Už rok máte venku druhé album, změnili jste pro něj vydavatele. Co že deska vyšla u Slovak Metal Army a ne u MetalGate, jak jsem očekával?

S Innersphere jsme chtěli zkusit něco jiného, vidět jak to funguje jinde a věřili, že nás to zase posune o kus dopředu. S MetalGate jsme společně v rámci vydání řešili pouze album Amnesia a neřešili postup dalšího vydávání. Dále spolupracujeme například s prodejem alb na jejich e-shopu, digitální distribucí alba z roku 2018. Rozhodně není “ticho na drátě”.

Původním plánem, za kterým jsme šli a pracovali na něm, bylo vydání desky u zahraničního vydavatele. I teď, po celkem dlouhé době od natočení alba mám pocit, že se nám muzika na něm hodně povedla a zároveň věříme tomu, co děláme, že to má ambici se dostat dál. Co se ovšem nepovedlo bylo načasování, kdy jsme měli hotový master a grafiku v době, kdy jel covid naplno a bohužel to byl v té době nejčastější argument, proč se daná věc v daný moment nebude řešit. Panovala obrovská nejistota a vydavatelé se zřídka pouštěli do nových akcí… Zároveň jsme měli dobré vztahy s Jurou ze SMA, spolupracovali jsme historicky i kolem koncertů. V té době také vydávali samé dobré kapely z tuzemska a byli i co se týká soc. sítí a své prezentace aktivní. To nás celkem přesvědčilo a začali jsme řešit společně možnosti vydání u SMA.

Jo, Ďuro (RIP) byl s SMA docela aktivní, tak snad vás to posunulo, protože deska je fakt povedená. A z těch zahraničních labelů, co jste kontaktovali, tedy byly dobré ohlasy a projevili zájem? I když to - nebudu-li brát Slovensko za cizinu - tentokrát nevyšlo, máte s někým něco už předjednáno?

Děkujeme. Doufám, že ano. Každopádně nenecháváme nic náhodě a na promu pracujeme i z naší strany ve spolupráci s externí agenturou. Tam, kde se dostalo zpětné vazby, tak se zřejmě líbilo, jen to nepřišlo ve vhodnou dobu. V tuto chvíli nemáme rozjednáno nic dalšího z hlediska vydávání. Určitě ale oslovíme větší vydavatele v budoucnu. Už teď doděláváme materiál na další album, takže to přijde snad zanedlouho a covid snad tou dobou nebude kosit živou hudbu jako poslední dva roky.

Těsně před nahráváním jste vyměnili bubeníka, což mohlo být stresující. Jak se kapela vyrovnala s touhle změnou?

Musím říct, že to byl velký risk před studiem a jsem rád, že se to vše povedlo a dobře vyvíjí dál. K té výměně to bohužel směřovalo delší dobu a ta pomyslná poslední kapka přišla zhruba dva týdny před studiem... To skutečně není moc času. Ještě ten den, kdy jsme se rozloučili s Lebim jsem volal Fífovi a zasvětil ho do situace. (Postavil před něj hodně strmý svah a výzvu, jestli to zvládne.) No a tak Fífa začal drtit skladby, strávili jsme ve zkušebně před studiem hodně času a rozhodli se do toho jít. Byl to drill, chvílemi to bylo náročné. Musím Fífu pochválit, protože se tomu postavil čelem, umí hrát a na desce to předvedl. Teď je s námi už přes rok a půl a šlape to jak dobře namazaný stroj. Můžu říct, že jsme se díky němu posunuli i v rámci nové tvorby a využití dalších technik a prvků hry v kapele.

V čem byl s Lebim kámen úrazu? Pokud to tedy nechcete nechat v kapele nebo jste to téma už nepohřbili. I když to na Amnesia docela šlape, Fífa je bezesporu technicky zručnější a tvárnější, takže nepochybuju, že vás to posune dál. Jak by skladby zněly, kdyby na ně měl víc času?

Myslím, že nějakým způsobem došlo na zamíchání priorit v jeho životě. To vycítíš, když se ztratí ten drive, chuť posouvat sebe nebo celou muziku dál. Bohužel musím říct, že Lebi první dva roky v kapele vs poslední rok v kapele jsou fungováním dva rozdílní lidé. A to je potom těžké, když chceš být progresivní, zdokonalovat hudbu, být aktivní a máš parťáka, který to necítí stejně. To je můj subjektivní názor. Mrzí mě to, protože jsme přátelé a odjeli jsme spolu mrtě akcí a zažili spoustu věcí, ale došlo to do bodu, kdy neřešíš své osobní, ale kapelní priority a tam nebylo o čem.

