HEILUNG, LILI REFRAIN

report

Cesta do mlhami zastřeného barbarského starověku s Heilung se nesla v duchu temné world music i akustického šamanského trance. Šlo o velkolepě epickou performanci, která zanechala zřetelný otisk v duši. A živé provedení tvorby Lili Refrain bylo možná ještě o pověstnou kapku silnější.

Léčivé vibrace doby bronzové jsme zakusili v listopadovým deštěm omývaných prostorách karlínského Fóra, kde se onen večer setkala umělecká a architektonická moderna s pokusy o rituální transkripci časově vzdálených bodů do současnosti. Jak se taková cesta skrze věky podařila? No ano, bylo to působivé. Bez ale. A zajímavý byl vlastně už samotný sociální exkurz mezi příznivce tohoto mezinárodního experimentálního uskupení. Nicméně hybridní forma performance nutí k většímu zamyšlení nad viděným a slyšeným.

Hudba nebo divadlo? Komorní nebo epické?

Lili Refrain

V prvé řadě je na místě otázka, nakolik jsou Heilung hudebním či spíše divadelním projektem? Už pro samotné angažmá souboru u elitního labelu Season of Mist by se mohlo zdát, že je odpověď nasnadě. Autor těchto řádků však na základě dvou zažitých vystoupení soubor vnímá především jako koncepční scénické umění. Zvukovou stopu celého tyjátru chápe jako více či méně úspěšný pokus o zvukovou konzervu uchovávající otisk mnohem komplexnějších snah.

Podkladem k takovým závěrům může posloužit srovnání dojmů s vystoupením Římanky Lili Refrain, která celý večer zahajovala. Skladatelka a kytaristka staví své imprese především na neotřelém zvukově estetickém zážitku, kdy v reálném čase vrství živě zahrané a zasmyčkované Lili Refrainfragmenty hry jeden přes druhý, a následně je taví v pomyslném athanoru doplněné o živé vokály v rozmezí čarodějného vzývání, sopránu či naopak nejhlubšího altu, až po méně tradiční hlasové inspirace, jmenujme namátkou Lisu Gerrard z Dead Can Dance. V rytmice je looper využíván pro masivní kotel, ale i zvonky, chrastidla a kalimbu, melodické linky nezřídka obstarává Fender nebo Gibson v rozsahu od rockových, bluesových a minimal psychedelických postupů po regulérní dusot metalových kil. Stejně jako u Heilung jsme blízko určitému druhu hudebního šamanismu, ale zatímco s Lili se zážitek rozšiřuje při zavřených očích, kdy je fantazie přidanou hodnotou, prvně jmenovaní naopak vizuál servírují velmi konkrétně a napřímo. Přitom v obou případech nelze přehlédnout, že jde o svého druhu rituály s mentálním a duchovním přesahem.

Není bez zajímavosti, že k témuž efektu, k němuž se Heilung dopracovávají spoluprací sedmnácti členného ansámblu hudebníků a performerů, se Lili Refrain přibližuje pomocí technologie, ovšem bez oné divadelní složky. Cestovatelé starověkými kulisami jsou naopak primárně dřevní od základu. A ten dojem zůstává i s vědomím jejich využívání sampleru a kláves, kteréžto tentokrát zněly poněkud upozaděně. Vlastně by se dalo říct, že Italka je komorní a v mysli posluchače se projevuje epicky a naopak barbaři jsou epičtí, ale podstata zůstává ve výsledku bez účelově implementovaných kudrlinek komornější. Setlist Lili zde.

Primitivní spiritualita, krvavá oběť a setkání s bohy

Heilung

Již od počátku, kdy šaman s všudypřítomným parožím vysoké zvěře vykuřuje prostor pódia a v kruhu souboru také auru účinkujících, je cítit orientace na metafyzický účinek celé dvě hodiny trvající události. Heilung nás vtahují do primitivní spirituality lidstva, kde teatrální dění zobrazuje to pozemské a zvuky a hudba evokují neviditelné nadsmyslové prožitky ze setkání s bohy manifestujících se v přírodních principech a posvátném, namnoze i velmi temném sdělení. Když budeme hovořit o muzikální části, lze ji vnímat ve dvou fázích: v podstatě darkfolkové hymny, které se blíží tomu, co se dá klasifikovat jako svérázné pojetí world music. A můžeme opět vzpomenout DCD, ve sborech reminiscence třeba i na Värttinä, nebo dokonce jakkoliv kontroverzní doteky new age, které produkují třeba Enya nebo Vangelis, ovšem v řádně obskurní formě. Onu druhou fázi reprezentuje cosi, co lze definovat jako hromově perkusivní akustické techno a shamanic trance. Skrze to vše se prolíná pestrá vokální práce, využívající tu čarodějnických halekání, jinde éterických poloh Marie Franz či alikvotních zpěvů Kaie Uwe Fausta. U něho rytmické deklamace mnohokrát působí jako vystoupení barbarského rapera s hlasem blackového barda. Další kapitolou jsou dynamicky aranžované mužské a ženské sbory navozující tribální atmosféru zapomenutých kultů, válečné vřavy i posvátných hájů starých Germánů a Vikingů.

