového setu a materiálu je namístě.
Shrnul bych to tak, že prostě fakt jakože hustý - zvuk silnej a konkrétní, skladby s chorobným vokálem přivolávají nevyhnutelnou zkázu. O tomhle to má být, s tím že vůbec neškodí, když občasná sypačka nastřelí tempo, načež se brzy zase noříme do černopomalých vod. Občasnou vazbu čehosi přežívám. Chvílema si vzpomínám na Vesicant. Mlhostroj pracuje na plné obrátky a vlastně nejvíc v pořádku je, že díky tomu je 100% neviditelný nejen bubeník, ale i celá jeho souprava. Tady jsem teda happy jak dva grepy, tömnöta jak má bejt.
Nastupují Häxenzijrkell a jaký jsem to ignorant, že mě vlastně překvapí, že je to jen duo (bicí a kytara/zpěv)? Proto se trošku obávám toho, jak to bude nazvučené a nakonec docela oprávněně. Už při zvukovce jsou bicí přehulené jak hovado, takže šance, že je přeřve kytara, jsou fakt mizivé. A když to začlo for real, nezměnilo se nic. Částečně lze uhádnout, že vina prostě patří hlasitým bicím koupeným na velké stage a zdejší aparáty je prostě nedokážou přeřvat. Vzpomínám si, když jsme ve Farářově sluji hráli s Depressive Witches, kteří nešli pořádně klubově nazvučit ze stejného důvodu.
Postupně bych řekl, že se to mění dost k lepšímu (ale fakt hodně postupně). Přesto to má daleko k dokonalosti a ať se snažili jak chtěli, atmosféře z desek se to přibližuje marně. Ať stojím kdekoliv, bicí jsou slyšet nejvíc. Furt je to malá klubovka, ale třeba bývalo šlo je trochu stáhnout? Se zvukem Můry se to nedá srovnávat. Kapela za to asi moc nemohla, nevím, třeba to prostě chce je vidět na něčem větším. Pokud chceme přirovnávat dál, třeba Bölzer ve dvou dokážou zvuk jako kráva a rozdíl je hmatatelný, ale rozhodně to nebyl vyložený průser jako třeba koncert Encoffination (tam bylo negativních faktorů víc), jenom to jednoduše nebylo “ono”.
Co se týče výkonu, není extra co vytknout, byly fajn samply a vazby v interludiích, zpěv a kytara v pohodě a v neposlední řadě – bubeník solidní solič. Přestože hraje pomalou hudbu, bylo z jeho drivu a přesnosti jasné, že by s klidem odsypal Dark Funeral. Další plus za jednoduchý, ale efektivní kvlt drumset. Jejich live performance to ale bude chtít posoudit až příště a při další příležitosti se jim určitě nevyhnu. Btw, ještě si rýpnu, že na polovinu bicích jsem viděl, takže nedostatečné zahalení! Na blízkém východě by nebyli nadšení.
Kde je ten sataňizmus? Kamarád, co přijel nevím odkud, mi říkal úplně to samé, co mi kolovalo v hlavě celou dobu, přičemž po konci naopak pár lidí říkalo, jak to bylo super. Sto lidí, sto chutí. Názor většiny byl ale jasný, jelikož když končili, byla na nich polovina lidí než na začátku. Mlha se ještě po konci rozhléhala až na hajzlech, což je známka toho, že něco v pořádku bylo. Černou medaili plnou hniloby a zvratek tedy uděluji jednoznačně Můře.
A co dál? Concrete Winds a Mallephyr na Sedmičce. Já se bohužel z rodinných důvodů ukázat nemohl, tak snad bude taky alkoreport!
Vložit komentář