Fífa je z úplně jiného těsta a přistupuje k tomu jinak. Je to velký pracant a pořád na sobě maká a je to hodně znát. Začal s námi hrát a nahrával ‘Omfala’ teprve v jeho 16ti letech. (V 16 jsem si kdysi pořídil svojí první kytaru. To by pro mě bylo sci-fi.) Techniku má velmi dobře zvládnutou a líbí se mi, že se snaží makat na svých slabinách. No a nějaké nepravidelné rytmy a progresivnější kompozice jsou pro něj zábava… Kdyby Fífa měl delší čas před studiem, tak by tam asi moc změn nebylo - možná nějaké drobné groovy, breaky. Už teď jsme se ho snažili krotit v některých přechodech. Každopádně se projevil v některých finálních aranžích, a to přímo ve studiu - například half-time a styl hry rytmiky v refrénu The Darkest Hour je jeho práce.

Je vždy těžký ukončovat spolupráci s kámošem, ale pokud jsou ambice, kapela jede dle svého nejslabšího článku…

S tím mohu jen souhlasit. Ono samo o sobě najít ty lidi, se kterými máš stejný cíl a vidíš budoucí cestu stejně, je někdy náročné. Pak když se to povede, tak se musí makat. Upřímně to stojí dost času, úsilí a i financí.

Ano, je to dlouhá a náročná cesta, vím sám… Když srovnám obě desky, debut Amnesia je agresivnější, blackovější a s prvky thrashe, na Omfalos jste se přiblížili doomovému vyznění, zapojili synthy a směřujete k melancho náladám, nicméně stavební kámen zůstal melodický death metal, byť ne v té jeho obvyklé podobě. Čím to, že agresivní tvář zakryla tajemná škraboška? Je v tom angažování nového basáka Máry?

Ono ta změna mezi alby přišla tak nějak přirozeně. Mezi tou samotnou tvorbou je zhruba dvouletý časový rozdíl. Mezitím jsme se posunuli nejen hráčsky, ale vstřebali jsme i další vlivy. Může za tím být i nějaký vnitřní pocit, který dotváří tu atmosféru - stalo se toho hodně, co i ovlivnilo i tu osobní stránku. Mára a jeho příchod na podzim 2018 měl určitě velký vliv. Když přišel, skládaly se první věci na Omfalos, takže byl u té tvorby už od startu. Má jiný přístup k hře na baskytaru než Kaťas, míň heavy a vyhrávkovou, ale o to víc pro skladbu. Mára má zároveň takovou kritizující povahu, takže když se mu něco nelíbí, tak se to nebojí říct a celkově všechny věci děláme tak, aby se nám líbily. Oba také holdujeme kapelám, které jsou víc progresivní nebo mají jiný přístup k hudbě. Nezapomenu na x cest nebo společných večerů, kdy náš čas provázela hudba třeba Ulver, Leprous, Enslaved nebo v poslední době King Crimson. Doom máme také rádi.

Celkově s tím melodickým death metalem je to u nás takové vtipné - posloucháme víceméně vše kolem něj, ale ne mdm kapely samotné. To spíš ta kombinace prvků hry, kompozice a asi i zvuku nás řekněme zasunula do této přihrádky. My jsme a myslím dál budeme někde na pomezí žánrů a čas od času zabrousíme do některé specifické škatule, svým způsobem.

Vnímám to stejně. Jelikož u vás nikde nejsou prvky typické pro tento žánr a poměrně svojsky death metal zemotivňujete, myslel jsem si, že vám to tak dohromady jen vyznívá, a proto jsem uvedl “ne obvyklé podobě”.
Jaké kapely jsou pro InnerSphere zásadní? Z hlediska moderního, lehce progresivnějšího vyznění a atmosfér z Omfalos feelingem stopově vyvěrají Opeth, SepticFlesh či snad Gojira. Cítím to správně?

Cítíš to správně. K nim bych se nebál doplnit Enslaved, Ulver, Agalloch, Paradise Lost, Katatonii, Textures, Steven Wilson/Porcupine Tree... Každý za sebe máme už více specifické spektrum. Třeba Fífa má dost rád třeba Trivium, Meshuggah… ale poslouchá tak nějak vše. Luky byl dříve spíše na core kapely. Mára zase preferuje prog nebo doom. Já v poslední době poslouchal nejvíce asi Sylosis, King Crimson a Ulver. 

Když už tu dvakrát padli King Crimson, jaké období? Odhaduju, že staré úleťárny okolo 70. let ani 80. mezidobí to asi nebude, takže poslední tři alba od Thrak? Za mě osobně jsou zrovna ty tři poslední mástrpísy. A když už jsme se prve dotkli i Opeth a Wilsona, myslíš, že mladší generaci muzikantů poslouchajících ‘modernu’ jako jste vy, mohou starší žánry (70’ prog/psych rock např.) oslovit? Dá se k něčemu, dnes už možná archaicky vnímanému, najít cesta?