Heilung

Vizuálně se nám dostává divokého reje postav znázorňujících extatické archetypální rity boje o přežití, uctívání smrti, jsme konfrontováni s nahotou, realitou lidské oběti, i transcendentálního opojení a splynutí s nadpozemskou skutečností. Dřevěné oltáře zapomenutých bohů, kosti zvířat i lidí, kůže, krev, oheň, warpainty a další detaily jen přispívají k finálnímu dojmu a útoku na emoce a receptory diváka/posluchače. Přímočaré divadelní scény se nejednou střídají s využitím projekce, stroboskopů a laseru, což působí až démonicky kontrastně. Gradace v závěru vystoupení měla sílu přenést intenzivní dotek dávno zašlých časů i na moderního člověka. Setlist zde.

Trochu toho moderního primitivismu na konec…

Heilung

V závěru je na místě zmínit zajímavé složení několika tisícového publika, které sestávalo z pestré sorty novodobých “Vikingů”, příznivců folk a black metalu, ezo-postaviček, šermířů, motorkářů, nácíčků, dřevorubců, zájemců o historii a intelektuálů nebo korporátních kašpárků, zřejmě přibyvších ze sousedících budov mediálních a jiných firem. Jalové halekání a opilecký řev budiž smutnou vizitkou nemalé části přítomných, stejně jako bezohledné řádění mobilářů lovících upomínková videa a snímky do svých virtuálních památníčků.

Subjektivně vzato jsem o něco více ocenil Lili Refrain, ale Heilung nelze upřít zásluhu o velkolepou a originální podívanou, která nemá srovnání. V kruhu vše začalo a v kruhu také skončilo. Cesta do mlhami zastřeného starověku proběhla zdárně a zanechaný otisk žije dál i bez fotek v telefonu…

Vložit komentář

acid_bath - 13.11.22 17:20:37
Wardrunu sledujem od dôb, kedy to bolo pár trackov na myscape, Einar mal na Facebooku 75 priateľov a bola to totálne obskúrna a neznáma hudba. A tá obrovská popularita, ktorú to má teraz, a ktorej pomohli vikingovia ( ale nie až tak veľmi, ako by si mnohí mysleli) a je to poctivé úprimné a pomaly vydreté. A okolo neho je silná parta nerdov, ktorý mu v začiatkoch veľmi pomáhali - za zmienku stojí Lars Magnar Enoksen. Sú tam rekonštruované nástroje poda archeologických nástrojpv, dodržané veršové metriky a staronórština - nie nadarmo bol Einar prednášať na Oxforde. Takže áno, tá hudba v tom roku 700 takto vážne mohla znieť. Každopádne Wardruna vydráždila cestu nordickému folku, najviac z toho vyťažil Heilung. aj keď Heilung sa hrá na pravek, čo ma ničilo hlavne na prvých albumoch, ked do toho miešali nemčinu, to sa fakt nedalo počúvať. a áno to teátro okolo je extrémne, ale opäť je to fakt smiešne, ked v tom ohni, tancujucich pomalovanycch nahých telách a - 5000 rokov pred Kristom vibe začne týpek rapovať nemčinou.
Franta N. - 10.11.22 16:47:14
I lidi co jezdí na larpy můžou mít lepší hudební vkus. :))
mIZZY - 10.11.22 09:24:36
Jn, jak říkáte. Úplně jednoduchej rozdíl (bez ohledu na to, jestli se ti daná kapela líbí nebo ne). Wardruna se snaží o folkovou hudbu. Heilung je šaškárna pro lidi, co jezděj na larpy.
MXL - 08.11.22 14:12:09
Franta N.: Je to tak... u Wardruny se opravdu můžeme bavit o rekonstrukci původního severského folklóru a přinejmenším je to kvalitní world-music... O tom se Heilung může jen zdát. Osobně by mě právě zajímalo, nakolik se oni sami cítí jako hudebníci nebo spíš herci. Ale je třeba uznat, že na Drif už tak tři písničky mají... :)
Franta N. - 08.11.22 14:06:53
Wardruna mi přijde, že má promakanější/hlubší koncept. Opravdu se zabývají tím, jak mohly vypadat prakořeny staroseverských náboženských kultů, jakkoliv je to všechno hypotetické, a hlavně bych řekl že jim fakt jde o nějakou myšlenkovou a hodnotovou rovinu za tím. Nebo to aspoň dovedně předstírají. Heilung mi připadají jako parta lidí, co má ráda fantasy a estetiku dávných bájí, ale je to celé takové papundeklové.
MXL - 08.11.22 13:47:07
bizzaro: Wardruna je určitě o parník lepší a je to odlišnou koncepcí. Einar dělá opravdu hudbu a myslím, že dobrou... ještě víc cením ty spolupráce s Ivarem Björnsonem... mIZZY: Jako hovadina to úplně není, ale jak to vidím, o to divadlo jim jde mnohem víc... evidentně to na lidi působí, když ji bylo ve Fóru přes tři tisíce, to jsem fakt koukal...
mIZZY - 08.11.22 12:29:16
Wardruna se aspoň dá celkem poslouchat. Heilung jsou (až na dobrej název) dost hovadina a skákání s bubínkem kolem ohínku :)
bizzaro - 08.11.22 12:18:27
za me Wardruna > Heilung, ale W je kapela, Heilung jsou vic predstaveni a divadlo, ritualy, mantry. do Lili zkusim vic proniknout

Zkus tohle