Za sebe jsem u King Crimson ještě poměrně dost na startu a mám pořád co objevovat. Nejvíce najetá mám alba z obou pólů jejich diskografie - In the Court of the Crimson King a Power to Believe, a obě jsou super. V zimě mě ex-přítelkyně navedla na Mahavishnu Orchestra a to je úlet... Určitě se k tomu dá najít cesta. Některé ty starší kapely mají takovou zvláštní atmosféru na svých albech, ty songy mají “duši”. To je super. Ty kapely stvořily skvělou hudbu, mnozí dalece nadčasovou a další kapely a současní interpreti na ně navazovali, byli jimi inspirovaní. Jestli má někdo rád Opeth a poslechne si Camel, reálně tam najde dost podobností. Kdo rád objevuje a má chutě ponořit se do muziky, tak ta cesta je v dnešní době neuvěřitelně snadná a stojí to za to.

Přesně tak, tyhle desky zúročí i jim věnovaný čas, neb jsou hudbou narvané doslova po okraj. Ale i vy jste nahráli album plné hudby. Skladby na něm jsou ucelené a kompaktní, žádný slepenec, vyvíjí se, mají vždy nějakou myšlenku, které se drží a jíž rozvíjí. Jak vzniká taková skladba, co vše může být impuls k prvotnímu nápadu?

Ta tvorba už od startu je takový dost abstraktní zážitek. Nakopnout tě může de facto cokoliv, kdykoliv a když na to je správné rozpoložení a čas, tak se hned dá začít. Ať jde o melodii nebo i nějaký obrazový či tematický námět. Někdy prostě jen vezmeš kytaru, uvolníš se a hraješ a najednou ti z improvizace nebo nějaké nálady vyskočí motiv a už začneš přemýšlet, co s tím uděláš dál nebo jak se dá použít. Napadne tě další a vznikne ti nějaká základní konstrukce, která už má nějaký harmonický základ, náladu. Často se mi stane, že rovnou při hudbě “vidím” obrazy nebo nějaký děj a to mi pomáhá. Když pak je takový základ, tak je fajn to rovnou nahrát do počítače i s klikem a v něm to dál rozvíjet a přidávat další stopy, udělat si groove bicích. Je to dost pocitová záležitost…

Na Omfalos jako úplně poslední článek vznikaly samply, kdy jsem je skládal jako absolutní neklávesák, ale věděl jsem, co by se mi tam líbilo slyšet (a naštěstí midi zápis jde jednoduše srovnat). Dopadlo to tak, že po dopsání samplů na 9 skladbu jsem si začal improvizovat se zvuky piana a napsal The Fall. To byla čistě pocitově skládaná skladba, kdy jsem věděl, že píšu o podzimu života a nechal jsem se tím unášet. Pak jsem si do toho piana zkusil naklepat elektronický bicí a až nakonec kytary a zpěv. Úplně naruby než obvykle a ono to šlo a byla radost to skládat… Jednu věc mají ty věci určitě společnou - riffů se dá napsat mraky, dobrých, šlapavých, technických… všech. My ale použili jen ty, kde jsme z toho cítili něco víc, kde to s tebou nějak hne.

Myslím, že to je správný přístup, protože něco takového z alba cítím. Jako kytaristé jste v kapele oba poměrně zruční, což v případě eg může vést k půtkám. Máte nějaký klíč, jak si kytarové party pro dobarvování muziky (vyhrávky, sóla) rozdělit?

Zrovna s tímhle nemáme vůbec trable, s Lukym jsme parťáci a přátelé už pár let a k přerozdělování partů přistupujeme prakticky. Někdy si Luky napíše povedený part, vyhrávku nebo se mu líbí nějaká složená část, rád by ji měl pod palcem a tak si to většinou převezme. Vyhrávky dělá parádní - třeba v Nature of Sorrow se mu fakt povedla v té středové a závěrečné části. Já jdu primárně po partech, kde se zpěv dá dobře skloubit s hrou na kytaru. Sóla jdou pocitově - to spíš vznikne z dané situace, komu to lépe padne při nahrávání dema / skládání. Teď na Omfalos jsem všechna sóla napsal a nahrál, ale třeba v Blackness bude muset většinu z nich hrát živě Luky, protože se prolínají se zpěvem a v kombinaci je to fakt hard… ale zase tolik sól tam nemáme.

Baví mě u vás i zpěvy. Jsou domyšlené jako hudba, je tu několik poloh a technik, které jsou do muziky zasazeny dle konkrétní nálady. Vznikají už rovnou s muzikou, nebo je to až následný produkční proces, který vyplývá z toho, jak vám muzika nabývá konkrétní kontury?

To se liší u každé skladby. Někdy ti rovnou jede zpěvová linka v hlavě při psaní, jindy píši vokály až po dokončené hudbě - finální text dodělávám většinou až když je hotová struktura skladby. Nikdy se nám nestalo, že by byl první text a pak hudba. Často se mi stává, že mě napadají spíš linky na čistý zpěv, které pak převedeme do hrubého vokálu. Někdy z nich zůstávají kontury nebo je lehce melodicky křičeno - popřípadě pracujeme s kombinacemi technik. Konkrétně The Darkest Hour by klidně šla celá čistým vokálem. Pak jsou pasáže, které striktně vyžadují zatěžkanou, spodní polohu growlu (jak říká kamarádka - “jako když vypouštíš umyvadlo”). Těm doomovějším to vysloveně sluší. Konečné aranžmá je dělané tak, aby to ke skladbě dobře pasovalo, byli jsme schopni to odprezentovat a vystihlo to pocit skladby.

Jak se daří toto sladit i s texty? V nich se prolíná realita s nadpřirozenem, nesou se myšlenky tíhy existence. Baví vás koncepční příběhy, není podle vás ztráta času této stránce věnovat tolik, i když to fans většinou nedocení?

Tady je vtip v tom, že často tě právě nějaký ten motiv napadne už při skládání hudby Díly samotné skládačky vznikají samostatně a když jich je víc, už se začíná rýsovat tvar, se kterým dál pracujeme. Text primárně pasuje ke skladbě, její náladě, u nás často nese nějaký prvotní, evidentní motiv. Zároveň ale ta skladba může být metaforou na něco trochu jiného a dá prostor pro představivost člověku, který chce bádat. Koncept může být super věc, pomáhá ucelit věci dohromady a pomáhá vytvořit i takovou nadstavbu nad celé album. Zároveň si tím můžeš dát mantinel. Za mě můžu říct, že mám koncepty rád, ale nelpím na nich. Když se koncept povede, je to radost. Líbí se mi, když společně ta témata korespondují, mají pojítko. Jako ztrátu času to určitě nevnímám. Ba naopak. Už při tvorbě tu skladbu prožiješ a vracíš se do toho alternativního světa. Pak ti to celé dává větší smysl, snáze se pracuje s atmosférou, strukturou a i technikou hry či zpěvu.

A už se vám stalo, že by vás kontaktoval nějaký fanda, jak se v textech či jejich konceptu porochnil? Jaké máte ohlasy na vaši tvorbu obecně a byl někdo zklamán, že jste se na Omfalos vydali směrem k emocím a náladám?

Je pravdou, že se to moc často nestává, ale najdou se takové momenty. Když už na to dojde, tak je to spíš při osobním pokecu třeba po koncertě. Přijde mi, že většina lidí poslouchajících metal u nás jde primárně po hudbě a jejím výrazu a texty jsou až někde na druhé, někdy třetí, koleji. Jejich rozbor je pak další level, kam dojde jen pár lidí nebo opravdu zapálených fanoušků… Já si myslím, že naopak, lidi celkem vítají novou tvorbu. Měli jsme možnost živě otestovat pár věcí z Omfala ještě před studiem a už v tu chvíli to byly nejlepší místa playlistu. Hodně našich fanoušků, přátel a spřízněných lidí to vidí jako posun vpřed a přijímají velmi kladně. S otevřenou odmítavostí jsem se zatím nesetkal, fanoušci vypadají spokojení, tak je to asi OK.

Jo, metal je hlavně o muzice, kdy většinou nebývá text zásadní, aby byl nad hudebním doprovodem jako v hip hopu, popu… mainstreamu. Ruku v ruce s vašimi tématy korespondují i obaly vašich alb, které se vymykají metalovým standardům. Obzvlášť Omfalos má obal mysteriózně fantaskní a rozhodně i jméno alba není tradiční. Poodhalíš, co by měli fanoušci hledat, nebo jakou optikou naň nahlížet?

To je jedna z těch zábavných a zároveň zapeklitých částí při finalizaci desky. Nějakou dobu jsme přemýšleli, jak desku pojmenovat, měli jsme v záloze pár variant, ale bylo to takové už někde viděné, slyšené… a pak přišel Mára s tím, že bychom to mohli pojmenovat Omfalos, stejně jako již složenou skladbu na albu. Super na tom bylo, že to je poměrně unikátní název, je málo duplicitních názvů, za které by se dala naše deska zaměnit. Zároveň ta skladba vystihuje i tím textem a hudbou pocit toho alba. ‘Omfalos’ je původně z řečtiny a doslovný význam toho slova je “pupek světa”, střed tehdejšího známého světa. My jsme si to přiohnuli naší vizi a pojali to jako střed všeho bytí a existence jako takové, původce života a smrti, střed, kolem kterého se vše točí. Místo tak dokonalé, že se z něj chceš vymanit za každou cenu, byť se to zdá být nemožné. Takový ten pocit, že chceš žít… V rámci celého alba narážíme na kontrasty lidského bytí, věčného souboje se světem a námi samotnými, touze jít vpřed, která nás žene do vlastní záhuby, ze které se dostáváme zase na začátek.

Přímo na předním artworku je abstraktně pojatá dívka prorůstající se stromem - je to to “dítě”, o kterém se zpívá v The Darkest Hour a Fire -, kdy tyto dva elementy (jeden reprezentující lidstvo a druhý přírodu) přečkají apokalypsu a vznikne z nich počátek nového světa. Během desky se k nim vracíme ve skladbě Wisdom, kdy neurčený hrdina šplhá po stromu vědění, aby z koruny mohl naslouchat “bohům”, jak se baví a vyslechl neznámá tajemství - tento song rozhodně nekončí happy endem pro danou postavu, ale v celku je to poměrně pozitivně myšleno. V závěru alba Nature of Sorrow, The Embodiment a Fall jsme svědky toho, jak toto ztělesnění - spojení člověka a přírody - skončí. Ve stručnosti člověk “vysvobodí” dívku ze zajetí a dokončí se koloběh života, který je pro vše přirozený. Vše má začátek a konec. Mimo to právě závěr té desky předchází albu Amnesia. Pozorný posluchač může slyšet v závěru skladby a celkově v harmoniích The Embodiment část intra Amnesia…

Vizuální rozměr tomu dali Martina Samková, která stojí za kresbami a rytinami a Chymus, který je graficky doladil a přetavil v konečnou grafiku. Tomuto motivu vdechl odstíny fialové a decentně růžové, celkově to přidalo nádech mystiky a pradávnosti. Když jsme poprvé tu finální verzi viděli, nejdříve nás to zarazilo, ale zároveň jsme věděli, že to perfektně vystihuje obsah alba a jeho náladu.

Rádi děláte věci jinak? Je to váš úhel pohledu, nebo způsob, jak zaujmout?

Ono to je tak trochu od obojího. Nechceme dělat věci stejně jako x dalších interpretů a být jedni z mnoha. Chceme mít svůj výraz, být rozpoznatelní, dělat hudbu, která nám něco dává a dobře se poslouchá. Dobré na tom je to, že se na to téměř nemusíme zaměřovat, protože ono to jde dost přirozeně.

Ambice vám nechybí. Máte čtyři videoklipy, na sítích jste aktivní, spolupracujete s externí PR agenturou. Jaké cíle máte vytyčeny a jste typ kapely, která by “šla i přes mrtvoly”?

Určitě se chceme posouvat dál jak hudebně, tak i v rámci celkového povědomí. Tomu, co děláme věříme, chceme se dostat k lidem, kterým by se naše hudba mohla líbit. Už jen když vidíš, jak kapela roste, tak je to velký motor. Hraní koncertů a festivalů, potkávání se s fanoušky a celkově ten kontakt nabíjí. Teď při vydání jsme hledali partnera, který by nám pomohl právě s šířením alba, aby se dostalo co nejdále a vědělo se o něm a nás. Nevím, jestli bych to nazval “jít přes mrtvoly”, ale určitě hledáme cesty a chceme být progresivní. Stagnace mě osobně zabíjí… Rád bych nás viděl v dohledné budoucnosti více směrem do západní Evropy a zahraničí obecně a třeba s dalším albem i pod nějakým zajímavým labelem. Snad to bude reálné.

Tohle určitě není způsob chození přes mrtvoly, tohle je cílevědomý frontální postup :) A ten trpělivým a pracovitým přináší ovoce. Jsou však i umělci/kapely, kteří si jedou ryze tu svou, nepodělí se o zkušenosti ani know how, na nic se neohlíží a s nikým nespolupracují, aby druhému nepomohli, což váš případ vzhledem ke společným tours, jichž jste se účastnili a které v plánu máte, není. Jelikož jste i koncertně aktivní, jak vás zasáhla kovidová vlna? Co vše jste museli zrušit, posunout a jak jste využili tenhle čas?

Snažíme se no. Máme cíle, za kterými jdeme a dílčí body v nějakém časovém horizontu. Letos to bylo hodně zaměřené na prezentaci nového alba, koncerty k němu, které se naštěstí z větší části i povedlo odehrát. No a v mezičase se už dodělává hudba nová, nový koncept a to bude letos určitě zásadní zaměření - dopsat hudbu, dodělat koncept a zvěčnit to ve studiu… Koncertně se nám to zas plní a máme tam akce třeba včetně Vienna Metal Meeting. Těšíme se.

Těch spoluprací je celkově hodně. Nikdy nezapomenu na tour v roce 2019 - Nahum, my a Purnama, kdy jsme jeli snad polovinu víkendů v roce a k tomu ještě akce mimo tourko - každý udělal svoji část bookingu; na promu i logistice věcí se podíleli všichni. Loňský podzim jsme jeli takto se Six Degrees of Separation. Je fajn, když se najdou lidi a kapely, kde to funguje. Každý udělá kus a je to win-win situace…

Covidové roky 2020 a 2021 byly dechberoucí - když se vše v březnu 2020 zavřelo a nevědělo se pak ani v průběhu týdnů a měsíců, co bude dál, tak to byla velká diziluze. Na rok 2020 jsme měli naplánováno hodně koncertů - kolem 40 bylo zabukováno a další se ještě řešily. Podařilo se nám zajistit koncerty v Belgii, Švýcarsku, Německu, mělo se jet menší tour směr Rumunsko. Pak to de facto ze dne na den padlo. Všechna práce kolem toho byla rázem někde. Popsal bych to k pocitu, jako když dostaneš pěstí pod žebra… 2020 jsme nakonec uzavřeli s 9 koncerty a jedním live streamem. Rok 2021 byl o něco lepší, ale pořád to bylo v duchu omezení, rušení a překládání koncertů + navíc celková nálada lidí mi přijde bídná po tom, co se lidi separovali na očkované a neočkované a chovali se jak chovali. To je smutné.

Docela k neuvěření, kolik jste schopni si toho domluvit, když kapela hraje teprve sedmý rok. Jaká zkušenost byl live-stream? Neznám moc tuzemských kapel, které by si něco podobného troufly.

Chceme být aktivní, koncerty nás baví a kde je vůle, tam je cesta :) Určitě se nejedná o práci jednotlivce - v hodně případech je to výsledkem spolupráce s další kapelou nebo pořadateli. Asi nemá smysl tajit, že nám k tomu pomohly i točky s dalšími kapelami a vznikají z toho další spolupráce... Koncertně jsme vlastně aktivní teprve šest let - první akci jsme si střihli 6. května 2016.

Ten live stream byla hodně povedená akce - jednalo se o Benefici, kterou přichystala kapela Purnama. Mělo to hodně pěknou sledovanost a povedlo se pěkně podpořit účel sbírky - finanční pomoc rodině se zdravotně postiženými dětmi. Z tohohle hlediska to bylo hezké a všem, co se zapojili, patří velký dík a smekám… Hraní samotné bylo takové na pohodu. Jako na zkušebně, akorát se u toho člověk víc vrtí a snaží se dívat dopředu a ne na krk kytary. Je určitě příjemnější hrát pro lidi osobně, než skrze čočky kamer. Nejsem úplně fanda streamování koncertů. Když je to nějaká speciální událost, tak je to fajn, ale živý koncert to nenahradí.

Zmínil jsi, že stagnace tě zabíjí. Mohl to být důvod, proč jsi opustil své předchozí působiště v Return to Innocence a založil InnerSphere? Může vliv této gothic/doomové éry v RTI být i tím, co se prodralo do Omfalos?
Byl to jeden ze zásadních důvodů. Chtěl jsem víc od muziky, být aktivnější, některé věci jsem cítil a viděl jinak. Dokonce jsme byli ve fázi, kdy jsme měli téměř připravené nové album, kde jsem se skladatelsky poměrně dost podílel, ale nedotáhlo se to. Vznikl z toho i singl, který nakonec nevyšel. Myslím, že tam byla velká kolize v tom, kdo co a jak moc chtěl dělat. Po lidské stránce super, ale kolem kapely byly rozdílné priority… RTI na mě určitě mělo velký vliv - tady jsem vlastně teprve okusil českou UG scénu, zároveň jsem začal poslouchat i tvrdší kapely a v neposlední řadě mě Aleš donutil zpívat / growlovat. Před RTI jsem ze sebe vydal zvuk podobný zpěvu naposledy v dětském sboru, když mi bylo asi 8…

To byla hrozně groteskní situace, kdy mi Aleš den před první koncertem, ještě k tomu na kamarádky oslavě, předal texty, kdy zhruba jednu třetinu setlistu jsem měl odzpívat. To jsem u kytary nikdy nedělal a teď ještě growlovat, což bylo úplné sci-fi. A ono se to nakonec nějak povedlo. Půlku textů jsem si vymyslel za pochodu na pódiu, protože jsem si pamatoval kulový. A growl musel být taky fajn - vzpomněl jsem, jak jsem kdysi vrčel na psa, co mají naši (jezevčík), a tak nějak se to snažil aplikovat v praxi. A tam to začalo. Alešovi můžu poděkovat, sám bych se do toho možná nedokopal.

Vliv hudby RTI na stávající Innersphere je diskutabilní. Já vlastně nevím. Řekl bych, že spíše ne, ale ty některé orchestrace to určitě mohou evokovat. Nemyslím, že bychom to vyloženě táhli k více symfonické hudbě - samply máme spíše na dokreslení atmosféry.

Já jsem ani nemyslel přímý vliv RTI, ale spíš žánr jako takový. V té kapele jsi nehrál, protože jsi nevěděl co s časem, ale protože ti prostě gothic/doom(/symfo?) muselo či musí být nějak blízké a mně přijde, že na Omfalos se podobné prvky projevily, byť v odlišném znění. Pokud bych mluvil o RTI, i když jsem nikdy nebyl fanoušek, takže nemám nijak naposloucháno a tu nevydanou desku jsem neslyšel, to už bych se vydal k Amnesii, kde bych, např. zaranžováním zpěvu, snad styčné prvky - pojmenoval bych je jako metalovější, deathovější Moonspell - našel. Ale to vše jsou jen nuance a feeling, než konkrétní party ke zmínění.
Když sis na tom inkriminovaném koncertu půlku textů vymyslel, poznala to kapela a jak na to reagovala? Cos předtím poslouchal, když se Ax a spol. stali tvými spoluprůvodci do tvrdších sfér?

V době nástupu do RTI jsem poslouchal trochu jinou hudbu, ale musím přiznat, že tam bylo něco nedefinovatelného, co mě táhlo to zkusit a rozšířit obzor a bavilo mě to. No netrvalo dlouho a už jsem v tom jel. Než jsem přišel do bandy, to byl rok 2014, poslouchal jsem hodně třeba Evergrey, Annihilator, Porcupine Tree, Opeth, Led Zeppelin, Rush, stará alba Judas Priest, ale třeba taky Panteru a chtěl jsem rozjet svůj projekt, do kterého se mi nepovedlo sehnat tu správnou bandu lidí a určitě chyběly zkušenosti…

Na tom koncertě to celkem k sobě sedělo - jak mi growl tehdy moc nešel, tak tam byl Aleš i jako frontman s letitými zkušenostmi dominantní a v čistých vokálech jsem znal melodie, měl naposlouchané zhruba samohlásky, takže tam jsem to možná relativně zdařile přetextoval a nikdo si nestěžoval. Pak jsem tenhle rest naštěstí dohnal.

I když doom metal nehrajete, jeho prvky v hudbě máte silné. Historicky s ním přes RTI jsi také provázán. Doom metal jako žánr je často spojován se smutkem, ponurostí, chmury, smrtí. Texty vám prolínají myšlenky tíhy existence. Tohle téma plyne ze tvého života? Jsi sám pesimista, melancholik, prostě duší doomař?

Určitě mám v hudbě blíže spíš k těm ponurejším, melancholickým náladám. Ty zmíněná témata s tím jdou ruku v ruce, je to denní chléb a každý se setkáváme se smutkem nebo radostí, smrtí a životem… To je přirozené. Tyto pocity jsou emočně dost silné a korespondují s přirozeností bytí. Jsou součástí většího celku. Asi je to takový celkový životní pocit… Nevím, jestli jsem pesimista, to asi spíš ne. Funguji dost na vlnách, někdy jsi pocitama nahoře, někdy zase dole. Je pravda, že když mě něco zasáhne nebo “zažehne jiskra”, tak se ty pocity mísí. Asi nejsem úplně doomař, ale mám k tomu blízko.

A když tohle pak vypustíš do muziky, pociťuješ to jako katarzi, pociťuješ, jak “se nádoba vylévá”?

Cítím to tak, že zhmotníš něco nového, dáš tvar, výraz, “život” něčemu novému. Staví se na původním námětu a je to takový tvůrčí zážitek, kdy to dál rozvíjíš až do nějaké konečné formy. Spíš než vylévání nádoby bych to popsal jako změnu skupenství, kdy z myšlenky vytvoříš něco víc. Určitě by se to ale dalo popsat jako katarze.

Katarzí ale po dlouhém procesu skládání a příprav je nahrávání. Když jste šli do studia, měli jste materiál 100% připraven a tak jste jej nahráli, nebo se u vás i průběhem nahrávání věci ještě mění a dolazují?

Rozhodně, to je poslední článek uzavírající ten tvůrčí kruh. Napsaná tvorba byla kompletně, ale s tím, že v určitých skladbách jsme měli prostor a nebo i alternativy například u zpěvu. Ve studiu nám hodně pomohl Dan Friml, který se ujal producentské role a poradil nezávisle, když bylo třeba - a to po všech ohledech; je výborný hráč s letitými zkušenostmi ze studia a kapel. Nešli jsme nahrávat s tím, že máme 100 %, a jak to je napsané, tak to bude. Některé skladby jsme zkrátili, někde se zase upravil groove bicích - nejvíce jsme předělali asi první skladbu, The Darkest Hour. Určitě je fajn si nechat poradit od někoho vhodného, kdo stojí mimo kapelu, objektivně a kriticky. Pomůže to upravit a vyladit některé věci, které jsou v kapele už přehlédnutelné. Nebál bych se použít výraz provozní slepota.

Tak samozřejmě, jak má člověk ty své věci už proposlouchané křížem krážem a je schopen je odehrát i ze spaní, často už pro to vnitřní naprogramování se není kapacita na ně nahlížet jinak, natož vůle je překopat. Je ale často nápomocné, když si autor nechá poradit od někoho zvenčí a netrvá na tom svém „uměleckém záměru“, což je často problém ega. Pokud jsi otevřený, chceš dosáhnout toho nejlepšího a spolupracuješ s někým, kdo tvou muziku cítí, je obohacující a rovněž může být osvobozující, když pak slyšíš výsledek, jak tvůj nápad jinak a skvěle, či dokonce i lépe, může znít, nebo jak i malinký detail skladbu nakopne.

Přesně tak. Můžu říct, že to snad i svým způsobem “bolí” dělat nějaké změny a zažíval jsem vnitřní boj. Ego o sobě dávalo vědět. Ale ono to má smysl a jsem za ty úpravy rád. Když slyšíš výsledek, tak je to satisfakce a ještě se to o kus posunulo. Hodně pomohl i Fífa, protože za bicími s námi byl jen chvilku a nebyl tím přesycen, tak řada úprav byla jeho zásluhou a má svůj aranžérský podíl na výsledku… a pak právě i ta práce s detaily, ať jde o techniku hry nebo nějaké drobné rytmické záležitosti, tak to se ve studiu dělá nejlépe. Navíc pod Danovým drobnohledem… V tomhle ohledu jsme se určitě posunuli, dřív mi změny dělaly větší trable. Teď jsem rád, že jsme otevřenější a mohu to každému jen doporučit.

Zásadní je to zkusit, ne s tím bojovat. Pro konečné řešení je totiž vždy prostor. Co se týče produkce, „dvojka“ není o třídu, ale o dvě výš než debut. Zvuk je kompaktní, masivní, charakter kytar se mi neuvěřitelně líbí a určitě tomu napomohla i změna bicích/činelů, které „nešustí“. Vzhledem k tomu, že jste jako IS vše nahrávali v The Barn, kde jste byli už potřetí, byl nahrávací proces v něčem odlišný? Je podle tebe lepší jít do stejného studia, než zkusit někoho jiného s jiným vybavením a přístupem?

Přesně tak. Také si myslím, že se to pěkně povedlo a na takovou “šablonu” zvuku a spolupráce chceme dále navazovat. Ve studiu The Barn jsme byli zatím u všech nahrávek a na další tam určitě pojedeme zase. Přímo proces nahrávání se moc nelišil od předešlé nahrávky. Kytary a baskytaru jsme tentokrát řešili akorát jako čistý signál + VST a modulace přímo v počítači. Samplů bylo více a ladily se až úplně na závěr, kdy jsme vybírali vhodné zvukové banky a dorovnali pár partů. Tentokrát jsme si nechali více prostoru na ty úpravy než u předešlých nahrávek… Dlouhotrvající spolupráce má své výhody - buduje a vyvíjí se, lépe se poznáváme i lidsky, takže víme víc, co od koho čekat a máme na čem stavět. Dan je zároveň trochu takový psycholog, tak ví jak s kým pracovat a celkově nás jako kapelu zná… Tady jsme spokojení, funguje to a změnu nezvažujeme.

Covid a jeho následky v posledních dvou letech jsme už načli. Co bude první věc, do které se pustíte, až se vše zas přinavrátí do bývalého fungování světa?

Pokud to situace dovolí, určitě chceme vyrazit dál do Evropy nebo ještě dál. To se uvidí. Každopádně budeme dál tvořit hudbu a snažit se posouvat kupředu blíž k pomyslnému horizontu. Určitě by se mi také líbilo mít s dalším albem vydanou celou diskografii IS na vinylech.

V současné době dokončujeme aranže několika skladeb na další desku a nahráváme si je v rámci předprodukce před studiem, které už máme zabukované. V létě pak máme pár pěkných festivalů - bylo by super, kdyby šlo odehrát vše a ještě jsme kalendář rozumně doplnili.

Budu vám k tomu všemu držet palce, těším se na nový materiál!

Díky moc. Snad to půjde. Ať se ti daří! :)

https://inner-sphere.com
https://facebook.com/innerspheremetal
https://instagram.com/innerspheremetal
https://open.spotify.com/artist/5RbVDFlK6upBJRRd7ZZmtN